chození za ruku - diskuze

Vzpomínam jak jsem měla Honzu rok a pul a honila jsem ho at ho chytím a přejdeme cestu a na té cestě mi docvaklo,že jsem těhu znova a při přestavě ,že tohle budu mít za chvili znova mě oblilo horko.Naštěstí Zuzi pak taková nebyla.On mi hlavně utíkal v obchodě.Schoval se pod věšáky s oblečením a já zoufala volala kde je.

nasi take behali jak chrti a ja jim nechybela..poustela jsem je po jednom z kocaru a oba az na loukach a polich...proste jsem kocar a oba kazdej jinym smerem nezvladala..a za ruku je ani nenapadlo jitpak pozdeji sice nejak slo chodit,ale pro zmenu jeden letel dopredu a druhy se zasekaval zkoumat broucky apod

kdybych mu to dovolila-taky lita kde muze a nechybim mu...ale ja ho za ruku ucim od doby co chodi... proste jsou mista kde za ruku musi a presto nejede vlak..ale pak ma volnost, a lita si sam... ale vetsinou kdyz na neho zavolam at stoji,tka zpozorni a do silnice treba vuubec nebeha... ale na fotbale taky lita kde se da a ignoruje me- tam ho to asi svadi:D vidi behat fotbalisty a tak beha taky:D:D

Kubík poslouchal, Hanička ani jako. Já už jsem tu o ní psala jaká je útěkářka. Na ní musím fakt zvostra - počítám do tří a jakmile nedá ruku dostane na zadek. Teď jsme dospěly ke kompromisu - za ruku chodí přes silnici a u velkých silnic, u méně rušné silnice může jít jen vedle mě, ale nesmí utíkat. Naštěstí na ní má děsně pozitivní dopad ta školka a dokonce dneska šla za ruku se mnou i s Kubíkem, aby neměla volnou ruku :DDD Tak kéž by jí to vydrželo, protože to je o nervy pořád dokola vysvětlovat proč musí za ruku...

v roce a půl jsem mohla dítě přivolávat nebo zpívat hymnu, vyšlo by to nastejno. tedvedvouch letech když zařvu jak kočka co í šlápneš na ocas, tak se mi dítě apon otočí a dá najevo že mě registruje a jde dál.Jak jsem psala vodítko mám a je to k ničemu. To nefunguje jako u psa, že jd ekam nechceš -škubneš a on se zastaví nebo vrátí. Dítě to pěkně rozzuří :) a stejně pak jen za ním běháša máš ho na vodítku. Toník si díky tomu nehlídal kam jde, spoléhal namě a vlezl klidně do silnice apod. takže radši pečlivě učim chodit za rukua zastavit se na slovo stůj

Heli neposlouchala ani náhodou. Takže vodítko. A abych neutrácela tolik stováků za dětské vodítko, tak se koupily náhradní kšíry do kočárku za stovku a bylo to.

@helenice taky to máme tak a k tomu vodítko na psa.

Mě taky neposlouchaj...bud v klidu. Na Stellku jsem vodítko měla, lidi čučeli blbě , ale mě to bylo jedno. Nikam mi nezdrhla a já měla klid.

je mu rok a ctvrt a lita si kam chce... za ruku taky jen kdyz chce.. takze kdyz nechce, tak jde do kocaru nebo na ruku ovsem za velmi hlasiteho zvukoveho doprovodu lecktera sirena nam v tu chvili zavidi...

uklidním tě, malý co se naučil v 11 měs chodit tak ruka pro něj neexistovala, nikdy se nešlo kam sem chtěla já, ani takové to Pápá jdu pryč nezabíralo, otočil se a utíkal pryč a nepotřeboval mě. zlomilo se to někdy v 20 měs, kdy prostě bu´d půjdeš za ruku, nebo v kočáře a tak to bylo dokola, na zeem, utíkal, šuo s ním do kočáru, obrovský jekot, až se uklidnil tak na zem, utíkal, šup do kočárku. já sem ho naučila, že když vidí auto, okamžitě musí na kraj a stát. takže sme venku, jede auto a už valí na kraj stojí a řve \" Kaylo po cem, stůj auto\" jako na psa ale někdy ho taky chytne rapl a nechce za ruku, takže ho držín vší silou a řve jak na lesy

Nechodí za ruku, ani kdyby nevím za co. Já ho to nikdy neučila. Ale my naštěstí nechodíme někde, kde jezdí auta nebo tak.

v roce a půl ani náhodou, chodil si kam chtěl. teda, postupně jsme vytrénovávali, že přes silnici musí být za ruku a tak.vodítko by mi vpodstatě nepomohlo, ho žádná síla nemohla donutit, aby šel, kam chci já - prostě by lehl a ječel. postupně se to lepší a lepší. furt chodí loudavě, zastavuje se u každý blbosti, utíká mi opačným směrem než potřebuju..ale už je to výrazně lepší, než v roce a půl.