Všechny dotazy

Dobrý večer,mám dotaz. Mému synovi jsou dva roky. Syn se narodil ve 33 tt (což tedy nevím, jestli může mít nějaký vliv), od narození je velmi neklidný, vzteklý a špatně spí.Je hodně aktivní, chvíli neposedí, pořád s ním šijí všichni čerti. Kromě hudby a aut ho nic nezajímá, u ničeho nevydrží.Občas mě napadá a i mé okolí, jestli netrpí ADHD. Samozřejmě vím, že je brzy na nějaké diagnózy a hlavně nejsem lékař. Spíš jde o to, že jsem chtěla popsat alespoň trošku, jaký je.Poslední dobou ale začal být velmi agresivní vůči dětem. Chodíme často do dětských center, stýkáme se jinými dětmi, aby byl v kolektivu. Z ničeho nic začal děti fackovat, mlátit je hračkami, agresivně strkat, brát jim vše, co mají v ruce. Není v tom žádné přetahování o hračky. Například se kloužou na klouzačce, smějí se a syn se zastaví a vlepí holčičce facku, až spadne na zem. Kolem jiné zas šel, vzal hračku a praštil ji po hlavě.Je pravda, že má svoji hlavu a občas mu člověk musí něco říct i víckrát, aby začal spolupracovat. Takže zvyšuji často hlas a občas dostane i přes ruku, když domlouvání nepomáhá. Ale nebiji ho hlava nehlava, aby si myslel, že je to v pořádku a tudíž mlátil i děti. Já vůbec nevím, jak na něj, úplně se změnil.Snažím se mu to vysvětlit, že nesmí ubližovat a když už to během chvíle udělal několikrát, tak jsem mu dala přes zadek. Ale nepřijde mi to správně, řešit agresi agresí.Ale když se mu to snažím v klidu vysvětlit nebo zakricim, je mu to jedno, nemá čas poslouchat, absolutně nereaguje, je až chladný. V danou chvíli neprojeví žádnou emoci.Prosím, jak to řešit dále? Jak reagovat na takové jednání? Nemůžu přeci jen sedět a koukat, jak ubližuje ostatním dětem.Děkuji za odpověď.

Dobrý den,Máme dceru 3.5 roku. Již od 2 let navštěvuje miniškoličku (nyní navštěvuje 6 dětí od 2 do 4 let), která je k dispozici při zaměstnání. Od začátku neměla s příchodem mezi děti problém, nejprve byla jen do oběda, a později i na celý den. Teta ve školce si ji od začátku chválí, že je šikovná a není s ní žádný problém. Nyní ale máme dilema, zda ji od září dát do "velké školky". Z jedné strany slyšíme, že není kam spěchat, ať ji tam dáme až od předškoláka, a od jiných poslouchám, že už tam měla byt dávno, že ji tímto zpomalujeme. Věříme, že dcera by neměla problémy zapadnout ani do velké školky ale zaroven čekáme další přírůstek, a mám strach aby na ni těch změn nebylo najednou moc. Je mi jasné, že nemůžete rozhodnout za nás rodiče, ale určitě budu ráda za váš odborný názor. Předem Vám děkuji, hezký den.

Dobrý den,Mám dcerku, 24 měsících starou.Od věku 19 měsíců chodila do mini-skolicky , takového spíš klubíku, kde bylo maximálně 6 děti. Chodila.tam.ze začátku 2x , pak 3x týdně na dopoledne, jen do oběda. Tento klubík byl součástí mateřského centra.Zároveň "teta", která byla zároveň moje spolužačka že školy a jak ní měla bezmeznou důvěru.Dcera od první návštěvy neměla s tímto klubikem absolutně žádný problém, nikdy při předávání neplakala, ani ten první den. Byla tam spokojenáV polovině ledna jsme ji přeřadili do "velké školky", což je budova hned vedle, se sdílenou zahradou, a spadá pod stejnou majitelku (paní ředitelku) jako mateřské centrum.Důvodem proč jsem ji tam přeřadila bylo, že jsem chtěla aby tam eventuálně začala spát a byla by tam cca do 15h (tato možnost v klubíku nebyla).Ale ukázalo se, že to byla nejspíše velká chyba.Dcerka která předtím v podobné situaci nikdy neplakala (na hlídání byla zvyklá už od miminka buď babickami a či jinými tetami, občas na pár hodin chůvami), už od prvního dne úpěnlivě pláče při předávání a prosí mě že chce "se mnou pryč".Je to teď už 3 týden co to tam zkoušíme, ale zatím brečí každé ráno.Tety mi tvrdí,že brečí jen ráno ,tak 10-20min a pak už ne ,ale já si nemůžu pomoct a nejsem si tím jistá..jednou jsem tam volala po asi 30,možná 40min a stále jsem ji slyšela v telefonu jak brečí (za mámoooooou) a na to mi řekli že ale.nebreci v kuse, že se vždy uklidní na chvíli a pak třeba až za chvíli znova pláče.Nějak nevím jak se k tomu mám postavit.Na jednu stranu chápu, se je to pro dceru změna, se kterou se potřebuje vyrovnat, na druhou stranu mě šíleně drásá srdce, když už doma a v autě brečí, že do školky nechce a že chce být se mnou doma.Ptala jsem se už minulý týden majitelky, jestli bych mohla vrátit dceru do toho kliniku,kde byla spokojená, ale ta mě přemlouvala ať to tak rychle nevzdávam , že by jsme v tom mohli dceři udělat ještě větší zmatek.Já ale nevím, nejradši bych ji vrátila tam kde byla a nechala to tak. Hold spaní by se třeba ještě půl rok az rok nekonalo (potřebovala jsem čas na učení, dodělávám si školu, ale vždy můžu v nejhoršim objednat chůvu domů, jen jsem chtěla aby byla dcerka s dětmi v kolektivu,myslela jsem že to pro ni bude lepší. ) Ale teď nevím. Dcerka teď (po změně školky) začala hůře reagovat i na.hlidani babičkou, která ji vždy předtím hlídala.Nejradši by byla jen se mnou a já bojuji s myšlenkou jestli ji nevzít domů úplně.Prosím za váš názor.

Dobrý den,Chtěla bych Vás poprosit o radu. Jsem babičkou dvaceti mesíčniho vnuka,kterého mám již sedm mecisu ve své péči. Vnouček byl v desíti mesicich svého věku odebrán matce a po dobu čtyř mesíců umísten v chovánku (nez proběhl soud a maly mi byl svěřen do péče). Po tuto dobu čtyř mesícu jsem vnuka navštěvovala a brala si ho na vikendy domu (jeho matka bez zajmu). Po te mi byl vnuk svěřen do péče a od te doby sme pořád spolu. Vše bylo v pořádku, bohuzel posledních čtrnact dní sleduji zmeny v chování. Malý má neustálou potřebu nošení v náruči prakticky trictvrtě dne ho pronosím, když ho nechci pochovat(vařím,vytírám podlahu..) spusti histericky plač, když ho chce utišit a vzít do náruči muj syn 13let tak nechce křičí mami a natahuje na mě ruce začne se válet po zemi a nekolikrát jsem si všimla jak schválne bouchá hlavičkou do podlahy nebo o zed. Samozdrejme ho chovam jak jen to jde ale je to hrozne vycerpavajici . Další vec je ze me nikdo z mich deti nemuze ani obejmout nebo chytit za ruku vnoucek je okamzite zacne odstrkovat se slovy pa ,pa a hned ho musim vzit a on me objima a pevne tiskne. Proste porad musi byt s semnou a nejlepe v narucí. Muzete mi vysvetlit jeho chovani? Mam strach ze tohle nikdy neskoni a nebude moct nastoupit ani do MŠ. Myslite si ze maly trpi separačni úzkosti a co bych s tim mohla delat aby to nejak odeznelo. Mockrat Vam dekuji. S pozdravem Vladka

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat ohledně agrese u dítěte. Naše holčička 20 měsíců, se poslední 2 měsíce hrozně vzteká a bije nás i děti v okolí. Nevím právě jestli v tomto věku už to nějakým způsobem mám řešit odborně. Já už se stydím i chodit na písek, do herniček a zvát domů kamarádky s dětmi. Dcera pokaždé v herničce někoho plácne po hlavě rukou nebo jiným předmětem. Ještě chápu, když si hraje např u kuchyňky a někdo si tam přijde hrát a ona ho tam nechce, tak jak neumí mluvit, používá sílu, vím že to není dobře, ale to bych ještě pochopila, ale ona to dělá i jen tak. Na veřejnosti jí vynadám a vysvětlují že to nesmí, že musí "malá" nebo jí odvedu pryč. Nikdy jí neplácnu po ruce, když se vzteká a mlatí do nás po nějakém zákazu, tak jí spíše ty ruce chytneme a snažíme se v klidu jí vysvětlit, že to nesmí, že to bolí. Bohužel se to stupňuje a stává častěji. Moc děkuji za odpověď

Dobrý den, nevím, zda dát synovi odklad, nebo ne. Trochu se nástupu do školy obávám. Syn je narozený v půlce prázdnin. Je hodně bázlivý, nemá rád mnoho lidí pohromadě, hluk. Do školky moc rád nechodí, stěžuje si na mnoho dětí a na hluk, na to, že se některé děti k němu chovají nehezky. Ze školky nás poslali do PPP, protože ve školce skoro nemluví, nehraje si s dětmi, nechtěl kreslit, je pomalý v samoobsluze. Učitelka to viděla na jasný odklad, nebo dokonce i asistenta. V PPP zjistili zkříženou lateralitu. Po cvičení se syn rozkreslil. Grafomotorika asi není úplně ideální, ale už nemá odpor ke kreslení. Dále zjistili mimořádné nadání ve skoro všech oblastech. Obávám se, zda nástup do školy zvládne - slabá samoobsluha, bojácnost, logopedicky to také nemáme zvládnuté (r, ř) občasné zakoktání, když je rozrušený. Na druhou stranu se asi ve škole bude trochu nudit - začíná číst, umí malou násobilku (zvládá násobení i dělení), zajímá se o různé země světa, vesmír.

Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobry den, memu chlapeckovi v cervenci budou tri roky a v cervenci take cekame druhe miminko. Uvazuji o skolce v zari, avsak vhledem k okolnostem to nechci nechavat na posledni chvili a rada bych syna nejak pripravila. Bohuzel nemame zadne hlidani a myslim,ze zacatek bude pro vsechny trosku tezsi, nechci ho tam posilat za kazdou cenu, a nechci, aby to pro nej byl sok, ale rikam si ,ze by byla dobra nejaka soukroma skolka treba na dva dny v tydnu, alespon na dopoledne.Ale nevim, kdy by bylo dobre zacit, doporucila byste to? Ja vlastne nejsem uplne rozhodnuta ho tam dat, ale zase se bojim, abych to vse zvladala a chci aby meli s miminkem hezky vstah a necitil se odstrceny .Deti ma rad, rad si hraje, ale vzdycky jsem mu byla na ocich. A za dalsi zatim spi s nami v loznici v postylce, nekdy si preleze k nam, ale take chystame vetsi postel v jeho pokoji, kde pro zacatek bude usinat se mnou nebo s manzelem. Rada bych ,aby vse bylo prirozene nenucene a v tomto bych potrebovala poradit. Jestli doporucujute dostatecnou pripravu dopredu ci se zbytecne stresuji. Dekuji za odpoved, vim,ze je to hodne idndividualni, ale treba mi poradite smer.