Máme problémy ve školce, učitelky si stěžují, ze dcera(4roky) brečí při změně prostředí, ze má slabší oční kontakt,na některé příkazy a zákazy reaguje pláčem.při jaké koli basnicce a pisnicce je schopna se zapojit a krásne ji rekne, ale s konverzaci je to horší. Často potřebuje pomazlit. Odpovídá jen jednoslovne. Často říká věty z pohádek nebo mluví o nějakém dějí, ale často je to někdy i v kontextu.prý zpozorovali, ze naslapuje na špičky, když kouká na hracky. Učitelky mluví o aspergeru. Můj popis- od malicka se vyvíjela normálně. Jen cokoli jsem ji chtela naučit, naučila se až ona chtela. Od malička mi přijde, ze má na všechno svou hlavu. Když se ji na něco ptam, ta odpoví třeba až na potřetí, jak kdyby byla zabrána do sebe.Oční kontakt primereny(má ho, když něco potřebuje nebo ji něco zajímá), rituály nemá,sikovna na prulezkach, kolebezce, ptá se co to je a kde je?co to delas?rozumi pokynum. Lehko se uci básnicky a pisnicky, rada tancuje. Napodobuje. Odpovídá jen jednoslovně. Skoro vůbec nekonverzuje, ale mluvi(já chci...,já potrebuju..., já jsem...). Vi kde bydlí, jak se jmenuje, jak se jmenuji členové rodiny, nikomu se nestraní, naopak je má moc rada.Fantazii má, hraje si s hrackama, dětem se nestraní, ale nijak s nimi mocnekonverzuje, spíše rada sdílí společnost a tancuje s dětmi rada.Barvy umí rozpoznat, ale ne pojmenovat, to se ji plete.Malování ji moc nebavi, ale hlavonožce zvládne, sluníčko, duhu, celkem omalovánky. Není agresivní. Ve větách o sobe mluví jako já, ale někdy při popisu o sobe mluví ve 3.osobě.Mluvit začala pozdeji, opakovala slova kolem 2,5let, ale aktivně pojmenovávat až od 3. a teď je řec taky omezena jen podle jejich potřeb.Může se jednat i o jiny problém než asperger?nebo je to povaha?
Dobrý den, obávám se, že bez odborného vyšetření dcery nelze jen podle popisu její obtíže blíže určit. Určitě bych dala na informace od učitelek ze školky, které mají srovnání s dětmi dceřina věku a jistě i zkušenosti. Nejsou samozřejmě kompetentní stanovit ani rozpoznat diagnózu dítěte, když ale upozorňují na určitá specifika v projevech dítěte, pak to bude pravda. Ostatně i vy určitá specifika u dcery pozorujete, jak vyplývá z vašeho popisu jejího chování. Doporučila bych vám proto kontaktovat buď dětského klinického psychologa nebo odborného lékaře, dětského psychiatra, který se na diagnostiku potíží spojených s poruchami autistického spektra specializuje (kontakt by vám mohl dát váš dětský lékař) a dále postupovat podle jeho diagnózy a doporučení. Zvážila bych také diferenciální diagnostiku vad řeči, poruchy autitistického spektra jsou vždy ale primární, proto se nejdříve zaměřte tímto směrem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, jedná se o mojí první zkušenost s psychologickou poradnou obecně. S manželkou bychom potřebovali poradit, co by mohlo platit na našeho syna (3). Znamení vodnář, jestli vám to pomůže. Pro info máme ještě dceru(2). Něco k seznámení se synem. Je společenský a veselý, docela i poslouchá, když se mu vysvětlí, proč má danou věc udělat. Případně jiná možnosti nabídnout, co zajímavého se bude dělat po činnosti, která mu v daný okamžik zas tak zajímavá nepřijde. Klasika, někam jít, když zrovna nechce, s něčím zajímavým naopak skončit, vyčistit zuby a podobně. V průměru tak jednou týdně třeba opakovaně neposlechne jasný příkaz či důrazný zákaz a dostane vařečkou. Zabrečí si a za chvíli je zas úplně v poho a veselí a vše je v pořádku. Poslední dobou už to bude spíše tak jednou za dva týdny. Některé situace chce řešit po svém a když se tak neděje, je z toho trochu rozhozený, ale často to přejde, anebo to s manželkou změníme a uděláme to tak, jak chtěl, pokud se nejedná o úplnou pitomost. Příklad : Nastupujeme do auta a první musíme dát do sedačky dceru, pak až syna. Jiná varianta znamená v lepším případě jen řev a pláč. Občas ale, řekněme tak jednou dvakrát do týdne, dostane amok. Třeba dnes, jdeme z procházky, 200 m od domu zmíníme s manželkou slovo boby , on se toho chytne, že chce zbytek cesty jet na bobech. Ukázání, že zrovna s sebou žádné nemáme nemá smysl. On trvá na tom, že buď pro ně někdo z nás dojde. To neschválíme s tím, že si zajezdí třeba na zahradě. Zbylou cestu pak už je dost nesvůj, u branky pak už dostává absolutní amok, že chtěl jet na bobech z toho místa 200 od domu. Varianta provezu tě po zahradě , nebo jít někam jinam neexistuje. Pouze varianta jít zpět těch 200m v bobech a pak zase zpět domů a boby uklidit. Obecně podobné situace známe, párkrát jsme na tu jeho hru přistoupili, abychom poznali, o co mu v situacích jde. Dopadlo to tak,že stál u zamčených vrat na zahradě s amokem třeba 10 minut. Po přenesení do domu amok samozřejmě pokračoval. Občas přijedeme autem domů, ale on nevyleze, že tam chce zůstat v autosedačce a zásadně připooutaný. Tak už ho tam občas necháváme prostě v autě, cokoli jiného je stejně často amok. Amok asi nemusím dlouze popisovat, smyslů zbavený, zkoušeli jsme na něj být extra hodní a chápavý, vysvětlující , nabízející alternativy, či něco příjemného, nic nezabralo. Zkoušeli jsme i velké seřvání, či zvařečkání. Často ten amok předvádí až do konce, třeba 10 minut jen řev, brek , odtaživé pohyby. Párkrát se nám povedlo ho uchlácholit hezkým hlasem , ale mnohem častěji se úspěch nedostaví. Co jsem dvakrát vyzkoušel já, vyšlo to, ale už to nedělám, je seřvání do obličeje a drobné třesení.. to už bylo krajní řešení, když měl amok 15 a víc minut. To tedy zabralo, najednou byl zase s námi, jako bych ho "nahodil". Vztah se sestrou mají hezký, jen jí donekonečna bere vše, s čím si ona začne hrát, její brek mu nevadí, ale to je asi dost běžné v každé rodině. Snažíme se, aby to nedělal. Poslední věc, pravý amok předvádí asi jen před námi rodiči a občas babí ,se kterou je více, třeba na návštěvách , s jinými dětmi, ve školce a podobně amok nemívá. Pouze vyjímečně pokud návštěva končí a on nechce domů, ale to je pochopitelné. Dokážete nám z těchto řádků nějak poradit? Velice děkuji.
Dobrý den, váš syn se vývojově nachází v období vzdoru, pro které jsou právě vámi popisované reakce charakteristické a naprosto normální. Jedná se o důležité vývojové období, kterým dítě musí projít. Jeho nervová soustava je nezralá a nezvládá řešit pro něj zátěžové situace, proto nastávají afektivní záchvaty. I když je toto období pro vychovatele náročné, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu, s vyzráním nervového systému tyto záchvaty samy odezní.
Nedávno jsem na podobný dotaz odpovídala:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
Pokud se dítě do afektu dostane, pak je potřeba jej nechat odeznít, dítě vás v té chvíli nevnímá, případné domlouvání či rozebrání situace nechte až se uklidní. Rozhodně na něj nekřičte, spíše mu vyjádřete podporu, můžete jeho chování okomentovat, třeba takto: "Vím, že se zlobíš, že nemáme s sebou boby, ale nedá se nic dělat, dnes jsme je s sebou nevzali, tak bobovat nemůžeme, ale můžeme je vzít příště." A nechte chlapce si afekt odžít. Učí se tak svoje výbuchy vzteku postupně ovládat, jejich frekvence se bude snižovat až ustanou úplně. Někdy se dá výbuchu vzteku předejít formou připravení dítěte na situaci, pokud o ni předem víme, nebo nevystavovat dítě situacím, ve kterých víme, že se spolehlivě začne vztekat. V nepodstatných věcech je možné dítěti vyhovět, není třeba s ním stále bojovat. Ať si posedí v sedačce, když chce, můžete se domluvit, že například vynesete nákup a vrátíte se pro něj, klidně můžete do autosedačky dát nejdříve dcerku a pak až synka. Ustupovat nelze pouze v záležitostech, kdy se jedná o bezpečnost a zdraví dítěte. Snažte se s chlapcem předem komunikovat, domluvit se, dát mu vybrat z několika možností a na jeho výběru pak trvat. Období vzdoru může být pro syna náročnější a výraznější i díky mladšímu sourozenci, u kterého vnímá konkurenci. Sestru má zcela jistě rád, ale potřebuje se proti ní vymezovat, vyjasňovat si role a zabírat si území. Je to normální chování, je potřeba je citlivě usměrňovat, pomáhat jim se vzájemně domlouvat a najít kompromis. Synovi poskytněte podporu a ocenění, pokud se chová vámi požadovaným způsobem, ale také v horších chvilkách. Buďte s ním trpěliví, dávejte mu najevo, že ho máte bezpodmínečně rádi a přijímáte ho takového jaký je, i když se vzteká a zlobí. Pomůžete mu tak toto i pro něj složité období překonat a upevnit vzájemné vztahy s vámi jako rodiči i se sestrou. Přeji brzké zvládnutí tohoto náročnějšího vývojového období a hodně radosti ze zdravých dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, moc často poradny nevyhledávám, vetšinou jsme si poradili (sama pracuji s dětma), ale teď sem se začla trápit s dcerkou. Dcera (4,5 roku) má problém když by mela byt i trošku středem pozornosti. Nejčasteji je problem ve školce, maji-li hrat nejakou hru kdy jeden po druhým neco dělá (Když jsou všichni v kroužku a delaji stejnou vec, tak ji to nevadí), dnes meli karneval a sekla se když jí začali chválit kostým, vzala sem ji na dědině na ciklo závod, v momentě kdyz se odstartovalo ona se sekla atd...projevuje se to tak, ze skloni hlavu, zastavi se a prestane mluvit, nekdy se rozbrečí a uteče do kouta, ci koupelny. Nechci jí do nočeho tlačit, ale hledám cestu jak její obavy prolomit. Nedovedu si představit jak by fungivala treba ve škole, když jí vyvolají nebo i jindy v budoucnu...trápí me, že se trápí, nejde sni pak chodit i na bežné dětské akce, různé dětské dny, karnevaly, besídky...ted je sice vše zakázané, ale děla to už od 3 let a teď jí hodně řeší ve školce při programu. Nevím čeho se bojí, přitom je šikovná, hezky zpívá, fyzicky zdatná, navic je dost komunikativni, na ulici se da skazdym do rečí, rada i cizim zazpívá, proste v situacích, kdy je to jen na ní, tak funguje,velmi akční, nikdy jsem ji do ničeho nějak netlačila, samozřejme někdy jsou situace kdy ji rekneme že proste musí. Napríklad ale ten karneval, ona si kostým vybrala, tesila se vse super nez jí učitelka kostým pochvalila a rekla jí ze je krásna, v ten moment šprajc, stala jak solnej sloub, nemluvila, byla před rozbrečením. Netuším co to je, jestli si tim sama musí projít a pak se stím naučí žit nebo nevim. Připadám si jako tyran, ale zase kdybych ji sem tam takové situaci nevystavila, tak si nikdy nezvykne...nevim, zda ji třeba vic chvalit, aby se ji zvedlo sebevedomí, ale nemyslim si ze bych ji chvalila malo...opravdu jsem bezradna...maji byt tridni schuzky a ve skolce to semnou chteji resit...a ja nevim co mam rict, jak ji pomoct. Moc dekuji za radu
Dobrý den, každé dítě jinak zvládá pro něj zátěžové situace jako třeba být středem pozornosti. Záleží na povaze, osobnosti, kondici i rozpoložení dítěte. Jedno dítě si pozornost užívá a za každou cenu se snaží být jejím středem, jiné dítě zase veřejné vystupování nemá rádo a vyhýbá se mu. Záleží také na zralosti a věku dítěte, vliv má i sebedůvěra dítěte, která se ale také vyvíjí. Na chování vaší dcerky není nic patologického, prostě bude stydlivější povahy a ještě není zralá k tomu, aby zvládla veřejně vystupovat. Dejte jí pouze čas, do vystupování před kolektivem je potřeba ji nenutit. Pokud někomu neodpoví, tak prostě neodpoví, vždyť se nic neděje. Pokud se rozpláče, tak ji uklidněte, poskytněte podporu. Pokud ji do vystupování a kontaktů budete nutit, pak se bude cítit ještě méně jistá. Bude si myslet, že je u ní nějaká chyba, že s ní nejste spokojená a nepřijímáte ji takovou jaká je. Když jí poskytnete podporu a porozumění, pak si začne postupně více věřit a bude se postupně osmělovat. Dětským akcím jako karnevaly, dětské dny atd. se nevyhýbejte, nabízejte jí tyto činnosti a společenské kontakty, ale nechte dceru klidně pouze přihlížet a zpovzdálí akci pozorovat. Buďte jí nablízku, kdyby potřebovala vaši podporu. Když na ni někdo promluví a vy budete vidět, že se obává, pak můžete klidně říct, že se dcerka stydí, že určitě odpoví příště. Nikdo se nebude pohoršovat, když se ho dítě stydí a jestli ano, pak je to problém toho dotyčného, ne dítěte. Také ve školce požádejte, aby dcerku do vystupování a kontaktů nenutili, ale podněty nabízeli a nechali na ní do čeho se chce zapojit. Vaše dcerka potřebuje vytvořit láskyplné a podpůrné prostředí, aby se cítila jistě a nebála se a ne tlak, který nyní může cítit ze všech stran a působí na ni právě opačně, než byste chtěli. Je také dobré ocenit ty situace, do kterých se dcera dovede zapojit (např. když ve školce dělají v kroužku to samé a ona to zvládá) a i každý další dílčí úspěch. Ohledně vašich obav ze vstupu do školy je dcera ještě malá, potřebuje celkově i sociálně dozrát. To že se nyní takto chová, nemusí do budoucna nic znamenat a v předškolním věku může být normálně na nástup školní docházky připravená. Pokud budou nějaké pochybnosti o školní zralosti v předškolním věku, pak je možné absolvovat vyšetření v Pedagogicko psychologické poradně. V případě, že by vás chování dcerky stále trápilo, pak můžete realizovat konzultaci u dětského klinického psychologa. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,obracím se na Vás s následujícím dotazem. Autistická dcera (má téměř 5 let), dosud byla na plenách, nyní jsme jí je (opět) vzali s tím, že je má jen na spaní a ve školce (po roce ve speciální školce pro autistické děti, kde wc vůbec neřešili přešla do běžné školky s asistentkou pedagoga). Zkoušeli jsme jí učit na nočník / wc průběžně od jejích cca 18ti měsíců. Vždy se to po nějaké době vzdalo (naposledy na popud školky) s tím, že CNS ještě není dostatečně vyzrálá. Tentokrát jsem se rozhodla, že už neustoupím. Dceři počurané kalhoty vadí a přesto si na wc nedojde. Má dětský nástavec se stupínkem. Vyjímečně potřebu do wc vykoná a vždy je pochválena, dostane čokoládu, kterou miluje a jinak k ní přístup nemá atd. Někdy na záchodě sedí pět minut a hned jak sleze a dostane kalhoty, tak to pustí. V předchozí školce nám tvrdili, že schválně každých pár minut učurává, aby došlo oblečení a dostala zase pleny. Její autismus ani intelektuální deficit není takový, aby nechápala, co se po ní chce (demonstrovali jsme i na čurací panence apod). Od cca jednoho roku mě viděla chodit na wc. Ráno je často suchá (tj po cca 11ti hodinách). Je dosud neverbální, komunikuje jen posunky. Je nějaký způsob, jak tu její manipulaci nebo snad lenost zlomit, aby tento proces učení na wc netrval další řadu měsíců nebo dokonce let? Už jsme opravdu psychicky vyčerpáni, nevidíme světlo na konci tunelu. Na dceru jsem často nepříjemná, což mě mrzí, ale když po sobě čurá a kálí v tomto věku a ještě se nám při tom směje do tváře, tak není jednoduché udržet nervy. Co bylo ve třech letech ještě v jakési "normě" tak nyní už je jasná patologie. Mám obavu, jestli se nám to vůbec podaří vyřešit. Také jsem už slyšela o dospělých autistech na plenách, ale s tím bych se asi nikdy nesmířila.Děkuji
Dobrý den,
pracovat s kterýmkoliv dítětem na rozvoji jeho samostatnosti je důležité, u dětí s určitou odlišností, jako je např. PAS, je pak tato práce ovšem mnohonásobně náročnější. Potíže při nácviku, které pramení právě ze specifičnosti dětí s PAS neulehčuje ani skutečnost, že si rodiče velmi dobře uvědomují naléhavost zvládnutí sebeobsluhy pro budoucí, nejlépe co nejsamostatnější život dítěte.
Tento dlouhodobý tlak a pochopitelné obavy z toho, jak se bude situace u dcery vyvíjet nadále, vnímám i ve vašem dotazu.
Zásadní je, že jste se rozhodla tentokrát v nácviku nepovolit a trénovat hygienu dále. Je ovšem nutné raději počítat s delší dobou nácviku, protože zvládnutí čistoty patří v rámci sebeobsluhy k těm nejtěžším, stojí ale určitě za to vytrvat. Vzhledem k předchozím pokusům, které vždy skončily navracením plenek dítěti lze očekávat, že dítě opět bude čekat na to, že se k plenám opět vrátíte a vše bude tak, jak je zvyklá. S přihlédnutím k menší flexibilitě dětí s PAS je pravděpodobné, že přeučení návyku na pleny bude trvat déle, než si dítě uvědomí, že mu pleny vráceny nebudou.
Při nácviku by bylo vhodné, abyste postupovali jednotně společně s paní asistentkou v MŠ (např. stejné slovo, kterým budete nácvik vždy zahajovat, pravidelnost intervalů v posazování na WC, stejně postupovat při dávání odměny... výrazné chválení při každém úspěchu, používání stejného obrázkového schématu - při nácviku v rámci strukturovaného učení můžete využít např. i kartičky s vyobrazeným postupem https://www.ucimeseradi.cz/procesni-schemata/toaleta/)
Vzhledem k tomu, že se na problematiku dětí s PAS nespecializuji, bych se ale nerada více pouštěla do konkrétních návodů a přimlouvala se za oslovení některého z odborníků, kteří pracují přímo s dětmi s PAS (např. ze sdružení APLA, ProCit apod.) a s nácvikem sebeobslužných dovedností mají zkušenosti. Zde najdete také spoustu informací k tzv. strukturovanému učení, tedy metodě učení vhodné mj. i pro děti s PAS http://www.autismusprocit.cz/strukturovane_uceni.html, dále pak příslušnou literaturu k tématu.
Jako další tip pro inspiraci doporučuji vyhledat si na internetu velmi prakticky zaměřenou bakalářskou práci zabývající se podrobně přímo nácvikem sebeobslužných dovedností u dětí s autismem předškolního věku. Najdete v ní přímo postupy týkající se osvojení hygienických návyků.
Přeji vám i vaší dcerce hodně trpělivosti a radosti i z těch zdánlivě malých úspěchů, které vás budou na cestě za vámi vytyčeným cílem provázat.
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
