Dobrý den, můj syn má 8,5 měsíce a téměř od narození mu pevně zavinuji ruce. Diky tomu spí dobře. Aktuálně většinou od 20 do 6 hodin. Už jsem několikrát zkusila ho uložit bez zavinování, ale vždy spal velmi neklidně, budil se každou půl až hodinu, dokud jsem to uprostřed noci nevzdala a nezavinula ho. Pak spal až do rána. Problém není ani tak usnutí, spíše klidný spánek v noci. Budí ho, i když uvolním pouze jednu ručku. Při zavinováná neprotestuje, usmívá se. Do kdy může dítě zavinování? Je nutné ho to teď odnaučit? Jak? Mockrát děkuji, F.
Nemám zkušenosti se zavinováním dítěte, ale pokud to dítěti vyhovuje a spí klidněji, ponechala bych zavinování do doby, kdy si bude vytahovat ručičky sám. Myslím si, že potřeba volných rukou přijde časem.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mám dotaz ohledně změny nočního spánku u mého pětiměsíčního syna. Syn je od narození plně kojen, před třemi týdny se mi začal budit již jen na jedno kojení a jeho spaní bylo do té doby velmi klidné. V posledních dvou týdnech se však budí několikrát za noc - stačí mu ale dát dudlík nebo jej přikrýt a ihned usne. Všechno dodržuji pořád stejně (chodí spát v 19 h., usíná s dudlíkem, v pokoji má cca 20 st., tmu, dveře do pokoje nechávám otevřené), tak nevím, kde by mohla být příčina - zda už třeba nepotřebuje úplné ticho ke spánku nebo to může být reakce na druhou dávku očkování (Synflorix, 2.dávka píchnuta 29.11.) nebo příp.úplně něco jiného. Přes den mi spí pořád stejně dobře (celkem přes den naspí cca 2,5 - 4h.), ale noci začínají být hrozné, když se mi co chvíli budí, a hladem, usuzuji, to není, když po chvíli usne. Tak bych Vás chtěla poprosit o radu, jak synovi i sobě udělat zase klidné noci. Děkuji za odpověď.
Změna spánku v noci - časté buzení může souviset s prořezáváním zubů, v té době jsou děti v noci velmi neklidné, stačí jen podat dudlík, nebo pochovat a dítě usne. Nemusí to souviset s očkováním. Zkontrolujte stav dítěte u obvodního lékaře. Pokud bude vše v pořádku, doporučila bych nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, velmi dobře děti zklidňuje a podporuje vyzrávání mozkových funkcí. Je to vitamín skupiny B6. Časté noční buzení neznamená nic vážného a časem se zklidní.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, náš problém začal, když bylo synovi cca 2,5 roku. Nočník odmítal a nijak jsme to ani neřešili - čekali jsme, až bude ten správný čas. V létě jsme mu vzali plenku a vysvětlili, že už bude chodit na nočník. Močení zvládl celkem rychle, ale vyprázdnění stolice byl problém. Tenkrát jsme udělali asi milion chyb, ale vidím to až teď. Stolici pouštěl do slipů. Po několika měsících, co jsme ho kárali za pokakávání, ji začal zatlačovat. Dopracovali jsme to až k obtékání stolice a umazávání slipů. Toto období trvalo cca půl roku. V lednu začal huhňat, kašlat, měl neustále rýmu....prošli jsme ORL, alergologii, gastroenterologii, UZ břicha, test na cystickou fibrózu, odběry krve atd. Ustavičné zahlenění jsme se zatlačováním stolice nespojovali. Nyní 2,5 roku po vysazení plen a začátku našich problémů se prokázalo, že dochází k refluxu Reflux je důsledek zatlačování stolice, tím je neustále zahleněn. Snažím se synovi vysvětlit, že si tím ubližuje, slibuji, chválím. Vždy mi slíbí, že už nebude zatlačovat a vždy to stejně udělá. Bude mu pět let, do školky, na výlety, ven, k babičkám atd. pro zahlenění moc nechodí. Sedíme doma. Mám ještě rok staré dítě. Je nebojácný, hůř se soustředí, opakuji mu, že sladkosti bude moci jíst, až přestane se zatlačováním, stejně tak i do školky (má ji rád). Je mi ho moc líto, chodíme jen po doktorech nebo jsme doma. Už nevím, jak mu to vysvětlit, jak se mám chovat až zjistím, že zase zatlačoval. Když se ho zeptám, proč to dělá, tak jen odpoví, že si chtěl hrát. Nebaví ho se vyprazdňovat a přerušovat kvůli tomu hru. Bolesti při vyprazdňování nemá. Moc nás to všechny trápí a víme, že jsme to způsobili my. Prosím o radu, jak máme k synovi přistupovat. Děkuji
Dobrý den, váš synek by pravděpodobně potřeboval delší psychoterapeutické vedení ke zvládnutí vzniklého problému s vyměšováním, zkušený psychoterapeut by možná dokázal být cenným pomocníkem i celé rodině, které se potíže týkají a trápí ji. Doporučovala bych vám proto kontaktovat nejlépe dětského klinického psychologa, případně bych zvážila i konzultaci u dětského psychiatra, spolupracujte také s vaším pediatrem, postupujte podle doporučení odborných lékařů, ke kterým se synem chodíte. Doma se snažte na „problém“ tolik nesoustředit, nemluvte o něm před synem, jeho potíže stále nerozebírejte, nezveličujte. Naopak se snažte soustředit na dny, či hodiny, minuty, kdy chlapec zvládne mít čisté slipy, případně se podaří mít stolici na WC. Velice tyto chvíle oceňte, chvalte, odměňte. Odměny volte podle toho, co má váš chlapec rád, může si je i sám vymyslet. Nemusí to být vždycky sladkosti, ale třeba oblíbená společná činnost, nálepka, výlet, návštěva, školka apod. Sledujte chování synka při hře, jako maminka jej znáte nejlépe a jistě již máte vypozorované, jak se chová či projevuje, když se mu chce na stolici, nebo kdy se snaží stolici zadržet (většinou se jedná o nějaké tělesné projevy – vrtění se, ošívání, zmlknutí v hovoru...). V těchto chvílích buďte nekompromisní, přerušte synovu hru, jasně a stručně mu sdělte, že je potřeba jít na záchod a odveďte jej. Více již nerozebírejte, po vykonání potřeby velmi chvalte. Syn sám ještě nemá vypěstované takové volní mechanismy, aby dokázal pro něj atraktivní hru přerušit a odejít na záchod sám, takže je potřeba mu v tom pomoci. Vypozorujte, v jaké denní době obvykle syn na velkou potřebu chodí – často to bývá pravidelné a v tuto dobu jej opět na záchod odveďte, povzbuďte. Nemám informace, jak zvládá syn tyto své potíže ve školce, jestli i zde trvají, nebo jestli se při pravidelném školkovém režimu (děti jdou většinou společně na záchod před procházkou, po ní, po spinkání apod.) daří vykonávání stolice lépe, pokud ano, pak komunikujte s učitelkami, co jim pomáhá, snažte se využít také doma. Syn potřebuje klidný a citlivý přístup, nezlobte se na něj, spíše se zaměřte a oceňte i dílčí pozitivní změny, pokroky, nepřítomnost potíží, nekárejte, neslibujte, citově se synem nemanipulujte, stanovujte si postupné a malé cíle, oceňujte jejich splnění.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, před měsícem měla má dcera (jsou jí 2 roky a 7 měsíců) komplikované fibrilní křeče a ležela dvě noci na JIP v nemocnici v Krči, kde sem s ní nemohla zůstat přes noc ale vždy říkali že byla velmi hodná pak jsme strávili jeden den na normálním oddělení a pustili nás domu. Ale od té doby, co nás pustili domů, začala být taková agresivní. Ze začátku mě i několikrát z ničeho nic začala mlátit a řvát na mě, ať jdu pryč. Postupem času, kdy sem se jí snažila vysvětlit, že to nesmí dělat, když přeháněla dostala lehce přes ruku, začala mlátit sebe přes ruce. Jednou se začala drápat na obličeji a dnes po mě začala házet vztekle večeři, když sem jí řekla, aby si vzala bačkůrky. V nemocnici jí dělaly odběr mozkomíšního moku z páteře. Tak se chci zeptat, jestli je to reakce na to, že byla sama v nemocnici nebo po tom zákroku a popřípadě jak postupovat. Mockrát děkuji předem za odpověď.
Dobrý den, chování vaší dcerky skutečně souvisí s největší pravděpodobností s prožitou traumatizující zkušeností - pobytem v nemocnici a s nepříjemnými zákroky, které zde absolvovala. Svou agresivitou vůči vám, jako nejbližší osobě a také vůči sobě (poškrábání se v obličeji) vám holčička dává najevo, že je v psychické nepohodě a s prožitou situací se zatím nedovede vyrovnat. Dítě v tomto věku není ještě schopné porozumět důležitosti pobytu v nemocnici a prováděných vyšetření a ani tomu, proč je v noci najednou bez maminky. Protože nemá rozvinutý ani pojem o času, mohlo jí připadat, že maminka ji opouští navždy a nikdy se již nevrátí, základní důvěra v matku a tím i rozvoj chápání světa jako bezpečného místa může být narušen a podkopán. Na překonání následků pobytu v nemocnici budete potřebovat dostatek času, hodně trpělivosti, nebrat útoky vaší dcerky namířené proti vám osobně, výchovný přístup volit vlídný, ale důsledný (v žádném případě se nesnažit dítěti vše vynahradit tím, že mu vše dovolíme rozmazlujeme ho, tím bychom mu spíše uškodili, než prospěli) a vyčkat až se u dcerky obnoví důvěra a pocit bezpečí. Reakce každého dítěte je individuální a také čas, který bude potřebný, se nedá předem odhadnout, na dcerku nespěchejte, dodržujte dříve zavedené rituály, nic neměňte, nelitujte ji, nerozmazlujte, změnou vašeho chování k ní, by byla ještě více znejištěná až stresovaná. Dítě v tomto věku navíc většinou prochází také vývojovým obdobím vzdoru, kdy tento normální vývoj mohl být pobytem v nemocnici narušen, případně zesílen. Její reakci by proto bylo vhodné zkonzultovat také s dětskou ošetřující lékařkou, která ji má v péči odmalička, s lékaři v nemocnici, kam jistě chodíte na kontroly, nebo vyhledejte dětského klinického psychologa, případně dětského psychiatra.

Pro akci je nutné přihlášení