Dobry den, mozna mi pomuzete, poradite. Mame 3leteho syna. Odjakziva je svehlavy, umanuty a taky vztekly nebo nervni, ale dalo se to klidnou zpětnou vazbou vyresit. Ale posledni dobou se to stupnuje. Pred 3 mesici se mu narodila sestricka, mozna je to i tim, i kdyz se k ni chova hezky. Posledni dobou uz ale nemuzeme nikam jit aniz by o tom nevedel cely barak. Kdyz probehne v klidu oblikani, vyvzteka se u bot, kdyz i boty probehnou v klidu, vztekne se na chodbe, treba proto, ze on chtel zavrit dvere. Jsou to veci, ktere neni sance predvidat. Je jedno, jestli spechame nebo mame cas, jestli se tam kam jdeme tesil nebo tam nechtel. Vzdy to dopadne stejne. Vzdy se najde duvod k silene scene.V zari zacal chodit do skolky. Ze zacatku to bylo s placem, ale po par dnech se mu tam zalibilo. Hrani a kamaradi. Ale ted je i tohle spatne. Jsme vycerpani z kazdodennich scen, breku, kriku. Kolikrat opravdu silene vresti jen proto, ze mu neco spadlo. Je to napor pro vsechny. Ted v tom vyrusta i to miminko a uz opravdu nevim jak na nej. Nejde do nekonecna konejsit, uklidnovat. On to v tom svem amoku stejne nevnima. A ani ho nemuzu nechat delat si co chce prece. Jsou nejake osvedcene postupy, aby to ditko naslo rovnovahu? Pochopilo, ze nic neni spatne a dokazalo se uklidnit. Vim, ze i vztek je prirozeny, ale kdyz je to x krat za den kvuli nicemu znenadani, je to neunosne pro vsechny. Z niceho se nemuzeme tesit, protoze cokoli vymyslime, vzdy skonci kravalem. Moc vam dekuji a doufam, ze aspon nejakou cestu, i kdyby byla dlouha, najdeme
Dobrý den, váš syn se nachází v období vzdoru, které není pro dítě a ani pro rodiče snadné a jednoduché. Navíc většinou platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím může být období náročnější. U vás je ještě umocněné příchodem mladšího sourozence a potřebou syna udržet, potvrdit a upevnit si své postavení v rodině a upoutat na sebe pozornost za každou cenu. Proto se mu nechce chodit do školky, dobře si totiž uvědomuje, že mladší sourozenec s vámi zůstává doma a má obavy, zda nezaujme jeho uprázdněné místo. Ohledně období vzdoru, které je právě popisovanými afektivními reakcemi nezralého organismu dítěte charakteristické už bylo napsáno mnoho informací, které můžete najít v literatuře i na internetu a také já jsem již na dotazy s obdobnou problematikou mnohokrát odpovídala. Žádná rychlá a okamžitá rada neexistuje, dítě potřebuje čas, než vyzraje jeho nervový systém a naučí se zvládat svoje emoce a afekty. Můžete mu pomoci klidným a trpělivým přístupem, zvýšením zájmu o něj, pokud se nevzteká, věnovat se mu, vyhradit si čas na dítě odděleně od sourozence. Případný afekt je potřeba nechat odeznít a teprve poté lze situaci s dítětem situaci trpělivě probrat, vysvětlit jaké požadujeme chování, nebo jak by mohlo reagovat. Dítě za svoje chování nemůže, není úmyslné, jen si neumí jinak poradit. Potřebuje vaše objetí, porozumění a pochopení. Při přetrvávajících obtížích vám doporučuji vyhledat pomoc dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mám zhruba 20měsíčního kluka. Začal chodit asi v 14měsících, měl vždy protiskluzové ponožky, ani capáčky jsme mu nedávali, ale když už měl jistou chůzi, tak jsme mu chtěli alespoň ty capáčky, jenže následoval křik, vztek a okamžitě je sundal, opakuje se to každý den, vůbec je nechce. Necháváme mu je mezi hračkami. Vyváděl i když viděl, že si já nebo partner obouváme papuče, ted už mu to u nás nevadí. Prostě kromě ponožek, a to mu můžu dát i troje na sebe, nechce na nožičkách nic. Budu ráda za jakoukoliv radu. Děkuji
Dobrý den,
v dotaze uvádíte, že syn odmítá nosit cokoliv kromě ponožek. Dále píšete, že syn již přibližně půl roku chodí - nemám však informaci, jak odmítání botiček řešíte venku? Předpokládám, že venku syn má zájem chodit sám a v zimě nejspíš nechodí v ponožkách. Pokud venku botičky neodmítá, nechala bych ho doma jen v protiskluzových ponožkách. Pokud by odmítal boty obouvat i na ven (a že jsem měla možnost vidět takové děti na vlastní oči), nechávala bych ho v kočárku a trvala bych na tom, že běhání bez bot (obzvlášť v zimě) se provozovat nebude. Některým dětem trvá déle, než si na obuté boty zvyknou, důležité je vytrvat a vysvětlovat, proč botičky nohám pomáhají. Samozřejmostí by měla být správně volená velikost boty a dostatečné pohodlí (pokud možno ohebnější podrážka, případně barefoot boty).
Přeji hodně radosti se synem.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně spánku mé měsíční dcery. Týden to tak trvá, kdy přes den nechce skoro vůbec spát. Po kojení vždy odpadla únavou. A teď nic. Začne plakat. Je teda i dokrmována protože jí kojení mnohdy nestačí. A je taková celkově nespokojená, buď teda pláče a nebo usíná, ale spí max. Půl hodiny, někdy ani to ne. Říkám si jestli to není třeba z důvodu, že ji v noci necháváme spát i 5 hodin. Přes den se pak budí na jídlo co 2 hodiny. Prosím o radu.
Dobrý den, ohledně spánku takto malého miminka bych vám doporučila poradit se s ošetřujícím pediatrem. Obzvláště, pokud se vám dcerka jeví být neklidná a celkově nespokojená. Takto malé miminko by mělo prospat až 17 hodin denně. Některá citlivější, dráždivější, neklidná miminka mívají potíže s útlumem a usínáním již v raném věku. Také některé mimořádně nadané děti vykazují odmalička malou potřebu spánku. Pokud vám dcerka v noci spí vcelku pět hodin, pak je to jen dobře. Pokud váhově prospívá, byla donošená a je zdravá, pak přirozený spánek miminka není potřeba narušovat a budit jej. Nechte ji spát tak dlouho vcelku, jak potřebuje. Jiná situace by mohla nastat, kdyby se jednalo o miminko nedonošené, zdravotně oslabené, s nízkou porodní váhou. Taková miminka jsou někdy slabá, málo sají a pijí, mají tendenci dlouho spát a nepřijímat tak potravu, neprospívají a slábnou. Taková miminka je někdy potřeba na jídlo pravidelně a častěji budit podle doporučení pediatra. Obraťte se tedy prosím na ošetřujícího dětského lékaře. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu. Mám syna, kterému budou v dubnu tři roky a nedaří se nám ho naučit chodit na záchod (na stolici). Přestože už od dvou let chodí celkem spolehlivě na WC na malou, buď si řekne nebo jde i úplně sám. Pleny má pouze na noc. Denně si někam zaleze a tam se pokaká. Většinou se mi podaří ho přistihnout, ale když na něj začnu v klidu mluvit, že půjdeme na záchod, tak to zarazí a třeba i dva dny pak nejde. Připadá mi, že má nějaký blok a už si nevím rady jak s ním mluvit a jednat,abych problém neprohloubila. Většina blízkých mi říkají, že do třech let má na to nárok, ale ja jsem přesvědčena, že ví, co po něm chceme. Mockrát děkuji za odpověď. Přeji pěkný zbytek dne.
Dobrý den, doporučovala bych vám poradit se s dětským klinickým psychologem, jak postupovat, abyste ohledně vyměšování nevytvořili psychický blok. Určitě by pomohlo na syna ohledně stolice netlačit, nemluvit na něj, pokud již stolici vykonává do pleny. Mohlo by to vést ke vzniku psychických obtíží. Váš syn si zřejmě uvědomuje, že je potřeba stolici vykonávat na záchod nebo do nočníku, ale nemusí ji být schopen ještě tak dokonale ovládat, aby se to podařilo, nebo nechce měnit osvědčený způsob, kdy se mu vykonat potřebu daří. Můžete zkusit vysledovat jeho chování předtím, než si někam zaleze a stolici vykonává a vysadit jej na nočník. Pokud se ale nezadaří a syn bude potřebu potlačovat, pak ještě není připraven a nevytvářejte proto na něj nátlak. Dítě obvykle začne samo něco vykonávat, až když je připravené. Řekněte synovi, že až bude chtít, že má připravený nočník, kdyby chtěl vyzkoušet a nechte ho, ať se rozhodne sám. Třeba to, že přestanete naléhat, pomůže. Můžete se také poradit s ošetřujícím dětským lékařem. Postupujte hlavně citlivě, blok ohledně vyměšování se obtížně odbourává. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
