Všechny dotazy

Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se zeptat,jestli nevadí když kojím syna už nějakou dobu jenom z jednoho prsa.Nemyslím kvůli přibírání,váhu má dobrou,brzy bude mu 9.měsíců a váží něco přes 8kg. Kojím už jen z jednoho prsa,protože v druhém nemám už delší dobu skoro žádné mléko (po odstříkání v něm je max.30ml mléka),syn to vycítí a k prsu se jen přisaje,cucne a pak chce k druhému. Mám se pokoušet to prso stimulovat ještě k větší tvorbě mléka v tomto věku,když už jí téměř všechno?,nebo to nemá smysl a postačí kojit jen z toho jednoho prsa-nevím tedy ale kolik mléka z něj vypije.Kojím ráno,pak odpoledne má jogurt ( ten střídám s kojením nebo někdy dokojím když nesní celý),večer dostává kaši a zapíje i mlékem a pak v noci se mi ještě někdy 2-3x vzbudí tak kojím také. Takže si myslím že mléčných dávek má asi dostatek.Ráda bych kojila min.do 1 roku. Ještě se Vás zeptám jestli je možné použít to odstříkané mléko,abych mohla zkusit udělat např.jáhlovou nebo pohankovou.Nechci kupovat umělé.Předem děkuji za Váš čas a odpovědi.

Dobrý den,chtěla bych se zeptat, jestli byste mi poradili v mém problému. V roce 2017 jsem nastoupila na HPP na dobu neurčitou. V roce 2019 jsem nastoupila na MD a nyní jsem na RD s prvním dítětem. 3 roky bude mít v červnu. To bych měla správně nastoupit zpět do práce. Se zaměstnavatelem mám zatím ústní dohodu o neplaceném volnu, kterou máme v plánu sepsat písemně na začátku června. Domluva byla taková, že mi oddálí nástup do práce o pár měsíců (+- podzim) z důvodu pozdějšího přijetí dítěte do školky. Zaměstnavatel s tím neměl žádný problém, v tomto ohledu mi řekl, že mi vyhoví. Z toho důvodu jsem si prodloužila RD, raději do konce roku 2022. Nyní jsem zjistila, že jsem těhotná. Jsem na začátku a pokud bude vše v pořádku termín porodu vychází na prosinec.Jak bych měla postupovat nyní? Popravdě si nejsem vůbec jistá.Předem moc děkuji za odpověď.

Dobrý den,nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně. Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se Vas zeptat jestli je nutné aby si syn (budou mu 4 roky) stahoval předložku při každém močení.V jednom článku to doporučoval urolog u dětí (asi z hlediska hygieny?, syn to ale nedělá..Co byste doporučila vy?Ještě jsem našla a odborném článku toto a myslím ze jsem si toho u syna všimla: "Balooning je nafouknutí předkožky při močení (předkožka se naplní močí), ke kterému může dojít v případě, kdy je předkožka zúžená, ale může se objevit i u dětí s naprosto normální předkožkou.""Zúžená předkožka může ztížit normální vylučování moči a v závažných případech může být příčinou akutní retence moči."Syn se naučil si při koupání přetáhnout sám a už to jde téměř volně až dolu. Občas chodí často na záchod a "učurává" jakoby přerušovaně.Nevím jestli mám jít na vyšetření kvůli tomu a jestli by se nejednalo o tu retenci moci při zúžené předložce jak popisují v tom článku Mám konzultovat s lékařkou?Nemá žádné subjektivní potíže,nebo se alespoň nezmínil.