Divný pocit - diskuze

ahoj v nekterych vecech mi mluvis uplne z duse.ja sem teda moc neprispivam i kdyz jsem na bol skoro od zacatku.

Ahojky, já jsem si taky tím prošla a myslím, že všechny maminy na mateřince si procházejí takovou krizovkou běžně.Najednou zjistíš, že celý svůj život plně věnuješ dítěti a na nic jiného již nestačíš.Je to proto, že děti učíme všemu novému a náš přehled se zaokrouhlí na utírání prdelinek, kojení, nachlazení atp...S těmi kg...si hlavu nelam..zkus se doma protáhnout, jíst do 5 hod. , lehčí jídla a pak nějaké to kilo zmizí...Nebo se běž protáhnout někde mezi holky do cvičení-přijdeš na jiný myšlenky.A práci- to zvládneš...Já jsem šla po 3 letech do práce, sebevědomí jsem měla nižší, ale za chvilku jsem se zaběhla.P.S: Tu práci jsem si musela hledat, neboť mi moje firma zrušila místo...Tak hlavu vzhůru, hezky si kup něco novýho na sebe, nějaký pohyb zapoj a taky ať tatínek hlídá a ty si běž povyrazit s holkama (hlavně bez dětí!!!!!!!).Chce to změnu.Vím o čem je řeč....

Soni nase mala ma 7 tydnu a uz mam takovy pocity jako ty.Ale uz to resim at to neni jeste horsi.Vcera jsem zasla do sekacu (mam taky par kilo navic a nechci to kupovat nove,protoze doufam ze shubnu),koupila si nejaky tricka a dneska bude hlidat tatinek a ja jedu ke kamosce nekam vyrazime a prespim u ni.Potrebuju to jak sul. Tak sup sup a taky nekam vyraz at je ti lip.

Soňo to je normální,myslím,ž sí tímhle každá mamka.S kilama si nelam hlavu,9 měsíců jsi je nabírala,tak po nich nemůžeš chtít aby byly hned dole.Verunce je 15 měsíce a mám 4 kg stále nahoře.Kamarádky taky nenavštěvuji,všechny se odtěhovaly nebo studují.Asi bych na ně ani čas moc neměla stejně.Chci se věnovat malý,vyroste a pak je už všechno pryč a dětství je jen jedno.Tak nezoufej a zkus to brát pozitivně.Možná je to jen období,které na tebe dopadlo a brzy bude vše v pořádku.Zkus pro sebe něco udělat,třeba změna účecu,mě taková maličkost hodně povzbudila.Připadala jsem si pak lépe.Neboj,ono se to upraví.Až začnou větší tepal,tak nebudeš mít na tyhle cmurné myšlenky ani čas

Soni řekla bych, že je to asi "normální" Já mám taky takové pocity, ještě ke všemu tady nikoho neznám, jsme tu přestěhovaní rok, Fífovi je 6,5m a a já jsem s ním prakticky celou tu dobu "zavřená" doma. Kamarádky co mám z práce bydlí daleko, mají své rodiny, své problémy, taky málo času takže se ani nescházíme. Návštěvu domlouváme už od těhu a ještě jsme to nezvládli. S malým už je to ale lepší, už je šikovný, není to jen plakání,kakání, papání... Tak už se těším na léto, to už bude šikulka, že budeme výletovat a trošku více lítat po venku. Filípek je zlatíčko, mateřskou si v tomhle směru moooooooooc užívám, a ty pocity okolo s tím nějak pobojuju Ani mi nemá kdo občas pohlídat, rodinu máme 400km daleko - ale taky se to hodí nikdo nám do ničeho nekecá Za chvíli chceme začít chodit na plavčo, tak doufám, že se tam třeba seznámíme s nějakými mamčami a budeme více řádit venkuTakže už si s tím nelam hlavu, uvidíš, jak malá trošičku povyroste, určitě to bude veselejší

Ahojky Soničko,ani nevím co pořádně napsat,ale chápu tě.Já jsem doma 4 roky a už ted mě straší,jak a hlavně kam si půjdu hledat práci,protože moje sebevědomí je hodně malé.Mám švagrovou,co má dvě děti,ještě je na mateřské a zjistili jsme,že má podobné pocity i s vyjadřováním a tak.Je to tím,že jsme jen s těmi dětmi,tak je třeba chodit do kolektivu a povídat si.Já ke kamarádkám nechodím,ke mě přijde někdo jednou za čas,tak ten kolektiv žen moc nemám,ale zase jsme pořád s manželem,chodíme hodně ven,povídáme si,tak je to fajn.No ty kilča navíc-jak už psali holky-9 měsíců jsi je nabírala,tak nějakou chvíli potrvá,než spadnou.Co takhle pořídit si rotoped?Já jako věčná bojovnice s váhou se bez něj neobejdu.Je fakt,že ted jsem na něj sedla jen jednou,zatím hubnu díky kojení,ale už se na něj chystám.Soničko hlavu vzhůru,podívej se na malou,ta přece za nějaké to kiloo navíc stojí.

@veru-beru Uplně s Verčou souhlasím, já kdybych byla pořád doma tak bych se asi zbláznila a Pepíček ze mě taky...nejlepší je jet na pokec do vsi ke kámošce s přibližně starým Davídkem nebo Jiříčkem a nebo když se holky příjdou podívat k nám...kluci si pohrajou, my pokecáme a den utíká o mnoho rychleji a zýživněji.Nebo pokud nemáš v okolí nějakou maminu tak zkus najít mateřské centum někde v okolí...to by určitě bylo fajn, jak pro tebe tak pro malou (asi až za pár měsíců...neuvědomila sem si, že je menší než naše ratolesti)

@veru-beru Veru,napsala jsi to opravdu moc krásně.v mnohém jsem se tam našla:ikdyž jsou to maličkosti,tak to člověka trochu nakopne-nalakovat si nehty,zajít si ke kaděřnici-to jsou věci,které teď dělám běžně a opravdu se cítím lépe.Nakoupila jsem si plno nových hadříků,nějakou kosmetiku...já si připadám jak nově narozená.Nebo v poslední době chodíváme na návštěvy k rodině-Matěj se vyřádí se setřenicemi,bratranci a vždy je to moc fajn den,já se odreaguju.Kuba má sice svůj režim,ale většinou je hodný.U Matěje jsem v tom byla úzkostlivější,teprve až s Kubou si to mateřství pořádně užívám,všechno je v klídku,bez problémů.

Sonicko o praci se neboj. Veci se meni, i kdybys tam pracovala. A jestli jsi neco zapomnela, tak je tak rizeni auta. Neridis 2 roky, ale pak sednes za volant a nohy a ruky vi co maji delat. Je to vse zabudovano v mozku a vsechno se Ti vybavi a osvezi. Tak se vubec neboj. Uzivej si pekne doma s malou, venuj se ji, hrej si s ni. Pak budes vzpominat na toto obdobi a treba si reknes, mela jsem si ho vice uzit. Tak vubec zadne obavy. Treba odebirej nejaky casopis nebo cti noviny, tak te to porad udrzi jakoby v realite.Moc se opatruj a zadne obavy, ju? Pac a pusu Tobe i Elisce.

Ted me tak jeste napadlo,ze kdyz jsem odjela k rodicum na dedinu na 3 dny(je tam suprove a mam tam kamaradky),tak po navratu jsem pokazde brecela.doslo mi ze tady budu zase sama,achjo ja sem vedela proc se nechci stehovat z rodne vesnicky do mesta,ale nebylo vyhnuti.Zase na druhou stranu mame aspon kam jezdit a vzdycky se na to strasne tesiiiiiim.Takze Soni hlavu vzhuru,se slunickem bude lip

Taky si pripadam omezena, navic vecer mezi osmou a devatou pravidelne chytam depku, ze jsem mamka na prd a zenska uz vubec ne. Myslim, ze takovejhlema pocitama si musi projit kazda z nas.Me pomaha trpelivej chlap - doufam, ze mu ta trpelivost jeste vydrzi.A pak se snazim aspon jednou tydne jit s Matym na prochazku jeste s nekym jinym. S nejakou kamoskou. Sice neumim mluvit o nicem jinym nez o plinkach, ale snazim se vic naslouchat a spis si udrzovat prehled o problemech kamosky, abych si byla vedoma, ze existuje jeste neco jinyho jak kojeni.Matymu jsou dneska 4 mesice a je to konzervativni suchar. Ma svuj rezim, kterej si nenecha nicim zmenit, jinak je urazenej. Ale sem tam se snazim ho vytahnout k rodicum nebo ke kamaradce, co ma stejne stray mimco (Maty mi vetsinou vysvetli, ze se mu tam nelibi), ted jsme byli dokonce v materskym centru (kupodivu byl uzasnej, sposta novejch vesi ke koukani) - to ti muzu jedine doporucit.

Ahoj Soni,nesmutni,první věc je,že je perfektní že jsi máma na 100% ,ale zkus třeba dnes večer po vykoupání si upravit a nalakovat nehty,třeba si vzpomeneš jak je to hezké,když máš něco nového,třeba jen takovou maličkost,pak bych tatínkovi dala mimi a šla ke kadeřnici,je to zase maličkost,ale tvůj pocit se úplně změní a to vše je jen pro to,že se zase potřebuješ naučit milovat sama sebe!!!Je to těžké-vím-jsme maminky a naplˇbnuje nás ten pocit,že se absolutně oddáváme,já abych řekla pravdu ,tak jsem také netrajdala po návštěvách,taky mi vadilo,že se Aničce rozhodí rytmus,navíc tam byla zima nebo zase přetopíno,nebo strašný hluk(třeba u taťky má doma 4 děti...) ale zrovna k nim začalo být pro mne příjemné jezdit a chvilku být pod křídly milujícího rodiče a mít se "kam schovat" ,když už toho bylo na mě moc a na manžela taky a mezi dětmi byla Anička šťastná.Vzpomínám si že třeba na sraz BOL jsme jeli ,když jí bylo bez mála 5m a docela dálka,ale to byl pro mne zlom.Pak už jsem se snažila odlepit od podlahy v našem bytě a dělala vše pro to abychom byli ve společnosti,musím říci,že se mi strašně ulevilo Vydrželo nám to do dnes,naopak jedu raději na návštěvu,Aničku tam doslova odložím ,maceška se jí věnuje ,nebo už si hrají s mým bráškou a já si podrbu a potulím se zase s jejím mimi-dalším mým bráškou,prostě to v obou rodinách pročistí vzduch.Myslím,že se stačí jednou rozhoupnout a navíc bych to tipovala,že až vyleze sluníčko a budeš více potkávat venku maminky s kočárky ,zapovádáte se a najdeš třeba príma kamarádku a pak až začne Elí sama sedět a poznávat svět smát se na ostatní děti,vše se změní a bude to veselejší.Dělej to tak jak to zrovna cítíš,vážně se postupem času dostanete do rovnováhy a budeš ještě ŠŤASTNĚJŠÍ A SPOKOJENĚJŠÍ.A na práci teď nemysli,můžeš zkusit brigádu,třeba i tam zajít a s dobrou kolegyní si popovídat jak se věci mají-tak to dělám já a v létě tam chci jít na brigošku.No tak vám holky držíme s Aničkou palce