Dobrý den,měla bych dotaz za sestřenici. Má 5letého syna. Již dlouho má problém s kakáním, že si nedokáže dojít jinde než doma, má nějaký blok.Bohužel teď se to hodně zhoršilo. Měl zácpu a bolelo ho to. Od té doby nechce chodit na velkou. I přes projímadlo a další se snaží to zadržovat dokud to jen jde. A potom na záchodě šíleně brečí, křičí a hysterčí, protože se bojí, že to bude bolet. U doktora už byli, vše je u něj v pořádku. Dle doktora je to jen v hlavě. I doktorovi řekl, že se bojí, že to bude bolet.Už zkoušeli vše - stále vysvětlovat, že dřív to nebolelo a když bude chodit pravidelně, bolet to nebude. Doktor mu hrozil nemocnicí, zkoušeli mu nabízet odměnu, atd. Nic nepomáhá. Nakonec vždy musí donutit ho jít na záchod a sedět tam tak dlouho, dokud se nevykaká, protože už pak jen polehává, posedává a nejí, jak už hodně potřebuje. Dokonce se mu objevily únava a zimnice, dle doktora taky psychosomatické.Už neví, jak mu pomoci a jak to řešit. Ještě doplním, že za měsíc se mu má narodit sourozenec a i když se malý těší a vymýšlí, co všechno bráškovi dá a co s ním bude dělat, tak se jeho máma bojí, jestli to právě nesouvisí s blížícím se porodem.Nenapadá vás prosím něco, co by se dalo ještě udělat v takovém případě? Děkuji za radu
Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje. Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, dcera 23 měsíců spí celou noc (párkrát pobrekne bez nutnosti asistence) cca od 10 měsíců, od 7 měsíců spí sama v pokojíku ve své postýlce. Usíná sama bez problémů po večerním rituálu, který je stále stejný od malinka. Dcera je velmi živé dítě a i v noci po postýlce dost cestuje.Mmt asi 3 týdny se začala v noci budit až hysterickým pláčem, byla zpocená, klepala se, ale při vědomí ... stačilo pochovat, hned si ukázala na postýlku a usla. Někdy byla tato epizoda 1x, někdy 3x za noc. Střídali jsme se s manželem v utěšování. Nyní se situace zhoršuje ... začala se tulit (nikdy moc tulivá nebyla), sem tam něco povídá, již nechce zpět do postýlky - začne zase hystericky plakat, když to zkusíme. Trvá to než ji přemluvíme, budí se častěji a častěji, třeba i 7x a posl. noci, když ji jde uklidnit manžel, tak začne ještě víc hystericky brečet a chce mě, kdy se ke mně hned přitulí, ale nejde odložit ... Ráno začala vstávat o cca 1,5 hod. dřív a odpoledne spí min. 1,5 hod., spíš lehce přes 2 po obědě ... Zásadní změny v režimu dne, aktivitách si neuvědomuji. Jedině, že jsem těhotná, ale bříško bylo vidět už nějakou dobu, než tohle začalo. Mohu nějak dcerce pomoci k delšímu spánku a zachránění našeho spánku? Děkuji
Dobrý den, dětský spánek prochází různými fázemi. Jsou období, kdy dítě spává klidně celou noc, ale pak také takové, kdy je spánek neklidný a dítě se i vícekrát za noc budí. Důvody mohou být různé, může se jednat o růst zubů, rychlý psychomotorický vývoj dítěte v určitém období, fyzický růst dítěte, nebo také strachy a úzkosti spojené s nějaký stresem, se kterým se dítě vyrovnává. U dětí ve věku 2 - 4 roky se často objevují noční děsy, úzkosti, strachy, projevující se probuzením s křikem, nebo křikem ze spánku podle fáze spánku, ve kterém se noční můra objeví. Dítě ve spánku zpracovává události během dne, kterých na něj při jeho bouřlivém vývoji může být hodně. Potíže se spánkem mohou nastat také, pokud se dítě nachází v přechodné fázi, kdy se mění délka jeho spánku, tak jako možná i u vás. Je potřeba být klidní a trpěliví, neměnit rituály před spaním ani během spánku. Když se dítě necítí dobře, pak je normální, že se dožaduje spíše matky, v noci také není dobrá doba na boj nebo výchovu dítěte. Proto choďte za dcerou tedy vy, pokud vás požaduje a snažte se vyvarovat vzniku hysterického pláče, který jí pak zabraňuje znovu usnout. Z postýlky, na kterou je dcera zvyklá ji neberte, ale přitulte se k ní, přilehněte, obejměte, konejšete, mluvte klidným a tichým hlasem. Vyčkejte dokud dcerka znovu neusne. Vaše těhotenství může být také důvodem, proč se dcerka cítí být znejistěná a může být ve stresu. Popisujete, že vaše bříško bylo vidět už dříve, takže se termín vašeho druhého porodu zřejmě blíží. Dcera z vás může cítit určité napětí, také se doma o příchodu dalšího dítěte určitě bavíte, připravujete mu věci, výbavu. Tato nejistota, že neví, co se bude dít, může způsobovat poruchy spánku i to, že dcera v noci dožaduje vás. Zkuste s dívkou začít více pracovat na přípravě na sourozence. Povídejte si s ní o tom jaké to bude, když budete v porodnici, jaké to bude až přijde domů miminko. Zdůrazněte kladné stránky příchodu sourozence. Nezapomeňte však dceru ujistit, že ji budete mít stále stejně ráda, i když přijde další miminko, že tu vždy budete pro ni, děti si někdy myslí, že je nové miminko v rodině nahradí.
Informace podávejte přiměřené věku dcery, nemusíte se obávat, že by vám dcera nerozuměla. K rozhovoru a k přípravě dítěte na sourozence můžete využít různé knihy, na jejichž tvorbě se dítě může samo podílet a zapojovat. V naší rodině se osvědčily například tyto publikace: "Maminka má miminko", nebo "Bude nás o jednoho víc" - malujeme a tvoříme. Nezapomeňte, že je potřeba trpělivost, neočekávat zázračný efekt hned, váš klidný spánek se vám však určitě zase vrátí. Přeji hodně radosti z vašich dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den . Partner byl se synem 2,5let v obýváku a běžela televize s filmem kde byla ošklivá scéna bouračka s autem, která zaujala zrovna syna.. syn začal plakat a bál se o ty lidi v tom autě ... Začal plakat chytal se za hlavu a krk chvilkami se zatřásl .. rychle jsem přiběhla co se stalo chvilku trvalo než jsem jeho pozornost odvedla na něco jiného bylo vidět že je z toho opravdu špatny bál se o ty lidi ..Myslela jsme že je to už dobrý ale druhý den z ničeho nic si na to vzpomnel a zase se chytal za krk a brečel chvilkami se zatřásl ... Po chvíli se mi podařilo odvést pozornost od jeho myšlenek na něco jiného. Dnes se to opakovalo znovu s tím že se opět chytal za krk plakal ale bylo to intenzivnější bych řekla víc se chytal za krk i jak kdyby si chtěla z krku něco sundat musela sem mu dávat rucicky pryč z krku a byl vyděšený.. Vrací se mu zpátky ta nehoda ve filmu.. televize u nás vždycky běžela jako kulisa.. nikdy se nebál ani jeden ze synů až teď nejmladší.. televizi od té doby nepoustime jen ráno na 2-3 pohádky a pak chodíme ven vymyslíme různé aktivity, tvoříme ale i přes to si dnes vzpomněl..trvalo to tak 10-15minut a pak se mi podařilo ho uklidnit a přivést k jiné činnosti aby přestal na to myslet a přehrávat si to.. Strašně mě to mrzí když vidím jak ho to trápí nevím co mám dělat jestli to odezní nebo raději navštívit psychologa.. Snažila jsem se mu vysvětlit že je to v pořádku že i on je v pořádku ale byl nepříčetný . Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Dobrý den,
popisujete, že syn zahlédl v televizi drastickou scénu, která ho vylekala a opakovaně se k ní ještě ve vzpomínkách vracel a působil vyděšeně.
Zmiňujete, že u starších dětí jste se s podobnou reakcí nesetkala a možná i proto vás nejmladší syn svou reakcí polekal.
Každé dítě je citlivé jinak a váš nejmladší syn bude patřit nejspíš spíše k těm citlivějším dětem.
Myslím, že vaše reakce na synovy obavy byla adekvátní - omezili jste u syna sledování televize, snažíte se ho zaměstnat aktivitami, které ho baví a snažila jste se ho podpořit.
Každé dítě (a ty citlivější o to více) potřebuje cítit ve správné míře pocit bezpečí a jistoty u své rodiny, není ale dobré věnovat úzkostnému chování příliš zvýšenou pozornost, aby se dítě ve svém chování neutvrzovalo. Své emoce by ale mělo mít možnost si odžít, nedržet je v sobě.
Předpokládám, že u syna vzpomínky na film postupně vymizely a pokud se jednalo spíše o ojedinělou reakci, návštěvu psychologa bych nepokládala za nutnou.
V případě, že byste (třeba i do budoucna) pozorovali celkově u chlapce zvýšenou úzkostnost a obavy, pak bych návštěvu psychologa zvážila - věřím, že by mohlo být přínosné zkonzultovat výchovný přístup, který může z větší části značně ovlivnit další zdravý vývoj dítěte.
Přeji hodně radosti s dětmi.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, paní doktorko, v poslední době se nám u dcery (3 roky a 3 měsíce) rozvinul velký strach z neznámého nebo dlouho neviděného - ať už se jedná o lidi nebo místa. Bojí se lidí, které kvůli dodržování izolace dlouho neviděla, a to dokonce i babičky s dědou.. Také odmítá jakékoliv dárky, často právě od těchto osob, ale v poslední době i ode mě a manžela, vždycky začne natahovat, uteče a zaboří hlavu do gauče. Je také velmi neflexibilní a konzervativní ve všech aktivitách, stravě. Dokázala byste prosím poradit, jak tyto obtíže překonat? V září by měla nastoupit do školky, to si vůbec nedokážu představit. Moc děkuji, Tereza
Dobrý den, popisované potíže vaší dcery nejsou pro její věk úplně typické, zároveň nemám dostatek informací ohledně jejího předchozího vývoje. Doporučila bych ale odborné vyšetření vaší dcery. Začněte u ošetřujícího pediatra, kde popište dceřino chování a reakce na běžné situace. Pediatr by vás po zhodnocení stavu měl pak odeslat k odborníkům. Doporučila bych dětského psychiatra nebo klinického psychologa a diferenciální diagnostiku pervazivních vývojových poruch. Na základě výsledků pak bude dceři doporučena případná další odborná péče, pokud bude potřeba včetně podpory ve školce či škole. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, nevím si rady . Doufám,že alespoň takto najdu útěchu a vysvětlení co se nám děje. Mame se s bývalí skoro 3lete dítě. Nikdy s nami nebydlel a že začátku první rok ho ani neviděl. Tak jsme se dohodli že bude jezdit k nám že začátku , aby si na něj malý zvyknul (jenže jeho peijedezsy jednou týdně ,ani to ne)Po půl roce , že by si ho začal brát k sobě 45km ode mě(zase jednou týdně) Jenže pak začal dělat problémy , že ho chce na noc a tak dále. Nevěděla jsem jak to bude snášet , tak jsme šli k soudu , který jsem si myslela , že když dítě ho za celé skoro 2roky viděl cca 50x že stanovy nějaké řešení aby to neuškodilo malému. Ale paní soudkyně stala na straně otce ,každý týden od pondělí do pátku na jeden den, jednou za 14dni na 1noc do konce roku,takže to cca mělo probíhat od června do prosince. Od roku 2021 to mělo být od pondělí do pátku vždy jeden den ,každých 14dni na dvě noci ,červenec týden srpen týden a vánoce je rozdělené. Abych řekla pravdu myslela jsem si , že se k tomu tedy postaví jako táta a bude to plnit. Ale bohužel v týdnu si ho nebere , a jednou za čas si ho vezme na tu jednu noc. Od ledna ho měl jen 4x vždy na jednu noc. Před 3tydny si pro něj přijel a malý brečel a křičel máma máma. On ho hodil do auta a odjel.A tento týden si ho vzal. Jeste jedná vec,malý neumí moc mluvit jen zaklady.A malý přijel ,úplně jiný.Ke mě šel pomazlil se , ale když jsme přišli za přítelem tak ho začala odstrkovat a říkat ne ne plakal strašně moc i malého brášku s kterým už je rok , tak ho odstrkoval. A jen říkal já já já a ne ne ne. A strašně plakal. A byl takový já jsem tu ale duchem úplně jinde.Jeste tedy podotknu, za malý říká mému příteli táta , a vždy jsme mu vysvětlovali, že má dva taťky,kteří ho mají rádi. Nevím co se mu tam stalo za ten den a půl , ale pro nás to bylo hrozně vidět toho našeho malého chlapečka , o kterého se tu poctivě staráme,snažíme aby byl dobrý člověk a najednou to takhle vše šlo mimo nás. Hlavně mě to mrzí vůdci přítelovi, který mu od 3mesicu dava vše jak po materiální tak citové stránce vše. Jen bych chtěla vědět proč cca rok s tím nebyl problém a najednou se toto děje ?Ještě řeknu že můj expritel je vypocitavy člověk , který by byl nejradši abych byla pod mostem a trpěla. A nejde mu ani o malého . Bohužel...
Dobrý den, nelze jednoduše odpovědět na váš dotaz. Ohledně soudem stanovených návštěv dítěte u otce, které otec nedodržuje, můžete požádat o úpravu styku s otcem. Soud však nebyl na žádné straně, ale vycházel z toho, že zachování styku s otcem je pro dítě a jeho budoucí další vývoj a život důležité. Ohledně chování chlapce po návštěvě u otce může hrát roli více faktorů. Jednak se váš syn vývojově nachází na počátku období vzdoru, kdy se i z hodného a poslušného dítka rázem jakoby přes noc stane trucovité a odbojné stvoření, které se vzteká, válí po zemi, neposlouchá. Projev tohoto období mohou zhoršit nebo urychlit další faktory, jako například výkyvy v režimu dítěte, emoční nejistota, osobnostní faktory. Návštěva u otce byla pravděpodobně pro vaše dítě emočně náročná, syn byl rozhozený a mohl se urychlit nástup období vzdoru, nebo jen změnou chování reaguje na novou pro něj náročnou situaci. V každém případě si vy ani váš přítel neberte jeho chování osobně, syn se jen potřebuje se situací vyrovnat. Je ještě malý a nedokáže odhadnout následky svého chování a ani mít nějaký špatný úmysl. Můžete zkusit kontaktovat Poradnu pro rodinu, nebo dětského klinického psychologa, kde by vám mohli poskytnout odbornou radu a metodické vedení, jak dále postupovat. Ohledně vývoje řeči bych u dítěte ve třech letech, které téměř nemluví, doporučila logopedickou konzultaci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, moje dcera (10) se svým biologickým otcem nevyrůstala, přesto k němu od batolete dojíždí jednou za 14dni na víkend. Teď před odjezdem se mi najednou s brekem svěřila že tam nechce jezdit, tátu má ráda, ale ,,macechu,, ne. Otcova přítelkyně je podle všeho dost přísná a otec ji v tom podporuje. Otec prý není stále doma, hodně pracuje Dcera se tam zavírá na dlouhé minuty na WC a večer brečí do perin. Moje otázka zní, jestli ji tam příště mám poslat znovu rozklepanou s brekem, nebo mám nějaké právo z hlediska psychologie ji nepustit. Je třeba už dost stará na to si říct co chce? Soudně s otcem nic daného nemáme. Vše bylo jen o dohodě. Předem děkuji za rady. Petra V.
Dobrý den,
děkuji za dotaz, domnívám se však, že ten by měl směřovat spíše na OSPOD, kde by vám poradili ohledně úpravy styku s dítětem. Píšete, že nemáte nic soudně určené, pokud však dcera není spokojena s frekvencí kontaktů apod., je možné, že jasnější úprava styků by byla užitečná pro všechny strany. Pokud není nic jasně dáno, může docházet stále k častějším tahanicím o to, zda dítě k otci má (chce) jít nebo nemá (nechce). Dcera je ve věku, kdy by již k jejímu názoru měli při úpravě styku s druhým rodičem přihlížet.
Zmiňujete psychologické hledisko dceřiných pobytů u tatínka - tady si myslím, že je na místě především komunikace s tatínkem, který možná o nepříjemných pocitech dcery ani netuší. Vyhýbat se návštěvám u otce by nevedlo k ničemu dobrému, mohlo by dojít k odcizení mezi otcem a dcerou, prohlubování dalších obav u dcery, a to by si asi nikdo z vás nepřál. Dceřiny obavy a strachy z pobytu u tatínka tedy řešte přímo s jejím tatínkem. Pokud byste se nedokázali domluvit spolu vy sami, můžete zkusit využít i některou z institucí, která rodičům pomáhá znovu najít společný přístup - např. Spondea https://www.spondea.cz/cz.
Přeji hodně zdaru při domluvě a dceři, ať má zase z návštěv u tatínka radost.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, bohužel se mi dcera pokakává a to bude mít skoro 4 roky, jsou s tím problémy i ve školce:( nevíme si rady. Četla jsem tady super článek na https://defekace.info/otazky/ruzne/pokakavani/ a pořád váhám zda tam vyhledat pomoc. Děkuji za vaše zkušenosti :)
Dobrý den, nemám dostatek informací o potížích vaší dcery, abych vám dokázala adekvátně poradit. Nevím, zda se dcera pokakávat již přestala a pak opět začala, nebo zda tento problém přetrvává od počátku, co se učila chodit na toaletu. Doporučila bych vám nejdříve situaci zkonzultovat s vaší ošetřující dětskou lékařkou a na základě jejího doporučení pak absolvovat s dcerou odborná vyšetření. Nemohu posoudit, zda článek, na který jste přiložila odkaz, poukazuje na obtíže vaší dcery, ale spíše bych i vzhledem k věku vašeho dítěte soudila, že mohou být jiného původu, než obtíže v článku popisované. Po vyloučení fyziologické (zdravotní) příčiny původu obtíží lze pak přistoupit k možnostem psychoterapie u dětského klinického psychologa. Řešení potíží určitě neodkládejte.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den. Potřebuji poradit. Mám syna, který je v péči matky. Je mu 3 a čtvrt roku a jeho chování je v poslední době čím dál více problematické. Mám ho soudem 1x za 14 dní na víkendy. V takto krátké době nemohu nijak ovlivnit způsob výchovy matky. S matkou bohužel není možné vycházet v dobrém. Abych tedy specifikovat způsob chování. Syn je vztekly, vzpurny, když něco chce tak mi to dává rozkazem, a když se mu snažit vstipit že má hezky poprosit a nekricet, tak mi odpoví, že se mnou nemluví a nediskutuje. Byl jsem bohužel několikrát svědkem toho, jakým způsobem ona s dítětem zachází. Jen rozkazy co a jak má dělat, ačkoliv to dítě to v jeho věku ještě nedokáže chápat. Snažil jsem se soudem získat syna do péče, ale prý není dostatek důkazů pro změnu péče. Jsem v koncích. Snažím se na něho působit co nejvíce. Když ho vezmu mezi jiné děti v podobném věku, tak je na ně ošklivý, kouše je, bere jim hračky a surove strká až někdy spadnou na zem. Když mu dám výchovnou na zadek, tak nepomáhá. A navíc mi drze odsekne, že se mnou nechce být.
Dobrý den, na projevy dítěte, které popisujete, má vliv hned několik faktorů. Řekla bych, že k těm nejdůležitějším patří vývojové období dítěte, ve kterém se váš syn právě nachází. Jedná se totiž o období vzdoru, kterým váš syn prochází. Chování jako afektivní záchvaty, vzdorovitost, odmlouvání, diskutování, nevhodné chování k ostatním dětem k tomuto období patří. Na obdobné otázky jsem již mnohokrát odpovídala, proto se nebudu na toto téma více rozepisovat a poprosím redakci o vložení prokliku na mé předchozí odpovědi k období vzdoru:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391
https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410
Popisované projevy vašeho chlapce tedy s výchovným přístupem souvisejí jen částečně a jsou pro jeho věk normální a charakteristické. Takto malé dítě nedokáže posoudit dopad svých slov, má jen malou životní zkušenost a reaguje na aktuální podráždění, to co říká, si skutečně nemyslí. Proto je potřeba nebrat si jeho slova osobně, brát je pouze jako projev synova rozčílení, ke kterému v tomto období nemá nikdy daleko. Fyzické trestání u dítěte v tomoto období není vhodné, jen mu upevňujete, že se potíže řeší agresí.
Vaše situace je složitější v tom, že syn není ve vaší péči a vídáte se s ním omezeně. Rozpad vašeho vztahu může způsobovat a zhoršovat synovu nejistotu a zhoršovat průběh tohoto období. Další roli pak hrají zřejmě odlišné výchovné přístupy vás a bývalé partnerky k dítěti. Ve vaší situaci bych vám poradila se snažit o maximální možnou dohodu ohledně péče a výchovného přístupu k synovi s bývalou partnerkou. Tato dohoda je v zájmu vás všech a zejména vašeho společného dítěte. Pokud se vám nebude dařit dohodnout, pak můžete zkusit využít služeb Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, bývají v okresních městech a jejich služby nejsou placené. Můžete přijít i sám a odborníci, kteří v poradně pracují, vám poradí, jak dále postupovat. Tyto poradny zaměstnávají také mediátory, kteří pomohou znesvářeným partnerům pomoci se domluvit a najít nejvhodnější řešení. Dále je důležité neztratit se synem kontakt, projevovat o něj zájem i přes obtíže, které musíte překonávat.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
