Dobrý den, dceři je teď 6,5 měsíce a chci ji odnaučit uspávání u prsa. Od narození jsme zkoušeli všechny možné metody uspávání, ale vždy to trvalo spoustu hodin a bylo to se strašným pláčem. U prsa mi vždy usnula bez řevu a nejrychleji. Když jeden čas spala hodně málo, tak to pro mě bylo vysvobození. Postupně si na to ale navykla a dnes už uspávám jednom tímto způsobem. V noci se mi ale stále budí každé 2-3 hodiny a dudlík odmítá. Pomůže jedině, když si jí přendám k sobě do postele. Někdy usne po přendání sama, jindy vyžaduje prso na napití a ududlání. Někde jsem četla, že to právě souvisí s tím, že ji uspávám večer u prsa a ona se pak v noci neumí sama uspat. Rozhodně nejsem zastánce Estivillovi metody nechat vyplakat. Docela se mi líbí model nakojit vsedě, položit bdící do postýlky a vracet se jakmile začne plakat. Jenže dcera po chvíli začne tak hystericky plakat, že nepomáhá ani jí utěšit v náručí. A když se to nakonec podaří, tak jakmile ji vracím do postýlky, tak už zas spouští. Není možné ani, abych odešla z místnosti. Dneska jsem to zkoušela u dopoledního spaní a vydržela plakat 2 hodiny (skoro se i dusila). To jsem to pak nevydržela já a nakonec ji uspala v manduce, kde se vzlykem nakonec usnula. Jenže z manducy ji nemůžu přendat, to se vždy vzbudí. Nechci jí ubližovat a cejtim se hrozně, když jí takovýmto řevem působím stres. Je úplně jedno, že vedle ní ležim a zpívám jí písničku. Nechce ani držet za ruku. Chci zeptat na radu, zda s tím mám ještě počkat a odnaučovat ji později? Nebo se to upraví samo? Někde jsem četla, že čím později to člověk odnaučuje, tím je to horší. Nechci, aby to pro ni bylo v budoucnu ještě horší. Děkuji za odpověď.
Navyklé uspávání u prsu se odnaučí velmi těžko. Je třeba postupovat pomalu, nenechat dítě plakat až do vzlyků - jak píšete, že plakala 2 hodiny. Nabízejte dudlík - může se to časem naučit. Zkuste si o problému popovídat s V Vašim pediatrem, nebo psychologem.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, můj syn má 8,5 měsíce a téměř od narození mu pevně zavinuji ruce. Diky tomu spí dobře. Aktuálně většinou od 20 do 6 hodin. Už jsem několikrát zkusila ho uložit bez zavinování, ale vždy spal velmi neklidně, budil se každou půl až hodinu, dokud jsem to uprostřed noci nevzdala a nezavinula ho. Pak spal až do rána. Problém není ani tak usnutí, spíše klidný spánek v noci. Budí ho, i když uvolním pouze jednu ručku. Při zavinováná neprotestuje, usmívá se. Do kdy může dítě zavinování? Je nutné ho to teď odnaučit? Jak? Mockrát děkuji, F.
Nemám zkušenosti se zavinováním dítěte, ale pokud to dítěti vyhovuje a spí klidněji, ponechala bych zavinování do doby, kdy si bude vytahovat ručičky sám. Myslím si, že potřeba volných rukou přijde časem.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mám dotaz ohledně změny nočního spánku u mého pětiměsíčního syna. Syn je od narození plně kojen, před třemi týdny se mi začal budit již jen na jedno kojení a jeho spaní bylo do té doby velmi klidné. V posledních dvou týdnech se však budí několikrát za noc - stačí mu ale dát dudlík nebo jej přikrýt a ihned usne. Všechno dodržuji pořád stejně (chodí spát v 19 h., usíná s dudlíkem, v pokoji má cca 20 st., tmu, dveře do pokoje nechávám otevřené), tak nevím, kde by mohla být příčina - zda už třeba nepotřebuje úplné ticho ke spánku nebo to může být reakce na druhou dávku očkování (Synflorix, 2.dávka píchnuta 29.11.) nebo příp.úplně něco jiného. Přes den mi spí pořád stejně dobře (celkem přes den naspí cca 2,5 - 4h.), ale noci začínají být hrozné, když se mi co chvíli budí, a hladem, usuzuji, to není, když po chvíli usne. Tak bych Vás chtěla poprosit o radu, jak synovi i sobě udělat zase klidné noci. Děkuji za odpověď.
Změna spánku v noci - časté buzení může souviset s prořezáváním zubů, v té době jsou děti v noci velmi neklidné, stačí jen podat dudlík, nebo pochovat a dítě usne. Nemusí to souviset s očkováním. Zkontrolujte stav dítěte u obvodního lékaře. Pokud bude vše v pořádku, doporučila bych nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, velmi dobře děti zklidňuje a podporuje vyzrávání mozkových funkcí. Je to vitamín skupiny B6. Časté noční buzení neznamená nic vážného a časem se zklidní.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, náš problém začal, když bylo synovi cca 2,5 roku. Nočník odmítal a nijak jsme to ani neřešili - čekali jsme, až bude ten správný čas. V létě jsme mu vzali plenku a vysvětlili, že už bude chodit na nočník. Močení zvládl celkem rychle, ale vyprázdnění stolice byl problém. Tenkrát jsme udělali asi milion chyb, ale vidím to až teď. Stolici pouštěl do slipů. Po několika měsících, co jsme ho kárali za pokakávání, ji začal zatlačovat. Dopracovali jsme to až k obtékání stolice a umazávání slipů. Toto období trvalo cca půl roku. V lednu začal huhňat, kašlat, měl neustále rýmu....prošli jsme ORL, alergologii, gastroenterologii, UZ břicha, test na cystickou fibrózu, odběry krve atd. Ustavičné zahlenění jsme se zatlačováním stolice nespojovali. Nyní 2,5 roku po vysazení plen a začátku našich problémů se prokázalo, že dochází k refluxu Reflux je důsledek zatlačování stolice, tím je neustále zahleněn. Snažím se synovi vysvětlit, že si tím ubližuje, slibuji, chválím. Vždy mi slíbí, že už nebude zatlačovat a vždy to stejně udělá. Bude mu pět let, do školky, na výlety, ven, k babičkám atd. pro zahlenění moc nechodí. Sedíme doma. Mám ještě rok staré dítě. Je nebojácný, hůř se soustředí, opakuji mu, že sladkosti bude moci jíst, až přestane se zatlačováním, stejně tak i do školky (má ji rád). Je mi ho moc líto, chodíme jen po doktorech nebo jsme doma. Už nevím, jak mu to vysvětlit, jak se mám chovat až zjistím, že zase zatlačoval. Když se ho zeptám, proč to dělá, tak jen odpoví, že si chtěl hrát. Nebaví ho se vyprazdňovat a přerušovat kvůli tomu hru. Bolesti při vyprazdňování nemá. Moc nás to všechny trápí a víme, že jsme to způsobili my. Prosím o radu, jak máme k synovi přistupovat. Děkuji
Dobrý den, váš synek by pravděpodobně potřeboval delší psychoterapeutické vedení ke zvládnutí vzniklého problému s vyměšováním, zkušený psychoterapeut by možná dokázal být cenným pomocníkem i celé rodině, které se potíže týkají a trápí ji. Doporučovala bych vám proto kontaktovat nejlépe dětského klinického psychologa, případně bych zvážila i konzultaci u dětského psychiatra, spolupracujte také s vaším pediatrem, postupujte podle doporučení odborných lékařů, ke kterým se synem chodíte. Doma se snažte na „problém“ tolik nesoustředit, nemluvte o něm před synem, jeho potíže stále nerozebírejte, nezveličujte. Naopak se snažte soustředit na dny, či hodiny, minuty, kdy chlapec zvládne mít čisté slipy, případně se podaří mít stolici na WC. Velice tyto chvíle oceňte, chvalte, odměňte. Odměny volte podle toho, co má váš chlapec rád, může si je i sám vymyslet. Nemusí to být vždycky sladkosti, ale třeba oblíbená společná činnost, nálepka, výlet, návštěva, školka apod. Sledujte chování synka při hře, jako maminka jej znáte nejlépe a jistě již máte vypozorované, jak se chová či projevuje, když se mu chce na stolici, nebo kdy se snaží stolici zadržet (většinou se jedná o nějaké tělesné projevy – vrtění se, ošívání, zmlknutí v hovoru...). V těchto chvílích buďte nekompromisní, přerušte synovu hru, jasně a stručně mu sdělte, že je potřeba jít na záchod a odveďte jej. Více již nerozebírejte, po vykonání potřeby velmi chvalte. Syn sám ještě nemá vypěstované takové volní mechanismy, aby dokázal pro něj atraktivní hru přerušit a odejít na záchod sám, takže je potřeba mu v tom pomoci. Vypozorujte, v jaké denní době obvykle syn na velkou potřebu chodí – často to bývá pravidelné a v tuto dobu jej opět na záchod odveďte, povzbuďte. Nemám informace, jak zvládá syn tyto své potíže ve školce, jestli i zde trvají, nebo jestli se při pravidelném školkovém režimu (děti jdou většinou společně na záchod před procházkou, po ní, po spinkání apod.) daří vykonávání stolice lépe, pokud ano, pak komunikujte s učitelkami, co jim pomáhá, snažte se využít také doma. Syn potřebuje klidný a citlivý přístup, nezlobte se na něj, spíše se zaměřte a oceňte i dílčí pozitivní změny, pokroky, nepřítomnost potíží, nekárejte, neslibujte, citově se synem nemanipulujte, stanovujte si postupné a malé cíle, oceňujte jejich splnění.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, před měsícem měla má dcera (jsou jí 2 roky a 7 měsíců) komplikované fibrilní křeče a ležela dvě noci na JIP v nemocnici v Krči, kde sem s ní nemohla zůstat přes noc ale vždy říkali že byla velmi hodná pak jsme strávili jeden den na normálním oddělení a pustili nás domu. Ale od té doby, co nás pustili domů, začala být taková agresivní. Ze začátku mě i několikrát z ničeho nic začala mlátit a řvát na mě, ať jdu pryč. Postupem času, kdy sem se jí snažila vysvětlit, že to nesmí dělat, když přeháněla dostala lehce přes ruku, začala mlátit sebe přes ruce. Jednou se začala drápat na obličeji a dnes po mě začala házet vztekle večeři, když sem jí řekla, aby si vzala bačkůrky. V nemocnici jí dělaly odběr mozkomíšního moku z páteře. Tak se chci zeptat, jestli je to reakce na to, že byla sama v nemocnici nebo po tom zákroku a popřípadě jak postupovat. Mockrát děkuji předem za odpověď.
Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím o radu, jak na mého syna (8 let). Chodí do druhé třídy a už od první si stále stěžuje, že ve třídě nemá kamarády a že jsou tam na něj všichni zlí. Do školy se nikdy netěší a úkoly píše s nechutí. Když pro něj chodím do družiny, tak mi ale nepřijde, že by neměl kamarády, ani učitelky a vychovatelky nic neříkaly, když jsem se ptala. Doma se pak se mnou kvůli úkolům často hádá, prostě mu nepřijde důležité je dělat, nevím jak mu to vysvětlit. Dokonce z něj kolikrát vypadne něco v tom smyslu, že všechny ve škole zabije a pak začne brečet. Nevím, co s ním. Snažím se mu stále vysvětlit, že takhle nesmí mluvit ani uvažovat. Prosím o radu. Děkuji.
Dobrý den, vzhledem k popisovaným potížím vašeho syna a jeho nechuti k docházce do školy a plnění školních povinností, bych vám zcela určitě doporučila návštěvu školského poradenského zařízení, přesněji nejbližší pedagogicko – psychologické poradny. Ve druhé třídě, ve věku kolem osmi let, se u dětí právě mohou začít rozvíjet specifické vývojové poruchy učení. Tyto obtíže se projevují často právě problémy s podáním školního výkonu, který by odpovídal schopnostem dítěte. Dítě s normálním intelektem i přes to, že se velmi snaží, není schopno odvést svému snažení odpovídající výkon. Školní činnosti pro něj znamenají velkou zátěž a jsou pro něj namáhavé. Zažívané neúspěchy pak mohou vést ke vzniku školní demotivace, nechuti ke škole a ke vzdělávání, dítě si tyto potíže neumí vysvětlit, může vinit sebe, vyučující, rodiče, ztrácí sebevědomí, je nešťastné. Poradenské zařízení proto vyhledejte co nejdříve, aby synovi byla nastavena případná podpora ve vzdělávání a eliminovaly se jeho případné školní potíže.

Pro akci je nutné přihlášení
Chci Vás poprosit o radu, mám 3,5 letého syna, fyzicky i psychicky je vyspělý cca na 5 let. Chci se s vámi poradit, zda je normální, že se upnul na hračky na roboty a stále si hraje s roboty a hraje si, že spolu bojují a povídají si. I když jdeme ven, stále všude vidí a mluví i robotech, i když třeba řekne, že je to jen jako, tak stále myslí a je fascinován roboty. Snažím se třeba přejít na jinou hru nebo odlákat jeho pozornost a stejně vždy skončí u robotů. Byl teď tedy 14 dní nemocný a máme s manželem střídavou péči týden/týden, tak byl doma a hrál si s nimi víc. Zejména asi u manžela, který si s ním moc jiné hry nehraje, asi se to zas změní, až bude chodit do školky a bude chodit víc ven, ale celkově se ho roboti drží už od 2 let. Je to normální, že je roboty a válkou a bojem tak fascinován? Vlastně loni to byly ještě také tanky, ty ho tedy po roce asi opustily… prosím jen o radu, zda se snažit ten jeho svět trochu korigovat a snažit se ho přeorientovat i na jiné věci a hračky, nebo ho nechat být a samo ho to časem pustí? Občas mu pustíme v TV nebo na tabletu nějakou pohádku, ale není to přehnané.
Dobrý den, chování vašeho syna vykazuje prvky normálního vývoje dětské hry. Hra dítěte předškolního věku, jedná se o vývojové období od tří do šesti let je fantazijní a magická (někdy se opravdu rozvíjí i dříve cca od 2 – 2,5 let). Dítě hračky a jiné předměty, se kterými si hraje, považuje za živé, skutečné, vytváří si k hračkám citový vztah, povídá si s nimi, stará se o ně apod. Hrou dítě cvičí své schopnosti, dovednosti, získává nové zkušenosti, je to pro něj důležité zaměstnání, které je nutné k jeho zdravému rozvoji. Hra plní také poznávací funkci, pomáhá dítěti vyrovnat se a překonat případné nezdary, získat citovou rovnováhu, překonávat překážky, vyrovnávat s citově vypjatými situacemi a s city jako je například strach, zlost, lítost apod. Hračka také slouží jako prevence výskytu neuropsychických poruch u dítěte, v žádném případě by dítě nemělo být trestáno odejmutím či zničením hračky. Pozorování dětské hry nám může pomoci porozumět citovým potřebám dětí, pokud dítě například hračky často bije, ničí, či trestá, pak to může být projevem toho, že cítí vztek nebo hněv vůči někomu, nebo něčemu a netroufá si, nebo jej nemůže vyjádřit přímo. Může to být hněv vůči rodičům, sourozencům apod., je možné uvažovat o případné změně výchovného přístupu, případně nepodporovat sledování bojových či násilných scén ani v pohádkách či dětských příbězích. Pokud je dítě nemocné, nebo nějak jinak oslabené, může se jeho hra stát monotónnější, chudší, klesnout na nižší vývojový stupeň, po odeznění oslabení se hra opět upraví. Pokud se váš syn jinak vyvíjí normálně, zajímá se o nové věci a podněty, pak není důvod se jeho hrou s roboty znepokojovat. Pouze se zaměřte na sledování jejího obsahu, násilné hry mohou signalizovat možné potíže. Je také možné, že si váš syn prostřednictvím této hry odžívá a vyrovnává se se střídavým pobytem u vás a u otce, což pro takto malé dítě je náročná situace. Ponechte jej proto si volně hrát a do her mu nezasahujte, nesnažte se je násilně měnit, až bude syn připraven, projeví sám zájem o jinou, novou problematiku tak, jak se to stalo s tanky.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chodím s dcerou (20 měsíců) do pracovny Montessori, kde je vyžadováno, aby si dítě vybralo jen jednu pomůcku, to si odneslo s táckem na kobereček a po hraní ji uklidilo zpět a vzalo si další. Chci se zeptat, zda je tento způsob práce přirozený pro takto staré dítě. Tento přístup mi přijde poněkud ortodoxní. Dcera vidí spoustu lákavých předmětů, které jsou vedle sebe vyskládané na polici a spíše mi přijde přirozené, že je v tomto věku chce všechny najednou, či když si při hraní všimne další hračky a sáhne po ní, aniž by uklidila první (proti pravidlům). Za případnou odpověď děkuji.
Dobrý den, volba vzdělávací cesty pro vaše dítě je na vás, jako na jeho rodiči a zákonném zástupci. Pedagogika Montessori vychází z určitých výchovných vzdělávacích principů a byla také vyvinuta za určitým účelem a pro určité spektrum dětí. Touto pedagogikou se pak následně nechalo inspirovat mnoho zařízení a institucí, které měly potřebu nabídnout rodičům na základě jejich poptávky různé alternativní formy vzdělávání pro jejich děti. Proto je dobré, než dítě do nějaké takové instituce dáme, seznámit se s teoretickými principy tohoto způsobu vzdělávání (dostatek informací je možné najít jistě i na internetu, po zadání příslušného odkazu např. Pedagogika Montessori, či principy Montessori pedagogiky). Obecné principy jsou tedy dané, konkrétní provedení a dodržování zásad této pedagogiky pak záleží na konkrétní instituci. Proto si více informací zjistěte přímo u vedení Montessori pracovny, kam vaše dítě dochází, řešte zde také vaše případné připomínky či náměty. Pokud se však rozhodnete vaše dítě vzdělávat určitým způsobem, který má nějaká pravidla, pak počítejte s trváním na jejich dodržování a na vás je případná změna způsobu vzdělávání, pokud by vám a vašemu dítěti nevyhovoval.

Pro akci je nutné přihlášení