Dobrý den. Již párkrát se nám stalo, že naše dítě mělo nějaký "stav" po herečce, až naposledy to kulminovalo a pak jsem se synem měl rozhovor. Má 6 let a během jedné noci měl horečku, bolest břicha, zvracel a podali jsme mu sirup Nurofen na sražení horečky a uvolnění bolesti a poté černý čaj po lžičkách na hydrataci. Kolem poledne následujícího dne, kdy už měl teplotu 37°C a už si i hrál a střídavě koukal na pohádku, usnul. Vzbudil se s brekem, kdy ho nešlo uklidnit, šel na záchod se vyčůrat a poté se vrátil do obýváku s brekem a koukal kolem sebe, kdy to byl až takový historicky pláč. My se ženou už viděli, že je duchem mimo, tak jsme mu říkali, že jsme tady sním, že je to v pořádku. Žena si ho zavolala k sobě, na což zareagoval ale následně jak se na ní podíval, tak se pak hystericky rozplakal s výrazem vyděšení v jeho tváři. Od ženy odešel a začal chodit po místnosti, pákrát i tleskl rukama. Při tom všem, jsme mu pořád říkali, že jsme tady s ním, že je to v pořádku. Já se ho ptal, jestli vidí zvláštní věci a to mi ještě v tom "stavu" byl schopný potvrdit (řekl jenom "ano"). Ani nechtěl jít k nám a my jsme ho k tomu nenutili. Celý ten stav trval cca 2-3 minuty, i když nám to přišlo, že je to věčnost. Asi po půlhodince, kdy jsme měli "chlapskou" chvíli jen my dva, tak jsem se ho ptal, jestli viděl divné věci a on mi řikal, že ano, ale nebyl schopen je popsat. Vysvětlil jsem mu tedy, že nemusí mít strach, když se mu tohle stane, že to je díky té horečce a mozeček si takhle hraje, ale že jsme vždycky s ním. Jinak, je to klučina bez nějakých zjevných problémů, chodí do školky, dostal sice odklad, ale jen díky logopedickému problému. Jinak je dle učitelek absolutně v pořádku, takže další krok jsme zvolili předpřípravnou třídu na ZŠ. Mě se ženou už ty stavy tedy moc v pořádku nepřipadájí, tak se chci dotázat, jestli je toto potřeba nějak dál řešit? Mockrát děkuji za odpověď.
Dobrý den, váš dotaz nepřísluší ani tak psychologovi, ale spíše ošetřujícímu dětskému lékaři vašeho syna. Při horečnatém onemocnění se blouznivé stavy mohou objevovat. Je přirozené, že dítě je po nich dezorientované a obsah halucinací si nemusí vybavovat. Nesnažte se je vybavovat, mohlo by to u dítěte spustit nežádoucí reakci a upevnit negativní prožitek, obavy a úzkosti. Lepší je, když své zlé sny zapomene. V případě výskytu takového stavu dítě ujistěte o vaší blízkosti a bezpečí, chovejte se klidně, nesnažte se jej násilně probírat, mluvte na něj uklidňujícím a tichým hlasem. Pokud o to dítě stojí, můžete ho obejmout a ukonejšit, pokud kontakt nevyhledává, pak jej nenuťte. Můžete poté se synem probrat situaci ve smyslu komentáře, tobě se asi něco nepříjemného zdálo a zeptat se ho, jestli mu můžete nějak pomoci, nebo jestli by mu něco pomohlo. Třeba bude sám schopen vyjádřit, co by potřeboval. S dětským lékařem tyto stavy zkonzultujte, na místě by podle jeho doporučení možná bylo vhodné zvážit nějaké další odborné, například neurologické vyšetření. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mého syna (11 měsíců) bezdůvodně bijí starší děti. Na hřišti k němu přijde například 2letý chlapeček a bezdůvodně ho bouchne. Nechápu důvod, nejde o teritoriální problém, nebo o to, že by někomu vzal hračku, nic takového. Moje dítě si normálně samo v klidu hraje... Vždy se pak rozpláče, a mne to samozřejmě trápí. Opravdu je tedy běžné, že starší děti bezdůvodně bijí mladší děti?!? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, na váš dotaz není úplně jednoduchá odpověď, chápu, že vás tato situace trápí. V případě starších dětí se pravděpodobně nejedná o bezdůvodné bití mladšího dítěte, ale spíše o snahu o navázání kontaktu. Stejně tak, jako se učíme určité dovednosti a vědomosti, tak se učíme i sociálním kontaktům. Dvouleté dítě si ještě neumí hrát kooperativně, takto staré děti si hrají spíše vedle sebe. To ovšem neznamená, že se o ostatní děti živě nezajímají. Svoje sympatie a zájem pak mohou projevit i takovým způsobem, že někoho uhodí. Není za tím zlý úmysl a dítě zároveň nedovede v tomto věku posoudit následky svého chování, jedná impulzivně a nepromyšleně. Děti mají různý temperament a ty živější mohou také testovat hranice, experimentovat a zkoušet co to udělá, co se stane, když někoho uhodí. Jednoduchý recept, jak takovému "sbližování" zabránit úplně neexistuje. Vždy ale pomůže pozornost dospělého věnována dětem, zapojení dospělého do hry dětí. Dospělý svým příkladem ukazuje dětem, jak mají komunikovat, jak se chovat a jak si spolu mohou hrát. Zkuste mít svého chlapce pod kontrolou a pokud se k němu nějaké dítě přibližuje, pak kontakt vhodně usměrněte. Řekněte třeba, ty si chceš s námi hrát? Pojď zkusíme postavit bábovičku, hrad, jezdit bagrem. I když se vám asi nepovede zabránit všem střetům, tak zase mějte na paměti, že i váš chlapeček se sociální interakcí učí, i když pro něj není třeba vždy příjemná. Bude vědět, jak reagovat v kontaktu s většími dětmi, že se může stát, že nad ním budou mít fyzickou převahu. I negativní zkušenosti dítě formují a svým způsobem obohacují a připravují na život. Tím však nechci říci, že je dobré tolerovat ubližování a násilí. Přeji co nejméně konfliktních situací. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,chtěl sem se zeptat, jestli můžu být v klidu, když partnerka večer uspává syna a já hlídám dcerku 1 rok. A ona začne plakat únavou a za rohem stojí tchyně a jen na to čeká. A pak mi ji vezme z náručí. Je mi to dost nepříjemné.Děkuji za odpověď Tibor
Dobrý den, na váš dotaz nelze takto jednoznačně odpovědět. Mám příliš málo informací. Odhaduji, že u vás jde nejspíše o vícegenerační soužití v jedné domácnosti. Toto rodinné uspořádání přináší ve výchově dětí určitě mnoho výhod, ale také některé nevýhody. Přirozeně se objevují i třecí plochy. Zejména prarodiče mají někdy s dobrým úmyslem snahu zasahovat mladé rodině do výchovy dětí. Doporučovala bych vám dohodnout se na pravidlech ohledně výchovy a péče o děti nejdříve s partnerkou a potom s nimi citlivě seznámit prarodiče. Zákonnými zástupci dětí jste vy jako jejich rodiče a vy také nesete rodičovskou zodpovědnost za jejich správný vývoj a výchovu. Měli byste to tedy být vy, kdo určuje pravidla, prarodiče by je měli respektovat a akceptovat. Situaci je potřeba řešit klidně, pomocí vzájemné dohody a určitě ne před dětmi a v zajetí emocí. Pokuste se dohodnout co nejvíce konkrétně kdo, kdy a jak se bude na péči o děti podílet. Například, že pokud jsou doma rodiče a dětem se právě věnují, pak by do toho neměli prarodiče vstupovat, pokud nejsou požádáni. Obdobně si promluvit i o dalších situacích, seznámit prarodiče s tím co vám není příjemné, ale také ocenit jejich podporu a pomoc. Pokud by se nedařilo vzájemnou dohodou dosáhnout domluvy, pak se můžete zkusit obrátit na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, kde vám mohou pomoci vyškolení odborníci, moderátoři. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,naše tříletá dcera již dlouho chodí na nočník, ale neřekne si sama, že se jí chce, i když jí to pořád připomínáme. Jinak je moc šikovná. Je možné, že i v tomto věku ještě není zralá? Brzy začne chodit do školky. Jak docílit toho, aby si sama řekla? Jak se zbavit plen v tomto věku? Moc děkuji za odpověď.
Dobrý den. Ano, může to být známka lehké nezralosti, ale není třeba se obávat, stav se upraví.
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
