Všechny dotazy

Dobrý den, na základě vašich informací vám nedokážu jednoznačně odpovědět. Jistě děláte vše podle vašeho nejlepšího svědomí, jak nejlépe dokážete a s ohledem na prospěch a potřeby vašeho syna. Výchova dítěte je složitá disciplína a navíc neexistuje správné a špatné řešení, každý rodič je jiný a každé dítě je jedinečné a potřebuje jiný přístup, nemusíte si proto vyčítat, že něco děláte špatně. Je potřeba hledat cesty, jak postupovat, aby situace byla pro vás všechny i pro vaše dítě co nejméně náročná a zátěžová. Po přečtení vašeho dotazu se mi jeví, že váš chlapec ve svém krátkém životě procházel a prochází mnoha zásadními změnami. Nemám sice časové údaje, ale prožil zřejmě rozchod rodičů, tedy přišel o každodenní kontakt s otcem a jednu významnou osobu v životě. Poté nastoupil do školky, což je pro dítě významná změna a klade na něj nároky na adaptaci na nové prostředí s důrazem zejména na oblast sociální. Troufám si tvrdit, že i v případě, že ve školce pracujete vy i vaše maminka se vás syn musel nějakým způsobem začlenit do kolektivu, vyrovnat se s tím, že se jemu blízké osoby věnují i jiným dětem a nejsou zde pro něj. Paradoxně tato situace pro něj může být náročnější, než kdyby došlo k jeho nástupu do jiné školky a odloučení od vás. Byl by totiž ve stejné situaci a startovní pozici, jako všechny ostatní děti. Dále uvádíte, že jste si našla nového partnera, ke kterému již se synem jezdíte a to i přes noc. Navíc jste syna seznámili s tím, že stavíte nový dům a tím z pohledu dítěte vlastně přijde o dosavadní domov včetně podpory prarodičů, na které je zřejmě zvyklý. Do toho návštěvy u otce, které přinášejí další změny prostředí a navíc se jeví, že vy jako dospělí nejste s otcem v souladu ohledně výchovy a především pobytu syna u něj. Proto mě napadá, že těchto změn je na tak malé dítě v krátkém časovém období velké množství, navíc jsou velmi zásadní a spojené s potřebou adaptace na stále nová a další prostředí i osoby. Jediným stálým bodem v jeho životě tak zůstáváte vy a případně babička (nepíšete, jestli s ní syn zvládne zůstat bez potíží). Nelze se proto divit, že váš chlapec prožívá protrahovanou separační úzkost, kterou další změny v jeho životě jen přiživují a zhoršují. Nejhorší, co byste mohla udělat, je nyní začít syna násilně nějak od sebe oddělovat. Naopak mu dopřejte jistotu vaší přítomnosti, nechte ho, pokud je to možné, chodit všude s vámi, nebo mu alespoň řekněte, kam jdete a kdy se vrátíte. Vzájemnou dohodu se snažte vždy dodržet. Nevyvíjejte na něj tlak ohledně toho, že by měl být bez vás schopen vydržet, neprobírejte to s ním. Vzbuzujete tak v něm jen dojem, že je něco špatně u něj. On však jen reaguje na svou ohromnou úzkost, kterou prožívá, když s ním nejste. Přílišný nátlak by mohl vést k narušení vašeho vztahu, začal by před vámi svoje pocity skrývat, protože by se za ně styděl a přestal by vám důvěřovat, což by mohlo mít na jeho vývoj negativní následky. V případě nutnosti odejít, syna nechávejte s osobou, nebo s osobami, které dobře zná a pobyt s nimi zvládá. Podporujte vztahy s biologickým otcem, ale na formě a délce pobytu chlapce u něj se předem dohodněte. Dítě by se nemělo stát svědkem dohadování dospělých, jestli někde bude nebo nebude spát, ještě více ho to znejišťuje. Všechny tyto okolnosti je potřeba dohodnout předem, ale i tak byste měli postupovat s ohledem na aktuální situaci a stav chlapce, pokud by si například jít k tatínkovi někdy netroufal, neměl by být nucen. Zároveň je však potřeba tatínka aktivně zapojit do komunikace o jeho dítěti, nepřestává být jeho rodičem a důležitost otcovského vztahu a příkladu je pro vývoj dítěte velmi významná. 

Teprve až se syn dostatečně nasytí vaší přítomností, jeho prostředí se stabilizuje a on získá potřebnou jistotu se začne sám osamostatňovat i bez nucení. Ohledně dosažení dohody a zlepšení komunikace s otcem dítěte by bylo dobré kontaktovat Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy či rodinnou poradnu, které bývají ve všech krajských městech, kde zaměstnávají odborné pracovníky, psychology, mediátory, kteří vám s domluvou pomohou. Dále se synkem můžete navštívit Pedagogicko psychologickou poradnu, nebo dětského klinického psychologa, kde bude možné osobně a podrobněji probrat vaši situaci a kde vám mohou pomoci s nalezením vhodných výchovných postupů k podpoře synova sebevědomí a osamostatnění. S pozdravem 

Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, pokud jste těhotná s jedním mužem, tak není možné, aby během tohoto těhotenství se otec tohoto dítěte změnil.

Dobrý den. Stav s otokem varlete nedovedu posoudit, vyhledejte lékaře.  

Dobrý den. I po nasazení antibiotik mohou teploty přetrvávat ještě 2-3 dny, nadále podávejte léky proti teplotě, Ibuprofen můžete střídat po 3 hodinách s Paralenem, pokud to nezabere, zábaly, nebo koupele.

Dobrý den,

jestli jsem správně pochopila z vašeho dotazu, syn jí stravu tekutou (pokud ji mixujete). Proces přechodu z tekuté stravy na pevnou je zcela individuální a měly bychom s ním začít již po 6.měsíci (individuálně). Je celkem normální, že dítě některé jídlo - chutě či konzistenci odmítá. Od rodiče to vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Obecně lze říct, že  je důležité jídlo připravit zajímavě, jak barevně, tak vzhledově. Dítě si vybírá jídlo i podle toho, jak vypadá. Mohlo by fungovat to, že používáte oblíbený talířek, příbor, který je opatřen třeba obrázkem oblíbené postavičky, zvířátka, na který se může těšit. Pokud používáte pouze lžičku (předpokládám) nebo jí rukama, jídlo je stejně nutné připravit tak, aby bylo i s dopomocí danou konzistenci schopno sníst. Přechod z tekuté stravy je nutné realizovat postupně přes stravu kašovitou, kterou již nemixujete, ale pouze např. pasírujete, lisujete nebo používáte pouze vidličku na rozmělnění. Tento proces je postupný a nemusí být jedno jídlo nutně podáváno v jedné konzistenci. Nabídněte pár lžiček a postupně množství v požadované konzistenci zvyšujte. Pokud nějaké jídlo vysloveně odmítá, tak mu je nenuťte, ale zkuste to znova s odstupem času. Musí si vše zažít a zvykne si. To, že jídlo odmítá dnes, neznamená, že ho nebude chtít později. Stačí ho např. upravit jinak, rozmačkané jídlo - brambory, zelenina i maso aj. lze zatraktivnit na talíři za pomoci formiček na foodstyling nebo můžete použít formičky, jejichž původní určení je na hraní na písku. No, a postupně se bude v jídle/jednotlivých pokrmech objevovat více a více kousků až jídlo bude v kompaktní konzistenci. Buďte trpěliví, nenuťte dítě do jídla, které zarytě odmítá a stolujte společně v klidu a pohodě bez jakýkoli jiných podnětů (bez tabletu, puštěné pohádky v televizi aj.). Držím palce.

Dobrý den. Pokud dcerka neměla stolici 14 dní, kontaktujte svého pediatra, je třeba vyšetřit bříško a nasadit projímadlo, aby se vyprázdnila.

V případě vaší dcerky se jedná pravděpodobně o strach z vyprazdňování na nočníku, bude třeba trpělivě vysvětlovat a pravidelně vysazovat, aby pochopila, že se nemusí bát. 

Dobrý den, čtyřleté dítě prožívá magické období, nerozlišuje ještě dobře, co je skutečné a co není, má bujnou fantazii. Některé děti mají i imaginární kamarády, se kterými komunikují a kteří je všude doprovázejí. Proto nemusí vámi popisované hlasy, které slyší vaše dcera nic znamenat. Zajímavý je ale obsah těchto hlasů, které ji nabádají, aby vám ublížila. Doporučila bych pro jistotu konzultovat s dětským lékařem vaší dcery. Zároveň se zamyslete nad vaším výchovným stylem, zkuste si zodpovědět následující otázky: Nejste ve výchově příliš autoritativní?

Má vaše dcera možnost vyjádřit negativní emoce nebo nesouhlas? 

Jsou projevy vzteku nebo odporu považovány ve vaší rodině za něco naprosto nepřijatelného?

Dělá se vše jak to určíte vy, nebo má dcera možnost prosadit i svoji vůli? 

Je to pořád hodná a poslušná holčička, nebo taky někdy zazlobí?

Její "hlasy" mohou být nezpracované negativní emoce, které v sobě z nějakého důvodu potlačuje a není schopna nebo nemá prostor je vyjádřit. Možná by stála za to konzultace u dětského klinického psychologa, který by s ní a případně i s vámi pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den. Omlouvám se, podle fotky nelze spolehlivě posoudit, zkuste neotírat Perlanem, jen umývejte pod tekoucí vodou a lehce osušte, zkuste potírat Bepantenem, pokud se stav nezlepší, požádejte o kožní vyšetření.