Všechny dotazy

Dobrý den, jsem ve 13tt. Dnes jsem měla notebook na břichu přibližně 4-5 hodin. Vůbec jsem si to neuvědomila. Mohla jsem dítěti ublížit a mám jít raději na kontrolu k lékaři? Bojím se, že mu přestane kvůli tomuto bít srdíčko. Bojím se, že jsem udělala velkou chybu. Děkuji za brzkou odpověď.

Dobrý den,mám 11 měsíčního chlapečka, narozeného o 4 týdny dřív, kojený není. Již podruhé v tomto měsíci dostal průjem, poprvé na začátku července, měl průjem asi 5 dní,3 dny jsme mu dávali Smectu, pak to přešlo. Byl jen ten průjem, žádné horečky, nic jiného. Podruhé ho má teď, opět bez horeček, ani nevypadá, že by ho něco bolelo, je veselý, leze, baští s chutí. Průjem trvá už 4 dny, kaká 4-6x denně, jednou za den má vždy úplně řídkou hnědou vodu, jinak jako řídká kaše, občas malinku hustší. Barva je světle hnědá. Koupili jsme mu teď bezlaktózové UM a jinak pije čajíky a jídlo mu dělám dietní - rýžové kaše, banán, mrkev s rýží apod. Zoubky momentálně nejsou vidět ani na pohmat cítit, že by něco lezlo. Mám doma ještě Enterol, měla bych mu ho dát, nebo raději jet s ním do nemocnice? Nebo je to normální? Chtěla jsem volat našemu dr. a jet k němu, má teď ale dovolenou. Děkuji za radu, Michaela Franková

Dobrý den.Bydlíme (já, žena, 1,5 a 3,5 roční děti) ve starém činžáku. Náš byt je v osobním vlastnictví. Pod námi bydlí vitální důchodci (muž 80 let, žena 94) ve státním bytě. Sousedi jsou staří komunisté (povoláním kontroloři), bezdětní, většinu dne doma. S každým (z jejich pohledu) hlučnějším zvukem bouchají na svůj strop nebo si u nás následně stěžují. Stejné problémy s nimi měli i dvoji předchozí nájemníci našeho bytu (kteří ani neměli děti).V bytě jsme udělali desítky opatření: Zrušení plovoučky, odhlučnění podlahy, položené lino a koberce, děti doma nemají dřevěné hračky/míče/o­drážedla, doma nenosí bačkory s tvrdou podrážkou. Zrušení skříně s hlučnými pojezdy, odhlučnění pračky,…Děti vstávají v cca 8 hodin, dopoledne je menší na hřišti, starší ve školce, po obědě spí, odpoledne až do podvečera jsme každý den venku. Večery jsou u nás klidné. Doma děti neskáčí, netancují, večer jsou v kompletním klidu, učíme je k tomu, že doma se neběhá a nechodí po patách.Děti jsou doma tedy jen pár hodin a zkrátka fungují normálně, občas popoběhnou a občas jim něco upadne. Klasika.Se sousedem se jednat nedá, nenechá dokončit větu, jen vyhrožuje a je verbálně agresivní. Jeho paní už jsem si pozval i na kafe a snažil se najít nějaké řešení. Ona to chápe, ale „starýho“ prý nezmění. Bohužel z jejich strany nepřišlo žádné opatření, pouze mají požadavky. Další schůzku už nechce, protože to z jejich pohledu k ničemu není.A teď, o co mi jde:Psychicky mi není dobře. S každým hlučnějším zvukem, který děti udělají, mám obavu: Nebylo to moc nahlas? Co na to sousedi? Zabouchají? Prostě nežiju svůj život, ale žiju život jejich. Co s tím? Rád bych se tohoto pocitu zbavil, ale nevím jak. Poradíte?

Mám frakturu ruky v části pod zápěstí a mám sádru už 2 týdny. Den, co mi dali sádru, jsem jela k moři a tam jsem si sádru namočila od zápěstí ke dlani to ke měkké jako normální obvaz. Měla bych si zajít na převaz sádry? Děkuji.

Dobrý den, obracím se na vás s problémem, který se stal včera v noci. Náš syn (5 let) při horečkách blouzní - většinou běhá po bytě, křičí, že se něčeho bojí ale vždy ho dokážeme utišit. Včera kolem půlnoci, jsem ho šla zkontrolovat, protože má od rána horečku, chystala jsem se spát a před spaním jsem mu chtěla dát napít a přeměřit horečku, ať mohu v klidu spát . Budím ho, ať si sedne že dáme vodičku a změříme, to otevřel oči, otočil se na mě ale díval se jakoby skrz mě, neodpovídal, nereagoval ani když jsem mu 10x zopakovala ať si sedne, odešla jsem pro obklad a když jsem se vrátila a promluvila na něj, sedl si a začal hystericky křičet, obličej měl v křeči, zatnuté,vyceněné zuby, mluvil skrze ně, takže jsme mu nerozuměli, něco skrz ně vrčel, ukazoval na zeď pak jsme mu rozuměli právě to, že se bojí, že chce dolu tak jsem mu chtěla pomoct z postele na zem jenže se bál právě mě, odstrkoval mě, takže ho vzal manžel a začal ho tišit, nic nepomáhalo, nereagoval na věci, které obvykle neodmítá, chvilku jsem se ho bála protože vypadal, jak z hororu, kde člověka posedne ďábel, asi 15 minut blouznil, vrčel a mluvil skrz zuby že jsme mu nerozuměli, ruce měl pokrčené, v pěst jako by se chtěl bránit, po 15ti minutách se najednou sám od sebe sklidnil. Ptala jsem se ho, jestli se mu zdálo něco ošklivého, stále byl v šoku,udýchaný, očička vykulené křišel že Joo, že tam byla mama a byla velká a zlá. To jsem ho utěšovala, že maminka by mu nikdy neublížila, že ho má moc ráda a jestli půjdeme spinkat. Lehl si do naší postele ať ho máme na očích, horečku jsem mu stáhla z 39,60 na 38,40 a šla v klidu spát. Ve 2:30 ráno se opět vzbudil a celý proces se znovu opakoval. Ráno, když jsem se ho ptala, jestli mu je dobře tak odpověděl že Ano. Prala jsem se, jestli se má zdál ošklivý sen, odpověděl, že ne. Když jsem se ptala, jestli se bál večer maminky, odpověděl že ne. Nechápu proč se bál rovna mě, nikdy jsem mu nic neudělala, občas, když hodně zlobí, dostane plácačku na zadek, ale to dostane i od táty ale rukou na zadek snad není důvod abych ho při blouznění děsila na smrt...Je to normální? nebo to máme nějak řešit? Mockrát děkuji za radu a přeji pěkný den.

Dobrý den, byla jsem s dcerou na vyšetření kyčlí. Dnes je jí 10 dní a má nález 2a. Bylo mi doporučeno široké balení plen. Zjišťovala jsem si nějaké informace a názory na toto se rozcházejí. Někdo nedoporučuje, že tento nález v tomto věku je fyziologický, normální. Prosím o radu, jak to vidíte Vy. Děkuji a přeji pěkný den. Milotová

Dobrý den,ráda bych se zeptala jak to funguje s žádostí o RP v případě, že se budu odkazovat na příjem otce dítěte.Žádám o něj já v místě svého trvalého bydliště a jen donesu potvrzený nějaký papír z jeho zaměstnání?A v případě, že měl za poslední rok více zaměstnaneckých poměrů, které na sebe ale navazovali. Stačí doložit papír pouze z aktuálního zaměstnání?Děkuji moc

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den,chtěla bych se zeptat, zda mám nárok na PPM jestliže mám smlouvu na dobu neurčitou. Nárok na PPM u prvního dítěte jsem měla, nyní jsem s ním na RD, která mi končí tento podzim, v říjnu. Narození druhého potomka očekávám v lednu následujícího roku. Děkuji za odpověď

Dobrý den. Předem moc děkuji za radu v tomto pro mě poměrně těžkém období. Abych upřesnila celou mou situaci, začnu úplně od začátku. Syn, kterému je nyní 5 měsíců, se narodil přidušený a hned po porodu nastaly komplikace, po sérii vyšetření jsme se dozvěděli, že prodělal mozkový infarkt, nicméně prognóza byla pozitivní s tím, že by jeho vývoj neměl být narušen. Nicméně toto období včetně šestinedělí a problémy s kojením (které jsme překonali) pro mě bylo velmi psychicky náročné a nejspíše mně poznamenalo víc, než jsem čekala v tom smyslu, že mám o něj až přehnaný strach a stále sleduji, jestli se vyvíjí normálně (hrozilo že by se nemusel vyvíjet dobře motoricky, ale zatím po dvou návštěvách u neurologa všechno vypadá dobře). Před 2 týdny nás čekalo první povinné očkování a já samozřejmě měla hrozný strach, aby ho to nějak nepoznamenalo. Po očkování vše vypadalo v pořádku, ale všimla jsem si, že druhý den nezvedal nožičky (cvičili jsme na to vojtovku), pouze je natahoval. Začala jsem z toho být samozřejmě nervózní a pořád na to myslela. Po 3 dnech jsme začala mít pocit, že se na mě syn nepodívá, když na něj zavolám a že mě začíná ignorovat. Nereagoval jak na mě, tak ani moc na hry, které jsem s ním dřív hrála a u kterých se smál. Zmocnila se mě panika, že ho očkování narušilo a byla ve stresu, jeden den jsem skoro probrečela a došlo to až tak daleko, že se na mě už ani nekoukal a totálně mě ignoroval (dříve stačilo udělal jen "kuk" a už se smál od ucha k uchu). Když ho vezmu do náručí a chci ho uspat, je úplně našponovaný a odvrátí ode mě hlavičku. Nicméně k manželovi se chová normálně, usmívá se na něj, otáčí se za ním, nechá se od něj nosit. Došlo, mi že očkování z něj neudělalo autistu, což už se mi honilo hlavou, a trochu jsem se uklidnila a také mi došlo, že jak jsem byla ve stresu, musel to ze mě cítit a to že se ode mě odvracel a nekoukal na mě, byla asi nějaká jeho obrana. Snažila jsem se uklidnit a situace včera už vypadala líp - občas se na mě usmál a podíval se na mě. Každopádně ráno po probuzení se na mě zase ani nepodíval a jakmile přišel manžel, začal se na něj usmívat a mě to trhalo srdce. Dnes už to došlo tak daleko, že jakmile přítel odejde z místnosti a já si s ním hraju sama, propukne v hysterický pláč a nepomáhá nic. Jsem už zoufalá a strašně mě mrzí, že mě můj syn, který se na mě dřív usmíval, takhle odmítá a připadá mi, že jako matka jsem selhala a hrozně se za to stydím. Mám pocit že už to nikdy nebude jako dřív a nevím co mám dělat. Mám pocit že mě úplně přestal mít rád. Moc děkuji za rady.

Dobrý den, prosím o radu. Před měsícem antibiotika na zánět středního ucha, pak Zinat antibiotika na zánět zvukovodu a po týdnu začala kašlat a rýma. Dostala jsem erdomed a spiropent a lokální antibiotika framikoin kapky do nosu. Nepomohlo, po 12ti dnech, co se holka čím dál víc zahleňuje, jsem přestala dávat erdomed. Kontrola u pediatra CRP 16,6 a 7.7. CRP 19. Již pátý den řeším s malou vysoké teploty, kdy jí střídám po 4 hodinách panadol a nurofen sirup. Teplota se jí srazí na max. dvě hodiny, pak už jen stoupá a do čtyř hodin už je za 39. Průdušky a nosohltan dobrý, ale pokašlává, nyní dávám stoptusin kapky a do nosu mořskou vodu. Rýma lepší, kašel lehce ustal, ale teplota stále trvá. Co s ní mám udělat? Klíště nebo kousnutí hmyzem neměla. Jsme nemocní často a už jsem z toho nešťastná. Díky za radu. Procházková D.

Dobrý den, mám velké problémy s učením dcery na nočník. Začali jsme učit před 2. rokem a je jí již 2,5 roku a stále to nezvládá. Přitom si uvědomuje, že potřebuje. Poznám to, že začne brečet. Na dotaz, zda potřebuje, odpovídá vždy záporně. Když se jí snažím posadit, vzpírá se, kope a křičí. Lidé mi nevěří, že ji na nočníku nedokáži udržet déle než pár vteřin, ale nedokážeme to ani ve dvou. Můžu vysvětlovat, slibovat... je to marné. Snažím se ji posazovat, ale bez výsledku. Zadržuje to a nakonec, někde mimo, vyčůrá obrovskou kaluž, když už to neudrží. Před časem jsme měli malé úspěchy, kdy se nám občas podařilo, aby se do nočníku vyčůrala, i když stále za velkého křiku. Bohužel jsme odjeli na dovolenou, kdy byla většinu času v autě a pak v apartmánu, samozřejmě s plenou, aby nezničila zařízení - doma už máme promočený gauč na odpis, a od té doby nočník opět zcela odmítá. Na dětské záchodové prkénko ji nedostanu už vůbec. To samé s velkou potřebou, kdy se mi ji podařilo asi 2x posadit, když začala tlačit, jinak to zadržuje do doby, kdy má plenu - přes noc. Už to trvá dlouho, jsem z toho zoufalá. Snažím se dodržovat všechny rady a doporučení, ale není to nic platné. Mohla byste, prosím, poradit jak na ni? Předem děkuji.

Dobrý den, potřebovala bych radu. Máme 6-ti týdenní holčičku a od narození má problém s usínám, usne nám pokaždé na rukou, ale jakmile ji položíme do postýlky, tak se vzbudí a nechce spát a když ji tak necháme, začne plakat a pláč sílí a sílí dokud zase nepochováme na rukou. Děkuji za radu.

Dobrý den. Moje nyní desetiměsíční dcera od narození špatně jedla. Nyní se ale zdá, že si k jídlu vytvořila úplný blok. Posledních 14 dní hubne. Množství příkrmů, které je ochotna sníst, se snížilo na řádově 10 lžiček denně a poslední 2 dny už je počet lžiček 0. Brečí, už když se blížím s miskou. Občas (tak jednou za 5-6 hodin) vezme na milost lahev s mlékem. Proč se obracím na psycholožku: Co se týče gastroenterologických a neurologických příčin, byla důkladně vyšetřena, je sledována a léčena (reflux) a také má suplementaci vitamínu B12, ale nyní se již odborníci tváří, že víc pro nás udělat nemůžou, jen sledujou váhu a časem asi navrhnou výživu sondou. Myslím tedy, že je tam psychologická příčina a té je třeba se zbavit. Nevím ale, jak. Samozřejmě se snažím nenutit ji, předkládám jídlo hezky upravené, a také ji nabízím jídlo ve formě, aby si ho sama mohla dát (to si občas něco zobne). Ale nic nepomáhá a já nevím, jaký mám zvolit postup. Nepomáhá ani nabízení jinými osobami, nebo jídlo ve společnosti jiných dětí, které rády jedí. Budu ráda za rady, jak blok k jídlu odstranit. Děkuji.

Dobrý den, mám 3,5 měsíční holčičku. Dcera je vývojové v pořádku. Diagnóze mc nerozumím, tak bych Vás chtěla poprosit o vysvštlení. V diagnóze od dětského neurologa má napsáno v DG.souhrn:Levostranná predilekce Ibi, odeznívájici centr. hypertonický syndrom na akrech končetin, osová hypotonie, lehký funkční pravostranný hemisyndrom, anamn.hyperexcitabilni syndrom u dítěte s akt. vyvojovou úrovni počátku II.pol.I.tr., bez výraznějších raných rizik.Děkuji za Vaši odpověď.

Dobrý den. Mám syna, je mu 10 měsíců a stále nechce lézt a ani se plazit. Už jsem z toho nešťastná. Naše dětská MUDr. nás chce poslat na cvičení Vojtovy metody. Existuje ještě jiný způsob, jak dítě navést ke správnému lezení či plazení? Děkuji za odpověď.