druhé siamské dvojčátko ze Slovenska - diskuze

Me se chtelo plakat kdyz jsem to videla ve zpravach,ale urcite je jim obema lipa uz se netrapi.

holky, je to moc smutné že miminka umřela, že trpěla, ale já tu matku rozhodně neodsuzuji, nezávidím ji to rozhodnutí v těhotenství jestli si mimina nechat nebo né!Já nevím jak bych se na jejím místě rozhodla, já sama jsem přišla o mimino v 24 týdnu těhotenství, no došla, ukončila jsem ho: naše mimi mělo velkou srdční vadu neslučitelnou ze životem, nemělo šanci na život a začalo ve mě umírat.Já jsem nestála před rozhodnutím nechat se srdeční vadou nebo nenechat, a tomuto jsem ráda,nevím jak bych se rozhodla, když dnes se operují děti v matčině bříšku,nebo hned po narození, kdyžby nemělo žádnou jinou vadu:třeba nějakou mentální retardaci apod.to rozhodnutí je hrozné, přece naděje nějaká tu je.Já, kdyby srdeční vada byla slučitelná ze životem sama nevím jak bych se rozhodla, ale myslím jsi že bych si vzít mimi nedala.každý na to máme svůj názor a to je v pořádku.Já, když něco takového vidím tak pláču ta bolest nad ztrátou mimina je velká, ano oni mohly ukončit v 11 týdnu, kdy se z toho člověk ještě lepší dostává,možná já to vidím tak, protože mám v sobě ještě velkou bolest nad ztrátou miminka,já ho musela normálně rodit, týden jsem chodila nespávala a mimi jen kopalo a bylo to hrozné v sobě cítit život a vědět že vše je ztrcené a po porodu hned umřelo, a mě zbyla jen prázná náruč.JÁ JSEM JEN CHTĚLA POVĚDĚT, ŽE ZÁSADNĚ NIKOHO NESOUDÍM, MUSELO TO BÝT HROZNĚ VŠECHNO TEŽKÉ A TĚCH MIMINEK JE MI MOC LÍTO I TO JAK TRPĚLI

Ahoj, je to smutné, moc smutné a zároveň velmi kontroverzní téma.Velkou roli hraje zcela jistě víra, takoví rodiče pak vnímají jako poslání se o takové děcko postarat. To já vnímám jako sice velmi ušlechtilou věc, ale ti rodiče tu nebudou věčně, nebo aspoň nebudou věčně schopni se starat naplno, fyzicky sami zeslábnou. (Ono nejde jen o duchovní péči, ale i o fyzickou.) Co pak? Do ústavu? To je samo o sobě velmi kruté, natož pak pro někoho nemocného, o kterého se až do té doby rodina byla schopna postarat a zajistit mu vše potřebné.Nemám ráda "hru na kdyby". Nevím s určitostí, jak bych se zachovala já, naštěstí jsem toto dilema řešit nemusela a doufám, že ani muset nebudu, ale na amniocentézu jsem šla s vědomím (konckonců to i podepisujete), že v případě špatného výsledku je ukončení těhotenství jednou z reálných možností.A ještě dodám, že "zvenčí" to je člověk schopen posoudit racionálněji, jakkoli je to bolestné, rozumově si jsme schopny (myslím teď hlavně nás, maminky) připustit, že kvalita života těchto dětí (a nejen konktérně těchto slovenských chlapečků, ale všech nějakým závažným, což zdůrazňuji, způsobem postižených) by nebyla vysoká.Jinak to ale ta samá maminka bude vnímat, půjde-li o její vlastní děcko. Věřte, že bude bojovat jako lvice do poslední kapičky naděje.Takže jak říkám, nevím, jak bych se zachovala já (blíže mám ale, to se přiznám, ze současného pohledu k variantě nepřivést takové děcko na svět vůbec), ale oné slovenské mamince přeju, aby i jí bylo dopřáno chovat brzo zdravé miminko.(Trošku odbočím, ale musím napsat, že si nesmírně vážím všech adoptivních rodičů či pěstounů, kteří jsou schopni dát děcku to, čeho jeho biologická rodina schopna nebyla.)

ja se jenom snazim zastat te maminky, ktera tu byla pomene silne napadnuta, ze by si to mela platit sama atd. Bylo to jeji rozhodnuti a urcite ne lehke, ale proste jsou lide, kteri by na potrat nesli a nemyslim si, ze by meli byt kvuli tomu kritizovani a uz vubec se mi nelibi nazory o vymyvani mozku cirkvi a zvrhlich fararich. Ja sice verici nejsem, ale myslim si, ze by vira nemela byt urazena a uz vubec ne ve smyslu "nadavat" nekomu ze nesel na potrat.