Všechny dotazy

Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jestli nevadí když dávám své dítě spát ven do kočárku v tomto chladném období když je nachlazené. Bohužel doma v postýlce mi přes den od mala vůbec neusne takže ho nechávám venku téměř v jakémkoliv počasí. Teď má kašel a je zahleněný,bez rýmy,teplotu střídavě kolem 37°C. Nemusím se tedy bát když je dítě pořádně zakryto?

Dobrý den, mám 2 syny (3 roky a 6 měsíců). Dotaz se týká zvláštního chování staršího syna.Poslední zhruba měsíc má syn takové divné záchvaty. Pokaždé je vyvolá něco jiného. Vždy jde ale o to, že se v danou chvíli nedokáže rozhodnout, co vlastně chce, a hrozně se u toho začne vztekat. Jako příklad se vám pokusím popsat situaci, která se stala včera podvečer. Synové byli teď nachlazení a ten menší má stále ještě rýmu. Střikala jsem mu do nosu kapky. Starší chtěl taky stříknout, tak jsem vzala kapky a v tu chvíli pronesl, že nechce. Tak jsem začala kapky uklízet a on zase, že chce stříknout, pak hned nechce a takto se to opakovalo. Už jsem mu řekla, že stejně nebude chtít, tak ať už mlčí. A to začal brečet ještě víc (téměř hystericky). Vůbec nebylo možné ho uklidnit. Hrozně se vztekal. Nepomáhalo to ani po dobrém ( objala jsem ho a mluvila k němu, aby se uklidnil), ani po zlém (vynadat mu a odnést ho do jiné místnosti, aby se uklidnil, táta mu i plácnul přes zadek). Syn je sice rošťák a zlobí dost, ale i když to tak možná vypadá, že to dělal na truc a zlobil, já na něm pozorovala, že to tak není, že si v tu chvíli neví rady sám se sebou a nedokáže se rozhodnout, co vlastně chce. Dnes ráno jsem mu udělala kakao a on zase že nebude pít kakao, během vteřiny, že chce kakao, opět ne a to trvalo asi půl hodiny. Pak ho vypil. Podobných situací přibývá (chce jet k babičce, vzápětí nechce, chce, nechce. Hračku si vezme sám, najednou ji mám vzít já, ihned pronese, že ji vezme on ...). Jsem z toho už zoufalá, nevím, jak s ním v danou chvíli jednat, mám obavy, aby to nebyl projev nějaké psychické poruchy. Patří to k jeho věku? Nebo je to psych. problém? Ještě dodám, že často brečí a křičí ze spaní. Také trochu žárlí na mladšího bratra. Za radu děkuji.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, dnes jsem si dělala těhotenský test ovulační, jsem těhotná nebo ne? Poradíte, prosím?

Zdravím, potřebovala bych radu nebo to probrat jen s někým zkušenější? Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem.(Do té doby normálně chtěla bývat i přes noc u babiček a mě tam nepotřebovala).Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce),ale doma mluví pěkně myslím si,že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama.Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím. Jsem z toho nešťastná. Nechci ,aby z toho měla nějaké trauma. Děti měla ráda a vždy se na ně těšila. Nyní i večer než jde spát tak říká, že nechce do školky. Ráno jsem ji sebou dala jejího oblíbeného plyšáka ,aby mu to tam ukázala a slíbila jsem ji něco za odměnu ,že ji donesu. Chodím do práce na poloviční úvazek na směny takže si pro ni chodím po obědě. Jen v dny kdy budu v práci ji bude vyzvedávat přítel až po spaní. Jak dlouho tohle může trvat? Zkouší to jen jestli povolím s tím pláčem? Kdyby v té školce plakala celý den tak bych chápala, že tam nechce být. Jaký na to máte názor a co by jsme měli dělat?