Všechny dotazy

Přeji hezký den. Chtěla bych se zeptat, co by mohlo být za stydlivostí dcerky. Máme se všichni rádi a dáváme si to najevo i říkáme si to. Sedmiletá dcerka je aktivní, chytrá, chodí do první třídy, ale už loni nám plynule četla, počítala, má výbornou paměť, říká i dlouhé básničky,... Když něco umí nebo dostane ve škole známku, ukáže to, pochlubí se. Mně dokonce každý den říká, že mě miluje nekonečně. Je dost citlivá, kamarádská, přizpůsobivá. Jen když byla malá, neměla moc ráda změny, občas se stávalo, že když jsme po ní chtěli nějakou změnu, raději jsem o ní mluvila s předstihem, aby si "zvykla", že ta změna nastane. Ale zase třeba do školky šla úplně bez problémů a hned první den mě vyháněla. Ale někdy se stává, že má takový "zkrat", že když po ní něco chceme a ona to nechce, úplně se zasekne a nic s ní nehne. My trváme na svém, ona také. Třeba trvá i hodinu, samozřejmě s nářkem a od nás se zvýšením hlasu, než ji přesvědčíme, vysvětlíme, pak i vyhrožujeme, že třeba nebude pohádka a večerníček. Stojí mě to hodně sil a samozřejmě mě mrzí, že se nedokáže přemoct, poslechnout, že má něco udělat. Ale nakonec to vždycky nějak zvládne, až vymyslím nějaký způsob, co ji přesvědčí... Nejsem zastánce nějakých tvrdých trestů. Nejvíce mě ale zaráží situace, že když má ve slabikáři číst básničku (nebo třeba v knížce před spaním), neudělá to. Vysvětluju jí, že to je úkol, že mají číst a já to potřebuju slyšet, abych ji třeba mohla i opravit. Ona prostě nečte a jen na to kouká. Až když se pak důrazně zeptám, proč to nechce číst, když ostatní text čte, řekne, že se stydí. Dost mě to zarazilo a zamrzelo. Vysvětlujeme jí, že před náma se přece nemusí stydět, že nám se má spíš chlubit, když něco umí - a že ona toho umí hodně, je dost napřed před ostatními. Ale to nepomáhá. Opět nastalo hodinové přemlouvání, přesvědčování,...ale v tomto případě to rozhodně nechci hrotit a být až moc přísná. Kdybych jí to čtení ale odpustila, příště by to bylo stejné a úkolů bude ještě spousta. Přitom když někdy sama chce, tak nám třeba básničky ze školy řekne. Nevíte, v čem je problém? Vím, že je dost ambiciozní, do všeho se vrhá naplno a je velmi zvídavá, snaží se všechno dělat dobře, má samé jedničky. Ale stydět se před vlastní mámou? Občas dělá trochu problém to, že je dost váhavá, je narozená 21.10. a je to opravdu Váha. Dost mě tato situace trápí, ráda bych, aby se přede mnou cítila úplně v pohodě a nestyděla se. Předem moc děkuji za odpověď. S pozdravem Hanka

Dobrý den paní doktorko, syn měl v necelých 3 letech febrilní křeče (krátký záchvat),v nemocnici byl pár dní na pozorování a při propuštění mu lékaři napsali rektální roztok Diazepam,který máme mít doma a v případě opakování ihned použít. Pak po propuštění jsme šli k naší doktorce a ta mu napsala ještě diazepam v tabletách,s tím, že mu máme dát 1/4 tablety preventivně vždycky při teplotě 38°C. Dokonce nám to napsala i do přihlášky do školky, že tyto tablety má mít ve školce. V nemocnici toto doporučení nebylo, stačí dávat čípky a hlídat teplotu aby nevystoupala. Doporučujete vy mu takto podávat ten diazepam? Já mu ho takto dávat nechci, teploty má docela často, čípky nám zabírají, ten diazepam jsem mu dávala snad jen 1x, když měl 39, protože jsem se bála, aby se mu ty křeče neopakovaly. Nyní mu je 4,5 roku, tak doufám, že už se ta pravděpodobnost opakování křečí snižuje. Děkuji za Váš názor.

Dobrý den, syn (4,5) špatně snáší nové věci. Dramaticky se to projevuje ve spojitosti se školkou, kam nechce chodit. Zvlášť po nějakém delším volnu je to na hranici nemožnosti ho tam dovést a nechat. Nebo pokud se ten den má dít něco nestandardního (vyzvedávání v jiný čas, besídka apod.). Ale i jinak to pozoruji - nové oblečení, boty, apod.se běžně stávají předmětem odmítnutí, popř. scény. Z procházky chce chodit stejnou cestou a je schopen to prosazovat za každou cenu. Apod. Nevím, jestli to a tím může souviset, ale jí poměrně málo jídel - palačinky, suché těstoviny, rýži, apod. Brala jsem to jako rys osobnosti (také nemiluji změny) a předpokládala jsem, že jak poroste, bude se zlepšovat ve zvládání těchto situací. Některé skutečně už "unese" ale jindy je stále schopen "se zhroutit". Už se dostáváme do fáze, kdy to začíná bránit běžnému fungování ve společnosti a v životě (školka, ne vždy je možné, aby bylo podle jeho přání či potřeb...). Jak mu můžu pomoct? Když ta situace nastane, tak se jakoby zasekne a nemá snahu to nijak řešit, zacyklí se na "já nechci" a vymotat se s toho je pak téměř nemožné. Vycházela jsem mu příliš dlouho tak moc vstříc, že jsem mu ublížila? Je rozmazlený nebo přirozeně přecitlivělý? Jak poznám, jestli je čas vyhledat odbornou pomoc? Děkuji Karolína

Dobrý den, omlouvám se za dotaz. Mám nemocní dítě na celé s teplotou 38.6 na spánku, ale překračuje 40.6, podle čeho se mám orientovat, děkuji. V podpaží má 39.2.