Baruška 20 měsíců, Ondrášek 5 dní - diskuze

Kdybych měla nazvat tento článek po 2 dnech doma, byl by to jedním slovem CHAOS :)První a důležitá věc. Jak Barborka přijala Ondráška? Naprosto bombově. Pořád na něj ukazuje a říká mimi, jakmile ho slyší jen se zavrtět v postýlce tak za ním okamžitě letí. Mě říká co s ním mám dělat - jestli má dělat hačí, hají, nebo papat. Sama ho rozbaluje ze zavinovačky a šlohla mu dudlík (toho se zatím děsím, vyvařujeme několikrát denně, pořád na něj sahá Ale aspoň do konce šestinedělí bych chtěla mít dudlíky sterilizovaný) Neustále Ondráška hladí - po hlavičce, po nožičkách. Během hry se jen tak sebere a jde mu dát pusinku, fakt klidně 10 za sebou. O tyto pusinky jsem pak okradená já, protože mě už je dát nechce Také měla snahu si ho vzít do náruče a odnést - předpokládám stejným způsobem jak nosí své panenky, tedy vezme za nohu a táhne hlavou po podlaze V tomto jsme důrazní a opravdu varujeme že tohle nesmí. Když já kojím tak buď sedí u mě nebo si prostě hraje, nemá vůbec žádné žárlivé scény. Takže sourozenecký vztah na jedničku s hvězdičkou.Moc se mi líbilo jak zajic kdysi napsala jak to dělá se svými dětmi - např. dá nejdřív Marušce pití a nechá Aničku chvilku plakat nebo jí naoko pokárá za něco aby měla Maruška pocit že ne všechno se podřídí miminku,. Stejně se snažíme chovat i my. Prostě Ondrášek chvilku pláče pokud zrovna Barušku přebaluju, a to i ve chvíli kdy jsme doma dva dospělí. Snažím se jí vyhovět když mě zavolá, přijdu. Pokud nedržím Ondráška tak se jí maximálně věnuju - sedíme a čteme si nebo zpíváme a děláme blbiny. Doufám že to jednou ocení Co je ale zatím mojí zkázou, to je stále ta vyčerpanost. Vím, jsem 4 dny po porodu, ale jsem fakt slabá. Zvedat 14-ti kilovou Barušku do postýlky nebo do jídelní židličky, to je mazec. Bolí mě celé tělo. Tom se samozřejmě snaží mi pomoct, ale ne vždy je u toho. Takže ačkoliv dnes už skoro nevím že jsem tolik šitá a v pohodě a normálně sedím, každé ohnutí cítím že mi břicho asi praskne. Co ale vím jistě, pokud máte někdo děti takhle u sebe, vyžádejte si doma manžela nebo maminku aspoň na ten první týden. Já se přiznám narovinu že sama bych to tady teď nedala. Ne z důvodu že bych neměla na to je uhlídat, ale fyzicky bych se složila.Závěrem? Prsa mi asi prasknou. Odpočítávám vteřiny do dalšího kojení protože mám prsa jak kámen. Z tohoto ohledu potěším maminky co plánují děti blízko sebe. Kojení bolí mnohem míň, bradavky si opravdu zvykají mnohem lépe. Žádné pláče při kojení jako u prvního dítka. Jen se připravte na to že první dny po porodu jak se zavinuje děloha, při kojení to břicho bolí milionkrát víc než u prvního dítěte.