Dobrý den paní doktorko,začínám být mírně zoufalá a i když je vše "jen období", nedá mi to a musím tomu přijít na kloub. Mám čerstvě čtyřměsíční dcerku, která je již od narození velmi socializovaná, bereme ji všude s sebou, vídá se s prarodiči i širší rodinou, chodíme zkrátka mezi lidi a nikdy nebyl problém. Moje máma malou mnohokrát hlídala několik hodin, malá ji zbožňuje a skutečně nikdy neměla s nikým problém. Před týdnem jsem s ní byla u rodičů, kteří se vrátili z dovolené. Když je viděla, byla nadšená, hrozně se smála, zkrátka jako vždy. Z minuty na minuty, ve stejné místnosti, mezi stejnými lidmi, udělala rohlík (:-)) a propukla v pláč, respektive hysterický záchvat. Nikdo, skoro ani já jsme ji nemohli utišit. Když jsem ji však držela já, byla to jediná varianta, při pohledu na kohokoliv jiného (kromě mě a manžela), začala pištět, řvát, byl úplně vyděšená. Od té doby to trvá a pohled na kohokoliv v ní budí hrůzu. Nikdy jsem se s tím nesetkala a jsem z toho dost rozmrzelá, jelikož byla malá do minulého týdne naprosto pohodový mimčo.Mohla bych se prosím tedy zeptat, jestli už může mít separační úzkost nebo jestli vás nenapadá, co zapříčinilo tu náhlou změnu?Mockrát děkuji!
Dobrý den, podle vámi popisovaného chování dcerky se skutečně zřejmě jedná o poměrně brzký nástup období separační úzkosti. Popisované projevy jsou pro toto období typické ačkoliv většinou přichází až mezi 6-8 měsícem. Dítě ve věku 4 měsíce dokáže již rozeznat známé a neznámé osoby a mohou mu být různě sympatické. Některých osob se může bát a třeba plakat v kontaktu s nimi. Tento strach často bývá spojen například s brýlemi, vousy nebo jinými výraznějšími charakteristikami lidí. Je potřeba nabídnout dítěti bezpečnou náruč a ukázat vstřícné chování k těmto osobám. Pozdravit je, vlídné s nimi promlouvat a dítě se postupně uvolní a přestane se kontaktu s nimi obávat. V období separační úzkosti se doposud pohodové dítě najednou začne obávat neznámých, ale třeba i známých osob, které třeba déle nevidělo. Mohou to být i lidé z rodiny, třeba prarodiče, které nevídá tak často, nebo byli déle pryč apod. Dítě začne plakat, projevuje strach, obavy. U některých dětí může toto období proběhnout méně výrazně, u jiných může být bouřlivější. Dítě prostě jen v tomto období potřebuje přítomnost a laskavou náruč matky. Mohou se objevit i problémy se spánkem a usínáním, které dítě také vnímá jako odloučení. Je proto potřeba, aby jej mateřská osoba ukládala a měla by být i při jeho probuzení. Chování dítěte je projevem zdravého emočního vývoje a správně se formujícího vztahu k matce či mateřské vztahové osobě. Citový vztah k matce pro něj bude později základnou pro formování zdravých vztahů k ostatním lidem. Neznamená to, že by prarodiče či jiné osoby přestalo mít rádo, je potřeba jim vysvětlit chování dítěte, které nemohou brát osobně. K dítěti přistupovat laskavě, do kontaktů je nenutit, poskytnout mu ochranu mateřské náruče, či jej držet na klíně. Je také možné, že jste socializací dcery, kterou jak píšete, berete všude s sebou a stýkáním se s hodně členy rodiny nástup separační úzkosti u ní urychlili. Zkuste v kontaktech s větším množstvím lidí trošku zvolnit, dopřejte dceři více klidu a mateřské péče, pro opětovné získání pocitu bezpečí. Při trpělivém, vstřícném a citlivém přístupu toto období brzy odezní a dcerka bude opět veselé a kontaktní dítě jako předtím. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,synovi byly nyní 4 roky a když mluví tak špatně vyslovuje,tak že mu je špatně rozumět. Konkrétně neumí říct nějaké souhlásky jako S,H,N, které zaměnuje za jiné nebo vynechá a slova zkomolí (finkat= spinkat, ajoj = ahoj,kóča=kočka)Začal mluvit až po 3 roku a tak jsem s ním začala chodit s předstihem na logopedii v 3,5 letech. Přišlo mi, že návštěvy u paní na logopedii nikam nevedou.Vždy si tam pohrál,dostával úkoly formou přiřazování,to ho bavilo, k tomu s ním paní komunikovala,odpovídal na otázky,spíš ho tedy poslouchala jak mluví, ale něco jako kdyby chodil do kroužku,navíc kontroly byly každé 3 měsíce,za tak kratší dobu posun nebyl (nechodil v té době do školky,až pak když nastoupil se hodně rozmluvil,ale pořád komolil) a tak jsem tam s ním přestala po pár návštěvách chodit. Jediné,co mělo nějaký efekt,tak dostal na doma cvičení s jazykem na rozhýbání. Moje otázka zní,jestli se ještě vývojem to mluvení zlepší a na tu logopedii můžeme jít později,třeba v 5 letech,kdyby bylo potřeba.Nechci nic zanedbat,ale navíc ještě dostal doporučení od lékaře brát rybí olej s vyváženými omega kyselinami na podporu vývoje,ty bere už víc jak rok.V jeho věku mluví děti o dost líp a je jim rozumět.
Dobrý den. Ano, vývojem by se řeč měla upravovat. Logopedii doporučuji v 5 letech věku dítěte.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, bylo by možné Vás touto cestou požádat o nějaký kontakt mimo platformu baby online? Máme téměř dvouroční holčičku a náš problém je pro nás až příjiž citlivý, než abychom ho veřejně prezentovali. Moc se nám líbily Vaše reakce na různé dotazy, tak bychom Vás chtěli požádat o pomoc.Případnou odpověď prosím zašlete na email stringer88@seznam.czPředem mnohokrát děkujeme.
Dobrý den, v současné době působím jako psycholog ve státní instituci. Soukromé placené konzultace neposkytuji, nemám živnostenský list. Můžete ale požádat Babyonline, aby váš dotaz a odpověď na něj nezveřejnil. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den přeji. Moc bych prosila o radu a názor, protože ja už jsem bezradná. Mám dva syny (Ondra 56 měsíců a Tomáš 8 měsíců).Poslední cca 3 měsíce je Ondra neskutečně uplakaný. Nejvíc ráno po probuzení, začne prostě kňourat a plakat. Když se ho zeptám proč tak se mi zdá že jen hledá důvod a já upřímně nevím jestli se vymýšlí. Říká že se špatně vyspal, pak že jede táta do práce, pak že má hlad apod. Když ho začnu utesovat tak se mi zdá že se to víc rozjede. Za půl hodiny najednou přestane a chová se normálně. Během dne se nekdy stane že opět bezdůvodně začne a hledá si věci proč brečí. Ondra je od malička velmi citlivé dítě, když od nás treba odcházela návštěva tak pláče, i teď to někdy dělá, a tak k němu přistupujeme ale máme s manželem sparťanskou vychovu takže když je opravdu nejhůř, dostane jednu na zadek. Ale to už musí být hodně přes čáru. Prostě občas zkouší naší trpělivost ale jinak je to hodné dítě. Spíme spolu, já a oba synové, starší se mnou v posteli. Nevím co s tím, malý ho v noci nebudí, mladší syn jen od narození krásně spavé miminko takže nás v noci nijak neomezuje. Nechtěla jsem ho davat do svého pokoje až se narodí mladší aby se necitil odstrceny. Malého brášku má hrozně rád, pomáhá mi, ja se mu snažím věnovat co to jde. Beru ho samotného třeba na nákup nebo ven abych byla jen s ním a on me mel pro sebe. Nechodí do školky, když měl loni nastoupit tak u nás v obci byla velká vlna covidu a ja se pred porodem bála aby jsme na to nedoplatili. Takže je s námi doma. V září už do školky jde a myslím že se těší. Takže vůbec nevím co se děje. Snažíme se mu věnovat co to jde, někdy až víc než mladšímu. Nevim kde děláme chybu.
Dobrý den, pravděpodobně žádnou chybu nikde neděláte. Sama píšete, že je syn citlivý a prostě po ránu není optimistický. To tak někteří lidé mívají celý život, že po probuzení jsou rozmrzelí. Možná má prostě jen hlad, znáte to hladový chlap... :-D, nachystejte mu tedy rychle snídani. Možná jste až příliš úzkostlivá a všechno se snažíte dělat dobře, až z vás pak chlapec vaši nejistotu a nervozitu cítí. Vždyť už je to velký kluk, má 4,6 roku a vy o něm píšete, že má 56 měsíců jako o miminku, jehož věk se počítá ještě v měsících. Zkuste synka po ránu chvíli nechat v klidu, příliš na něj nemluvte, nerozebírejte proč kňourá, nechtějte slyšet důvody, jen ho přitulte a utište. Je také možné, že za zhoršením nálady vašeho staršího syna může být reakce na narození mladšího sourozence. I když ho má rád, jak píšete, tak zde jde o vaši pozornost. A mladší syn postupně začíná být čím tím víc šikovnější a pohyblivější a začíná tomu staršímu být konkurencí. Docházka vašeho staršího syna do školky se jeví jako velmi vhodná. Motivujte jej pozitivně, o školce si hodně vyprávějte, je to navíc něco, co je vyhrazeno jen jemu a malý tam ještě nemůže. Ohledně spávání s vámi v posteli se můžete synka zeptat, jestli nechce už spát ve svém pokojíčku. Pokud by chtěl, pak to vyzkoušejte, jen ho ubezpečte, že může kdykoliv přijít za vámi. Dělená pozornost, tedy že berete synka občas někam samotného je výborná, sama o sobě však nestačí. Zamyslete se, jestli svým kňouráním během dne také neupoutává vaši pozornost. Můžete zkusit se mu někdy věnovat, pokud si pěkně hraje, zapojit se do jeho hry a projevit o ni zájem. Děti často dostávají pozornost pouze když zlobí, nebo když kňourají, ale když jsou hodné, tak si jich dospělí nevšímají. Nevím co myslíte spartanskou výchovou, ale děti lze vychovávat i bez toho, že by dostávaly na zadek. Zejména citlivého chlapce, jako je váš syn jistě není potřeba fyzicky trestat, vyzkoušejte spíše vysvětlení, domluvu, příklad žádoucího chování. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
