Cestou-necestou - diskuze

my chodíme asi taky těch 800m, chodíme pěšky, cestou Stázuli občas trochu popoháním, ale čím je starší, tím je rychlejší, občas do školky i běží po cestě si povídáme, takové naše ranní rozhovory,to by měl někdy někdo zaznamenat :D:D po cestě Stázinka obdivuje všechny ptáčky a kytičky a nejrůznější traviny pozdě nechodíme :)

@Courtney My to máme cca kilák spíš do kopce. Přes všechna předsevzetí nakonec většinou jedeme autem, protože se nám nechce vstávat . Ráno ale probíhá bez spěchu a stresu. Na půl devátou tam býváme tak akorát. Jen nechápu, jak jsem dokázala tam se starším být v sedm a pak pokračovat do práce směr Praha . Domů už chodíme pěšky, povídáme si, cestou něco nakoupíme.

Do školky to máme cca 1Ominut volnou chůzí, ale jezdíme autem, takže si moc popovídat nepovídáme. A zpravidla spěcháme, musím se tak tvářit a popohánět ho, neb jinak bychom se vypravovali snad hodinu :-)Odpoledne ale už pro něho chodím pěšky. Pak hned jedu po práce, takže na nákupy není čas

10 minut pomalou chůzí

no,ted uz budeme rano jezdit autem...co jineho..mame to cca 3 km mestem a jsme zvykli si cestou povidat,komentovat,hrat si...predtim jsem to mela mozna 500 az 700 m a to jsme sli zhruba 10 minut,a blbli jsme a pocitali auta a hledali zizali atd...tatinek sel s nima i 20 minut,protoze nez se vyblbli,to trvaloa pak kdyz budu mit jednoho prave ty 3 km a druheho tech 700 m tak to bude takovej opruz,ze rano odvezu autem nejdrive ottika a pak elli a na jare uvidim,ze kdyz bude ottik u sebe spokojeny,odvedeme pesky elli a pak pujdeme v klidu dolu do jeho skolky nebo se svezeme kousek busem pro zpestreni,do 8 rana tam nejak dorazime

Tuším, že my máme skolku nejdál. Je to hodina cesty. jedeme jednou tramvají pak přestup na druhou tramvaj a nakonec autobusem a zhruba 10 minut pomalou chůzí pěšky. Vůbec si to neumím představit každý den dvakrát

@medox kam az to z butovic jezdite??

@medox nebo kde to vlastne ted bydlis?? ja mela za to,ze nekde na praze 13//ale to je asi spatne

jsem si to dala do googlu, do školky to máme necelý 2 kiláky. nebo 3 zastávky trolejákem. časově to trolejákem není až tak výhodný, páč se na něj i 5 minut čeká a ze zastávky do školky je to ještě docela túra. ale stejně většinou jezdíme, protože já na to popohánění nemám nervy. až vcelku nedávno jsem zjistila, že kluk si může vzít kolo, on jede z kopce jak drak a já za ním běžím..to jsme pak rychlí a já si i začvičím pokud bude hezky, budem to tak praktikovat. možná i na bobách, když by byl sníh, by to šlozkrátka, my většinou spěcháme, protože já jsem nervózní a popoháním ho. povídat si s ním nějak moc nejde, on mívá takový roztěkaný myšlenky. ale občas do něj hustím nějaký veledůležitý provozní věci pozdě nechodíme, přestože to občas doma vypadá, že možná nedojdeme nikdy (stávkuje u obouvání případně při opouštění bytu).

@medox A dneska už jste byli? Jak jste to zvládli? Půjde to?

@Liberte Bydlíme v Modřanech a jezdíme do KošířDá se to zvládnout celkem obstojně, jen teda ráno jsem byla protivná já a Toník aktivní a odpoledne budu aktivní já a Toník protivka.

@stankag Akorát jsme přišli a Toník usnul jako dudek.Nástup byl bez problému. Bylo mu naprosto fuk, že já jdu pryč. Hned si vběhnul do třídy a začal si pobíhat. Žádný řev a nic. Všimla jsem si , že tady to tak měli všichni. Ve třídě jich je nakonec 5.Paní učitelka si ho šíleně chválila. Jak je zlatý a miloučký. Že krásně mluví - z toho jsou tam obecně paf, protože autisté většinou moc nemluví. Jako dělal nějáké lumpačiny. Porval se s nějákým chlapečkem o křesílko a ten chlapeček mu prokousl ruku (dokonce mi to volaly, tak jsem se lekla že je to nějáká hrůza a nakonec je to jen škrábaneček, žádný amputát). Prý je tam ze všech dětí nejšikovnější a nejafektivnější Zaměstnává sám jednu učitelku, tím že pořád nasává nová slova a informace (fakt patologicky) a pak že z každého druhého má afektivní záchvat.No to tak líčila jako by celou dobu operoval mozky a hýčkal štěnátka Ale prý je super...tak si joA měla jsi pravdu. Při příchodu tam mělo jendo dítě brutální afekták. Maminka slzy na krajíčku. A nikdo se na ní nedíval skrz prsty, nikdo neměl zlé poznámky. Naopak všichni na ní vysílaly povzbudivé pohledy až to bylo srandovní. Každý jí chtěl dát najevo, že to nevadí a že s ní cítíme. Tak možná byla nesvá naopak zase z tohohle druhu pozornosti. Ale bylo to milé. Na spátek jsem jela v busu s maminkou a Toníkovím spolužákem a moc pěkně jsme si popovídaly.