Dobrý den. Dcera 6 let má téměř každý večer potřebu opakovaně (20x) navštěvovat toaletu, byť nic nevyčůrá. Opakovaně se nás ptá, zda je její močový měchýř prázdný, opakovaně chce odpověď na to, zda má už spát, když je unavená. Neustále chodí a znovu a znovu chce obejmutí a pusu na dobrou noc ... u toho pláče. Je to takhle den co den. Zkoušíme to po dobrém i přísně a stále se to opakuje. Někdy usne bez problémů, ale to je spíš výjimka. Jsme z toho už oba s manželem dost vyčerpání a ji to také trápí. Ráno je v pohodě a večer nanovo. Co s tím? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, doporučila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám citlivým způsobem pomohl najít příčinu potíží. Podle vašeho popisu chování dcery se mi jeví, že opakované chození na toaletu před spánkem bude spíše jen zástupným problémem. Tedy pokud je dcerka zdravá a nemá například zánět močového měchýře, což můžete nechat zkontrolovat u paní doktorky vyšetřením moči. Příčinou požití po vyloučení zdravotních důvodů může být strach a úzkost dcery ze spaní a z usínání. Tento strach může být vývojově podmíněný a může mít více příčin. Ve věku vaší dcerky cca od pátého roku života mohou děti prožívat strach ze smrti. Je to normální vývojově podmíněný strach, který souvisí s počátkem uvědomění si konečnosti života a vlastní smrtelnosti. Koncept smrti jako takové si dítě plně začne uvědomovat až kolem 12 roku věku. Dítě ve věku 6 let se může bát, že když usne, tak už se neprobudí. Dalším důvodem může být fantazie dítěte, která je v tomto věku magická, dítě nedokáže spolehlivě rozlišit mezi skutečným a fantazijním světem. Různá strašidla a bubáky tedy může považovat za skutečné a bojí se jich. K plnému rozlišení reality a fantazie dochází u dítěte až kolem 10 let věku a u senzitivních děti často až později. Dítě se může také obávat časově dezorientace po probuzení. Asi každý zná pocit, kdy se probudíme a nevíme, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. Je proto dobré, když má dítě nějaké signály, které mu pomohou se časově zorientovat. Třeba budíček, který ráno zazvoní, zatemnění, podle kterého je jasné, že je večer apod. Zkuste si s vaší dcerkou citlivě promluvit, zeptejte se, co by potřebovala, aby dobře usnula a nemusela tak často chodit večer na záchod. Poskytněte jí podporu, pomazlení, setrvejte s ní v pokoji dokud neusne, pokud to bude chtít. Nejedná se o žádnou ostudu, dcera prostě potřebuje překonat toto období. Čím citlivěji k ní budete přistupovat, tím snáze a dříve ho překoná a bude zase usínat v klidu jako dříve. Rozhodně se na ni za její strach nezlobte, buďte trpěliví. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu ohledně spánku naší dcery (6 let). Od malička měla problémy s usínáním, vozili jsme v kočárku, usínala u prsa, do 2 let spala s námi v posteli. Pak šla na vlastní žádost spát do své velké postele do pokojíčku, kde potřebovala pouze mě u sebe než usnula. Když chodila do školky (od 3 let), usínala většinou sama a spala celou noc. nyní už ale více než rok zase chce někoho na uspávání a hlavně se budí v noci a volá nás k sobě, většinou pláčem a křikem. někdy jde o to, že je jí zima, jindy, že se bojí, někdy ani neřekne proč. Zkoušeli jsme různé věci, domlouváme, vysvětlujeme, vymyslela jsem vílu, která jí dává pod polštář bonbónek, když sama usne a spí celou noc, světýlko, otevřené dveře, oblíbený plyšáček, atd. Už ani nevím, co všechno jsme vyzkoušeli, ale nic nezabere nebo jen na krátkou dobu. Myslím, že už by v tomto věku měla spát celou noc a sama, ale nevím, jak toho dosáhnout a už jsem opravdu vyčerpaná. U nás v posteli dceru nechci, vůbec se pak nevyspím, jak se vrtí. Navíc máme ročního syna, který se také několikrát v noci budí. je na toto nějaké řešení? Může to být známka nějaké psychické poruchy? Dcera se také strašně často a kvůli maličkostem velmi vzteká, křičí, pláče. Je dost náročné ji dostat tam, kam potřebujeme. většinou stačí vysvětlit, ale někdy má dny, kdy prostě vše je problém. Napadlo mě, že žárlí na bráchu, ale i když se jí snažím věnovat, co to jde, večer ji uspávám já, tak se situace nemění. Poradíte? Máme někam zajít nechat ji vyšetřit? Nebo zkusit nějaký bylinný sirup na uklidnění a spánek? Zkoušela jsem dávat meduňkový čaj, levandulový olej do koupele, ale nic :(Moc děkuji za jakoukoli pomoc a radu!
Dobrý den, vypadá to, že dcerka má odmalička menší potíže s usínáním. Aktuální potíže mohou souviset s nějakou její psychickou nepohodou i s vývojovým obdobím, kterým prochází. Je ale malá pravděpodobnost, že by se jednalo o psychickou poruchu. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa nebo v pedagogicko psychologické poradně. Odborník vám citlivě pomůže najít příčinu potíží a doporučí vhodný výchovný přístup či další péči. Ohledně režimu se snažte dodržovat pravidelně činnosti před ukládáním, vyvarujte se nějakých akčních, divokých a rozrušujících činností ve večerních hodinách. Volte činnosti zklidňující, povídání, čtení pohádky. Spánek může pomoci navodit teplá koupel, bylinky také můžete použít. Dbejte, aby místnost, kde dcera spí, byla dobře vyvětraná, aby dcera měla pohodlné a prodyšné pyžamko. Kontrolujte pitný režim, v podvečerních hodinách pití trošku omezte, podávejte vodu, vyhněte se slazeným nápojům. Ohledně žárlivosti na sourozence se snažte trávit čas s dcerkou také odděleně. Něco společně podnikněte a malého nechte třeba tatínkovi nebo babičce. Pro děti je oddělený čas strávený s rodiči důležitý a upevňuje vzájemné pouto, dítě cítí, že je pro rodiče stále stejně důležité i po narození sourozence. Hodně si s dcerou povídejte, vysvětlujte. Ubezpečte ji, že ji máte stále stejně rádi, i když se vaše rodina rozrostla. Pokud by za příčinou obtíží se spaním byly noční děsy, pak můžete vyzkoušet lapače zlých snů, který si můžete sami vyrobit nebo se dají koupit, určitě najdete náměty na internetu. Konzultace u odborníka se nebojte a situaci řešte, ušetří vám mnoho trápení s usínáním a možná i s komunikací s dcerou. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, syn (2 roky) často po odpoledním spánku pláče. Noc a ráno jsou v pořádku. Přes den usíná pouze v kočárku, je na něj zvyklý. Občas pláče i během spánku, ale většinou zase usne, nebo ho pohoupeme a spí dál. Co je ale zvláštní, je jeho pláč po probuzení. Většinou se nebudí s úsměvem, jak bychom čekali, ale musíme ho chovat, dat mlíčko, na které je zvyklý, a někdy i pustit pohádku, aby přišel na jiné myšlenky. Spí tak 2 hodiny a pláč bývá na délce spánku spíše nezávislý. Myslíte, že to přejde? Že se něčeho lekne, nebo už má třeba žízeň, či potřebuje více času, aby se probral a probuzení je pro něj šok? Když se probere, je už v pořádku. Tento "problém" má dlouhodobě. Děkuji moc za odpověď a radu! S pozdravem VH
Dobrý den, rozmrzelost dětí po odpoledním spánku je poměrně častým jevem, více dětí se pravděpodobně budí s pláčem, než s úsměvem. Může to souviset s více okolnostmi, například probuzení v hlubší fázi spánku, kdy se dítě může cítit dezorientované, rozespalé. Nebo může mít hlad, žízeň, nepohodlně ležet, takže je rozlámané. Dítěti se může něco nepříjemného zdát, jeho spánek může být neklidný. Nejedná se však o žádný problém, nemusíte se obávat. Syna uklidněte, dejte mu čas, pití, mlíčko, pochovejte, pusťte oblíbenou pohádku. Prostě udělejte to, co na jeho uklidnění nejlépe zabírá. Berte to tak, že to tak synek prostě má, vždyť i někteří dospělí, pokud přes den usnou, jsou pak pořádně rozmrzelí. Odpolední spánek je ale pro takto malé dítě ještě velmi důležitý, potřebuje jej ke zdravému vývoji a kvalitní odpolední spánek je také předpokladem pro kvalitní spánek v noci. Proto jej rozhodně nerušte nebo nezkracujte. Mohli byste ale zkusit syna uspat kromě kočárku také v postýlce, možná by se vyspal lépe. To ale musíte vyzkoušet. Přeji hodně radosti ze zdravého chlapce a zdravím. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,naše dcerka (teď 1,5 roku) si již od mala libovala v trhání vlasů, hlavně manželčiných během kojení. Již delší dobu (jak se jí víc vyvinula jemná motorika) se je snaží i jíst (natáhne vlas mezi prsty a šup do pusy), v tom se jí ale samozřejmě snažíme zabránit a vysvětlit, že vlasy se nejí, no marně, i když to řekneme důrazněji. Posledních pár dnů jsme si ale všimli, že si začala víc hrát se svými vlásky a občas se jí povede taky pár záměrně vytrhnout a dělá to stejný. Dělá to hlavně když má dlouhou chvíli (u koukání na pohádku, u přebalování), no do pusy si je snaží dát, i když je najde třeba na posteli, nebo na kartáči na vlasy a podobně. Nevíme, zda je to jenom zlozvyk, nebo se může jednat o jiný problém psychologického rázu. Nejvíc nám dělá obavy, že si začala trhat své vlásky. Děkuji moc za radu. S pozdravem,Filip.
Dobrý den, popisujete dceřinu zálibu v trhání a pojídání nejprve cizích (maminčiných) a poslední dobou i vlastních vlasů. U dítěte ve věku Vaší dcery bychom mohli zatím mluvit spíše o zlozvyku, který by se mělo podařit odbourat, není však dobré jej podcenit, protože by se mohl rozvinout ve velmi nepříjemnou impulzivní poruchu, která může trápit člověka dlouhé roky a v rozvinutém stadiu je již obtížněji zvladatelná, vyžaduje psychiatrickou a psychoterapeutickou péči. Tato porucha - tzv. Trichotillomanie může být provázena i trichofagií, kdy jsou vytrhávané vlasy polykány, což může vyústit ve vážné střevní obtíže.
Trhání vlasů u malých dětí se objevuje často při únavě, před spaním nebo při zvýšeném stresu apod. a jako např. cucání palce slouží dítěti k uklidnění. U dcery se snažte být důslední a přiměřeně důrazní při zabraňování v této její oblíbené činnosti, ale určitě není vhodné dceru nějak trestat, případně na ni křičet, to by mohlo vést k dalšímu prohloubení potíží. Zkoušejte nabízet bezpečnou alternativu k trhání vlásků. Např. jí vždy nabídnout nějakou hračku (plyšáka, případně panenku s vlásky) k pomazlení, případně ji za ručičku u dívání se na pohádky můžete držet. Někdy se rodičům osvědčuje dávat dětem rukavičky (prodávají se v prodejnách se zbožím pro alergiky), případně i tenkou čepičku/šáteček. Pokud má dítě dlouhé vlásky a trhání vlasů se stupňuje, může pomoci i ostříhání. Může se stát, že na zlozvyk dítě zapomene a pokud nemá žádné další potíže, zbavíte se zlozvyku nadobro.
Nelze však vyloučit, že se jednoho zlozvyku zdánlivě zbavíte, ovšem ten se ve skutečnosti přemění jen v jiný neurotický příznak a problematické chování bude pokračovat, pouze v jiné podobě. Pokud by se vám dlouhodobě (v řádu měsíců) nedařilo tohoto zlozvyku se zbavit, případně by se potíže u dcerky proměnily v jiné, bylo by vhodné vyhledat nejlépe terapeutickou pomoc rodinného terapeuta, který pracuje s celou rodinou jako systémem a pomohl by Vám rozklíčovat, jaké případné potíže v rodině může dítě zrcadlit a jaké změny by bylo vhodné udělat, aby dítě nalezlo opět potřebnou pohodu a klid k dalšímu vývoji. Pokud by nebyl k dispozici rodinný terapeut, pak by bylo alespoň vhodné navštívit s dcerou dětského psychologa, se kterým byste vše zkonzultovali.
Přeji hodně radosti z dcerky

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, ke svému dotazu níže jsem zapomněla napsat, že syn je už půl roku úspěšně odplenkovaný. Venku se pokakal (i přesto že dotaz je k zadržování) protože už to nemohl déle vydržet. A nevím jestli to může mít souvislost, ale venku se nám nechtěl vyčůrat nikdy, vždy jen doma. děkuji
Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, k synovi (2 roky 9 měsíců) se nám před měsícem narodila dcerka. Syna jsme na to připravovali, od začátku na ni reaguje hezky, chce ji hladit, chovat, kontroluje ji v kočárku. Bohužel přesto zřejmě v reakci na ni začal před několika dny zadržovat veškeré vyměšování. Vydrží nečůrat i celý den i když se mu jasně chce, nenechá se přemluvit ani přinutit a trápíme se tím všichni. Manželovi se venku i pokakal. V noci se samozřejmě svěrače uvolnily a on se kompletně počůral i pokakal. Nevíme jak správně reagovat, neřešit, přemlouvat na nočník, nebo se dokonce vrátit k plenkám? Díky moc za raduDOPLNĚNÍ:Syn je už půl roku úspěšně odplenkovaný. Venku se pokakal (i přesto, že dotaz je k zadržování), protože už to nemohl déle vydržet. A nevím, jestli to může mít souvislost, ale venku se nám nechtěl vyčůrat nikdy, vždy jen doma. Děkuji
Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na vývoj řeči u dvouletého dítěte. Malý moc nemluví. Má potřebu komunikovat, ale vše spíše ukáže gestem. Jeho slovní zásoba: ham, mňam, máma, bába, děda, váva (tata), na, já, dej, dík, brm, Bing, bim, bam, bum, bac, auva, am (tam) a zvuky zvířátek. Vůbec netvoří dvouslovná spojení. Ani se nesnaží opakovat. Jinak rozumí všemu. Hodně se vzteká a když se mu něco nelíbí, tak piští. Myslíte, že je to v normě nebo by se mohlo jednat o expresivní dysfázii?
Dobrý den, ještě počkejte do 2,5 let, pokud se řeč nezlepší, požádejte o logopedické vyšetření.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mám 6tměsíční dceru. S partnerem a otcem dítěte spolu nežijeme, ne proto že by to neklapalo, nebo neměl o nás zájem, ale tam kde bydlí, není zázemí pro dítě, bydlíme tedy od jejího narození u mých rodičů, zatím ... Partner za námi jezdí každé dva týdny. Dříve to dcera nějak nevnímala, kdo je ten "pán", jestli tím že byla malá, nevím ... takže to bylo v klidu, teď ale když přijede a uvidí ho a udělá na ní třeba kuk apod. ... usmívá se na ní, atd., brečí ... Když si ho "okouká" a asi si zvykne a asi se zajímá, kdo to je, pak už je to v pohodě, i když já jsem pořád na blízku. Asi mi rozumíte, jak to myslím. Trápí mě to, i když to chápu, bohužel by se dalo říct, že ho nezná, není na něj zvyklá, natož ho vnímat, jako tátu. :( Teď ale k tomu, s čím bych potřebovala poradit a co mi leží v hlavě a z čeho mám obavy ... Stěhování ... Partner zařizuje, tam kde bydlí samozřejmě bydlení a zázemí, abychom mohli bydlet jako rodina. Měly bychom se stěhovat asi v průběhu července, malé bude zkraje července 7 měsíců. A teď bych potřebovala poradit, jak to udělat, aby dcera neměla nějaké "trauma" ... Tady kde teď bydlí od narození je zvyklá na dané prostředí, pokoj kde spí, na babičku (mojí mámu), kterou vidí každý den, zkrátka na celé to prostředí ... Teď ji čeká stěhování, k jejímu tátovi (viz problém výše), do úplně jiného prostředí. Partnerovy rodiče vůbec nezná. Nebude tam mít babičku (mojí mámu), budeme tam jenom já, její táta a dcera. Samozřejmě druhá babička s dědou budou jezdit na návštěvu, ale jak říkám, nezná je. Mám z toho strach. Nevím, jestli je takto malé dítě schopné vnímat takovou změnu. A nechci jí, jak jsem psala výše způsobit trauma. Samozřejmě do mého bydliště, tam kde je teď zvyklá, budeme jezdit. Jistě mi rozumíte, o co mi jde. Můžete mi prosím poradit, jak postupovat? Děkuji
Dobrý den, podle vašeho popisu to vypadá, že vaše dcerka prochází zcela normálním vývojovým procesem a vstupuje do fáze separační úzkosti. Toto období se obvykle objevuje u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců, ale může se objevit i dříve, právě kolem půl roku života. Jedná se o důležitý a normální vývojový jev. Děťátko, které předtím klidně zůstávalo s příbuznými nebo i s cizími lidmi a usmívalo se na ně, najednou změní své chování, vyžaduje přítomnost matky a pláče, jakmile se matka od něj na chvíli vzdálí. Dítě začíná prožívat strach z odloučení od pečující blízké osoby. Toto období je v životě dítěte důležité, protože je známkou normálního citového vývoje a vytvoření blízkého vztahu s pečující osobou (většinou matkou). Tento vztah bude později základem pro vytváření dalších zdravých vztahů k jiným lidem. Dítě v tomto období má velkou potřebu být v kontaktu s matkou, kterou je potřeba mu poskytnout a naplnit. Proto je možné, že se dcerka jakoby najednou otce bojí, i když předtím s ním kontakt navazovala. Děti v tomto období se často jakoby bojí i otců, kteří s nimi žijí, ale odcházejí do práce. U vás je situace ztížená tím, že tatínka malá vidí vždy po delším čase. Postupujte proto citlivě, buďte i nadále poblíž, tak jak to děláte, a případně dceru utěšte, dejte ale průchod její přirozené zvědavosti a podpořte ji. Tatínek ať určitě na dcerku mluví, dělá různé dětské hříčky, zkusí ji pochovat, pohlídat, řiďte se prostě reakcí dítěte a svým citem.
Ohledně stěhování mi připadá, že jej zvládnete tak dobře, jak se s ním vy sama ztotožníte a vyrovnáte. Pro dítě jste důležitá vy jako jeho matka. Známé prostředí je sice také důležité a dítě na jeho změnu může reagovat, životně důležití jsou však jeho rodiče. Pokud má dítě dostatek rodičovské péče a uspokojeny základní životní potřeby, pak se jeho psychika vyrovná se vším, navíc je dětská psychika velmi pružná a rychle se vyvíjející. Připadá mi však, že vy jste ohledně stěhování do neznámého prostředí trošku nejistá. Je to pochopitelné, přijdete o pomoc a zázemí, které vám vytváří vaše maminka a najednou budete v neznámém prostředí s dítětem sama. Nezapomeňte, že tam s vámi bude váš partner, a vzhledem k tomu, že váš vztah funguje, tak se o něj budete moci opřít a pomůže vám. Navíc vaše rodiče budete jistě navštěvovat a oni budou navštěvovat vás. Píšete, že dcera nezná druhé prarodiče, pokud ji ještě neviděli, pak je nejvyšší čas na jejich seznámení. Podle podmínek byste mohli třeba i k nim zajet na delší dobu, třeba přes noc, aby mohli s vnučkou také pobýt a navzájem se pod vaším citlivým dohledem seznámit. Nemusí přítel jezdit jen za vámi, pokud je alespoň trochu možné v jeho stávajícím bydlišti, nebo v připravovaném novém bydlišti přenocovat, pak můžete dceru postupně na prostředí přivykat. Přeji ať se zdarem zvládnete náročnější období spojené se stěhováním. V případě potřeby či pochybností můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení