Je, myslím, každého věc, zařídit si právě tohle "téma" tak, aby vyhovovalo těm dvěma. Umím si představit, že jsou rodiny, kde manželka nemá (a ani by nechtěla) "mít s penězi nic společného", někde to může být třeba manžel.Pokud jde o mě osobně - to, co popisuješ, bych určitě nesnesla. Od doby, co žijeme společně (tedy ještě dávno před svatbou), taky společně hospodaříme. Společný účet, stejná práva k němu, žádné dělení a přidělování peněz a podobně. Nenapadlo by mě vyčítat mu, že si něco koupil, ani on mně by nic nevytýkal (ale fakt je, že nejsem typ, co by měl v utrácení zálibu), z výpisu vydím, co co stálo, je mi jasný, že když k Vánocům dostanu kvalitní dárak třeba za několik tisíc, jsou to peníze z našeho společného účtu, právě tak on (tedy žádné šetření na dárky bokem), o investicích rozhodujeme společeně, nikdy by mi nekontroloval, kolik utratím za domácnost, za potraviny a podobně (teda aspoň o tom nevím).(Účty platím já, ale né v tom smyslu, že by to bylo z "mých" peněz, ale starám se o platby přes internetové bankovnictví, nejen ty jednorázové, ale i trvalé příkazy a tak. Paradoxně je to dáno tím, že i přes mé chabé "počítačové" dovednosti jsem na tom s PC o fous lépe než manžel.)Asi máme v tomhle kliku, jsme "naladěni na stejnou vlnu", vyhovuje nám to tak, prostě to přišlo a vyvinulo se naprosto přirozeně, neměnila bych to a jiný model si u nás představit neumím.Nevím přesně, nedokážu to posoudit, ale je to i o důvěře a vzájemném respektu, myslím si. (Pochopitelně když jsi na MD nebo RD, "vyděláváš" míň než právě v tu dobu on. Na druhou stranu ale zase taky nevaříš jen pro sebe a neuklidíš jen "svojí" půlku bytu, neumyješ přece jen půlku záchodu, nežehlíš jen svoje prádlo.)Jde o to najít cestu, která bude vyhovovat oběma stranám, jestli se má jeden z vás cítit nespokojeně či v důsledku i tak nějak méněcenně, asi to není to, co by mohlo fungovat dlouhodobě. Ale to je jen můj názor.