Dobrý den,Máme dceru 3.5 roku. Již od 2 let navštěvuje miniškoličku (nyní navštěvuje 6 dětí od 2 do 4 let), která je k dispozici při zaměstnání. Od začátku neměla s příchodem mezi děti problém, nejprve byla jen do oběda, a později i na celý den. Teta ve školce si ji od začátku chválí, že je šikovná a není s ní žádný problém. Nyní ale máme dilema, zda ji od září dát do "velké školky". Z jedné strany slyšíme, že není kam spěchat, ať ji tam dáme až od předškoláka, a od jiných poslouchám, že už tam měla byt dávno, že ji tímto zpomalujeme. Věříme, že dcera by neměla problémy zapadnout ani do velké školky ale zaroven čekáme další přírůstek, a mám strach aby na ni těch změn nebylo najednou moc. Je mi jasné, že nemůžete rozhodnout za nás rodiče, ale určitě budu ráda za váš odborný názor. Předem Vám děkuji, hezký den.
Dobrý den,
ráda čtu, že je dcerka v miniškoličce spokojená. Co se týká přeřazení do "velké" školky, řídila bych se jen vlastním pocitem a úsudkem.
Co se týče mého názoru, domnívám se, že miniškolička plní vše, co bych sama od podobného zařízení očekávala - tedy, že je dítě mezi vrstevníky, naučí se s nimi vycházet, komunikovat a hrát, budou tam tety, které dítěti dají zase nové a jiné podněty než rodina (učení nových písniček, básniček, her....malování, povídání...), dále, že se dítě pobytem v miniškoličce učí pomalinku osamostatňovat od maminky atd.atd.. Pokud by to tak bylo, byla bych spokojená s tím, že je dcerka v prostředí, kde jí je dobře. Větší rozdíl než v tom, že ve "velké školce" bude místo 6 dětí třeba dětí 15 a místo tety paní učitelka, která bude mít na více dětí méně času, bych jinak neviděla.
Toho, že se dítě zpomalí tím, že nebude ve "velké školce" bych se vůbec nebála, vůbec mne ani nenapadá, v čem by to možné zpomalení mělo spočívat. Dokud to bude dcerce i vám vyhovovat, nechala bych ji, kde je. Čas na velkou školku přijde a dovedu si představit, že klidně až v tom předškoláckém roce.
Přihlédla bych i k očekávanému přírůstku a neměnila to, co dobře funguje.
Přeji hodně zdraví, ať vám vše dobře dopadne a dcerce, ať je nadále mezi dětmi spokojená.
Míša

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, nevím, zda dát synovi odklad, nebo ne. Trochu se nástupu do školy obávám. Syn je narozený v půlce prázdnin. Je hodně bázlivý, nemá rád mnoho lidí pohromadě, hluk. Do školky moc rád nechodí, stěžuje si na mnoho dětí a na hluk, na to, že se některé děti k němu chovají nehezky. Ze školky nás poslali do PPP, protože ve školce skoro nemluví, nehraje si s dětmi, nechtěl kreslit, je pomalý v samoobsluze. Učitelka to viděla na jasný odklad, nebo dokonce i asistenta. V PPP zjistili zkříženou lateralitu. Po cvičení se syn rozkreslil. Grafomotorika asi není úplně ideální, ale už nemá odpor ke kreslení. Dále zjistili mimořádné nadání ve skoro všech oblastech. Obávám se, zda nástup do školy zvládne - slabá samoobsluha, bojácnost, logopedicky to také nemáme zvládnuté (r, ř) občasné zakoktání, když je rozrušený. Na druhou stranu se asi ve škole bude trochu nudit - začíná číst, umí malou násobilku (zvládá násobení i dělení), zajímá se o různé země světa, vesmír.
Dobrý den, ohledně nástupu syna do školy proběhlo vyšetření školní zralosti v poradně ze kterého vzešlo zcela jistě nějaké doporučení. Pokud vám byl doporučen odklad školní docházky, pak odborník v poradně zcela jistě uvážil klady a zápory v nejlepším zájmu vašeho syna a jeho zdárného školního startu.
Můžete se tedy doporučeními odborníka řídit a není důvod je zpochybňovat. Alernativou pro zajištění docházky přednostně v odkladovém roce je možnost docházky do přípravného ročníku. Jedná se stále o předškolní docházku, přípravné ročníky jsou při základních školách a probíhá v nich intenzivnější a cílenější stimulace vývoje předškolních dovedností a současně si zde děti přivykají na školní prostředí. K zařazení do přípravného ročníku je potřebné doporučení Pedagogicko psychologické poradny, kdy byste měli také zjistit, která škola v místě vašeho bydliště přípravné ročníky zřizuje. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobry den, memu chlapeckovi v cervenci budou tri roky a v cervenci take cekame druhe miminko. Uvazuji o skolce v zari, avsak vhledem k okolnostem to nechci nechavat na posledni chvili a rada bych syna nejak pripravila. Bohuzel nemame zadne hlidani a myslim,ze zacatek bude pro vsechny trosku tezsi, nechci ho tam posilat za kazdou cenu, a nechci, aby to pro nej byl sok, ale rikam si ,ze by byla dobra nejaka soukroma skolka treba na dva dny v tydnu, alespon na dopoledne.Ale nevim, kdy by bylo dobre zacit, doporucila byste to? Ja vlastne nejsem uplne rozhodnuta ho tam dat, ale zase se bojim, abych to vse zvladala a chci aby meli s miminkem hezky vstah a necitil se odstrceny .Deti ma rad, rad si hraje, ale vzdycky jsem mu byla na ocich. A za dalsi zatim spi s nami v loznici v postylce, nekdy si preleze k nam, ale take chystame vetsi postel v jeho pokoji, kde pro zacatek bude usinat se mnou nebo s manzelem. Rada bych ,aby vse bylo prirozene nenucene a v tomto bych potrebovala poradit. Jestli doporucujute dostatecnou pripravu dopredu ci se zbytecne stresuji. Dekuji za odpoved, vim,ze je to hodne idndividualni, ale treba mi poradite smer.
Dobrý den, normálně se vyvíjející tříleté dítě bývá již obvykle připraveno na vstup do mateřské školy. Ke svému zdravému vývoji začíná potřebovat kontakt s vrstevníky, rozvíjí se jeho komunikační dovednosti a schopnost kooperativní hry (tedy hry ne vedle vrstevníků, ale ve spolupráci s nimi). Ve vašem životě, ale také v životě vašeho syna se narozením sourozence odehraje mnoho změn. Doporučila bych vám proto postupovat citlivě, sledovat reakce a chování vašeho staršího dítěte. Změn by nemělo být nikdy více najednou, tedy není vhodné např. - přestěhovat chlapce do postele ve vlastním pokoji, nástup do MŠ a narození sourozence. Pokud tedy chcete aby do budoucna spával chlapec samostatně ve vlastním pokojíčku, tak s tím začněte co nejdříve, aby si do narození sourozence na svůj pokoj a postel již zvykl. Potom to nebude brát jako nějaké odstrčení a také vy mu to musíte prezentovat jako výhodu, že má svůj vlastní pokoj, že už je velký, samostatný, ne že je chudinka, že spává sám (samozřejmě, pokud za třeba k ránu přijde do vaší postele, je to v pořádku). Nebo své rozhodnutí o jeho přestěhování do vlastního pokoje odložte až třeba několik měsíců po narození sourozence, vhodná doba pak ale nemusí nastat dlouho. Uvádíte, že mladší dítě se narodí v červenci, neuškodí, když syna zapíšete alespoň na dopolední docházku do soukromé nebo státní školky podle vašeho uvážení a rozhodnete se podle jeho reakce na příchod sourozence. Pokud bude vše zvládat dobře a nevyskytnou se nějaké závažné projevy rivality nebo třeba regrese, pak by do školky mohl třeba na omezený počet hodin od září nastoupit. Mohl by to naopak brát jako vítanou změnu, kdy si může pohrát se stejně starými dětmi. Opět velmi záleží na tom, jak mu nástup do školky podáte a vysvětlíte. Do péče o sourozence se jej snažte co nejvíce zapojit, aby se mezi dětmi rozvíjel zdravý vztah, nezapomeňte však na jeho vlastní potřeby, snažte se trávit vy nebo tatínek nějaký čas s chlapcem také odděleně od miminka. Bude možná potřebovat ujistit o vaší lásce a náklonnosti. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý večer, nevím zda sem tento dotaz patří ale nevím koho se na toto zeptat. Je 23 let a mám 18 měsíční dceru a teď čekáme další miminko jsem na začátku těhotenství a poslední dobou stále na něco zapomínám a jsou to celkem vážně věci např, rozhodli sme se že pojedeme s dcerou do zoo a já si na konci cesty všimla že jsem nevzala kočár a dceři bundu a přitom jsem si byla jistá že mám vše. A další případ, odjela jsem pryč autem a když jsem se vrátila tak jsem zjistila že klíče zůstali ve dveřích a ještě nebyli zavřený byli jen přivřený no a to jsem si myslela že jsem zamykala, už tím přítele štvu a mě to rozčiluje také a jsem zoufalá proč se mi to děje jestli je to normální.Děkuji za odpověď s pozdravem Zuzana
Dobrý den, nejsem zcela kompetentní radit ohledně problematiky roztržitosti v těhotenství. Je možné, že zmiňované potíže mohou souviset s rozkolísáním hormonálních hladin v průběhu těhotenství. Svoje potíže však prosím raději zkonzultujte s vaším ošetřujícím gynekologem, případně praktickým lékařem, který vám jistě pokud to bude zapotřebí, doporučí nějakou další péči. Zatím si můžete pomoci kompenzovat zapomínání zavedením psaní poznámek, využíváním upomínek v mobilním telefonu, zavedením diáře apod. a opakovanou kontrolou. Přítel by s vám měl mít trpělivost, za své potíže nemůžete. Může vám být nápomocen kladením kontrolních dotazů, případně ověřením a překontrolováním zda máte vše potřebné, nebo může vaši kompetenci při vypravování např. na výlet zcela nebo alespoň zčásti převzít (určete si například, co kdo budete mít na starosti). Přeji brzké vyřešení vašich potíží. Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, je mi 17 let. Beru antikoncepci a začátkem července (7.7.) jsem měla přerušovaný pohlavní styk. Bohužel jsem týden předtím tabletku nestihla užít do 12 hodin, takže byl účinek HA snížen. Od té doby mám obavy, že jsem těhotná. 10.8. jsem byla u gynekologa, ten těhotenství vyloučil (ale možná jsem u něj byla příliš brzy, aby něco zjistil). Jelikož mé obavy přetrvávaly, tak jsem před 14 dny udělala těhotenský test. Byl negativni. Zase mě to na chvíli uklidnilo. Ale teď bohužel zase. Mám hrozné obavy, svého přítele nenechám ani na mě nijak sáhnout. Od toho styku jsem žádný neměla. Ke svému gynekologovi se nejméně měsíc nedostanu a nechci jej znovu otravovat s mým plašením. Nevím co dělat dál. Zdají se mi noční můry, při jakékoli zmínce o dětech se mi udělá zle. Hrozně se bojím, že můžu být i tak těhotná. Doma to říct nemůžu. Přítel už o tom nechce ani slyšet. Nevím na koho se obrátit.
Dobrý den, pokud přetrvávají vaše obavy z těhotenství, pak opět kontaktujte vašeho gynekologa a poraďte se s ním. Pokud bude výsledek negativní, zkuste vyčkat na dostavení menstruačního cyklu, pokud vás ani to neuklidní a podobné potíže bez rozumového základu budou u vás přetrvávat, nebo by se rozšiřovaly i na další oblasti života, pak by bylo dobré vyhledat odbornou psychologickou pomoc klinického psychologa pro dospělé. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu jak pracovat se synem, aby bylo fajn jemu i nám. V listopadu mu budou 4 roky. Je hodný, milý, od mala hodné mimino, veselé usměvavé, žádné problémy. Máme ještě dcerku 6 let, syn na ní visí, co dělá ona, dělá i on, vše spolu. Loni začal chodit do školky, do jiné třídy než dcerka, aby měli i svůj prostor. Asi v polovině roku jeho učitelka onemocněla a po dobu její nepřítomnosti byl s dcerkou v její třídě, nakonec si ho tam už nechali, že je šikovný a nemusí zpátky mezi prcky. Ve své původní třídě byl zakřiknutý, stydlivý, s dětmi si moc nehrál, takový jakoby smutný. Teď šla dcera do školy a on zůstal ve třídě sám. Mám obavy jak to bude zvládat, už hlásí, že do školky nechce. Snažíme se ho povzbudit, že tam budou kamarádi, bude něco tvořit, malovat, učit se nové věci atd, ale odpovídá, že nechce, že ho to nebaví. Začali jsme chodit na logopedii (zatím 2x), tam mi to bojkotuje, vůbec s logopedkou nekomunikoval, hlavu zabořil do mě a hotovo, ještě mi pošeptá, že s ní mluvit nechce a za dveřmi opět vykládal jako obvykle. Doma trénujeme, čteme obrázky aby měl jistotu, že to vše zná a na místě stejně nespolupracuje protože prostě nechce a vysvětlování proč by měl nezabírá, opět nechce, nebaví ho to atd. Poradíte mi prosím jak s ním pracovat, aby mu bylo dobře, jak ho motivovat aby se nebál, nestyděl? Nechci ho zbytečně nijak lámat. Moc děkuji :)
Dobrý den, podle vašeho popisu se jeví, že vývoj vašeho synka probíhá zcela normálně, bez abnormit. Každé dítě je jiné, podle svého temperamentu, vlastností, osobnosti, výchovy. Ke spolupráci cizí dospělou osobou například při logopedii nemusí být dítě ve čtyřech letech ještě dostatečně psychosociálně vyspělé, zralé. Spolupracovat s neznámou autoritou by měl být zcela jistě schopen zralý předškolák. Zkonzultujte proto průběh logopedické péče s vaší paní logopedkou, může vám například zadávat úkoly na práci doma, která je stejně při nápravě řeči těžištěm, nebo je možné na nějakou dobu docházku na logopedii přerušit a navázat cca za půl roku, až syn bude připravenější. Změn by na dítě také nemělo být moc najednou a pokud bude syn nyní řešit nástup sestry do školy a nároky na jeho adaptaci by mohly být na něj příliš vysoké. Přistupujte k němu citlivě, trpělivě, povídejte si s ním, hrajte si společně, podporujte ho v samostatnosti a v posilování jeho kompetencí, poukazujte na jeho i částečné a dílčí úspěchy a pokroky nejen v sociální oblasti. V případě potřeby můžete realizovat konzultaci zaměřenou na výchovný přístup ke zřejmě citlivému dítěti u dětského klinického psychologa.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, nevím jak si poradit s dcerou 3,5 roku. Do školky začala chodit v květnu a vše bylo v pořádku. Ráno vstala a do školky se těšila. V červenci jsme letěli do Čech (žijeme v zahraničí), protože jsem byla těhotná. V září se nám narodilo miminko a v listopadu jsme letěli zpět domů. Od té doby do školky nechce, dělá scény, pláče a po návratu ze školky je protivná. Děti má moc ráda, dokáže si hrát s každým, Je společenská a k mladší sestřičce se chová ukázkově, i když trošku žárlí. Předpokládám, že do školky nechce kvůli miminku, ale nevím, co s tím mám dělat. Prosím poraďte mi. Děkuji.
Dobrý den, pro vaši dcerku se toho v poslední době v poměrně rychlém sledu hodně změnilo, nejen, že se jí narodil sourozenec a péče o miminko prokazatelně zabírá více času, než zbývá na ni, ale také jste poměrně dlouho pobývali mimo domov. Dcerka tak chodila před odletem do ČR do školky maximálně dva měsíce a pak byla téměř pět měsíců mimo. Vztahy mezi dětmi ve školce se mezitím vyvíjely, prostředí se měnilo.... Na prostředí školky ještě nebyla plně adaptována (i když chodila ráda a těšila se), potom přišla změna země, zřejmě i jazyka a ještě narození sourozence, které takto malé dítě může vnímat jako možné ohrožení své pozice v rodině. Navíc v ČR měla dcerka možná kontakt s prarodiči, vy jste byla s ní (před narozením sourozence), jistě jste se jí věnovala a možná tak získala více péče a pozornosti, než nyní doma. Její reakce je proto pochopitelná, potřebuje jen opět nabýt jistotu svého zázemí a domácího prostředí a ubezpečit se o svém jistém postavení v rodině, o vaší lásce. Potom bude připravena opět se radostně zapojit do kolektivu dětí, který má ráda. Proto pokud je to možné, na dcerku nespěchejte, věnujte se jí, vhodné bude, když se do péče více zapojí také tatínek. Snažte se jí věnovat i čas samostatně, například když miminko spí, nebo ať se miminku věnuje tatínek a vy buďte s dcerkou. S docházkou do školky nespěchejte, dcerku násilím nenuťte, můžete se pokusit nechávat ji ve školce kratší dobu (například do oběda), nebo jen dopoledne, zvažte i možné přerušení (jen na čas) docházky do školky, pokud je to ve vašich možnostech. Jakmile se vám dcerka bude jevit vyrovnanější (méně protivná) a bude sama projevovat o kontakt s dětmi a školku zájem, bude opět připravená do školky chodit. Můžete si také zkusit domluvit alespoň účast na společných akcích školky, aby holčička neztratila kontakt. Pokud by potíže neustupovaly, můžete zkonzultovat situaci také u nějakého dětského psychologa v místě vašeho bydliště.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu, jak na mého syna (8 let). Chodí do druhé třídy a už od první si stále stěžuje, že ve třídě nemá kamarády a že jsou tam na něj všichni zlí. Do školy se nikdy netěší a úkoly píše s nechutí. Když pro něj chodím do družiny, tak mi ale nepřijde, že by neměl kamarády, ani učitelky a vychovatelky nic neříkaly, když jsem se ptala. Doma se pak se mnou kvůli úkolům často hádá, prostě mu nepřijde důležité je dělat, nevím jak mu to vysvětlit. Dokonce z něj kolikrát vypadne něco v tom smyslu, že všechny ve škole zabije a pak začne brečet. Nevím, co s ním. Snažím se mu stále vysvětlit, že takhle nesmí mluvit ani uvažovat. Prosím o radu. Děkuji.
Dobrý den, vzhledem k popisovaným potížím vašeho syna a jeho nechuti k docházce do školy a plnění školních povinností, bych vám zcela určitě doporučila návštěvu školského poradenského zařízení, přesněji nejbližší pedagogicko – psychologické poradny. Ve druhé třídě, ve věku kolem osmi let, se u dětí právě mohou začít rozvíjet specifické vývojové poruchy učení. Tyto obtíže se projevují často právě problémy s podáním školního výkonu, který by odpovídal schopnostem dítěte. Dítě s normálním intelektem i přes to, že se velmi snaží, není schopno odvést svému snažení odpovídající výkon. Školní činnosti pro něj znamenají velkou zátěž a jsou pro něj namáhavé. Zažívané neúspěchy pak mohou vést ke vzniku školní demotivace, nechuti ke škole a ke vzdělávání, dítě si tyto potíže neumí vysvětlit, může vinit sebe, vyučující, rodiče, ztrácí sebevědomí, je nešťastné. Poradenské zařízení proto vyhledejte co nejdříve, aby synovi byla nastavena případná podpora ve vzdělávání a eliminovaly se jeho případné školní potíže.

Pro akci je nutné přihlášení