Dlouho jsem nepsala, tak popíšu aktuální stav.Dopředu říkám, je to velký šikula a dává mi parádně zabrat, ale jsem za to moc rádaMá sedm zubů a během dovolené v ČR semu prořezal osmý, jde už vidět, ale musí trochu porůst k ostatním S tím souvisí, že jí od osmého měsíce kousky. Teď už v pohodě ukusuje jednou za čas bagetku nebo v Česku zkusil normální český chleba. Ovoce a zeleninu jí všechnu, co může. Pije sám z Avenťáckého hrnku. Babička to komentovala slovy, že pije jako ožrala, když ho viděla,jak to do sebe klopíV noci spí bez probuzení, pokud si mamka nedá poprvé od jeho narození husu s knedlíkem a zelím, to ještě trochu bolelo z mlíčka břicho.. Nebojte, jemu zelí ani knedlíky nedávám Suverénně obchází kolem nábytku. V pohodě dojde z jedné strany obýváku přes židle v jídelně až do kuchyně. Koupili jsme tedy první botičky a myslím, že do září už bude běhat úplně sám. Když chce jít někam na druhou stranu bytu, tak se doplazí či doleze po 4 (ale to plazení je rychlejší). Umí krásně sedat na zadek, na kolínka. Z leže si sedne, ze sedu lehne. Rád si \"čte\" časopisy či noviny. Umí uklízet hračky do krabice, ale radši je vyndavá z krabice Suverénně kecá: první slovo bylo ebú (to už teď moc nepoužívá), umí tyto slova: táta, teta, děda, máma, to, ham, mňam, eště, mmmm, dést (=déšť - v Bruselu velice důležité), pápá (loučení) a papá (jako jí). Používá dvě věty: Kde je (to)? Ve variacích, kde je táta? Kde je teta? A pak Kdo je to? Někdy řekne už i dík, ale podle mě spíš papouškuje, děkování ještě nechápe. Rád si se mnou povídá, umí si výborně sám hrát. Listuje si ve svých knížkách. Objevuje byt (k mé hrůze). Laškuje všude scizíma lidma (vobchodě, tram, bus, metro, v restauraci)- takdlouho dělá oči,víská a blbnevkočárku, ažroztaje každý a aspoň se usměje nebo mu zamává. Áďa mává zásadně celou paží. Děláme vařila myšička a paci paci. Je lechtivý na žebírku. A prostě je to můjsmíšek a poklad, který zbožňuje vodu a koupání vůbec.