Co se stalo nám....... - diskuze

Ahoj holky. Teď Vám napíšu svůj příběh já. Po sedmi letech, když už jsme ani nevěřili, že budeme mít to štěstí a povede se nám to, tak se náš sen splnil a já byla těhotná. Byli jsme ti nejšťastnější lidi na této planetě. Od začátku těhotenství jsem pořád zvracela, ale říkala jsem si, že to prostě k tomuto stavu patří. V desátém týdnu jsem začala krvácet - hrozný strach - cesta do nemocnice,....... Měla jsem hematom, ale dopadlo to dobře. Miminko se udrželo. Všechno bylo v pořádku, jen trošku zvýšené krevní testy, podle lékařů to prý může být po tom hematomu, ale je mi 37 let a tak mě posílali na plodovou vodu. To jsme odmítli a radši si zaplatili vyšetření z krve matky, abychom o miminko nepřišli. Podotýkám - toto vyšetření se celé platí a není to vůbec malá částka. Zjistili jsme, že čekáme holčičku, a teď nás čelaly 3 týdny strachhu, jak testy dopadnou. V dvacátém druhém týdnu mi najednou praskla plodová voda a my 40 minut čekali na sanitku. Věděla jsem, že je zle,......... Ještě dojel doktor, který byl opravdu DOKTOR na pravém místě. Zeptal se mě, jestli je to opravdu plodová voda?! Já říkala: co by to asi mělo být jinýho, když nekrvácím?? Po třech dnech v nemocnici a hrozných bolestech v tříslech ráno telefon z Brna, že testy dopadly dobře a holčička je v pořádku. To byla úleva!! Týž den večer ( 5.března ) - stejný den, jak mi volali z Brna - jsem potratila. Nikomu na světě bych to nepřála zažít! Ta strašná bezmoc,......! Aby toho všeho nebylo málo, tak přišla další rána osudu. 28.března mi zemřel tatínek. Do dneška jsem se z toho ještě nedostala. Doufám, že jsme si už všechno zlé vybrali a že konečně se na nás usměje štěstí v podobě zdravého miminka. Vůbec nevím, co se stalo, proč se to stalo - nikdo na nic nepřišel. Jen mi bylo řečeno, že u druhého je malá pravděppodobnost, že se to bude opakovat. Všem, co se snaží o miminko držíme palečky ať se to podaří!