děti - diskuze

Ahoj, tato diskuze je hodně dlouhá :-)Někdy si ji pročtu celou. Chtěla jsem ti napsat jak si pamatuju co jsem cítila jako dítě,když se naši rozvedli.Táta si hledal partnerku a dlouho. Několik nám jich přestavil ( naši se rozvedli v mých 8 letech) Tehdy jsem soudila partneky podle toho co mi přinesly,skoro všechny měly už své dítě, takže něbyl problém zapadnout.Jen si pamatuju na jednu hodně mladou a ta tátu chtěla mít jako partnera a nás neustála, bylo to ale vidět od začátku, a táta se rozhodl, že s ní nebude, pokud nestojí nás (mě a bráchu a 2 roky staršího) pak byla bezdětná ještě jedná a tu si vzal, ta nás brala, jako kamarády, což v tém případě nejde , tak malé děti kámoše nepotřebují.Jsou si jisti že čas, který jsou u táty je určený jen jim, to si ještě živě pamatuji od sebe, zvláště, že jsem dcera. Určitě jsem se s ním víc tulila a vítězila v malých bojích o přízeň a táta mě nikdy neodstrčil, to bylo důležité pro další roky. Táta byl pro mě bůh, zvlášť, když máma si vybrala blbce za druhého manžela, ale to není podstatné. Zkus vzít v potaz, že u nich doma u mámy, to nemusí být ideální a k tátovi se těší, je to pro ně jakýsi přístav lásky a jistoty. Nechci tě strašit,ale já jsem k tátovi později i přestěhovala, protože otčím byl prase...Tátova žena nás zaujala tím jaká byla, svou inteligencí, doučovala nás třeba matiku doma a i když jí nebylo fajn, vždycky nás vítala s úsměvem. Já jako holka jsem si s ní víc povídala než s mámou, cizím prostě řekneš všechno snáz, pokud by se ti to povedlo, budeš jednička. A až děti vyrostou bydu fajn, že si k tobě příjdou o radu.Můj brácha jí ale neustál do dneška, pořád si na tátu dělá nároky a to je mu 36, ale nemá zatím svou rodinu. Tak se z toho nesmíš hroutit, nějakou cestu si k nim jednou najdeš a teď , i když se ti zdají malé a hlučné je ten nejlepší čas, později to bude jen náročnější.Opravdu mi to věř, prošla jsem tím.

@EvaV Tak to si nejsem jistá, zda je rozumné nedat jim jasné mantinely. Jsou-li v Tvé domácnosti, měly by děti ctít Vaše pravidla. Jejich práva končí tam, kde začínají moje.

@Calamity J. Tak určitě nechci aby se chovaly jako dospělé, ale problém je, že já bych si svý děti vychovávala jinak - byla jsem vychovávaná s přísností a totéž budu po svých dětech vyžadovat. Jelikož toto nejsou moje děti, sděluji moje požadavky a představy přes manžela, protože je nemůžu nechat dělat si co chtějí. Bohužel jsou vychovávány jinak než by byly vychovány u nás, takže když jsou u nás na víkend jsou celý dny zalezlý doma, nikam se jim nechce, protože doma ven nechodí, hrát si neumí. Snažím se spoustu věcí přehlížet a dělám, že je nevidím, ten starší chodí do školy, ale nechává se obléct, učesat, vykoupat, což se mi samozřejmě nelíbí protože školák musí umět splachovat, oblékat se, česat se a koupat se sám a měl by vědět, že po záchodě se myjí ruce a nelhat, že si je myl, když vím, že ne. A ty narážky, že doma to nemusí a nedělají a že to dělají tak jim nebaštim. Jelikož starou znám a vím, že je na pořádek ulítlá. Takže bordel dělají a neuklízí jen u nás. Vím, že se může stát cokoli, ale pokud bychom je měli mít doma napořád, musela by být u nás měsíční vojna a očistec, kdy je naučíme pravidlům a trochu si je \"utvoříme\" podle našeho způsobu života. To jak žijí u nich mi silně nevyhovuje. Nyní to vzhledem k strávenému času u nás trochu víc toleruji a zavírám oči. Myslím si, že jsou dost opoždění, ale doufám, že ve škole se to zlomí a trochu je něco naučí (povinnostem).

Evi,řekla bych, že je to jednoduché, je to BER nebo NECH BÝT. Zkrátka jsi od začátku věděla, že má děti a že jej budou chtít vídat.Ty jsi nikdy nezvažovala situaci, že by se matce dětí, jeho exmanželce, něco stalo? To bys svého manžela nutila dát je do Dětského domova, protože je doma nechceš???Co se nastavení pravidel chování týče, musíte si doma zjednat s dětmi pořádek sami.Není to jednoduchá situace, ale děti jsou v ní zcela nevinně. Tak trochu mně připadá, že zatímco ty se v této situaci chováš jako dítě neochotné přijmout fakta, tak po dětech chceš, aby se chovaly jako dospělé.

@káče Když právě protože nejsou moje, leckterý věci, které dělají se mi nelíbí, ale já jsem slabá na to jim něco říct nebo je okřiknout, no a pak to vyčtu manželovi, že dělají tamto a že jí v obýváku čokoládu a že mají u jídla sedět, rozčiluje mě, když si třeba chtějí mazat chléb medem sami a pak to všude patlají. Ale jsem slabá být přísná a okřiknout je. Držímto vše v sobě a pak mě z toho bolí hlava. Teď v zimě jsou skoro celý den doma, protože je hnusně a mě ten den přijde jako věčnost, chvíli se dívají na pohádku, chvíli s nimi hrajem pexeso, ale pak už nějak docházejí nápady:-( Pro mě se to vleče.V té častosti vídání jsem manžela poprosila, abychom začali pozvolna a postupně přidávat a pomalu si zvyknu, ale on dost tlačí přes koleno no a já pak z toho mám špatné pocity a k celé té věci se stavím negativně. Doteď to bývalo tak nějak nepravidelně a spíš přes dny než noci, sem tam v noci. Tak si chci zvyknout. čím víc na mě bude tlačit tím to bude asi ještě horší a tím víc budu chtít naše dítě.

@EvaV vidíš a právě to uspávání nás s klukama hodně sblížilo, já četla pohádky, taťka ne. Ani jejich matka jim pohádky nečetla, bylo to pro ně něco nového a pro mě neskutečně krásnýho, když jsem viděla, že je to zajímá a když chtěli, abych jim ty pohádky četla já. Možná tě vlastní dítě navede k tomu, vidět věci trochu jinak. Budou pak jiné starosti, a člověk přestane řešit malichernosti, které se mu do té doby zdály jako velký a neřešitelný problém. Ale osobně si myslím, že když za nějakou tu dobu, co už obě děti znáš, jsi si k nim nevybudovala žádné velké citové pouto, že už se to těžko změní, tvoje dítě tě naučí milovat, ale nejsem si jistá, jestli automaticky s narozením dítěte \"naskočí\" láska i k nevl. dětem. Je to těžký, ani nevíš, jak ti rozumím a v mnoha věcech tě chápu, tohle je běh na dlouhou trať a oba dva musíte být hoooodně tolerantní.

@káče To určitě, dítě není pohoda, ale ta mateřská láska k mému dítěti by mohla trochu pomoci v tom, že poznám jaké to je mít dítě, bát se o něj, radovat se z něj a tak, myslím si, že bych tím pochopila, proč mají všichni děti tolik rádi, co na té mateřské lásce je a tak. Nejsem sice svobodná, ale v podstatě si zatím můžu dělat co chci a jít kam chci, což pak nebude možné. S tou procházkou to by asi šlo, ale asi by chtěly abychom šli všichni i manžel, hodně se po něm pořád ohlížejí, kam šel a tak. Neumím si třeba představit že bych je měla uspat,to dělá manžel.

@EvaV no v tomto si s Tebou dovolím nesouhlasit. Sice jsou ty děti jeho povinností, jak píšeš, on si je pořídil. Ale ty jsi si pořídila jeho, tzn. že i jeho děti:-) A na tom, že když je tam o víkendu máte, půjde na chvíli večer třeba na pivo, nevidím nic špatnýho. My takový chvilky s klukama využívali k utužení našeho vztahu, povídali jsme si, hráli...a nikdo nám do toho nezasahoval. A myslím si, že dalším i když společným dítětem u vás ty problémy teprve nastanou, bude víc starostí, problémů, ono to není jen tak mít dítě. Tím tě samozřejmě nepoučuji ani nemyslím, že by sis ty myslela, že dítě je pohoda, to ne. Ale pokud není váš vztah stabilní a přijde do toho mimino, bude to hooodně náročný a složitý. Zkus si ty jeho děti vzít někam na výlet třeba ty sama, pokud si troufneš, jen na procházku.

@káče No a když jsem se ho nedávno zeptala jaký je hlavní důvod proč teď dítě nechce odpověděl, že proto že tím nechce přijít o ty dvě. Moc jsem tu odpověď nepochopila, nevím jak to vlastně myslel. Já jsem mu totiž tvrdila, že kdybysme měli vlastní tak s to zlepší, protože doteď nemám žádné povinnosti a nic mě doma nedrží, uvařím si kdy chci, že s příchodem dítěte by se takovéto soukromí a zvyky změnily - proto by bylo pro mě jednodušší přijmout ty jeho. Načež odpoví, a co když ne. Já nevím, to má pocit, že když budu mít vlastní, že budu soukromničit a budu si hrát jen s tím svým, jezdit na výlety jen s ním a tak,...V současnosti má v podstatě povinnosti jen on, protože jsou to jeho děti, takže mě doma nic nedrží a když by mě něčím rozčílily, můžu se sbalit a jet třeba do města nebo kam budu chtít. Cítím, že je to jeho povinnost, on si je pořídil, tak ať se stará. Bylo by asi nefér kdyby si je k nám vzal a pak večer šel někam na pivo a tak. Vždyť bere si je hlavně kvůli sobě. Ale nechci ho do dítěte nutit, chci aby sám pochopil, že nám chybí ke štěstí oběma. A že tím budu mít něco svojeho:-(

@EvaV tady si dvoluji neouhlasit.zdá se mi to spíš naopak - z vlastní zkušenosti. chlap je jako lev. ten taky když se seznámí se lvicí co má mladé, tak je sežere a udělá si svoje vlastní!!!u mého chlapa a syna sice nedošlo k vraždě, ale zvolila jsem raději odloučení, aby byl klid na všech frontách.já naopak žiju s jeho synem z prvního manž. a jsme v pohodě.

@EvaV ono je to fakt těžký, hele sou to jeho děti, pokud si z něj dělá osla, tak on první by si to měl uvědomit. vztah s mužem co má dítě(děti) je fakt hodně těžký právě v těch dětech, držím pěsti, ať je líp a nějak to vyřešíte

@Voraba No ona u nich vládne mužská ruka:-) Její přítel nám asi vládne všem protože jí zřejmě očkuje. Tenkrát když byla s mým manželem vládla ona, ale nyní dělá i to co nesnášela, protože tam asi vládne on - děti mu říkají táto. Vyrůstali s ním od mala (ten mladší úplně, ten to ani jinak nezná) tak se asi rozhodli, že ho tak pojmenují, i když podle mě to tenkrát bylo trochu unáhlené, protože je naučí říkat mu táto a co když zdrhne, to bude táta každý chlap, který tam bude bydlet. S tím bazénem nevím jak by to dopadlo, asi by se mnou samy nešly, visí pořád na manželovi.