Věřím, že ti fakt nehrabe. Já se před 4 lety přistěhovala k příteli (teď už manželovi), který zdědil 1/2 domu po svém otci. Víc jsem o tom nevěděla. V ložnici jsem od začátku nemohla spát, měla jsem šílené noční můry a když manžel odjížděl pracovat na druhý konec ČR a celý týden nebyl doma, tak jsem do ložnice nešla ani ve dne. Něco mě tam tak moc děsilo. Teď, když nás z ložnice vystěhovali naše děti a my spíme v obýváku, bych se radši po... než bych šla v noci sama na WC. Mám pocit, že nám někdo chodí po kuchyni a vaří. Dlouho jsem nikomu nic neřekla, protože jsem měla dojem, že jsem se musela zbláznit. Proč by mi někdo v noci v mojí kuchyni vařil, že?! Protože ale čekám další mimi a teď už nedokážu vydržet celou noc bez toho abych šla na WC, tak to ze mě nakonec vylezlo. V téměř hysterickém záchvatu jsem manžela vzbudila ať mě laskavě doprovodí na onu místnost. Když jsme se o tom ráno bavili, prozradil mi, že jeho otec byl alkoholik, který jeho matku mlátil jak žito. Jako malý byl manžel několikrát svědkem toho, jak otec matku doslova zkopal pod postel (což by snad vysvětlovalo tu ložnici). Co jsem ale dál nechápala byl noční rámus v kuchyni, který několikrát slyšel i manžel. Jenom švagr prozradil, že jejich otec rád vařil. Kamarádka, která se tímto zabývá si k mému údivu nezaťukala na čelo, ale řekla, že můj tchán (kterého jsem nikdy nepoznala) se snaží odčinit zlo, které napáchal za svého života. A poněvadž on rád vařil a moje tchyně se ráda dobře nají (stejně jako manžel), tak to snad i dává smysl. Nevím, ať si každý myslí co chce, ale nikdy jsem na takové věci nevěřila.