37. týden a hloupé starosti? - diskuze

Ahoj holky, jsem v 37.týdnu a mám hroznou depku. abych dobře začala: ještě jsou nebyla těhotná a vdaná a už jsem měla od tchánů na talíři, že když budeme mít kluka, bude se samozřejmě jmenovat jako už čtyři chlapi v rodě stejně, tedy už pátý chlap Antonín. No to je hrozná představa Takto si to vůbec nepředstavuju. Už vím co chudák kluk zdědí, co ho všechno naučí a co musí umět a ještě se ani nenarodil. Od všech z rodiny a známých slyším, kdy toho milovaných Toníčka budeme mít. A já že nikdy! A no všichni:jestli mám tatínka ráda, tak chlapečka pojmenuju po něm. Jenže já ho nebudu mít radši, když budu mít doma dva Toníky! Mě úplně stačí jeden! No přece neudělám, to by nám děda nikdy neodpustil, atd. Včera došla ráno tchýně k nám do ložnice se slzama jako hrachy, že se jí zdál hrozný sen: prý jsem porodila chlapečka a nedala jsem Toníčka a když můj manžel dojel dom, tak že řekl, že jsem Toníčka nedala a že mě to nikdy neodpustí. A takto mě ta hnusná tcháně vydírá celý těhotenství a vždy beze svědků samozřejmě. Já jsem probrečela dnes celý ráno. Nikdo neví co budeme mít.´řekli nám na ultrazvuku nechtěně že má pindíka, ale já doufám že to bude holčička. Mě úplně děsí ta představa, že se neschodnem na jméně. Když dám Toníka, tak ho nebudu chtít a co pak? Já mám takovou averzi na to jméno, že snad zblázním.Prosím pomozte mě někdo. Co mám dělat. Manžel je tak zblblej, že ani neví jaký chce jméno, on snad ani nemá svůj názor, jak je ovlivněnej jeho rodičema.