Všechny dotazy

Dobrý den,

důkladně jsem si přečetla, jakým způsobem se snažíte k synovi přistupovat a nezdá se mi, že by se mělo jednat o rozmazlující výchovu. Jedinou věc, kterou bych při výchově vynechala, by bylo ono zmíněné plácnutí (tady bych viděla snad jako jediný důvod k plácnutí, když dítě dělá něco nebezpečného, např. se chystá vběhnout do silnice apod., tak abyste ho zastavila) - místo plácnutí bych zkoušela spíš jen komunikaci z očí do očí a jasné "ne!" - pokud tedy dělá něco, co nemá, případně ho navést na to, co má dělat místo toho. Vždy je jinak lepší zkusit zjistit, proč dítě "zlobí", často se může jednat jen o nedorozumění a nepochopení toho, co dítě zrovna potřebuje.

K samotným úzkostnějším projevům píšete jen o případech, kdy má jít na neznámá místa, ta ho děsí. Nemám bohužel informace, jak se chová jindy. Jak reaguje na cizí děti, jak se chová např. na hřišti apod. Určitě je dobré syna podporovat v poznávání nových situací, zapojování se do her s dětmi (co třeba nějaká miniškolka 2x týdně?, cvičení s dětmi apod., scházení s dalšími maminkami), s tím, že ho budete k těmto věcem vybízet, ale přitom ho budete nadále jistit a situacemi provázet?

V případě nutnosti návštěv budov, kde se synovi nelíbí, bych zkusila spojit tuto situaci s nějakým příjemným zážitkem - dostane nějakou hračku, oblíbenou dobrotu, půjdete s ním pak na hezké hřiště....

Co se týká návštěvy doktorky, snažila bych se ho podpořit k prozkoumání hraček v ordinaci, pochválila bych ho za jakýkoliv projev samostatnosti, ale pokud by se nedařilo odpojování syna dle pokynů paní doktorky, neviděla bych rozhodně nic špatného na tom, že 2,5 leté dítě máte na klíně a mluvíte na něj. Určitě bude paní doktorce příjemnější vyšetřovat klidnější dítě, než dítě odstrčené, které ještě není na takovouto separaci od matky připraveno. 

Další možností je zkusit více zapojit tatínka, protože děti někdy zvládají "krizové situace"(např. odchody do školky apod.) lépe s ním, protože přece jen, s maminkou bývají celý den, jsou na sebe více napojeni a maminky pak emotivněji na potřeby dítěte reaguji, na což může zase více emotivně reagovat dítě...

Pokud máte pocit, že má syn opravdu strach, nenechávejte ho v tom samotného a snažte se mu být oporou, jinak se naopak může u něj úzkostnost prohlubovat. To ovšem neznamená utvrzovat syna v jeho obavách, ale projevit mu pochopení, že obavy prožívá, ale je s vámi v bezpečí a společně to zvládnete.

Pokud byste potřebovala nějaké záležitosti kolem výchovy podrobněji probrat a ujistit se ve svém přístupu, zkuste se objednat na konzultaci do Pedagogicko-psychologické poradny. Tam sice berou obvykle děti od 3 let, ale mohou vám případně poradit, kam se obrátit jinam.

Zmiňujete taky náročnější rodinnou situaci, kdy jste na péči o syna převážně sama (což je samo o sobě pro vás velká zátěž) a staršího chlapečka máte v ústavní péči, což si okolí spojuje s tím, že o mladšího syna máte např. přehnané obavy.

Máte také pocit, že tatínek by se mohl synovi věnovat více a máte spolu ohledně toho konflikty. Zkuste si sednout někdy v klidu a povykládat si, jaké kdo máte představy a jak si kdo z vás představujete trávení volného času s rodinou a najít nějaký kompromis, který by vám třem vyhovoval - nejlépe bez konfliktu, obviňování. Zkuste najít, co na sobě vzájemně oceňujete, co partner pro rodinu dělá. Možná pořádně neví, jak moc důležitý pro syna i pro vás je.

Zmiňujete, že syn nyní preferuje k určitým aktivitám vás. Období, kdy dítě vyžaduje k určitým činnostem jen jedinou osobu, bývá obvykle přechodné, pokud to tatínek nevzdá a bude se snažit do péče dále zapojovat, určitě vezme při uspávání syn zavděk i tatínkem. Nyní je to aspoň příležitost pro vás, udělat si svůj program, u kterého si odpočinete a syna necháte v péči otce. 

Hodně radosti při výchově.

Dobrý den, popisované chování a věk synka nasvědčuje, že prochází vývojovým obdobím vzdoru. Afektivní záchvaty a obtíže s regulací emocí jsou pro toto období charakteristické a plynou z nezralosti nervové soustavy. Dítě ještě nedovede zpracovat negativní pocity a ty jej přemohou natolik, že propukne ve vzteklý záchvat. Ve vzteku se dítě neovládá a může se objevit i agresivita vůči sobě nebo ostatním. Při citlivém a chápajícím přístupu rodičů toto období brzy odezní. O období vzdoru najdete mnoho informací na internetu, v literatuře, na Babyonline portálu a já jsem na toto téma také již mnohokrát odpovídala. Je asi zbytečné, abych se zde opakovala. Krátce tedy k přístupu k dítěti, pokud propadne záchvatu vzteku. Pamatujte, že nervová soustava dítěte je labilní, nezralá a proto se tak snadno a často i bez zjevné příčiny rozčílí. Jedná se o vývojové období. Dítě nám to nedělá schválně, nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani rozmazlenost. Dítě se jen učí zvládat a ovládat svoje negativní pocity. V případě záchvatu zajistěte bezpečí dítěte, pokud váš syn bouchá hlavou o podložku, pak jej přesuňte na měkčí místo (koberec, trávník) a vyčkejte až záchvat vzteku odezní. V době záchvatu nemá příliš smysl na dítě mluvit, vysvětlovat mu, zakazovat. Dítě vás nevnímá a vaše dobře míněná snaha se bude míjet účinkem, projevy vzteku se dokonce mohou ještě zhoršit. Teprve až se dítě uklidní, můžete s ním probrat danou situaci, zeptat se, co se přihodilo, pomoci mu najít lepší řešení a konkrétně mu vysvětlit jak by se mělo chovat či co by mělo dělat, aby situaci zvládlo lépe a případně bez křiku. Pomozte mu v kontaktech s dětmi, vysvětlete mu, jak se chovat a domluvit ohledně půjčování hraček, střídání se atd. Nečekejte ale, že jedním vysvětlením se vše vyřeší a dítě bude ihned umět použít vaše rady. Je to trpělivá práce a člověk se sociálním interakcím učí celý život. Je dobré se o vaše dítě zajímat, zapojovat se do jeho her. Čím lépe vaše dítě poznáte a budete vědět jak reaguje, tím lépe budete odhadovat potenciálně rizikové situace ke vzniku afektu a tím jim často budete moci i předejít. Na závěr trocha optimismu, vývojové období vzdoru je i přes svou náročnost vývojovým krokem dítěte dopředu a signalizuje jeho zdravý sociálně emoční vývoj . S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, podle vámi popisovaného chování dcerky se skutečně zřejmě jedná o poměrně brzký nástup období separační úzkosti. Popisované projevy jsou pro toto období typické ačkoliv většinou přichází až mezi 6-8 měsícem. Dítě ve věku 4 měsíce dokáže již rozeznat známé a neznámé osoby a mohou mu být různě sympatické. Některých osob se může bát a třeba plakat v kontaktu s nimi. Tento strach často bývá spojen například s brýlemi, vousy nebo jinými výraznějšími charakteristikami lidí. Je potřeba nabídnout dítěti bezpečnou náruč a ukázat vstřícné chování k těmto osobám. Pozdravit je, vlídné s nimi promlouvat a dítě se postupně uvolní a přestane se kontaktu s nimi obávat. V období separační úzkosti se doposud pohodové dítě najednou začne obávat neznámých, ale třeba i známých osob, které třeba déle nevidělo. Mohou to být i lidé z rodiny, třeba prarodiče, které nevídá tak často, nebo byli déle pryč apod. Dítě začne plakat, projevuje strach, obavy. U některých dětí může toto období proběhnout méně výrazně, u jiných může být bouřlivější. Dítě prostě jen v tomto období potřebuje přítomnost a laskavou náruč matky. Mohou se objevit i problémy se spánkem a usínáním, které dítě také vnímá jako odloučení. Je proto potřeba, aby jej mateřská osoba ukládala a měla by být i při jeho probuzení. Chování dítěte je projevem zdravého emočního vývoje a správně se formujícího vztahu k matce či mateřské vztahové osobě. Citový vztah k matce pro něj bude později základnou pro formování zdravých vztahů k ostatním lidem. Neznamená to, že by prarodiče či jiné osoby přestalo mít rádo, je potřeba jim vysvětlit chování dítěte, které nemohou brát osobně. K dítěti přistupovat laskavě, do kontaktů je nenutit, poskytnout mu ochranu mateřské náruče, či jej držet na klíně. Je také možné, že jste socializací dcery, kterou jak píšete, berete všude s sebou a stýkáním se s hodně členy rodiny nástup separační úzkosti u ní urychlili. Zkuste v kontaktech s větším množstvím lidí trošku zvolnit, dopřejte dceři více klidu a mateřské péče, pro opětovné získání pocitu bezpečí. Při trpělivém, vstřícném a citlivém přístupu toto období brzy odezní a dcerka bude opět veselé a kontaktní dítě jako předtím. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, v současné době působím jako psycholog ve státní instituci. Soukromé placené konzultace neposkytuji, nemám živnostenský list. Můžete ale požádat Babyonline, aby váš dotaz a odpověď na něj nezveřejnil. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, pravděpodobně žádnou chybu nikde neděláte. Sama píšete, že je syn citlivý a prostě po ránu není optimistický. To tak někteří lidé mívají celý život, že po probuzení jsou rozmrzelí. Možná má prostě jen hlad, znáte to hladový chlap... :-D, nachystejte mu tedy rychle snídani. Možná jste až příliš úzkostlivá a všechno se snažíte dělat dobře, až z vás pak chlapec vaši nejistotu a nervozitu cítí. Vždyť už je to velký kluk, má 4,6 roku a vy o něm píšete, že má 56 měsíců jako o miminku, jehož věk se počítá ještě v měsících. Zkuste synka po ránu chvíli nechat v klidu, příliš na něj nemluvte, nerozebírejte proč kňourá, nechtějte slyšet důvody, jen ho přitulte a utište. Je také možné, že za zhoršením nálady vašeho staršího syna může být reakce na narození mladšího sourozence. I když ho má rád, jak píšete, tak zde jde o vaši pozornost. A mladší syn postupně začíná být čím tím víc šikovnější a pohyblivější a začíná tomu staršímu být konkurencí. Docházka vašeho staršího syna do školky se jeví jako velmi vhodná. Motivujte jej pozitivně, o školce si hodně vyprávějte, je to navíc něco, co je vyhrazeno jen jemu a malý tam ještě nemůže. Ohledně spávání s vámi v posteli se můžete synka zeptat, jestli nechce už spát ve svém pokojíčku. Pokud by chtěl, pak to vyzkoušejte, jen ho ubezpečte, že může kdykoliv přijít za vámi. Dělená pozornost, tedy že berete synka občas někam samotného je výborná, sama o sobě však nestačí. Zamyslete se, jestli svým kňouráním během dne také neupoutává vaši pozornost. Můžete zkusit se mu někdy věnovat, pokud si pěkně hraje, zapojit se do jeho hry a projevit o ni zájem. Děti často dostávají pozornost pouze když zlobí, nebo když kňourají, ale když jsou hodné, tak si jich dospělí nevšímají. Nevím co myslíte spartanskou výchovou, ale děti lze vychovávat i bez toho, že by dostávaly na zadek. Zejména citlivého chlapce, jako je váš syn jistě není potřeba fyzicky trestat, vyzkoušejte spíše vysvětlení, domluvu, příklad žádoucího chování. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, váš dotaz pouze přes odpověď na internetu nevyřešíme. Máte kolem jídla vybudováno tolik nevhodných návyků, že je to na delší dobu a doporučila bych vám návštěvu dětského klinického psychologa. Dítě by mělo mít pravidelný denní režim a to včetně jídla. Při jídle by nemělo sledovat pohádky a ani si hrát. Jídlo se podává v tu dobu, kdy je určeno a končí odchodem dítěte od stolu. Pokud dítěti něco nechutná, pak mu jídlo nenutit, ale zkusit nabídnout k ochutnání. Mezi jídly určitě nenabízet ŽÁDNÉ sladkosti, pamlsky ani nic jiného. Doporučila bych vám přečíst si knihu pana psychologa Lemana: Do pátku bude vaše dítě jiné, kde se také kapitole na téma odmítání jídla věnuje. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, ohledně nahoty a obnažování se před dětmi mohou mít lidé různé názory. To co jeden považuje za naprosto přijatelné a normální, může jiný považovat za naprosto nežádoucí. Někteří lidé preferující naturalistický životní styl, chodí před dětmi doma nazí úplně přirozeně. Je pravda, že lidská nahota není samo o sobě nic pohoršujícího nebo závadného. Je ale pochopitelné, že vaší bývalé manželce může vadit. Máte děti ve střídané péči, jak píšete a jste stále oba jejich rodiči. Je proto na vaší dohodě, jak své děti budete vést a vychovávat a měli byste se dohodnout i ohledně nahoty. Na druhé straně je zde manželka vašeho bratra, která s vaším dítětem nemá vůbec co do činění, na pozemku je doma a těžko můžete chtít, aby dodržovala vaše pravidla. Je to jako byste šli s dětmi kolem nudistické pláže a nutili nudisty, aby se oblékli. Můžete si sice zkusit promluvit s bratrem, jestli by paní nemohla své opalování omezit na dobu, kdy děti nejsou doma. Úspěch takového rozhovoru však není zaručen a je možné, že se s bratrem dostanete do konfliktu, protože přirozeně bude svoji partnerku hájit. Doporučila bych vám kontaktovat Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, která poskytuje své služby zdarma a prostřednictvím moderátora můžete s manželkou zkusit dospět k dohodě. Můžete také zkusit kontaktovat právníka, když vám jím vyhrožuje bývalá žena a také se poradit, zda má její případné obvinění z ohrožování mravní výchovy šanci uspět. 

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, mám velmi málo informací na nějakou efektivní radu. Nevím, jestli takto špatně chlapec spává od narození, nebo se jeho spaní zhoršilo až nyní v 11 měsících? Jak vypadá jeho třepání nožkama a protahování. Děti mívají různé spánkové fáze a období, kdy spí hůře a lépe z různých důvodů, může to být bouřlivým vývojem, růstem zubů, změnou denního rytmu, životosprávy, spánkového rituálu, psychického přetížení v důsledku změn v rodině a mnoho dalších důvodů. Obecně je dobré rozhodnout se pro jeden rituál ukládání a ten dodržovat. Pokud dojde ke změně, třeba že se rozhodnete pro usínání syna v postýlce místo na rukou, což bych vám doporučovala, pak musíte počítat s tím, že dítě může být rozhozené a může několik večerů plakat, než si zvykne. Je potřeba k němu přistupovat citlivě, být u něj, konejšit ho slovně, doteky, hlazením, aby neměl pocit, že je sám. Nebrat ale miminko do náručí, jinak můžete začít od začátku a proplakané večery byly zbytečné. Ve vašem případě bych ale raději spánek chlapečka konzultovala s dětskou lékařkou, povězte jí hlavně o třepání nožkami a protahování, které syn dělá i o potížích s usínáním. Lékař pak rozhodne zda není potřeba odborné vyšetření, nebo vám poradí. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog