Všechny dotazy

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, já mám půlroční dcerku Petrušku. Ona nemá vyvinutý trávící systém a nemá ani hltací reflex, má zavedenou žaludeční sondu a musím ji mixovat papání úplně najemně, bez hrudek, bez kousků a dělám ji to se stolním mixérem. Bydlím s dcerkou v jednoizbovém bytě, sama, bez muže a dcérka se bojí mixéru. Když jdu mixovat musím nejdřív dcerce 4krát v sekundových intervalech zavrčet krátce s mixerem, aby dcérka tušila, že se jde mixovat pro ni. Je to správný, co dělám anebo ne? Děkuju

Dobry den, chcela by som Vas poprosit o nazor,radu. Mame 3 deti, stredna dcerka 3,5r ma silnu povahu, zrejme si zacina uvedomovat samu seba. Je velmi bystra ale denno denne mame s nou...s jej tvrdohlavostou strety. A neviem uz ako na to.Vsetko chce väcsinou robit sama, co je ok. Oblecie sa, ide na wc, no problem mame napr ist do skolky a obliekanie sa. Je schopna sa prezliekat s revonm 3-4 krat pokial nema svoje oblubene spodne pradlo a oblecenie, t.j. nohavicky co jej nezliezaju, nerezu, tricko nema pridle rukavy, ponozky netlacia, atd. Uz som si navykla pripravit aby tie veci mala, inak sa zasekne, vyzlecie a nepohne sa s nou. To iste je obliekanie vonku do overalu. Niekedy je to na prvy sup. Inokedy ked su napr.rukavice zle, znervoznie a pride zachvat hnevu a revu, vyzlecie sa a nechce nikam ist. Opakovane skusame obliect, ale ak je daco zle, zacne kopat, kicat, revat a vyzlecie sa. Dospelo to uzdo momentu ked manzel jednoducho uz musel odist do prace a ona ostala doma (ja som este s najmladsim stale doma), co ale mam pocit, ze jej dalo akoby pocit sily, ze ked bude chciet tak do skolky nemusi. Pricom do skolky chodi rada a v kolektive väcsinou to ide bez problemov okrem obcasnych vybuchov hnevu, ked nie je tak ako ona chce. Krik na nu nefunguje, dohovaranie.....ona je typ "idem, urobim, mozno potom vypocujem", nehovoriac o tom, ze este mi pride nevyspela na dlhe reci. Jedine na co reaguje je ked som uz v strese konplet frustrovana cupnem si a vidno, ze som z toho celeho cirkusu smutna. Vtedy ku mne pride, obijme ma, ospravedlni sa a v klude sa dako dohodneme, ale i toto funguje na etapy....dnes som bola "smutna" 3-4 krat kym mala v klude vysla a sadla do auta. Len toto riesenie mi nie je celkom pochuti, pride mi to ako presovanie na city. Ale nic ine na nu nezabera. No hlavne nerozumiem preco prave na toto reaguje, a ci je to len otazka casu....ze je to sucast obdobia vzdoru a nedostatocne vyvynuteho kognitivneho systemu?

Dobrý den, mám velké starosti se svojí čtyřletou dcerou, netuším, co se s ní děje... Do svých 4 let se vyvíjela normálně, v polovině ledna měla čtvrté narozeniny a od té doby řešíme jen samé nemoci, psychické problémy a změnu osobnosti... Dcera v době svých narozenin onemocněla zánětem močových cest, po jeho převlečení antibiotiky si však stále stěžovala na neurčitou bolest, budila se v noci s výkřiky bolesti... Dle lékařky se mělo jednat o roupy, dostala léky... Kratce poté jsme všichni jeli na hory (já, partner, dcera a 4 měsíční syn), a to společně s mými rodiči, sestrou a jejími dětmi... Tam se dcera od druhého dne začala divné chovat, respektive chodit... Začala chodit malými krůčky, cupitala a ruce měla pripazene k tělu... Ruce občas různé vykrucovala ven... Občas se točila dokola, kdyz šla na záchod, tak před Míšou se různé točila na obě strany, než konečně dosedla... Bez takového rituálu nebyla schopna si na záchod sednout... Při tom cupitani a točení měla takový zvláštní, ne přítomný výraz... Kdyz si sedala na židli nebo na postel, tak různě perovala v kolenou, než nakonec dosedla... Ráno po probuzení měla problém vstát z postele, chodidla dávala pomalu na podlahu, musela jsem ji podat ruku, trvalo, než si vůbec stoupla... Takto to trvalo celé 3 dny pobytu v penzionu... Kdyz jsme šli ven, tak občas šla normální chůzi, uvnitř budovy ale jen cupitala s pripazenyma rukama... Po návratu domů absolvovala ČT mozku a neurologické vyšetření, obojí dopadlo v pořádku, nic se nezjistilo...nasledne se situace zlepšila, a to docela i výrazně, dcera většinu času začala chodit normálně... Chodila tak i v době, kdy jsme šli na vyšetření k psycholozce... Dle psycholožky dcera na sebe tímto jednáním upoutávka pozornost, a to v souvislosti s narozením sourozence, který se narodil v říjnu 2021...ještě bych dodala, že dcera od ledna preskakuje prahy a dělící čáry koberců se slovy "tři, dva, jedna, teď, hop"... Občas po preskoceni dostane záchvat vzteku, křičí, že to nepreskocila, přestože se jí to přeskočit podařilo... A po schodech chodí se slovy "raz, dva, tři", občas přitom dostane bezdůvodný záchvat vzteku či pláče... Před týdnem jsme jeli k našim, nastěhovali jsme se k nim do domu, protože naší odjeli na dovolenou a my se tu staráme o zvířata... Dcera se od příjezdu do domu prarodičů strašně zhoršila, od rána do večera má záchvaty vzteku nebo pláče, opět začala divné chodit, tentokrát preslapuje na místě, udělá několik kroků, dopředu, pak dozadu, pak zas do strany a tváří se u toho zvláštně... Navic začala opakovat větu "nebudu tohle říkat", toto opakuje nesčetněkrát za den... Nedostala jsem ale z ní, co nebude říkat... Navic se strašně zasekla, nemůžeme ji donutit, aby se večer prevlekla do pyžama, prevlekla se třeba 3 hodiny a u toho šílené řve a nakonec se stejně neprevlece... Kdyz ji chceme prevlect násilím, tak si hned vše zase svlékla... Nemůžeme ji dostat ani z pokoje, kde spí, tráví tam třeba 7 hodin v kuse, když ji odnese e násilím do obýváku, tak řve a s brekem běží nazpět do pokoje... Po schodech jde třeba půl hodiny, různé na nich preslapuje, různé prehmatava rukou na zábradlí a když nakonec vyjde nahoru, tak se šíleným brekem běží zpět dolů po schodech do svého pokoje...za celý týden se nám ji podařilo dostat ven z baráku jen jednou, na procházce se ale zničehonic na cestě otočila a s brekem utíkala zpět... Vůbec nevíme, co se s ní děje, jsem totálně zoufalá... Přitom to bylo až do konce roku úplně normální dítě, teď mám pocit, že je z ní psychická troška a já vůbec nevím, proč... Nevím, jestli tohle může mít souvislost s narozením bratra, to její chování je opravdu extrémní... Divne se chová, divné chodí, opakuje nějakou větu, je skoro celý den zavřená v jedné místnosti.... Pořád brečí nebo se vzteka... Už nemůžu dal, prosím, poraďte... Děkuji. Jarka