Dobrý den, dcera ( v červnu 3 roky) se po odpoledním spánku budí s neutisitelnym pláčem . Nevnímá řve place a nic nezabírá . V říjnu se nám narodila druhá dcera . Po narozeni se hodně starší dcera upla na otce prožívala noční desy . Po cca 3 měsících se zlepšila a vše bylo ok. Nyní je celkové smutná , z ničeho nemá radost, budí se s hysteraky odpoledne . Je tak nějak vztekla až ošklivá na blízké . Bez elánu do života . Nevím zda to muže být psychické, či za tím muže být nějaký zdravotní problém . Každopádně nevím co s ni co dal . Pozornosti má opravdu mnoho skoro nikdy na ne nejsem sama a máme na pomoc babičku nebo tatínka . Nejvíce mě trápí ty záchvaty place které nejdou zastavit a nedokážu ji pomoci v tu chvíli . Někdy 10 minut někdy až půl hodiny . Děkuji za radu
Dobrý den,
ve třech letech se dítě bouřlivě vyvíjí a mění. Velké změny probíhají v oblasti vývoje nervového systému, vývoje psychiky, mění se také fyziologické potřeby včetně potřeby spánku. Dítě je stále více samostatnější, zvídavější, prochází vývojovým obdobím vzdoru. Od batolecího vývojového období přechází do období předškolního věku. Každá změna s sebou přináší určitou destabilizaci dosavadního vývoje a nalezení nové kvalitativně jiné stability. Dcera může být citlivým a senzitivním dítětem s bohatým vnitřním životem. Napovídá tomu váš popis její reakce na narození sourozence i výskyt nočních děsů. Každou změnu citlivě prožívá a zpracovává. Vzhledem k tomu, že její psychika je ještě nezralá, pak se mohou objevit různé afektivní či plačtivé záchvaty. Je možné, že jak se snižuje potřeba odpoledního spánku, tak se pak dcerka budí v nepohodě, podrážděná. Můžete zkusit změnu režimu, dcerku třeba probudit o něco dříve. Pokud už plačtivý záchvat nastane, pak nechte dceru v klidu, nesnažte se ji nějak významně utišit, zajistěte klidné a tiché prostředím dejte jí čas na zpracování emocí.
Popisujete, že je dcerka vzteklá a ošklivá na blízké. Toto chování pravděpodobně souvisí právě s obdobím vzdoru, o kterém najdete mnoho informací, takže nyní nebudu všechny jeho projevy popisovat. Zdravotní problém je také dobré vyloučit, zejména, pokud se vám dcera jeví být smutná a bez života. Zkuste se o chování dcery, které vás znepokojuje, poradit s jejím ošetřujícím dětským lékařem, případně můžete vyhledat odbornou pomoc dětského klinického psychologa.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mé dceři byly dva dny zpátky dva měsíce. Už před měsícem začala past koníčky že měla hlavičku zvednutou krásně, ale všimla jsem si posledních několik dní, že hlavičku zaklani dozadu, padá ji hlavička na jednu nebo druhou stranu a vypadá to, jak kdyby se chtěla zvednout, i jednu ručičku ze zvedá. Já hity ručičky držím, ale nic moc... Je to normální v tomto věku? Že se to ještě zlepší, srovná, že to je tím že začala s tím celkem brzy a ještě to dotrenuje? Děkuji předem za odpověď
Dobrý den,
stabilní poloha na bříšku je od 3 měsíců, zatím je ještě čas, ale kontaktujte svého pediatra.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,moje miminko bude mít za dva dny 7 týdnů a dnes jsem nahmatala že má na pravé straně hlavičky takový důlek, že to má propadlé.. Na levé straně hlavičky takový důlek nemá. Vyděsilo mě to, všimla jsem si i, už delší dobu že dává hlavičku převážně na levou stranu, umí ji dát i rovně i na pravou, ale preferuje hodně levou stranu i když se snažím ji motivovat hračkou, sama ji i hlavičku dávám na pravou stranu, ale pokaždé si ji ihned dá zase na levou stranu.. Bojím se aby neměla tu hlavičku slehlou nebo tak, co mám dělat? Mám zavolat doktorce radši? Jak jsem psala už od začátku preferuje levou, tak jsem se snažila ji dávat na pravou a už ji sama i na pravou dávala, ale posledních pár dní vidím, že zase preferuje prostě tu levou a ještě jsem nahmatala důlek, jsem z toho vyděšená...Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Dobrý den,
k posouzení "důlku" kontaktujte svého pediatra. Predilekční postavení hlavičky je v tomto věku běžné, doporučuje se pravidelně polohovat celé dítě střídavě na jeden a druhý bok, postupně vývojem začne polohovat hlavičku samo na obě strany.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, náš syn 13 měsíců. Je to cca dva týdny, co se naučil sám chodit. Naprosto odmítá veškeré boty. Doma chodí bosky nebo v protiskluzových pobočkách. Když mu zkusíme dát boty začne se hned vztekat, plakat a boty si chce hned sundat. Venku v kočárku moc nevydrží, ale boty si nenechá nasadit, aby mohl chodit venku. Nevím, jak ho to naučit. Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
zkuste botičky opakovaně nasazovat na krátkou dobu, na chůzi po venku pro začátek pořiďte barefoot botičky.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobry den, moje rocni dcera zacala takhle posedavat, nekdy tak vydrzi hodne dlouho? Je to normalni nebo mam s ni nekam zajit?
Dobrý den,
takovým sedem by dítě nemělo sedět dlouho, požádejte o rehabilitaci.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, prosím mám dotaz. Dnes jsme byli se synem 1,5 roku na druhé hodině cvičení pro děti, kde se spojuje více aktivit od zpívání, přes výtvarku a další. Syn hezky spolupracoval, výtvarka se mu moc nechtěla, to jsem udělala za něj a nechala si ho hrát. Děti měli i pauzu na svačinu a poté paní učitelka dala pokyn k úklidu hraček a přesunutí se do druhé místnosti na zpívánky s hudebními nástroji. Syn nechtěl pustit kočárek, s kterym jej bavilo jezdit přes práh. Když jsem se s ním snažila domluvit, tak odmítl, řekl ne a tak jsem navrhla, že zůstaneme ve staré místnosti, ať si dohraje a poté se přidáme k dětem. Jenže když se zavřely dveře, tak začal brečet a chtěl jezdit přes ten práh. V tu chvíli jsem se jej snažila jen uklidnit, ale nedařilo se. Zkoušela ho nalákat i paní učitelka, ale take nic. Já jsem nechtěla narušovat hodinu jinak spolupracujícím dětem, tak jsem mu nedovolila tam s kočárkem jezdit. Na chvíli se uklidnil a když jsme se přidali ke skupině, opět začal plakat (spíše řvát jako tygr). Šla jsem s ním tedy na chodbu, ať přijde na jiné myšlenky. Tam se uklidnil po chvíli a poté jsme se už přidali ke skupině. Byl pořád trosku mrzutý, ale nakonec byl v pohodě. Paní učitelka říkala, že jsem dobře udělala, že málokterá maminka by takto postupovala, ale v té chvíli jsem si začala sama o sobě říkat, že jsem byla asi zřejmě moc přísná a chtěla toho po něm moc. Cítím se od té doby opravdu špatně, že kladu na syna nároky, které zatím nedokáže splnit tak, že by to pochopil. Říkám si, že můžu být ráda, že ho konečně bavilo na chvíli něco, s čím si hrál sám a já jsem jej odtrhla. Na druhou stranu ale vím, že pro skupinu jsem udělala asi lepší službu, že jim nikdo nenarušoval zpívání. Bylo mi jasné, že pokud tam bude tahat hračky mě dítě, začnou i ostatní. Můžete mi prosím poradit, jestli mám syna raději víc nechat se rozvíjet a nekorigovat jej tak přísně az do řevu? Přece jen to nebyla žádná závažná situace. Nebo si to nemám dávat za zlé? Moc děkuji za radu
Dobrý den,
pokud chcete s takto malým dítětem chodit na nějakou skupinovou aktivitu, tak musíte počítat s tím, že bude potřeba, aby se dítě režimu skupiny přizpůsobovalo. Je však potřeba zvážit, jestli je toho dítě ve věku 1,5 roku schopné. Pro dítě jeho věku je přirozené, že si chce hrát s hračkami podle svého výběru a svým způsobem. Zároveň však je možné začít jej postupně do skupinových aktivit zapojovat, rozvíjet u něj schopnost spolupráce, přizpůsobení a ohleduplnost k ostatním. Třeba jej některá z aktivit předkládaných v kroužku zaujme a rád se zapojí. Vaše reakce byla správná a přirozená, zachovala jste se ohleduplně k ostatním dětem ve skupině, které spolupracovaly. Váš syn měl zase právo projevit svoji nespokojenost, protože se mu líbila jeho hra s kočárkem. Předala jste mu tak poselství, že někdy jsou prostě zájmy skupiny nadřazeny zájmům jednotlivce, vždyť určitým společenským pravidlům se podřizujeme všichni a kdyby tomu tak nebylo, tak by nejen v malé dětské skupince, ale také ve společnosti vznikl chaos. Zároveň jste jej nechala projevit křikem jeho nespokojenost, vzala jste ho uklidnit a v aktivitě jste pokračovali, oba jste tedy tuto situaci zvládli, a to proaktivním a prosociálním způsobem. Pokud však další podobné situace neunesete, pak zvažte, zda v pokračování docházky do kroužku setrvat, nebo zda nějakou obdobnou aktivitu nezkusit, až bude syn starší a lépe jí porozumí. Každé dítě je jiné, vyvíjí se odlišným způsobem, má odlišnou povahu, je jinak společenské, některé je pasivní, jiné zase živé a aktivní apod., a proto některým dětem zapojení do kroužků a aktivit ani v nízkém věku nemusí vadit, jiným dětem zase nemusí vyhovovat. Pozorujte reakce vašeho dítěte, jestli chodí do kroužku s radostí, chce tam být, chce pracovat, dokáže se uklidnit, když jej něco rozhodí. Pokud bude např. plakat jenom když se do kroužku chystáte či blížíte, pak zřejmě ještě není dostatečně zralý. Také dejte na radu paní učitelky, pedagogové, kteří vedou kroužky pro takto maličké děti, jsou většinou zkušení a aktivity jsou těmto malým dětem přizpůsobené. Také vy si můžete užít nějaký čas se synem, kdy se mu aktivně věnujete a něco společně tvoříte a něčím se zabýváte. Přeji hodně úspěchů ať už se rozhodnete v docházce do kroužku pokračovat, nebo ne.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, dcera 15 měsíců na mne začala být v posledních týdnech hodně fixována - neustále mě pronásleduje, kdykoli zjistí, že jsem z dohledu, tak se mě vypráví s velikým řevem hledat. Když je na hlídání u prarodičů, tak je v klidu, žádné scény nedělá, ale jakmile se objevim, tak ji nesmím pustit z ruky a k nikomu jinému už nechce. Přikládala jsem to separační úzkosti. Teď ovšem začala i špatně spát - ještě před pár týdny spala celou noc a teď se několikrát vzbudí, pláče, nejde odložit do postýlky, tak poslední dny spí vždy alespoň část noci s námi - často i s bdělými okny. Začalo to narušovat i spánek naší starší 3 leté dcery, kterou často uprostřed noci probudí. Každopádně jsem si uvědomila, že v posledních týdnech ( koresponduje s dobou, kdy přestala v noci spát) byla dvakrát přes noc u prarodičů, kde nebyl žádný problém, spala celou noc jako "andílek". Po návratu domů se ovšem začaly projevovat problémy se spaním. Můj dotaz tedy zní: může to souviset se separační úzkostí a je možné, že se to zhoršilo spaním u prarodičů? A pokud ano, jak to řešit - na nějakou dobu přespávání mimo domov vynechat nebo si na to časem zvykne a je nevyhnutelné, aby si tím prošla? Jak se k tomu správně postavit? Předem moc děkuji.
Dobrý den,
na základě popisovaného chování vaší dcerky se s největší pravděpodobností opravdu jedná o projevy separační úzkosti. K tomuto období opravdu patří nejen strach z odloučení od nejbližší pečující osoby (matky), který se projevuje křikem, pokud se vzdálí, ale může se také zhoršit spánek, dítě prožívá různé strachy a úzkosti z neznámého, u dětí, které již nemají pleny, může být spojen i s pomočováním. Nástup tohoto období mohl být u vás spojen i s přespáním dcery u prarodičů, a tedy s delším odloučením od vás jako mateřské osoby. Ovšem toto období by přišlo stejně, takže si nic nemusíte klást za vinu. Doporučila bych trpělivý a citlivý přístup k dcerce, umožněte jí být ve vaší přítomnosti co nejvíce, pokud to vyžaduje, tak také při usínání a spánku. Bylo by dobré na přechodnou dobu omezit přespávání mimo domov bez vás. Pokud budete volit přístup vstřícný a budete trpěliví, tak toto období dítě brzy překoná a opět bude schopno spávat samo, celou noc, i u prarodičů. Jinak se o tomto období nebudu více rozepisovat, lze k jeho průběhu nalézt velké množství informací na internetu, v literatuře, a také na stránkách webu Babyonline, kde jsem i já na toto téma již mnohokrát odpovídala. Přeji hodně trpělivosti a sil při zvládání tohoto možná pro vás nelehkého období, které je ale znakem zdravého a správného psychosociálního vývoje vašeho dítěte.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý deň, mojmu synovi, 2 roky, puka v ramenom kĺbe len zdvihne ručičku a pukne, v noci sa otočí a tak isto mu pukne. Nikdy sme ho za rúčky netahali. Je to normálny vývoj, netreba mu nejaké vitamíny alebo vyšetrenie? Ďakujem
Dobrý den,
doporučuji ortopedické vyšetření.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, jsem babička vnučky, které je 22 měsíců. Mám opravdu obavu o její vývoj, protože dlouho nedržela hlavičku, neseděla ani nelezla, tak jak odpovídá normálnímu vývoji. Když jsem jí vzala do náruče, měla jsem pocit, že držím gumovou panenku. Začala lézt kolem 15-ti měsíců a sedět také tak, teprve nedávno začala chodit a i teď má chůzi dosti nejistou. Má problémy s jemnou motorikou a hlavně vůbec nemluví. I přestože velice dobře všechno chápe a odpovídá jakousi znakovou řečí. Základní slova jako máma, táta, papat - neříká. Teprve nedávno začala napodobovat zvířátka: haf, nebo bé. Vnučka je velmi malého vzrůstu. Měří cca 80 cm. Od malička měla problémy s přibýváním na váze a s jídlem. Poslední dva měsíce naopak sní všechno na co přijde, až se divím, kam to dává, protože i tak váží ve svých skoro dvou letech 9 kilogramů. Chodí na pravidelné prohlídky k lékaři a tam je prý vše v pořádku. Byla i u fyzioterapeuta, byli jí doporučeny kotníčkové boty. Jinak nic. Je mi to opravdu divné, protože rozhodně nevypadá , jako skoro dvouleté dítě. Mám opravdu obavy, aby se něco nezanedbalo. Děkuji za Vaši radu.
Dobrý den,
doporučila bych doplnit o neurologické a rehabilitační vyšetření. Co se týká váhy, zkuste váhu a výšku zavést do růstového grafu, dají se stáhnout na internetu, pokud bude váha pod 3. percentil, doporučuji endokrinologické vyšetření.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, dcera (necelé 2 měsíce) si dnes sevřela pěst při přebalovaní tak silně, že ji nateklo/ napuchlo celé levé předloktí. Měla ho cele rudé a zvětšilo svoji velikost. Pěst měla už nafialověnou barvu.Násilím jsem ji pěst rozdělala a vložila svůj prst. Po cca 5 minutách se ruka vrátila do původního stavu. Dcera nebrečela ani nebyla protivná.Co to prosím mohlo být?Děkuji!
Dobrý den,
do 3 měsíců věku můžou mít děti tyto reflexy.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,syn 20M nevyhledává kontakt se stejně starými dětmi, dá se říci, že se jich bojí. Pokud je dítěti více jak 8 let, rád si s nimi hraje.Příklad: narozeninová oslava, kde jsou 4 děti, včetně mého syna, který chce okamžitě pryč, jakmile si děti začnou hrát. Pláče a ukazuje na dveře domů. Ostatní děti si hrají, honí se po bytě, syn se drží u mě nebo pláče, že chce domu a tak tedy jdeme domu, neboť ho nechci déle "traumatizovat". Příklad 2: chodíme na dětské cvičení, kde si děti hrají na prolezackach, překážkách, zpívají písničky. Syn 90% tohoto času proleží nehnutě na zemi. Chodím s ním do této skupiny, neboť ho chci na děti zvykat před školkou a socializovat. Naopak se nyní ovšem bojím, abych mu tím nepůsobila psychické trauma.Když po této lekci jdeme s ostatními dětmi do hernicky, většinou je syn spokojený, hraje si, klouže se na klouzačce aj. Syn je zdravý, bystrý. Máte prosím zkušenosti s podobným chováním u dětí? Přejde to? Nebo ho nemám do těchto skupin brát? Předem mockrát děkuji za odpověď. Klára
Dobrý den,
jak říkal nestor dětské vývojové psychologie pan profesor Matějček, tak jesle jsou zařízení pro rodiče, školka je pro děti. Chtěl tím vyjádřit jednu moudrost z vývoje dětské psychiky, kdy dítě prakticky do tří let věku není připravené kooperovat (spolupracovat) s vrstevníky, jednoduše na kooperativní způsob hry není zralý jeho mozek. Do té doby, tj. do věku tří let je normální, že dítě preferuje hru o samotě, případně paralelně s vrstevníky, to znamená souběžně s ostatními dětmi. Samozřejmě závisí také na osobnostním nastavení dítěte, jeho společenskosti, introverzi, extraverzi, průbojnosti, dosažené vývojové úrovni, výchovném vedení a na dalších faktorech, avšak vývojově tato pravda platí. Chování vašeho syna ve společnosti vrstevníků je naprosto normální a odpovídá jeho věku. Ve dvaceti měsících ještě není připraven na nějakou spolupráci s ostatními dětmi, navíc zřejmě bude introvertnějšího či bázlivějšího ladění, takže mu kontakt s nimi není příjemný, může mu také vadit hluk, který děti vydávají, jejich hra na něj může být příliš divoká. Starší děti kolem 8–10 let už mají vyvinuté pečovatelské instinkty (chcete-li, rodičovské pudy) a většinou mají zájem a chuť se o malé děti starat. Menší děti k těmto starším dětem vzhlížejí a považují je již za téměř dospělé a důvěřují jim. Proto synkovi nevadí, když si s ním hrají starší děti, cítí se s nimi v bezpečí. Ohledně kontaktů s dětmi na synka netlačte, nechejte jeho psychiku postupně vyzrávat, uvidíte, že až přijde čas, tak o kontakt s vrstevníky sám projeví zájem. To samozřejmě neznamená, že byste synka snad měla izolovat doma a nebrat jej mezi děti. Naopak mu umožněte, aby se s dětmi setkával, na hřišti, v herně, v parku.... Do bližších kontaktů ho ale nenuťte, respektujte jeho pocity a potřeby. Jestliže na dětské oslavě pláče a chce domů, pak ho nenuťte na ní setrvávat pro něj neúnosnou dobu. Nemusíte případně hned odcházet, můžete zkusit, zda syn nebude klidnější na vašem klíně, nebo si případně jít hrát s hračkami společně s ním. Pokud ani to nepomůže, pak je opravdu lepší odejít. Co se týká cvičení, pak váš chlapeček zřejmě ještě není zralý nejen na dětskou skupinku, ale ani na řízené aktivity, vedené cizím dospělým, což je vývojově také zcela v pořádku. Nevím, na jaké úrovni je jeho řeč, ale můžete se s ním zkusit domluvit, či posoudit podle jeho chování, zda se do skupinky na cvičení těší a chodí tam rád, nebo zda pláče, jak se jen ke cvičení blížíte. Pokud chodí rád a nijak neprotestuje, je možné, že mu cvičení nevadí, jen ještě nedokáže spolupracovat a chce jen ostatní pozorovat. Můžete to probrat s paní trenérkou, která cvičení vede. Nevím, jak je kroužek náročný finančně, ale také vy si zvažte, zda se vyplatí investovat do aktivity, do které se syn ještě nedokáže zapojit. Píšete, že hraní v herně se mu líbí, takže to bude aktivita přesně pro něj. Nedělejte si proto starosti o vývoj i socializaci svého syna, buďte trpělivá a poskytněte mu potřebný čas.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní magistro,mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení. Moc vám děkuji za pomoc!
Dobrý den,
podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Více o separační úzkosti najdete na www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/separacni-uzkost.
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
