Všechny dotazy

Dobrý den paní doktorko,Měla bych dotaz ohledně zraku. Jsme narozené ve 34+2 momentálně jsou nám 2 měsíce. Kdy by měli nedonošené děti začít vnímat? Děkuji za odpověď

Dobrý den,mám syna (20 měs.) a ráda bych, aby chodil večer spát dřív.Ráno vstává v 8:15, po obědě spí 1,5-2,5 hod. (mezi 12:30-15). Večer se snažíme, aby šel spát po 20.hodině, ale stejně usne nejčastěji až ve 21 hodin. Nejsou výjimky, že se to protáhne do 22 hodin. Řekla bych, že je jedno v kolik usne, vstává pořád stejně (8:15).Chtěla bych se zeptat, zda je reálné, aby večer usnul dřív než v 21 hodin. Jakým způsobem byste mi poradila, abych toho dosáhla? Zkoušela jsem odpolední spánek upravit, aby končil nejpozději ve 14 hod., ale večer dřív unavený nebyl. Má cenu ho ráno násilím budit dřív??Nejsem si jistá, jestli/jak velkou roli hraje večeře .. Jak dlouho před spaním je vhodná? Spíš dřív, aby ji strávil, nebo až těsně před spaním, aby nebyl hladový? Nyní večeříme mezi 18-19, někdy si ještě něco malého dá ve 20 hod. Cca ve 23:30 se vzbudí na mlíčko a další ráno mezi 5.-6.hod. (potom ještě usne). Děkuji za rady.

Dobrý den, mam prosbu ohledně mého 2 letého chlapečka. Občas si lámu hlavu s tím ,jestli není malej opožděný a nebo jestli nemá jiný problém. Prijde mi ,že mi nerozumí. Když ho požádám ,aby mi něco přinesl ,hračku nebo tak ,tak nepřinese ,občas knížku. Sám mi věci jinak nosí normálně ,chodí mi je ukazovat ,já mi říkám ,co to je a tak. Ještě nemluví ,mluví jen ba,lala ,bebe. Miluje knížky,vydrží u ní i 20 min. ,Ukazujeme si ,baví ho to ,ale dělá to trošku jinak. Ze začátku ukazovat nechtěl ,pak začal ukazovat ,ale naší rukou ,všechno hbez poznal ,teď už to nedělá ,ale dělá to ,že vezme naší ruku a ukazuje a my říkáme ,co to je. S nočnikem nemáme problém ,sedí na něm v klidu ,když řeknu ,že jdeme dělat "číš", tak přiběhne a sedne si ,ale sám si nerekne ,ale jinak do něj čůrá. Na pití taky přijde ,když řeknu "Míšo, chceš čajík" ,ti přijde ,sedne si na gauč a čeká a nebo si pro to rovnou přijde. Stejně tak i s jídlem.Pozná i to ,že jdeme ven ,když ho začnu oblékat ,tak mu říkám ,že půjdeme ven a jakmile mu nasadím boty ,tak hned běží ke dveřím a čeká nebo tahá za kliku. Když na něj mluvím přímo ,tak se na mě dívá,směje se. Směje se i vtipům ,co děláme nebo pohádkám,když je tam něco srandovního ,dokonce si hraným pohádkám. Začal od včera jezdit na odstrkavadle. Zajímavé je i to ,že třeba když něco schodi,sebere to a dá to na to samé místo ,tak ,jak to bylo. Dokonce i to ,že třeba ví,že na stole je ovladač nebo telefony a když je vidí na gauči ,tak přijde a dá to na ten stůl a odejde. Či se týká hraní ,tak si hodně hraje sám, hraje si s autodráhou ,s knížkama nebo s kostkami. Miluje malé dřevěné dopravní značky ,s nima litá celej den ,různé je všude staví a tak. I na procházce si prohlížíme všechny značky. S námi si hraje s balonem nebo s těma kostkama a knížkou,nebo děláme různé blbosti ,lochtani a tak.Na procházce chodí už hezky za ruku,ale když už nemůže ,tak si sedne a čeká ,až ho dám do kočárku. Má odpolední spánek ,to spí 2 hodiny a v noci spí celou noc už od 1 měsíce,v tom máme opravdu štěstí. A jídlo miluje snad všechno, nejvíce zeleninu a ovoce. A jí sám vidličkou. Ale co se týká toho dorozumění,aby mi něco přinesl nebo tak ,to nedělá a ani nemluví no. Jo a vlastně rozumí ,když mu řeknu NE ,že něco nesmí dělat a tak a když něco udělá ,co nemá ,tak pak za mnou běží ,obejme mě ,jako by se omlouval. Rád se i mazlí.Děkuji za odpověď a přeji hezký den S pozdravem Tereza Cibriková

Přeji hezký den. Chtěla bych se zeptat, co by mohlo být za stydlivostí dcerky. Máme se všichni rádi a dáváme si to najevo i říkáme si to. Sedmiletá dcerka je aktivní, chytrá, chodí do první třídy, ale už loni nám plynule četla, počítala, má výbornou paměť, říká i dlouhé básničky,... Když něco umí nebo dostane ve škole známku, ukáže to, pochlubí se. Mně dokonce každý den říká, že mě miluje nekonečně. Je dost citlivá, kamarádská, přizpůsobivá. Jen když byla malá, neměla moc ráda změny, občas se stávalo, že když jsme po ní chtěli nějakou změnu, raději jsem o ní mluvila s předstihem, aby si "zvykla", že ta změna nastane. Ale zase třeba do školky šla úplně bez problémů a hned první den mě vyháněla. Ale někdy se stává, že má takový "zkrat", že když po ní něco chceme a ona to nechce, úplně se zasekne a nic s ní nehne. My trváme na svém, ona také. Třeba trvá i hodinu, samozřejmě s nářkem a od nás se zvýšením hlasu, než ji přesvědčíme, vysvětlíme, pak i vyhrožujeme, že třeba nebude pohádka a večerníček. Stojí mě to hodně sil a samozřejmě mě mrzí, že se nedokáže přemoct, poslechnout, že má něco udělat. Ale nakonec to vždycky nějak zvládne, až vymyslím nějaký způsob, co ji přesvědčí... Nejsem zastánce nějakých tvrdých trestů. Nejvíce mě ale zaráží situace, že když má ve slabikáři číst básničku (nebo třeba v knížce před spaním), neudělá to. Vysvětluju jí, že to je úkol, že mají číst a já to potřebuju slyšet, abych ji třeba mohla i opravit. Ona prostě nečte a jen na to kouká. Až když se pak důrazně zeptám, proč to nechce číst, když ostatní text čte, řekne, že se stydí. Dost mě to zarazilo a zamrzelo. Vysvětlujeme jí, že před náma se přece nemusí stydět, že nám se má spíš chlubit, když něco umí - a že ona toho umí hodně, je dost napřed před ostatními. Ale to nepomáhá. Opět nastalo hodinové přemlouvání, přesvědčování,...ale v tomto případě to rozhodně nechci hrotit a být až moc přísná. Kdybych jí to čtení ale odpustila, příště by to bylo stejné a úkolů bude ještě spousta. Přitom když někdy sama chce, tak nám třeba básničky ze školy řekne. Nevíte, v čem je problém? Vím, že je dost ambiciozní, do všeho se vrhá naplno a je velmi zvídavá, snaží se všechno dělat dobře, má samé jedničky. Ale stydět se před vlastní mámou? Občas dělá trochu problém to, že je dost váhavá, je narozená 21.10. a je to opravdu Váha. Dost mě tato situace trápí, ráda bych, aby se přede mnou cítila úplně v pohodě a nestyděla se. Předem moc děkuji za odpověď. S pozdravem Hanka