Všechny dotazy

Dobrý den,

mohou to být bolesti bříška vyprovokované koupelí, zkuste Espumisan před koupelí.

Dobrý den,

zkontrolujte u svého pediatra.

Dobrý den,

na váš dotaz nelze dát jednoduchou ani jednoznačnou odpověď.  Současné potíže dcery mohou být způsobeny mnoha faktory. Pravděpodobným spouštěčem jejího chování, které se projevuje jako separační úzkost, mohla být nějaká zátěžová situace, kterou dcera zažila. Tato situace mohla, nebo ani nemusela souviset s veřejným vystupováním nebo s mimoškolní akcí, jen se její úzkost takto projevuje. Můžete se zkusit zamyslet, jestli se něco nezměnilo v rodinném prostředí, co by dcera mohla vnímat nějak citlivě. Sourozenec třeba potřeboval pro nemoc více vaší pozornosti, naučil se nějakou novou dovednost, pro kterou byl obdivován, byl u vás někdo na návštěvě, dcerka u někoho byla, napětí v rodině apod. Takových situací mohla být celá řada. Mohlo se také stát, že se dcera ve skupině více lidí ztratila, nebo si to na chvíli myslela a rozhodilo ji to, nebo na ni někdo cizí neočekávaně promluvil, nebo jen může být z nějakého důvodu přetížená a na mimoškolní akce už nemá dostatek kapacity. Podle jejího věku předpokládám, že je v první třídě. První třída sama o sobě je velice pro dítě náročná a zátěžová, a to nemluvím jen o výuce, ale také sociálně. Na konci školního roku už bývají děti hodně unavené, a to i když do školy chodí rády a škola je baví.

Poskytněte dceři i nadále bezpečné a láskyplné prostředí, hodně si s ní povídejte, její obavy nebagatelizujte, poskytněte jí podporu. Je možné, že vám časem sama poví, co se přihodilo. Do výpovědi ji ale nenuťte, nevyslýchejte ji, jen jí dejte příležitost se vám svěřit spontánně. Do hromadných akcí ji nenuťte a počkejte, až sama projeví zájem. Pro jistotu a z důvodu dcerou uváděného strachu z cizích lidí bych vám doporučila obtíže zkonzultovat u dětského klinického psychologa, nebo v poradenském zařízení.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den,

narození dalšího dítěte je vždy pro celou rodinu velká změna. Starší dítě může narození mladšího sourozence vnímat jako ohrožení své dosavadní role a pozice v rodině. Dalo by se říci, že čím více pozornosti mu bylo věnováno, o to více si uvědomuje, že se najednou musí o rodičovskou pozornost dělit. Změní se také klima v rodině, najednou není ten jediný, kolem kterého se všechno točí, návštěvy se chodí dívat na miminko, a ne pouze za starším dítětem. Navíc předpokládám, že maminka byla pravděpodobně po nějakou dobu pryč – v porodnici, než se miminko narodilo. Takže i když máte pocit, že se starší dceři věnujete stále hodně a nic podstatného se pro ni nezměnilo, tak pro ni se může jednat o změnu velikou. A to máte štěstí, že vaše druhé dítě je zřejmě velice hodné, když máte stále dost příležitostí se starší holčičce věnovat. Dcerka si už navíc zřejmě začíná uvědomovat, že ten malý "vetřeleček" nikam neodejde a zůstane v rodině už napořád. Tyto skutečnosti jsou pro ni zdrojem napětí a nejistoty a reaguje na ně separační úzkostí. Přistupujte k dceři citlivě k jejím pocitů a strachu, neodhánějte ji od sebe, poskytněte jí svoji přítomnost, jak jen to bude možné. Nechte pootevřené dveře na záchod, do sprchy, ať vás dcera vidí a je klidná. Nenuťte a nepřemlouvejte ji do aktivit bez vás, i když víte, že je má ráda. Zkuste naopak poslat někoho – babičku, tatínka na procházku jen s miminkem a udělejte si s dcerou holčičí čas jen pro sebe. Dcera potřebuje vaši výlučnou pozornost, můžete ji někdy vzít i někam ven na její oblíbené aktivity, když třeba miminko spí a má vám je kdo pohlídat. Pomoci by mohlo také zapojení dcery do péče o miminko, může například podat plenku, hračku, asistovat při přebalování, koupání, zazpívat bratříčkovi písničku. Je potřeba ocenit, jak už je velká, kolik toho již umí, jak se o bratříčka dokáže postarat. Posílit v ní pocit, že je velká sestra, která má kompetence pomoci při péči o sourozence. Pokud se vám zdaří reagovat na dceřiny potřeby citlivě, pak separační úzkost odezní tak rychle, jak přišla a z dcery bude zase ta veselá a aktivitami hýřící holčička. Trpělivý ať je také tatínek, ať svoji přítomnost a aktivity nabízí, ale nepřesvědčuje, nevnucuje, u dcery by to způsobilo úzkost. Však jeho čas zase zanedlouho přijde a dcera nebo i obě děti si budou jeho pozornosti užívat a je možné, že si potom dcera zase na vás ani nevzpomene. Přeji vám hodně trpělivosti a ať se s vámi (nebo spíše s dcerkou) separační úzkost rychle rozloučí. Pokud by potíže i přes zavedená opatření přetrvávaly delší dobu např. několik měsíců, pak by bylo na místě vyhledat odbornou radu u dětského klinického psychologa.

S pozdravem

Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog