Bohužel nespíme, a ani nebudeme - diskuze

Po 11 hodině se Helča začala dusit a chrapět. Tudíž 155 a injekce a šupem do špitálu Marci statečně zůstala radši doma hlídat barák. Dobře udělala. Naše auto opět zklamalo a baterka ani nežbedla. Heli si nechali na JIP a nás poslali dom. Jedna sestřička se smilovala a dala nám číslo na taxi. Samozřejmě žádné číslo nikdo nebral. A první bus jede až v pět z Kyjova. Já v tom fofru jela bez rukavic, čepice, šály a pod bundou jen tričko. Helčiny věci(příslušenství v tašce ke kočáru) jsme si museli vzít taktéž. Nádherná romantika v mrazu a s vyhlídku 5,5 km pěšmo do těch našich opičích\" hor. Pámbů fakt existuje, páč po dvou km nám seslal silničáře v dodávce, který nás zbytek cesty dovezl domů. Slovo dalo slovo a shodou náhod kamarádí s mým otcem, který také dělá u silničářů, jen na opačném konci okresu.... K věci: už jsme doma, vystresovaní, vymrzlí, Vlastimil má na osm ráno zaskakovat v práci a spánek jsme vzdali, ještě k tomu když Marci od našeho překotného odjezdu taktéž neusnula a čekala co bude. První zpráva je, že to vypadá na akutní laryngytidu, ráno po vizitě kolem desáté si mám zavolat, co bude a případně jí dovézt věci. Mám tolik adrenalinu v krvi, že těžko usnu, budu čučet na monitor a snažit se nemyslet na dítě.