Dneska mě teda vyloženě vytočili...Ale od začátku. Byli jsme s tchánojc na horách slavit Kubíčkovo narozky. A dneska, že se půjdeme projít, takže Kubíkovo prababička vezla kočárek, před ní šla tchýně se psem na vodítku, vedle ní já a před námi můj manžel. Ten náš pejsek je z útulku, takže těžko říct, co to je za rasu - má v sobě něco z loveckýho psa, ale je takovej mrňousek, tak po kolena. A proti nám na protější straně silnice jsme viděli chlapa se ženskou oba nesli běžky včetně hůlek, a s nima dva psi. Jeden na vodítku, druhý volně. A už z dálky bylo jasný, že ten na volno se nenechá přemluvit, aby šel po té druhé straně...ani za boha páníčka neposlechnul a za chvíli byl u nás. Takže situace vypadala tak, že stála tchýně, která držela našeho pejska mezi svýma nohama a do toho se přichomejtlo tohle hovado (nevím, co to bylo za rasu...vypadal jako boxer, ale takovej žíhanej a docela udělanej)...a samozřejmě, že po tom našem vyjel...takže ten si to nenechal líbit, vysmek se i s vodítkem a už byli psiska v sobě...rvali se mezi tchýni a kočárem. Naštěstí můj manžel se zachoval velice duchapřítomně, a toho jejich psíka chytil - měl totiž obojek. No přiznám se, že já bych mezi ty psy ruku nestrčila. Když už byla situace jakž takž v klidu, tak jim řikám, jestli jako nemají vodítko. A oni, že prej jo, že ho maj v batohu a že se ti psi jen tak pokoušeli Já myslela, že mě trefí. Kdybyste viděli ty jejich xichty...jak se tvářili ublíženě a uraženě. Já bych teda čekala spíš omluvu... On to nebyl vůbec hezkej pohled, jak se ti dva rvou...nevnímají svět kolem sebe a stále víc a víc se přibližují ke kočáru s ročním děckem...Já neříkám, že by tam skočili a pokousali ho, ale na převrhnutí měli síly dost. No prostě fuj zážitek.