Všechny dotazy

Dobrý den, už i malé děti útlého věku zjistí, že dotýkání se intimních partií u nich vzbuzuje příjemné pocity. Děti tak činí v rámci zkoumání vlastního těla včetně pohlavních orgánů. Neuvědomují si, že se jedná o sexuální praktiku, nemají to se sexem spojené, prostě jim to přináší příjemné pocity, působí uklidňujícím způsobem, uvolňuje napětí. Je to naprosto normální a děti by neměly být nijak trestány a ani by se jim tyto aktivity neměly zakazovat. Použití plyšových hraček, tření se o podložku atd. je poměrně časté. Jediné co je třeba, je dítěti vysvětlit, že tyto aktivity jsou v pořádku, ale patří do soukromí. Děti se s nimi také často do soukromí instinktivně uchylují. Ve vašem případě, pokud máte z chování dcery nepříjemné pocity, pak jí poskytněte soukromí vy. Ona před usnutím před vámi nikam odejít nemůže. Uspokojování zřejmě používá jako zklidňující rituál před usnutím. Tudíž vlastně jinou možnost nemá, než provozovat tuto aktivitu před vámi. Můžete tedy zkusit pozměnit uspávací rituál, běžte dcerku uložit jako obvykle a jakmile se začne věnovat uspokojovací aktivitě, tak se tiše vzdalte.

Ještě mě napadá, zda nedošlo v životě dcerky k nějakým změnám, které by u ní mohly způsobovat napětí či úzkost (např. nástup do školky, narození sourozence...), což by mohlo způsobit, že potřebuje napětí tímto způsobem ventilovat častěji. Neklidný spánek, svědění v oblasti konečníku, nebo i genitálu může ale také způsobovat nákaza dětskými roupy, které jsou aktivní po usnutí hostitele. Právě děti v batolecím věku, které si hraji často na písku se mohou snadno infikovat. I malá děvčátka mohou mít podrážděné genitálie, náběh na zánět močového měchýře apod. Případné podezření na zdravotní příčinu zkonzultujte s dětským lékařem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, synkovi lahvičku ponechejte tak dlouho, jak ji bude potřebovat. Není vůbec potřeba způsobovat mu psychické trauma násilným odebráním oblíbené lahvičky. Důležité je, aby se napil a z čeho to není podstatné. Jiné nádoby na pití mu nabízejte, ale nenuťte ho. Uvidíte, že až bude sám připraven, tak přejde od lahvičky s dudlíkem třeba na hrneček. Prostě dudlík na lahvičce neměňte a až bude zcela rozkousaný či zničený, tak můžete synovi zkusit vysvětlit, že potřeba změna . Můžete pití z něčeho jiného učinit atraktivnějším nějakým ochuceným nápojem (občasným zařazením sladkého nápoje se dítěti nic nestane). Mohlo by to syna motivovat třeba k pití slámkou nebo že sosáčku, kterými jsou láhve s dětskými nápoji vybaveny. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, dcera se nachází ve věku, kdy u dětí nastupuje takzvané období vzdoru. Nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani vás a ani vašeho manžela. Jedná se o přirozený vývojový proces a i když toto období nepatří právě k těm nejpříjemnějším pro rodiče, tak je jeho nástup signálem správného vývoje vašeho dítěte. O období vzdoru si můžete najít mnoho informací na internetu, v literatuře a také v mých předchozích odpovědích. Nebudu se tedy o něm podrobně rozepisovat, pouze se pokusím shrnout základní znaky. Do té doby hodné děťátko se najednou stává čertem, který hystericky křičí při každé známce odporu nebo při nevyhovění jeho požadavkům. Nebo také prakticky úplně bez příčiny, nebo si důvody vymýšlí, nemusí být ani skutečné. Nervová soustava vašeho dítěte se vyvíjí normálně, jen u dítěte v tomto věku není nervový systém ještě dostatečně zralý, aby dítě dokázalo zpracovat své emoční výkyvy. Na průběh období vzdoru má vliv osobnost dítěte přičemž platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím dřívější nástup a těžší průběh toto období mívá. Nevěšte ale hlavu, při trpělivém a citlivém přístupu k dítěti se dá zvládnout poměrně rychle a tak jako přišly, tak vzteklé záchvaty zase pominou. Délka trvání tohoto období závisí také na přístupu k dítěti a je u každého dítěte odlišná. Pro výchovný přístup platí několik zásad, pokud se dítě dostane do afektu, tedy křičí, válí se po zemi, kope nožkama apod., pak je potřeba nechat mu prostor a čas, nechat afekt odeznít a teprve až se dítě uklidní, tak je možné situaci s dítětem úměrně jeho věku probrat. Mějte na paměti, že dítě vám to nedělá schválně, nebrat výlevy dítěte osobně, nechce nám dělat ostudu před okolím, jen prostě ještě neumí zvládnout svoje emoce. Můžete se snažit aktivně ovlivnit a vyhnout se situacím, kdy víte, že afekt zaručeně přijde. Třeba nejít někam, kde víte, že budou lákadla, která bude chtít dítě koupit a vy si to například nemůžete dovolit, zapojit dítě aktivně do rozhodování co se bude dělat, do výběru oblečení apod. Dávat mu však na výběr vždy z možností, které jsou pro vás obě přijatelné (např. dvě trička s dlouhým rukávem, pokud je venku chladněji, lžičku ať si také vybere sama, hlavně že se s ní nají......). Projevujte o své dítě zájem, hrajte si s ním, povídejte si s ním. Není chybou se ve hře řídit pravidly, která určuje dítě, zde jej nemusíte vychovávat a ani s ním soupeřit, dítě si tak ověřuje a zkouší svoje schopnosti. Rodič, který s dítětem tráví čas a hraje si s ním rozhodně neztrácí na své rodičovské autoritě, ale naopak získává důvěru dítěte a vytváří si s ním pozitivní vztah. Pokud nastoupí záchvat vzteku, pak na dítě určitě není vhodné zvyšovat hlas, nebo používat jiné donucovací prostředky. Tyto metody záchvaty jen zhorší a průběh tohoto období prodlouží. Vy se obrňte trpělivostí, protože není vyloučeno, že vám dcerka ztropí scénu před známými či okolím. Mějte na paměti, že se jedná o vaše dítě a vaši výchovu a nikdo jiný do ní nemá co zasahovat, případných významných pohledů si nevšímejte, nenechte se vyvést z míry. Každý tímto obdobím prošel, jen si to možná někteří u svých dětí nepamatují. Ohledně školky, je dost pravděpodobné, že tam dcera problémy mít nebude. Děti většinou potřebují získat pozornost rodičů, potřebují podporu a pocit, že rodiče je mají rádi, i když se zrovna vztekají a zlobí. Přeji zdárné zvládnutí tohoto důležitého vývojového období vašeho dítěte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog