Dobrý den, dcera - 5 měsíců odmítá pít Bebu sensitive. Aby měla dostatek tekutin, tak jí nabízím čaj. Pije ho bez problému. Zkoušela jsem jí i trochu čaje přidat do Beby a pak mi vypila mléko bez potíží. Chci se zeptat, zda jí můžu do mléka dát trochu čaje? Neublíží jí to?
Dobrý den. Můžete přidat do mléka trochu čaje, můžete taky změnit značku mléka.
Pro akci je nutné přihlášení
Zdravím, potřebovala bych radu nebo to probrat jen s někým zkušenější? Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem.(Do té doby normálně chtěla bývat i přes noc u babiček a mě tam nepotřebovala).Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce),ale doma mluví pěkně myslím si,že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama.Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím. Jsem z toho nešťastná. Nechci ,aby z toho měla nějaké trauma. Děti měla ráda a vždy se na ně těšila. Nyní i večer než jde spát tak říká, že nechce do školky. Ráno jsem ji sebou dala jejího oblíbeného plyšáka ,aby mu to tam ukázala a slíbila jsem ji něco za odměnu ,že ji donesu. Chodím do práce na poloviční úvazek na směny takže si pro ni chodím po obědě. Jen v dny kdy budu v práci ji bude vyzvedávat přítel až po spaní. Jak dlouho tohle může trvat? Zkouší to jen jestli povolím s tím pláčem? Kdyby v té školce plakala celý den tak bych chápala, že tam nechce být. Jaký na to máte názor a co by jsme měli dělat?
Dobrý den, doporučila bych vám si nejdříve sama odpovědět na otázku, zda jste vnitřně přesvědčená, že kolektivní zařízení je pro vaši dceru to nejlepší řešení. Pokud rodiče pochybují, zda dítě do školky měli nebo mají dávat, pak zřejmě intuitivně cítí, že by to pro jejich dítě nemuselo být to nejlepší. Někdy rodiče podlehnou konvencím, že je obvyklé, že tříleté dítě již do školky chodí, že si zvykne, že musí apod. Každé dítě se vyvíjí individuálně včetně jeho zralosti a připravenosti na nástup do kolektivního zařízení. Některé děti jsou ve třech letech již plně připraveny, dětský kolektiv vítají, rychle na prostředí školky přivyknou a jsou ve školce spokojené. Některé děti však připravené ještě nejsou. Vaše dcerka navíc prožila zátěžovou situaci spojenou s pobytem v nemocnici a prožívá separační úzkost. Představte si, že takové dítě každé ráno od sebe násilím odlučujete, jaké to pro ni asi musí být. Zvažte, zda vám toto peklo, které připravujete jí i sobě stojí zato. Doporučila bych vám zvážit odložení nástupu do školky alespoň do doby, než se dcerka uklidní a přestane vás tolik hlídat a bát se bez vaší přítomnosti. Píšete, že pracujete na částečný úvazek, musíte zvážit sama, zda by vám dcerku někdo mohl třeba pohlídat, když jste v práci. Pokud se rozhodnete pro setrvání vaší dcery v kolektivu, pak intenzivně komunikujte s učitelkami, doptávejte se a sledujte chování dcery. Také doma si všímejte signálů psychické nepohody, přetížení, změn nálad a chování a v případě obtíží situaci řešte. Můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Jinak "zlobivější" chování dcerky může souviset také s vývojovým obdobím vzdoru, které je pro tento věk normální. Více o tomto období lze najít na internetu, v literatuře, která se zabývá vývojem dítěte, na webu Babyonline a z mnoha dalších zdrojů, nebudu zde proto projevy tohoto období podrobněji popisovat. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobry den, rada bych se zeptala ohledne chovani meho syna. Syn ma skoro 3 roky (v listopadu 3), zcela jiste prochazi obdobim vzdoru a mozna je to umocneno i prichodem sourozence (4mesice), ikdyz k nemu se chova moc pekne, nikdy jsem ho nenutila aby se zapojoval do pece, projevuje zajem sam. Ale posledni dobou je hodne agresivni, vztekly, vse je problem (i veci s kterymi jsme predtim problem nemeli). To co na nej vzdy platilo ted vubec nezabira, nejde mu domluvit, kvuli vsemu breci a vzteka se, je porad hodne nastvany, mraci se. Vetsinou je tohle uz od rana, vstava s brekem a nastvany. Uz si ani nepamatuji, kdy jsme meli den bez place. Nejvetsi problem mame s jeho sestrenici, ktere fyzicky ublizuje. Kopne ji, kousne, strka, placa, stipe a podobne. Obcas chapu, ze on uz by si cilene hral a ona to jeste nedokaze, je o 9 mesicu mladsi, takze cerstve 2 roky, a irituje ho, ze s nim nespolupracuje, nastve ho to a ventiluje se tim, ze do ji kopne. Chapu, ze neumi zvladat svoje emoce, snazim se mu to vysvetlovat, ale uz se bojime, aby ji neco neudelal. Obcas jsou situace, kdy absolutne nechapu, proc to udelal. Jednou ji osklive kousnul a taky zmacknul ruku az se klepal a nechtel pustit. Musela jsem ho placnout, vubec na me nereagoval. Kdyz se ho ptam, proc to dela, tak mi rika, ze ji rad ublizuje. Ale na druhou stranu ji ma opravdu rad. Kazdy den se na ni pta a rika mi, ze se tesi az za ni pojedeme a budou si spolu hrat. Nikomu jinemu to nedela, k detem na hristi se chova pekne, male deti dokonce pohladi po tvari. Uz nevim, jak to mam resit, nechci ho mlatit, nemyslim si, ze by to pomohlo. Ale vysvetlovani nepomaha. Zkousela jsem nejprve mluvit a uklidnit ji, omluvit se, aby videl, jak to resim, ale ani tuk. Vyhrozovani, zakazovani a kriceni nepomaha. Uz opravdu nevim. Vubec nechapu, proc to dela. Taky tomu nemam sanci 100% zabranit, kdyz spolu travime napriklad vikend, tak jsou chvile, kdy jsou sami. Ikdyz se snazime aby spolu sami nebyli, nekdy to je neuhlidatelne. Moc dekuji za nazor, pomoc, napad, jak bych tomuto mohla pomoci.
Dobrý den, píšete, že se váš syn prochází obdobím vzdoru. Vámi popisované projevy chování syna jako je vzteklost, rozmrzelost, naštvanost, vše je pro něj problém.... jsou právě projevem tohoto vývojového období. Příchod mladšího sourozence opravdu mohl příchod tohoto období uspíšit či umocnit. Prožívání vývojového období vzdoru však automaticky neznamená, že je tím vše vysvětleno a že se dítě nemůže cítit špatně nebo že něco nepotřebuje. Naopak je důležité v tomto období přistupovat k dítěti citlivě s respektem k jeho potřebám. Neustálá rozrmrzelost, a agresivita není pro tak malé dítě úplně typická. Chlapec možná potřebuje více rodičovské pozornosti, zkuste se mu více přiblížit, zapojte se do jeho hry, vezměte ho někam jen samotného bez mladšího sourozence. Děti, se kterými si rodiče více hrají a reagují citlivě na jejich potřeby a emoce jsou spokojenější a projevy období vzdoru jsou mnohem mírnější. Nesnažte se hru syna řídit, ale zapojte se do ní na jeho vývojové úrovni. Místo stálého domlouvání a usměrňování mu můžete zkusit dát více prostoru, naslouchat tomu co chce a potřebuje, vystihnout chvíle, kdy je klidný a ty podpořit. Zapojení do péče o mladšího sourozence rozvíjí dobrý vztah mezi dětmi do budoucna. Podpořte synka, když chce pomáhat sám, oceňte jeho schopnosti, kolik toho jako starší bratr už dokáže. Ohledně vztahu se sestřenicí jsou děti ještě příliš malé na to, aby byly schopné rozvíjet kooperativní hru. Váš syn je vzhledem k věku vývojově mírně dopředu, schopnost spolupráce se však i u něj teprve rozvíjí a je ještě omezená. Nezbude vám proto, než společnou hru dětí kontrolovat, usměrňovat, dohlížet na ně, pokud se chcete vyhnout fyzickým konfliktům. Jejich vzájemné pošťuchování je známkou blízkého až sourozeneckého vztahu mezi nimi. Opět se můžete zkusit do jejich společné hry zapojit, citlivě ji řídit a usměrňovat. Ukázat dětem jak pomocí domluvy lze předejít konfliktům, ale také, že vůli druhého dítěte je potřeba respektovat a ne vždy třeba půjčí nějakou věc či hračku. Do půjčování hraček by se děti neměly nutit, nemají ještě upevněnou představu vlastnictví, domnívají se, že pokud věc půjčí, tak již není jejich a už se jim nevrátí. Podpořte svou pozorností, když se k sobě děti pěkně chovají, dovedou se domluvit. Vlastním příkladem ukažte. jak komunikovat, jak si hrát, rozdělte jim úkoly, role, činnosti. Případným konfliktům se snažte předcházet například výběrem vhodných hraček, vyhněte se situacím, o kterých víte, že při nich ke konfliktům dochází. Ubližování sestřenici vyvolává rozruch a vaši pozornost, kterou věnujete synovi, proto pro něj může být přitažlivé. Dítě si také zkouší kam až může ve vztazích s druhými zajít, zkouší si svoji sílu a experimentuje. Blízký kontakt mezi dětmi se k tomu přímo nabízí. Pozornost tedy zkuste věnovat tomu chování, které od synka požadujete a také mu konkrétně a úměrně věku vysvětlete, jak by se chovat měl. Omezte zákazy a příkazy. Mějte se svým synkem trpělivost, žádný učený ani v mezilidských vztazích z nebe nespadl. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobry den,mam syna, kterému bude rok. Ma ted potize se spánkem, nemuze usnout, v noci se budi. Zda se, ze jeden spanek je malo a 2 uz jsou moc, takze asi přechodne obdobi. Neco jsem cetla o dětském spanku a docetla jsem se, ze se kojenci nemaji budit. Ja jsem syna obcas budila uz od 5 mesicu z odpoledniho nebo dopoledního spanku, aby to vycházelo, ze nepujde spat pozde vecer. Nekolikrat tydne. Spaval krasne celou noc. Nekdy mel obdobi, ze se budil v noci. Ted se budi brzy nad ranem a kojime a kojime. Muj dotaz zni, jestli jsem mu buzením mohla nejak ublizit, at uz v psychomotorickem vyviji, nebo v růstu nebo v oblasti návyků spanku. Brala jsem to jako součást režimu, předpokládala jsem, ze nocni spanek je dulezitejsi. Nemohou ty potize, ktere ma ted se spánkem nejak souviset s tim, ze jsem jej budila uz kdyz byl maly? Budila jsem jemne nebo jsem zacala potichu uklizet. Kdyz se probudil a plakal, tak jsem nabidla kojeni a vetsinou spal dal, pokud ne, tak jsem uklidnovala. Dekuji moc za odpoved.
Dobrý den. Buzení dítěti určitě neublížilo, nyní jde asi o přechodné období, zkuste mu nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2tbl, podporuje vyzrávání mozkových funkcí a zklidňuje.
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
