Všechny dotazy

Dobrý den, je normální, že se malé děti mohou bát neobvyklých a neznámých zvuků. Pokud vaše miminko reaguje pláčem na zvuk mixéru, tak jej stresu nevystavujte a mixujte buď když spinká v jiné místnosti, nebo zavřete dveře, aby holčičku zvuk mixéru nerozrušoval. Zdravím, Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, průběh zvykání na pobyt v mateřské škole probíhá u každého dítěte individuálně. Obecně platí, že dítě ve třech letech věku je na nástup do předškolního zařízení připravené. V tomto věku se rozvíjí schopnost kooperativní hry a docházka do školky s možností kontaktu s vrstevníky je pro dítě velkým přínosem. Nervový systém dětí však u každého dítěte vyzrává opravdu individuálně a tak některé děti ve věku čerstvých tří let ještě připravené být nemusí stejně tak, jako některé děti po dosažení šesti let věku nejsou připravené na zahájení školní docházky a řeší se pak případně její odložení. Nástup do předškolního zařízení je v životě dítěte velkou změnou, poprvé jsou část dne bez rodičů, jsou v dětském kolektivu a je potřeba se přizpůsobit určitému řádu a režimu. Pracují s nimi paní učitelky a jsou v cizím prostředí, potřebují tedy čas. Po týdnu docházky dítěte do školky je poměrně brzy se rozhodovat o jejím případném ukončení, i když vše neprobíhá zcela hladce. Mnoho dětí běží do školky zcela bez obtíží a adaptuje se rychle na nové prostředí, ale je také velké množství dětí, kdy to takto hladce neprobíhá. Některé děti potřebují na zvykání týden, jiné třeba i měsíce. Dejte tedy dceři minimálně 14 dní na přivyknutí, spolupracujte s učitelkami, které mají určitě s podobnými dětmi zkušenosti. Dceru ať do ničeho nenutí, ale jídlo i aktivity ať nabízejí, umožňují jí se  zapojit. Jestli chce zatím sedět s plyšákem bokem a ostatní děti pouze pozorovat, pak je to v pořádku. Pokud dcera nechce ve školce jíst a je ve vašich možnostech ji vyzvedávat před obědem, jeví se to jako vhodné řešení. Vyzvedávejte ji před obědem tak dlouho, jak to bude potřeba. Doma školku stále nerozebírejte, pokud dcera pláče, pak ji krátce uklidněte, ale téma neustálým probíráním nezveličujte. Vyptejte se spíše nejlépe ne před dcerou učitelek, do jakých aktivit se dcera zapojila, se kterými hračkami si hrála a na to se jí případně pak ptejte. Prostě se zaměřte na to, co se ve školce dařilo, líbilo ... a tomu věnujte svoji pozornost. Dávejte si také pozor, abyste téma školka stále vy dospělí doma před dcerou neskloňovali. Je přirozené, že vás její obtíže trápí, řešte je ale bez její přítomnosti. Jestliže je budete rozebírat před ní, může v ní pak vzniknout pocit, že se jedná o nějaký obrovský problém a to by nebylo ke prospěchu. Pokud se situace nebude zlepšovat a u dcery bude přetrvávat plačtivost, poruchy spánku, jídla, pak zvažte konzultaci u dětského klinického psychologa, kde proberte přerušení docházky do školky, dokud nebude dívka připravená. Přeji ať si dcerka na školku brzy zvykne a stane se pro ni potěšením, ne strašákem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje.  Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem  v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, dětský spánek prochází různými fázemi. Jsou období, kdy dítě spává klidně celou noc, ale pak také takové, kdy je spánek neklidný a dítě se i vícekrát za noc budí. Důvody mohou být různé, může se jednat o růst zubů, rychlý psychomotorický vývoj dítěte v určitém období, fyzický růst dítěte, nebo také strachy a úzkosti spojené s nějaký stresem, se kterým se dítě vyrovnává. U dětí ve věku 2 - 4 roky se často objevují noční děsy, úzkosti, strachy, projevující se probuzením s křikem, nebo křikem ze spánku podle fáze spánku, ve kterém se noční můra objeví. Dítě ve spánku zpracovává události během dne, kterých na něj při jeho bouřlivém vývoji může být hodně. Potíže se spánkem mohou nastat také, pokud se dítě nachází v přechodné fázi, kdy se mění délka jeho spánku, tak jako možná i u vás. Je potřeba být klidní a trpěliví, neměnit rituály před spaním ani během spánku. Když se dítě necítí dobře, pak je normální, že se dožaduje spíše matky, v noci také není dobrá doba na boj nebo výchovu dítěte. Proto choďte za dcerou tedy vy, pokud vás požaduje a snažte se vyvarovat vzniku hysterického pláče, který jí pak zabraňuje znovu usnout. Z postýlky, na kterou je dcera zvyklá ji neberte, ale přitulte se k ní, přilehněte, obejměte, konejšete, mluvte klidným a tichým hlasem. Vyčkejte dokud dcerka znovu neusne. Vaše těhotenství může být také důvodem, proč se dcerka cítí být znejistěná a může být ve stresu. Popisujete, že vaše bříško bylo vidět už dříve, takže se termín vašeho druhého porodu zřejmě blíží. Dcera z vás může cítit určité napětí, také se doma o příchodu dalšího dítěte určitě bavíte, připravujete mu věci, výbavu. Tato nejistota, že neví, co se bude dít, může způsobovat poruchy spánku i to, že dcera v noci dožaduje vás. Zkuste s dívkou začít více pracovat na přípravě na sourozence. Povídejte si s ní o tom jaké to bude, když budete v porodnici, jaké to bude až přijde domů miminko. Zdůrazněte kladné stránky příchodu sourozence. Nezapomeňte však dceru ujistit, že ji budete mít stále stejně ráda, i když přijde další miminko, že tu vždy budete pro ni, děti si někdy myslí, že je nové miminko v rodině nahradí.
Informace podávejte přiměřené věku dcery, nemusíte se obávat, že by vám dcera nerozuměla. K rozhovoru a k přípravě dítěte na sourozence můžete využít různé knihy, na jejichž tvorbě se dítě může samo podílet a zapojovat. V naší rodině se osvědčily například tyto publikace: "Maminka má miminko", nebo "Bude nás o jednoho víc" - malujeme a tvoříme. Nezapomeňte, že je potřeba trpělivost, neočekávat zázračný efekt hned, váš klidný spánek se vám však určitě zase vrátí. Přeji hodně radosti z vašich dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

popisujete, že syn zahlédl v televizi drastickou scénu, která ho vylekala a opakovaně se k ní ještě ve vzpomínkách vracel a působil vyděšeně.

Zmiňujete, že u starších dětí jste se s podobnou reakcí nesetkala a možná i proto vás nejmladší syn svou reakcí polekal.

Každé dítě je citlivé jinak a váš nejmladší syn bude patřit nejspíš spíše k těm citlivějším dětem. 

Myslím, že vaše reakce na synovy obavy byla adekvátní - omezili jste u syna sledování televize, snažíte se ho zaměstnat aktivitami, které ho baví a snažila jste se ho podpořit. 

Každé dítě (a ty citlivější o to více) potřebuje cítit ve správné míře pocit bezpečí a jistoty u své rodiny, není ale dobré věnovat úzkostnému chování příliš zvýšenou pozornost, aby se dítě ve svém chování neutvrzovalo. Své emoce by ale mělo mít možnost si odžít, nedržet je v sobě.

Předpokládám, že u syna vzpomínky na film postupně vymizely a pokud se jednalo spíše o ojedinělou reakci, návštěvu psychologa bych nepokládala za nutnou.

V případě, že byste (třeba i do budoucna) pozorovali celkově u chlapce zvýšenou úzkostnost a obavy, pak bych návštěvu psychologa zvážila - věřím, že by mohlo být přínosné zkonzultovat výchovný přístup, který může z větší části značně ovlivnit další zdravý vývoj dítěte.

Přeji hodně radosti s dětmi.

Dobrý den, popisované potíže vaší dcery nejsou pro její věk úplně typické, zároveň nemám dostatek informací ohledně jejího předchozího vývoje. Doporučila bych ale odborné vyšetření vaší dcery. Začněte u ošetřujícího pediatra, kde popište dceřino chování a reakce na běžné situace. Pediatr by vás po zhodnocení stavu měl pak odeslat k odborníkům. Doporučila bych dětského psychiatra nebo klinického psychologa a diferenciální diagnostiku pervazivních vývojových poruch. Na základě výsledků pak bude dceři doporučena případná další odborná péče, pokud bude potřeba včetně podpory ve školce či škole. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog