definitivní konec - diskuze

muselo k tomu dojít a já to šíleně dlouho odkládala, byť jsem věděla, že se nic nezmění. protože to trvalo už moc dlouho, jemu to tak zřejmě vyhovovalo a já už neměla sílu se o cokoli snažit. ale nutno podotknout, že já se nesnažila správně, že neumím být neodbytná ani občas správně hysterická, neumím si stěžovat...on musel vědět, že to udělám (za poslední roky jsem nabyla jistotu, že jen čeká, jak se rozhodnu), proto mě překvapuje, že se mnou úplně přestal mluvit. má depresi a když má depresi, tak nemluví. takže jak jsme neukomunikovali vztah, tak to ještě dopokazíme po rozchodu naivně jsem si myslela, že v našem případě bude rozchod jen rozstěhování se, protože žádný partnerský život jsme už minimálně 2 roky nevedli, a budeme spolu nadále korektně přátelsky vycházet.no a já, přesto, že jsem minimálně půlroku věděla, že to takto skončí, jsem teď jakási ještě víc nešťastná a nervozní. bojím se, jak to bude, jak to budu sama všechno zvládat. nejen finančně. hlavně se mi o tom nechce vůbec s nikým mluvit. řekla jsem to jen ségře. i tady napsat mi to dělá potíž nikdo jinej to zatím neví..achjo, je to jedinej chlap na světě, se kterým jsem mohla chodit a žít, myslela jsem si, že nám to musí vydržet celý život.