byt vs. dítě - diskuze

Já jsem tak smutná. Hrozně ráda bych bydlela ve vlastním, stačil by mi byt v paneláku. Prostě něco. Hypoteku by nám dali, všechno by šlo. Tady máme 2+1 a až bude Toník větší tak by nemohl mít ani vlastní pokoj. A prostě bych tak ráda bydlela ve vlastním. Mám platit nájem nebo hypoteku, to je úplně fuk. Jen ten nájem hážu z okna a hypotekou si splácim vlastní.Ale martin o tom nechce ani slyšet. Pořád se vymlouvá. Že chce mít ted klid a nechce se mu něco zařizovat. Nemáme na stěhování. Tady se mu líbí. Nevidí důvod proč mít vlastní, že se do toho jen vrážejí peníze a kdesi cosi. Mě by se tak líbilo mít to zařízené jak chci já, vlastní pěkný nábytek. Tady bydlíme v cizim nábytku a nesmíme si ani natřít stěnu na barevno...nelíbí se mi to tu. Kdyby aspon tady mohl být náš nábytek, ale prostě to nejde. A kdybychom koupili nějáký byt tak by byl jednou i pro Toníka. Prostě mi to příjde rozumné. A jsem hrozně smutná, že martin to tak nevidiK tomu ke všemu nechce druhé dítě. Že prý žádné nebude tak skvělé jako Toníček. Nechce abych tak trpěla jako při prvním těhotenství a hrozně se o mě bál při tom porodu že umřu. A už to nechce prožít. A prostě druhé dítě ne. A já chci druhé dítě. Vždycky jsem chtěla. Ano taky se bojím celeho průběhu a toho že to nezvládnu. Ale já byla jedináček a byla to hrůza, taky jsem pěkně rozmazlená. Já chci aby měl tonda prostě partáka. A chtěla jsem mít vždycky hodně dětí. A Martin prostě ne.Takže jsem tu včera handlovala jak trhovkyně s bytama a dětma. A trochu jsem vydírala. Nakonec jsem to usmlouvala, že pokud sejdu z požadavku na byt tak mi za 3 roky bude ochoten udělat dítěAle já nechci mít vyhandlované dítě, které mi bude ochoten udělat na podkladě toho že nebude byt a ráda bych bydlela.Jak já jsem z tohohle jeho přístupu neštastná.