banner

Všechny dotazy

Celkem 676 zodpovězených dotazů
Položit dotaz

Dobrý den paní doktorko, reaguji na Vaši odpověď ohledně mého minulého dotazu- psala jsem Vám,že se syn (4 roky) ve spánku potí i když v místnosti kde spí je chladno. Poradila jste nasadit vit.D, ten syn už ale dlouhodobě bere- užívá rybí olej,kde je ve složení zastoupený i vit.D3,předpokldám,že tedy taková dávka je dostačující,ale zřejmě neřeší tento problém. Mám to tedy nějak řešit se svou lékařkou,nebo myslíte,že to pocení nesignalizuje jiný problém?Ještě jednou Vám moc děkuji za odpověď na můj dotaz.VH

Dobrý den. Ano, zkonzultujte stav se svým pediatrem.

Noční pocení
avatar haliska 02. 11. 2022

Dobrý den paní doktorko, je normální že syn (4roky) mívá často ve spánku mokrá záda a za krkem jakoby se potil? Spí převážně na břichu nebo na boku a takto mokrý bývá kratce po usnutí,rano už ne.V místnosti kde spí nemá teplo,ale naopak chladněji.Nevíte,čím by to mohlo být a zda je to normální?Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Muže to být způsobeno nedostatkem D vitaminu, nasaďte D vitamin.

Dobrý den, mám dvě děti (dcera 4 roky, syn 20 měsíců). Žijeme ve společné domácnosti s jejich otcem. Bohužel ten dlouhodobě ve veškerém svém volném čase holduje alkoholu a svým koníčkům. Před dětmi je víkend co víkend opilý...když je opilý dcera ho sama od sebe vyhazuje, odstrkava, nechce a ním být...chci se zeptat, jaký dopad může mít chování jejich otce na jejich psychiku. Momentálně nevím jak z toho ven, jak to řešit, zda s dětmi odejít...

Dobrý den, doporučila bych vám se obrátit na manželskou a rodinnou poradnu či poradnu pro mezilidské vztahy a co nejdříve situaci řešit. Opilost, případně závislost rodiče může mít na děti a jejich psychicky vývoj velmi destruktivní vliv. Navíc opilý rodič ztrácí svou rodičovskou autoritu, dítě přichází o pocit bezpečí, je vystrašené. Můžete si zkusit promluvit s partnerem, zda je ochotný na sobě pracovat a svůj sklon k pití zvládnout. Potom je potřeba ho při případné léčbě podpořit. V opačném případě je partner závislý na alkoholu či jiné návykové látce partnerem vysoce rizikovým a setrvávat s ním v dlouhodobém vztahu není pro nikoho zúčastněného, zejména pak pro děti dobré. Při léčbě alkoholismu dochází však často k recidivám a závislý partner pak stáhne na dno nejen sebe, ale celou rodinu. Proto by měl sice dostat šanci, ale jen jednu. V doporučené pořádně zmapují vaší situaci a doporučí vám, jak postupovat. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den chtěla bych se zeptat, malá má 18 měsíců, okolo nábytku není problém chodit,ale sama ještě krok neudělá , když se chytne za ruku tak 2-3 kroky udělá, ale hned jí dojde že jde skoro sama tak jde rovnou na zadek . Nevím jestli to nějak řešit (dětská doktorka o tom ví )nebo ještě čekat ať na to dojde sama.My jsme začali i pozdě lozit cca v 15 měsících, protože je trochu pohodlná .

Dobrý den. Zatím vyčkejte.

Dobrý den,dceři je 13 měsíců, p. neuroložka nás poslala na magnetickou rezonanci mozku.Dcera měla při narození obvod hlavy 33 cm, teď má 43 cm, hlava od 8. měsíce vyrostla jen o 0,5 cm. Doktorka má podezření na mikrocefalii, dále píše v žádance stagnace růstu hlavy, lehce bulbární Symp., drobná orofac. stigmatizace, epikanty,DIF. Dg. VVV zadní jámy?Dcera odmítá jakékoliv jídlo už v podstatě od 4. měsíce, je krmena jen z lahve (i příkrmy ji míchám s mlékem a bez problému to vypije), nedá do pusy ani křupku prostě nic. Doktorka si myslela, že má i stagnaci řeči, ale po kontrole se zase rozmluvila a říká opět mama,tata, baba. Dcera má v obličeji epitaf (má to zřejmě po otci, kdyz jsme kouli na fotky z detstvi).Prosím, z jakého důvodu si myslí, že má dcera zřejmě vývojovou vadu v mozku? Je magnetická rezonance opravdu nutná? Neplaší paní neuroložka zbytečně? Moc Vám děkuji!Do MR je ještě měsíc...Já mám obvod hlavy 53,5 a přítel 54 cm, přítel má výšku 163 cm a váha 50 kg. Dcera jinak po fyzické stránce je opravdu napřed o 2 měsíce, už skoro i sama chodí, tam není žádný problém. Jsme hlídaní u neurologa delší čas. Váhu měla od porodu nadprůměrnou (byla krmena umělém mlékem).Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den. Vyšetření MR velmi doporučuji, je třeba vyloučit jakékoliv neurologické onemocnění. Důvodů je mnoho.

Dobrý den,zaměstnavatel mi schválil žádost o rok neplaceného volna navazujícího na rodičovskou dovolenou (péče o dítě do 4 let věku). Musím tuto skutečnost někam hlásit? Rodičovský příspěvek mám nastaven, že vychazí pobírání po celou dobu neplaceného volna. Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

hlásit to nikde nemusíte, tuto oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně plní za zaměstnance zaměstnavatel.

Dobrý den, syna jsem začala vozit ve sportovním kočárku, až když uměl sám sedět, někdy okolo 8. měsíce. Ze začátku jsme jezdili převážně po silnisi, a pak spíš na polní cesty. Teď jezdíme 2x denně po polní cestě, místy vysypané makadamem, asi 40 minut. Syn v kočárku nikdy nespává, ale kouká po okolí. Koupila jsem kočár Thule urban glide 2 s tím, že je do každého terénu. Má odpružení na zadních kolech, je pohyblivý v kloubu a má velká nafukovací kola. To odpružení úplně moc nepruží, ale spoléhala jsem na ta nafukovací kola. Syn trošičku při jízdě nadskakuje, ale vypadá spokojeně. Zajímá mě, jestli drncání ve sporťáku může nějak ovlivnit negativně páteř dítěte. Třeba i do budoucna. Kočárek jsem používala s tím, že je prostě do terénu. Ale teď jsem četla nějakou kočárkovou poradnu a tam doporučují dávat ještě nějaké vložky pod dítě, které pohltí otřesy. Teď je synovi 13 měsíců, dělá první krůčky, ničeho neobvyklého jsem si nevšimla. Podle doktorky je v pořádku. Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Jemné drncání v terénu na páteř nevadí.

Dobry den,je vhodne dávat 7mesicni dceři již kuskus? Docetla jsem se, ze do jednoho roku jsou vhodne těstoviny bezvaječné kvůli bílků.Proto u kuskusu váhám, jak to s nim je. Pokud je vhodný,tak v jakem množství? S lepkem jsme začali a vše je OK.Ještě prosím,,kdy muže dostat dítě do ručičky klasicky rohlík?Dekuji za odpověď.

Dobrý den. Pokud již dítě dostalo vejce, můžete podávat těstoviny, tedy i kuskus i rohlík.

Dobrý den, mám dva syny, jeden 7 let je ve 2 třídě a druhý 1 rok. U staršího syna dlouhodobě pozoruji jeho změnu chování, neposlouchá, každé věci se směje, i když se to týká, že by si mladší bráška mohl něco udělat, chová se jako mimino. A celkově mi přijde že se celkově zastavil a je tak rozumem o 3 roky méně. Nic mu nepřijde důležité, nad určitými věcmi vůbec nepřemýšlí i co se týče školy vše bere hrou, nic nebere vážně, přitom když začal chodit do školy, bylo vše v naprostém pořádku. Tuto změnu jsem začala registrovat letos v létě, od té doby to je jen horší a horší. Už nevím, co mám dělat. Mazlím se s ním, kolikrát si spolu povídáme, malý když spinka, jdu k němu a trávíme spolu čas, věnuji se mu, to samé manžel se mu také věnuje, jezdí i spolu pryč na houby jsou jen spolu. Nevím proč tahle razantní změna nastala, jestli i žárlí na svého mladšího sourozence?

Dobrý den, doporučila bych vám se synem návštěvu pedagogicko psychologické poradny nebo dětského klinického psychologa. Příčinou jeho chování opravdu může být žárlivost na mladšího sourozence. Starší sourozenci obvykle dobře přijímají miminko, které se do rodiny narodí. Miminko je bezbranné, je možné se o něj starat, nebo také ne, do her staršího sourozence nezasahuje, nepohybuje se. S vývojem mladšího dítěte se však situace mění, děťátko je stále šikovnější, začíná se pohybovat, žvatlat, později mluvit a časem se svému sourozenci začíná nebezpečně vyrovnávat či ho dokonce v něčem i předčí. Proto může také žárlivost nastupovat až postupem času, kdy už mladší dítě začíná být tomu staršímu konkurencí a dělí se o zájem rodičů. Ba co víc, často vyžaduje a potřebuje mnohem více rodičovské pozornosti, než dítě starší a to objektivně. Vždyť roční dítě je potřeba mnohem více hlídat a mít neustále pod dozorem, než dítě sedmileté. Navíc váš starší syn byl dlouho jedináčkem a o to je přijetí jeho role pro něj náročnější. Jeho chování působí dojmem, že se vás snaží zaujmout regresem na chování, které u vás vyvolává pozornost u dítěte mladšího. Na pro něj zátěžové a emočně vypjaté situace reaguje smíchem, protože je neumí jinak řešit, chce si vás tak naklonit, usmířit, i když efekt je často opačný. Další možností je pro něj začít plakat. Jeho smích vůbec nemusí znamenat, že mu na věci nezáleží, jen může ukazovat, že si se situací neví rady. Můžete zkusit začít věnovat pozornost tomu chování, které u něj chcete podpořit. Nepřiléhavý smích neposilujte, nenapomínejte chlapce. Vyčkejte, až se zachová adekvátně věku a teprve potom mu věnujte pozornost, pochvalte ho za vyspělý přístup a podpořte ho. Píšete, že je syn ve druhé třídě, nedokážu posoudit, jestli do školy nastoupil jako emočně a kognitivně zralý, nebo jestli nemá také nějaké výukové obtíže. Smíchem a zhoršováním chování se u něj může projevovat celkové přetížení. Právě ve druhé třídě jsou u dětí často diagnostikovány vývojové poruchy učení. Rozvíjí se právě na bázi nezralostí percepčně kognitivních funkcí zrakového, sluchového vnímání a dalších funkcí, které jsou potřebné pro bezproblémové osvojování školních dovedností. Diagnostika výukových obtíží probíhá právě v pedagogicko psychologické poradně a dítěti se dá ve škole minimální úpravou způsobu jeho vzdělávání, případně cílenou stimulací oslabených funkcí celkem rychle  pomoci, což se projeví celkem rychle i na úpravě chování dítěte. Samozřejmě čas trávený rozděleně s rodiči je také pro starší dítě důležitý, vždyť si uvědomte, že šest let měl rodiče jen pro sebe a proto narození sourozence pro něj bylo náročné na adaptaci, byla to velká změna v jeho životě a zaběhnutých rituálech. Osvědčuje se například si stanovit jeden den v týdnu, ve kterém se alespoň po nějaký čas staršímu dítěti budete věnovat jen samostatně, někam si vyjdete, nebo si s ním budete hrát, což utuží vaše vztahy a bude fungovat i jako prevence sourozenecké žárlivosti. Dbejte také na to, abyste na staršího chlapce nekladli v souvislosti se sourozencem neadekvátní požadavky, které nejsou úměrné jeho rozumové či psychosociální vyspělosti. Sedmileté dítě si dokáže sotva samo uvědomovat, kdy mu hroží nebezpečí, natožpak, aby dokázalo odhadnout, kdy hrozí nebezpečí jeho mladšímu sourozenci. Neměli byste ho proto pověřovat dozorrem či hlídáním mladšího bratra a očekávat, že dokáže vyhodnotit rizika. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jestli nevadí když dávám své dítě spát ven do kočárku v tomto chladném období když je nachlazené. Bohužel doma v postýlce mi přes den od mala vůbec neusne takže ho nechávám venku téměř v jakémkoliv počasí. Teď má kašel a je zahleněný,bez rýmy,teplotu střídavě kolem 37°C. Nemusím se tedy bát když je dítě pořádně zakryto?

Dobrý den. Může spát venku, pokud by byly teploty kolem 38 st, nechejte spát doma.

Dobrý den, mám 2 syny (3 roky a 6 měsíců). Dotaz se týká zvláštního chování staršího syna.Poslední zhruba měsíc má syn takové divné záchvaty. Pokaždé je vyvolá něco jiného. Vždy jde ale o to, že se v danou chvíli nedokáže rozhodnout, co vlastně chce, a hrozně se u toho začne vztekat. Jako příklad se vám pokusím popsat situaci, která se stala včera podvečer. Synové byli teď nachlazení a ten menší má stále ještě rýmu. Střikala jsem mu do nosu kapky. Starší chtěl taky stříknout, tak jsem vzala kapky a v tu chvíli pronesl, že nechce. Tak jsem začala kapky uklízet a on zase, že chce stříknout, pak hned nechce a takto se to opakovalo. Už jsem mu řekla, že stejně nebude chtít, tak ať už mlčí. A to začal brečet ještě víc (téměř hystericky). Vůbec nebylo možné ho uklidnit. Hrozně se vztekal. Nepomáhalo to ani po dobrém ( objala jsem ho a mluvila k němu, aby se uklidnil), ani po zlém (vynadat mu a odnést ho do jiné místnosti, aby se uklidnil, táta mu i plácnul přes zadek). Syn je sice rošťák a zlobí dost, ale i když to tak možná vypadá, že to dělal na truc a zlobil, já na něm pozorovala, že to tak není, že si v tu chvíli neví rady sám se sebou a nedokáže se rozhodnout, co vlastně chce. Dnes ráno jsem mu udělala kakao a on zase že nebude pít kakao, během vteřiny, že chce kakao, opět ne a to trvalo asi půl hodiny. Pak ho vypil. Podobných situací přibývá (chce jet k babičce, vzápětí nechce, chce, nechce. Hračku si vezme sám, najednou ji mám vzít já, ihned pronese, že ji vezme on ...). Jsem z toho už zoufalá, nevím, jak s ním v danou chvíli jednat, mám obavy, aby to nebyl projev nějaké psychické poruchy. Patří to k jeho věku? Nebo je to psych. problém? Ještě dodám, že často brečí a křičí ze spaní. Také trochu žárlí na mladšího bratra. Za radu děkuji.

Dobrý den,

podle vašeho popisu se váš syn jeví jako velmi zdravé dítě svého věku. Aktuálně to vypadá, že prochází obdobím vzdoru, které ke zdravému vývoji dítěte patří. Doporučuji si k tomuto období (ale i k těm dalším) nastudovat informace, na BOL, když zadáte "období vzdoru" do vyhledávače, najdete spoustu užitečných informací, můžete se nechat inspirovat i dotazy a odpověďmi v poradně (např. pod názvem "Dětský blok", ale i mnoho dalších).

Vzhledem k nezralosti nervové soustavy nedokáže mnohé situace vyřešit a rodiče by se pak v tomto věku dítěte měli ideálně stát průvodci bouřlivými dětskými emocemi a pomocníky v jejich zvládání. Není dobré dítě za jeho nezvládnuté emoce trestat, pomáhá spíše pochopení a bezpodmínečné přijetí. Určitě je dobré, že dáváte synovi možnost výběru (samozřejmě rozhodnutí by měla být adekvátní věku), potom je ale vhodné, aby si na svém výběru trval. Pokud se začne vztekat, projevte mu pochopení, ale neustupujte, ani syna za vztek netrestejte.

V nepodstatných věcech (někdy stačí vyhovět a ustoupit v maličkosti) je možné se domluvit, aby se dítěti vyhovělo a mělo pocit, že i jeho názor je důležitý. V mnoha situacích lze vzteku předejít včasnou domluvou a vysvětlením toho, co se bude dít a proč.

Narození mladšího sourozence může rovněž u syna představovat zvýšenou zátěž, která se mnohdy projevuje právě bouřlivějšími projevy v chování.

Ze strany rodičů je tedy potřeba obrovská dávka trpělivosti, s tím, že každé období jednou skončí, dokonce i období vzdoru, přestože se to tak momentálně nejeví. Pokud se rodičům podaří dítě tímto obdobím úspěšně provést, dítě se naučí své emoce zpracovávat a upevní to vzájemné vztahy v rodině.

Zdravím, potřebovala bych radu nebo to probrat jen s někým zkušenější? Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem.(Do té doby normálně chtěla bývat i přes noc u babiček a mě tam nepotřebovala).Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce),ale doma mluví pěkně myslím si,že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama.Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím. Jsem z toho nešťastná. Nechci ,aby z toho měla nějaké trauma. Děti měla ráda a vždy se na ně těšila. Nyní i večer než jde spát tak říká, že nechce do školky. Ráno jsem ji sebou dala jejího oblíbeného plyšáka ,aby mu to tam ukázala a slíbila jsem ji něco za odměnu ,že ji donesu. Chodím do práce na poloviční úvazek na směny takže si pro ni chodím po obědě. Jen v dny kdy budu v práci ji bude vyzvedávat přítel až po spaní. Jak dlouho tohle může trvat? Zkouší to jen jestli povolím s tím pláčem? Kdyby v té školce plakala celý den tak bych chápala, že tam nechce být. Jaký na to máte názor a co by jsme měli dělat?

Dobrý den, doporučila bych vám si nejdříve sama odpovědět na otázku, zda jste vnitřně přesvědčená, že kolektivní zařízení je pro vaši dceru to nejlepší řešení. Pokud rodiče pochybují, zda dítě do školky měli nebo mají dávat, pak zřejmě intuitivně cítí, že by to pro jejich dítě nemuselo být to nejlepší. Někdy rodiče podlehnou konvencím, že je obvyklé, že tříleté dítě již do školky chodí, že si zvykne, že musí apod. Každé dítě se vyvíjí individuálně včetně jeho zralosti a připravenosti na nástup do kolektivního zařízení. Některé děti jsou ve třech letech již plně připraveny, dětský kolektiv vítají, rychle na prostředí školky přivyknou a jsou ve školce spokojené. Některé děti však připravené ještě nejsou. Vaše dcerka navíc prožila zátěžovou situaci spojenou s pobytem v nemocnici a prožívá separační úzkost. Představte si, že takové dítě každé ráno od sebe násilím odlučujete, jaké to pro ni asi musí být. Zvažte, zda vám toto peklo, které připravujete jí i sobě stojí zato. Doporučila bych vám zvážit odložení nástupu do školky alespoň do doby, než se dcerka uklidní a přestane vás tolik hlídat a bát se bez vaší přítomnosti. Píšete, že pracujete na částečný úvazek, musíte zvážit sama, zda by vám dcerku někdo mohl třeba pohlídat, když jste v práci. Pokud se rozhodnete pro setrvání vaší dcery v kolektivu, pak intenzivně komunikujte s učitelkami, doptávejte se a sledujte chování dcery. Také doma si všímejte signálů psychické nepohody, přetížení, změn nálad a chování a v případě obtíží situaci řešte. Můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Jinak "zlobivější" chování dcerky může souviset také s vývojovým obdobím vzdoru, které je pro tento věk normální. Více o tomto období lze najít na internetu, v literatuře, která se zabývá vývojem dítěte, na webu Babyonline a z mnoha dalších zdrojů, nebudu zde proto projevy tohoto období podrobněji popisovat. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 759 Kč
Set 5 dětských knížek 0–8 let