Dobrý den, mám dotaz ohledně přetahování předkožky u našeho 3letého syna. Nejde mu ještě úplně stáhnout,každý den při koupání stahujeme a nejde ještě úplně uvolnit od žaludu (ale nechybí už k tomu moc). Teď si ji naučil syn přetahovat sám,nicméně když jsme byli letos v říjnu na 3leté prohlídce u naši doktorky,tak mu to chtěla přetáhnout úplně,ale měli jsme odjíždět na dovolenou,tak řekla, že mu to odloží. Teď už u lékařky návštěvu nemáme,tak jsem se Vás chtěla zeptat, jestli se mám objednat a zajít tam s ním a případně jak moc to spěchá.Děkuji za odpověď. JB
Dobrý den, ve 3 letech by předkožka měla být volná, pokud není, objednejte se k pediatrovi, dá se nasadit i mast na uvolnění.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobry den. Mam takovy problem s moji 3mesicni dcerkou. Ma problemy pri usinani. Pres den usne dopoledne i odpoledne uplne v pohode a vse je v poradku problem nastava vecer kdy jdu uspavat na velky nocni spanek. Malou nakojim prebalim a dam ji do postylky zacne usinat uz zavira ocka a najednou v ni cukne zacina to asi u noh a pak skubne celym telem a probere ji to tak to zkusi znova usinat a tak se to opakuje nekolikrat nez asi z toho chytne histericky plac a krouti se jako by mela prdiky ale nema a musim si ji vzit do naruce, tam se mi ji podari uklidnit tim ze s ni "silene" drndam a pak ji bud prilozim k prsu nebo pri drndani zacne zase zabirat nekdy u toho tak narikave "povida" ale jak ji dam do postylky za chvili sebou zase zacne skubat a zase se probudi a zase breci tahle se to opakuje treba hodinu i dve nez se mi ji podari uspat. Uspavam z dudlikrm pri usinani dudla pri placi dudlik nepomuze ji uklidnit a vyplivujr ho. Byt zavinuta nesnasi a zavinou jen nohy jsem nezkousela. Ja sem jednu dobu asi 2 roky zpatky mela pri usinani, nevim co to bylo, ale kdyz jesem usinala uz do tvrdaiho spanku projel mnou takovy osklivy pocit a telo me skublo a nedovolilo me to usnout a taky se to porad opakovalo ale pomohlo mi se projit a jit v noci na cerstvy vzduch zhluboka se prodychat a v te dobe si zapalit cigaretu a pak sem uz normalne usla. Me uz se to teda ted dlouho nestalo ale tak me napadlo jestli by nemohla mit moje dcerka neco podobneho. Nebo jestli vas nenapada co by to mohlo byt? Je fakt za ja jsem to mela obcas a ona tak usina kazdy den. Nebo muze to byt neco psychickeho? Dcera je jinak v pohode vysmate miminko co ma spoustu hracek a zabavy obcas teda vidi televizi ale tim to snad byt nemuze. Az na to vecerni uspavani je uplne normalni zdrave miminko ale s tema vecerama si uz nevim rady a prijde me to opravdu divne. Predem dekuji za odpoved.
Dobrý den, v tomto věku může být příčina potíží různá, zkonzultujte problém u svého pediatra. Nemůžu vám dát jednoznačné doporučení.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, náš 2letý syn má časté záchvaty vzteku hlavně před spaním. Začne sebou házet, prohýbat se, křičet. Trvá než se nám ho podaří uklidnit... Někdy ho musíme i násilím držet, než se zklidní. Už si s tím nevíme rady. Je možné, že je hyperaktivní, jaké kroky v tomto případě podniknout, abychom ho dokázali pochopit a uměli uklidnit? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, váš syn se vývojově pravděpodobně již nachází na počátku období prvního vzdoru, pro které jsou záchvaty vzteku a emoční labilita typické. Tyto záchvaty plynou z nezralosti nervové soustavy dítěte, které se při nějakém vzruchu (např. když se mu něco nelíbí, nedostane co chtělo, je unavené, přetažené, má nějaké jiné potřeby, nebo z jiných důvodů) nedovede ještě ovládnout a emoci zpracovat. Emoce dítě naprosto ovládnou. O období vzdoru jsem psala již i na tomto fóru mnohokrát a dá se o něm najít mnoho informací na internetu i v literatuře. Emoční afektivní záchvaty vašeho syna před usnutím, které popisujete, mohou dosti pravděpodobně souviset s jeho únavou. Je možné, že je přetažený a má potíže se před usnutím zklidnit. O hyperaktivitě bych v jeho věku zatím vůbec nemluvila. Zkuste ale upravit jeho denní režim tak, abyste už přibližně dvě hodiny před ukládáním volili zklidňující aktivity, dodržovali nastavený režim, který příliš nevybočuje ze zajetých kolejí. Každé vybočení může způsobit zhoršení projevů u dítěte. Před spaním už by chlapec neměl mít nějaké divoké aktivity, jako dovádění, pohybové hry, venkovní aktivity atd. Těsně před spaním zařaďte nějaký oblíbený rituál, může to být koupel, čtení oblíbené knížky, prohlížení obrázků nebo jiné klidové aktivity. Není příliš vhodné sledování televize ani např. tablet nebo PC, ty spaní nenavozují, ale spíše dítě excitují. Usínací rituál by se měl opakovat každý den vždy v přibližně stejnou dobu. Některým dětem pomáhá k usnutí např. sklenice teplého mléka, nebo nějaký plyšáček usínáček, dětský kolotoč se stále stejnou melodií nebo něco jiného podle preferencí dítěte. Můžete chlapečka také pochovat, vyjádřit mu pochopení i pevněji přidržet, přimknout k sobě a pomoci mu se uklidnit. Podle toho, jak jsou rozvinuté jeho řečové schopnosti, se ho po uklidnění můžete zeptat, co by třeba potřeboval, nebo chtěl, aby se mu lépe spinkalo. Určitě však na něj nenaléhejte, pokud je v afektu, to vám nejen nic nepoví, ale jeho vztek se ještě zhorší. Mějte na paměti, že váš chlapec vám nedělá nic úmyslně, jen nedovede své pocity nebo únavu jinak zpracovat. Proto se na něj nezlobte, vyhněte se zvyšování hlasu, snažte se vy dospělí zůstat v klidu, protože vaše nervozita se na dítě přenáší a situaci ještě zhoršuje. Zkuste se při ukládání syna také třeba vystřídat, někdy pomůže vytvoření usínacího rituálu třeba s tatínkem, na kterého, protože často bývá jeho přítomnost vzácnější, dítě může reagovat lépe než na maminku, se kterou bývá většinu času. Přispěje to také k vytvoření a prohloubení vzájemného vztahu otce s dítětem. Můžete se také zkusit objednat k dětskému klinickému psychologovi ke konzultaci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na chování mého syna, kterému jsou nyní 3 roky. Když je doma jenom se mnou, jako s matkou, tak je docela klidný, poslouchá, žádné scény, hraje si sám, jakmile jsme doma ale oba rodiče, tak dělá hrozné scény a je takový protivný ,hlavně dělá i naschvály, křičí a neposlechne ani mě, ani přítele. Má takové přehnané emotivní reakce, v noci se někdy budí a brečí (má svůj pokoj, kde spí sám). Je mi jasné, že teď prochází tím obdobím vzdoru, ale spíš mi pořád není jasné, proč se tak hrozně chová hlavně když je doma otec. Myslíte, že na něj třeba žárlí? Zároveň se ale vždy na něj těší až přijede, ptá se po něm, kdy přijede atd. Jenže pak se chová doslova zpruzele celý víkend, kdy jsme spolu všichni. Dělá naschvály a neví kde končí sranda, takže dostává často na zadek proutkem (ano, možná mi řeknete nebijte děti), ale ono to jinak nejde, on se pořád všemu směje, na důrazná slova a vysvětlování nereaguje, takže dostane, jinak začne bouchat věcmi a ničit je kolem sebe... pak když dostane se většinou zklidní. Lékařka mu napsala do zprávy na tříleté prohlídky, že je hyperaktivní a já se od té doby bojím, že do budoucna takové dítě nezvládnu vychovat, že bude za chvíli nezvladatelné. Většina těch příznaků na něj sedí. Je i takový hodně nesoustředěný, roztěkaný, sice se pořád směje, ale ze všeho má srandu a tak i po chvíli u lékařky už nespolupracoval. Ale když je se mnou sám, je klidný, pozorný. Další problém je vztah jeho otce k němu. Přítel je hodně nervózní a občas neví co s ním, křičí na něj, hodně mu vadí, že je živý, že zlobí, neposedí a má toho dost. Bohužel už pak o něj nemá takový zájem si s ním třeba jít hrát, i když spolu tráví také hodně času, hlavně chodí spolu často ven, kde je klidný a poslouchá ho, jenže doma na něj nemá nervy a tak mám pocit, že to dítě z něj nějak tu nervozitu a nezájem vycítí, a proto ho vyloženě provokuje. Pořád s tím doma takhle bojujeme a není u nás moc pozitivní nálada. Přítel říká, že bude pozitivní až se syn uklidní a bude ho poslouchat, já mám ale naopak pocit, že takhle akorát spolu nebudou mít dobrý vztah do budoucna a syn bude závislý hlavně na mě. Nyní je závislý na obou z nás a také toho dost využívá, tím že si vymýšlí různé věci, činnosti. Máme doma ještě malé miminko, začátky byly těžké, starší syn se na nás upnul a byl více neposlušný, teď po pár měsících už miminko vzal a je zapojený i do péče a dává mu najevo, že ho má rád. Ale jelikož se doma s přítelem často hádáme, hlavně kvůli výchově a tomu jeho chování, tak nevím, jestli mám zvážit návštěvu nějakého psychologa buď pro nás s partnerem, nebo s dítětem. Co byste mi doporučila? Na druhou stranu se mi ale nechce ho někde tahat po vyšetřeních kvůli současné situaci. Další věc, kterou jsem zapomněla zmínit je, že v současné době zatím nechodí do školky, tak si říkám, že třeba doma jen zlobí kvůli tomu, že se prostě nudí, jelikož já na něj bohužel nemám tolik času jako dřív kvůli miminku a na něm je vidět, že už by potřeboval mezi děti a mít nějaké vedení, program atd. Chodil pár měsíců do školky, aby si zvyknul v kolektivu a bral to docela dobře, ale pak byl pořád nemocný a teď kvůli covidu ho nechávám doma, takže nyní si od školky odvykl a říká, že tam nechce. Jaký je Váš názor na tuto situaci u nás a co byste mi poradila? Předem Vám děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas!
Dobrý den, ve vašem dotazu velmi neuspořádaně popisujete celý soubor problémů, který ale výchovně neřešíte opravdu šikovně, spíše se jedná o soubor výchovných chyb a selhání, které mají zákonitě dopad na chování dítěte. Doporučila bych vám určitě kontaktovat dětského klinického psychologa a dohodnout si návštěvu třeba nejdříve vás jako rodičů a dále postupovat podle jeho doporučení. Je pravděpodobné, že bude chtít vidět i vaše dítě a to jak spolu reagujete, fungujete. Epidemiologická situace je sice nepříznivá, většina odborníků je očkovaná a zcela jistě dodržují hygienicko-epidemiologická opatření. Momentálně se mi návštěva odborníka jeví pro vás jako menší riziko, než napáchat nějaké nevratné chyby ve výchově s negativním dopadem na vztahy ve vaší rodině. Abych se vrátila k vašemu dotazu, to že se tříleté dítě chová hyperaktivně, nemusí do budoucna znamenat, že se u něj rozvinou poruchy pozornosti s hyperaktivitou, či syndrom ADHD apod. Nervová soustava tříletého dítěte se prudce vyvíjí a k tomu také patří její labilita a nestabilita. Na chování, které je podobné hyperaktivitě, se velkou měrou podílí také nervózní a nejednotný přístup rodičů k dítěti. Dítě se také v tomto věku nachází v období vzdoru, pro které jsou emoční výbuchy a přehnané emotivní reakce jak píšete právě typické a normální. Mohou se u citlivých dětí objevit i poruchy spánku. Diagnózu ADHD lze většinou stanovit až po dovršení šesti let věku, kdy se mnohdy i velmi hyperaktivní děti naprosto s vyzráním nervového systému uklidní a žádné potíže do budoucna nemají. U vás do hry dále vstupuje více faktorů, reakce syna na narození sourozence a přirozená žárlivost na něj. Předpokládám, že miminko asi nespí samo v pokoji a péče o něj vám zabírá hodně času a proto se syn dožaduje vaší pozornosti, Dále to vypadá, že otec dětí s nimi přes týden asi moc nebývá a tak se syn na něj tolik těší a chce jeho pozornost, že prostě neovládne svoje emoce. Je potřeba, aby k němu otec přistupoval klidně, neprojevoval nervozitu, netrpělivost, protože syn pouze zrcadlí jeho chování. Dospělý je zodpovědný za výchovu dítěte, dovede se ovládat a nemůže tedy čekat, že se dítě samo nějakým zázrakem zklidní. Smích vašeho chlapce je jen prostředek jak se vyrovnat s pro něj náročnou emocionální situací, kdy v touze po pozornosti dostává jen negativní reakce, křik a bití, navíc se zřejmě před ním hádáte. Rodiče také často dělají to, že dítě rozdivočí, jak se říká a dítě ponořené do hry skutečně nedokáže odhadnout, kdy končí sranda a kdy ne. Proč by také mělo, vždyť je to pro něj sranda pořád. Proto musí zase dospělý korigovat svoje chování a chování dítěte, a pokud ví, že nějakou situaci pak dítě emočně nezvládne zpracovat a vyústí ve scénu, pak je lepší se této aktivitě vyhnout. Váš chlapec si prostě jen říká o pozornost, že chce, abyste se mu věnovali, hráli si s ním, zajímali se o něj a měli ho rádi, i když se chová podle vašeho mínění hrozně. Zkuste ho místo bití proutkem třeba naopak obejmout, uklidnit a pak si o jeho chování nebo o situaci, kterou řešíte v klidu promluvte. Vy jste dospělí a dovedete se ovládat, malé dítě ne. Ohledně popisovaného bití se dostáváte na hranici toho, aby se o vás začal zajímat OSPOD a také já mám ohlašovací povinnost při podezření na týrání dítěte. Doufám tedy, že tak daleko snad nezacházíte, ale přesto vám důrazně doporučuji vyhledání odborné pomoci, než bude pozdě a dostanete se do problémů. Bitím navíc v dítěti pouze probouzíte agresivitu a učíte ho, že problémové situace se řeší násilím a agresí. Dáváte tím také najevo, že si nedovedete poradit jako rodiče a ztrácíte rodičovskou autoritu, podrýváte váš vztah do budoucna. Ohledně školky bych ve vaší situaci momentálně počkala, změn v životě vašeho chlapce je s narozením sourozence hodně a další nároky na jeho adaptaci by nebyly rozumné. Navíc by snadno mohl docházku do školky spojit s tím, že ho chcete poslat pryč, zbavit se ho. Ne že by do školky neměl nastoupit, pouze v této vaší situaci teď není vhodná doba. Kontaktujte tedy odborníka a postupujte podle jeho doporučení. S pozdravam Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
