Otec u porodu aneb psychologie páru za porodu - diskuze

Porod by mel zazit urcite i otec, je obrovskou oporou pro zenu. Hlavne ten pohled na nej, kdyz poprve uvidi malou a jeho slzy stesi.

Manžel byl se mnou u porodu a jsme oba rádi,že tam byl. Mě moc pomáhal. Aspoň si ten porod taky odpracoval Kontrakce jsem prodýchávala na míči a právě o manžela jsem se opírala,nevim jak bych to jinak bez něj zvládla... A pro něj byl největší zážitek vidět malou, jak se dere na svět a když bylo po porodu,byl ze všeho moc dojatej, děkoval mi a že je prej na mě pyšnej

jen si tatinky sebou berte..ja byla tak rada,ze tam nejsem sama.je to nase spolecne dite a ten pocit,ze jste tam vsichni je nadhernej.ze ho prvni drzel,popisoval,utesoval..
pri porodu me hodne podporil,kdyz videl,jak nejde maly ven a doktor mi rve za bricho,druhy taha dite a treti urcuje co a jak,aby bylo vse ok,mel slzy na krjaicku,ze mi neco udelaji..byl to jeho nejsilnejsi zazitek v zivote..a chce jit znovu..

nevím, jak mu to vysvětlit - JAK TO JE???

Já otce svého dítěte u porodu nechci! Možná, že kdyby těhotenství probíhalo jinak, měla bych i jiný názor, ale celá jeho snaha mi toto období ulehčit, spočívala v tom, že v období nevolností mi řekl, ať se začnu konečně chovat normálně a nejsem protivná, pak se odstěhoval, někde mezitím na mě doslova řval před mou mamkou (bylo mi v tu chvíli děsně!), pak se se mnou přestal bavit asi na 3 měsíce úplně, nechal mě na všechno samotnou, pak přišel jako by se nechumelilo. Koupil postýlku a donesl jeden svetřík. Toť celé. Práci nemá a když se zeptám, jak to mám jako celé s mateřskou (vypočítali mi ji na 3660,-) zvládnout, jen na mě zase začne řvát.
Opravdu nemám dojem, že právě tenhle člověk, který k tomu naprosto nerespektuje jakékoli mé přání (je mu prostě jedno, že mi vadí to, co dělá apod.), byl co platný u porodu. Můj názor již od začátku je takový, že porod je ženská záležitost (ok, doktory nepočítám) a že bych tam chtěla moji mamku, protože ta mi byla a je oporou již od začátku těhu a vím, že cokoli budu potřebovat, ona se mi pokusí vyjít vstříc!
S tím, že otec půjde k porodu, přišel jako s naprosto samozřejmou věcí, vlastně se neptal, oznamoval! Snažila jsem se mu všemožně vysvětlit, že u porodu bych se s ním necítila dobře, že ho tam nechci, bylo by mi to nepříjemné ... zkusila jsem snad všechny argumenty, MARNĚ
Když jsem tedy již dost otráveně konstatovala, že pokud já ho tam chtít nebudu, doktoři jej k porodu prostě nepustí, samolibě se usmál s tím, že on je otec a prostě ho tam pustí!
PROSÍM, je tohle možné??? Já se domnívám, že pokud já výslovně zakážu jeho přítomnost, musí toto mé přání personál respektovat. Pletu se já nebo on??????

Manžel byl u obou porodů,a má z toho určitě zážitek na celý život.Sice stál vždycky za sklem,ale vždycky byl nadšený a šťastný.

náš tatínek u porodu byl, ale jen posledních 5 minut přijel na poslední chvíli, Verunka byla moc rychlá. Abych pravd řekla, tak mi to takhle úplně vyhovovalo...stejně by mi nepomohl a vytrpět jsem si to musela sama, ale my jsme měli rychlý porod. Asi kdybych tam měla trpět několik hodin, byla bych ráda, že tam je. Já jsem \"trpěla\" asi hodinku

Podle mě by tam měl být. Byl u začátku, byl v průběhu těhotenství a měl by být i u konce. Měl by vědět, že je to na dýl a né že se dvakrát zatlačí a je to hotové. Navíc ten skvělý pocit, že si může sám přestříhnout pupeční šňůru (což nám se bohužel nepoštěstilo) nebo si popsat vlastní miminko je nezapomenutelný.

Kam s prvním synem?

Vlastně teď trochu řešíme situace, že asi nebudeme mít syna kam dát až budu rodit podruhé a manžel by byl rát opět u porodu. Nemáte s tím maminky některá zkušenost prosím? Myslíte že by sestřičky byly ochotné ho pohlídat? Jenže jak když mají samy plné ruce práce a porod bude trvat nevím jak dlouho? Tak nevím jak to uděláme :-(

Nádherný zážitek

Tak poprvé manžel u porodu být nechtěl, já jsem ho tam sice chtěla, ale respektovala jsem, že chce raději zůstat za dveřmi. Jelikož se porod ale velice protahoval, nakonec zůstal a byl moc rád. Já jsem mu byla moc vděčná a opakovala jsem to snad 3 dny, jak moc mi pomohl. Podruhé už to bylo jasné, prý o takový zážitek nemůže přijít.

nechám to na něm...

manželovi se k porodu zatím moc jít nechce, já i když bych byla ráda abych byl u toho, určitě ho nebudu do ničeho nutit ani si nebudu myslet že by snad byl horší otec, zatím se mu snažím vysvělit co ho asi tak čeká, aby věděl jak to bude asi tak vypadat, třeba ještě změní názor a když ne určitě mu to pak všechno barvitě povyprávím:-))

My jsme se dohodli, že oba chceme, aby tam byl. Byla to pro mě veliká psychická pomoc a myslím si, že mu určitě prospělo vidět, že porod není úplná brnkačka. :))

Pro mě to bylo velmi důležité ,že jsem měla manžela u porodu. Strašně to té ženě pomůže. Je to velká opora. Každá žena, která má tu možnost mít u porodu může, by to měla chtít.