Dobrý den, prosím o radu. Mám syna, kterému budou v dubnu tři roky a nedaří se nám ho naučit chodit na záchod (na stolici). Přestože už od dvou let chodí celkem spolehlivě na WC na malou, buď si řekne nebo jde i úplně sám. Pleny má pouze na noc. Denně si někam zaleze a tam se pokaká. Většinou se mi podaří ho přistihnout, ale když na něj začnu v klidu mluvit, že půjdeme na záchod, tak to zarazí a třeba i dva dny pak nejde. Připadá mi, že má nějaký blok a už si nevím rady jak s ním mluvit a jednat,abych problém neprohloubila. Většina blízkých mi říkají, že do třech let má na to nárok, ale ja jsem přesvědčena, že ví, co po něm chceme. Mockrát děkuji za odpověď. Přeji pěkný zbytek dne.
Dobrý den, doporučovala bych vám poradit se s dětským klinickým psychologem, jak postupovat, abyste ohledně vyměšování nevytvořili psychický blok. Určitě by pomohlo na syna ohledně stolice netlačit, nemluvit na něj, pokud již stolici vykonává do pleny. Mohlo by to vést ke vzniku psychických obtíží. Váš syn si zřejmě uvědomuje, že je potřeba stolici vykonávat na záchod nebo do nočníku, ale nemusí ji být schopen ještě tak dokonale ovládat, aby se to podařilo, nebo nechce měnit osvědčený způsob, kdy se mu vykonat potřebu daří. Můžete zkusit vysledovat jeho chování předtím, než si někam zaleze a stolici vykonává a vysadit jej na nočník. Pokud se ale nezadaří a syn bude potřebu potlačovat, pak ještě není připraven a nevytvářejte proto na něj nátlak. Dítě obvykle začne samo něco vykonávat, až když je připravené. Řekněte synovi, že až bude chtít, že má připravený nočník, kdyby chtěl vyzkoušet a nechte ho, ať se rozhodne sám. Třeba to, že přestanete naléhat, pomůže. Můžete se také poradit s ošetřujícím dětským lékařem. Postupujte hlavně citlivě, blok ohledně vyměšování se obtížně odbourává. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobry den,má dcerka je od miminka citlivější, jako miminko byla hodně uplakaná, až to šlo do hysterie, ale s přibývajícím věkem se vše lepšilo. Před rokem se mi narodil syn, dcera (3 roky, teď už skoro 4) nejdřív spustila hysterický záchvat pokaždé, když jsem ho kojila, a tím pádem ji nemohla v tu chvíli s něčím pomoct, což jsem chápala a akceptovala jako volání o pomoc a to že nevěděla, jak s přírůstkem nového člena rodiny naložit. Pak se na čas situace zklidnila a teď už zhruba půl roku trvá stav, že kdykoliv pláče syn - ať už se o něco bouchne nebo je jiný problém, dcerka začne hystericky plakat, křičet ,,já nechci”, občas to dokonce vygraduje v položení na zem a kopání nohama. Nemám už nápad, co s tím dělat. Snažila jsem se jí ptát v klidné situaci, co ji v tu chvíli pomůže, aby neplakala…snažila jsem se ji i obejmout (ale ona vždycky křičí, ať vezmu i syna - asi abych ho co nejrychleji utišila),snažila jsem se vysvětlovat, že je to miminko, které neumí mluvit a jinak se vyjadřovat neumí, když mu něco je. Snažila jsem se jí i několikrát říct, ať klidně pláče, že samozřejmě může, že ani mě ten pláč není příjemný. Poslední pokus, u kterého jsem zatím zůstala byl, že to nechám být, v podstatě to ignoruji. Nicméně nepomáhá nic. Další věcí je, že se tedy snažím dělat všechno, aby to přestalo a zkouším byt v tu chvíli milá, ale její hysterie a žev ve mne vyvolává příšerný pocit vzteku a chuť s něčím praštit, takže když nejsem psychicky v nejlepším rozpoložení, tak někdy umím i bouchnout.Mohla bych vás poprosit o radu, vhled odborníka, jak s tím pracovat?Předem moc děkuji,Kamila
Dobrý den, poradila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám pomohl problém zpracovat. Jeví se mi, že chování vaší dcery může souviset s narozením mladšího sourozence. Jedná se pravděpodobně o nezpracovanou a také výchovně ne zcela zvládnutou reakci na narození mladšího sourozence, na problematiku žárlivosti. Problém se s růstem syna bude stupňovat, protože bude rychle pohyblivější a bude zvládat čím dál více kompetencí, které jsou nyní vyhrazeny pouze dceři, takže bude postupně přicházet o své výsady. Vy jako matka byste si měla stanovit priority, které dítě nejdříve "ošetřit", pokud pláčou. Jestliže se váš syn uhodil a pláče, pak byste svoji péči měla věnovat nejdříve jemu a utěšit ho, protože je zde objektivní příčina pláče. Pokud pláče i dcera, která se ale bez příčiny vzteká, pak by pozornost dostat hned neměla. Jinak ji pouze v jejích afektivních reakcích podporujete, protože vyvolají pozornost a dokonce vás zřejmě často i odvede od pozornosti věnované mladšímu sourozenci. To že chce, abyste utěšila i jeho je pouze manipulace, kdy přebírá situaci a kontrolu nad pozorností, která se dostane sourozenci do svých rukou. V této situaci se ale dcera nemůže cítit dobře, chybí jí rozhodnost a jistota dospělého a pocit bezpečí, který z ní získává. Mám však příliš málo informací, abych vám mohla kvalifikovaněji poradit. Roli zde také hraje ještě zřejmě přetrvávající období vzdoru vaší dcery, která je tak afektivně labilní a neumí své reakce ještě zpracovat a ovládnout, navíc ji křik mladšího sourozence zřejmě nějak silně irituje, dráždí. Určitě byste ale měla být trpělivá, křik z vaší strany ani tresty nic nevyřeší. Dcera vám to nedělá schválně, její chování není osobní, jen nedovede jinak zpracovat vzniklou situaci. Pokud chcete s dcerou situaci probírat, pak je důležité vždy počkat až se uklidní a přestane se vztekat a plakat. Potom je chvíle, kdy si s ní můžete promluvit. Je důležité, aby se dozvěděla, že se vám její chování a křik nelíbí a také o vašich pocitech, které to ve vás vyvolává. Můžete spolu hledat jiné cesty, co by mohla v těchto případech dělat. Vysvětlujte vždy úměrně věku, ideálně formou příběhů, pohádek, můžete si zahrát loutkové divadlo a přehrát si možné způsoby reagování, vaší kreativitě se meze nekladou. Snažte se najít si na dceru čas, který strávíte odděleně jen spolu bez mladšího bratra. Chlapečka může někdo pohlídat, nebo se o něj postarat tatínek a věnovat se také jen jemu. Dcera vás měla tři roky svého života jen pro sebe a zřejmě jste se jí hodně věnovali a najednou o tento čas přišla. Proto se ho snaží vydobýt zpět. Důležité je, aby každý ze sourozenců měl také nějaký samostatný čas s rodičem. Postrádá ho však více dcera, váš syn se již narodil do rodiny s jedním dítětem a jinou situaci nepoznal. Bude dobré, když vyhledáte odbornou pomoc co nejdříve, než se problém dále prohloubí a vyústí například v nějaké agresívní chování k mladšímu sourozenci nebo vznikem potíží ve vztahu mezi sourozenci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,můj syn (narozen 29.10.2021, 2700 g, 48 cm) byl 21.1. operovaný s tříselnou i pupeční kýlou. Od 14. dne je plně na UM Nutrilon AR. Před operací jedl 7x denně 150 ml (dle domluvy s pediatrem), v nemocnici mi bylo řečeno, že je to příliš. Dávku jsme tedy snížili. Nyní dostává 120 ml 7x denně a ubývá na váze. Při propuštění z nemocnice v pondělí 24.1. vážil 4915 g, dnes 4850 g. Můžu dávku UM zvýšit? Nebo se může jednat o nějaký pooperační problém? Dnes mu jsou 3 měsíce.Děkuji
Dobrý den, může se jednat o pooperační úbytek, podle váhy by mělo stačit 120 ml 7x denně.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní doktorko,Ráda bych se informovala ohledně postoje mého syna.Syn si stoupá od 9. měsíce, do té doby vše v pořádku ( aktivně se přetáčel, lezl po čtyřech, sed nejprve W později správný).Do stoje se dostává přes rytíře, ale vidím u něho jistotu na levé noze, pravou nohu má jen takovou opěrnou a nedokáže se na ní postavit na celé chodidlo. Stoj je tedy na pravé noze na pološpičce s mírnou rotací dovnitř (v této poloze i obchází nábytek-vypadá u toho jak kdyby kulkal)Když se snažím nohu srovnat vydrží jen několik sekund a vrátí ji do původního stavu. Také začal chodit po kolenech s vyšpuleným břichem. Není tedy problém v břišních svalech? Nebo kyčle? Již jsem tento problém diskutovala s paní doktorkou na 10 měsíční kontrole a říkala, že máme ještě čas. Synovy bude za pár dní rok a už vlastně přes dva měsíce nožku používá výše popsaným způsobem. Mám strach aby se nohu nenaučil používat jen tímto způsobem a nebrzdilo ho to v dalším vývoji.Chtěla bych slyšet další názor, proto jsem se rozhodla Vás kontaktovat.Chtěla jsem přiložit krátké video, ale bohužel je to velký soubor.Děkuji za případné rady a Váš čas.Míša
Dobrý den, omlouvám se, nedovedu posoudit, pokud dítě nevidím, požádejte o neurologickou nebo rehablilitační kontrolu.
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
