Všechny dotazy

Dobrý den, v případě vašeho synka se může jednat o příznaky poruchy pozornosti a aktivity, takzvaný ADHD syndrom. Děti s tímto syndromem jsou odmalička velice živé, těžce se koncentrují, mají potíže vydržet u nějaké činnosti, zejména pokud je nezajímá, mají potíže dokončit uložené úkoly, rozvrhnout si práci, plánovat, předvídat, jsou tělesně neklidné, pořád jakoby v pohybu, neposedí, nepostojí, jsou divoké, neposlušné, impulzivní, mají sníženou sebekontrolu. Doporučila bych vám vyšetření synka u dětského psychiatra, ničeho se neobávejte, ADHD syndrom se dá léčit stejně jako každá jiná nemoc s velmi dobrými výsledky. Neléčené potíže se zvyšují, stupňují, brání dítěti ve vývoji mozku a centrálního nervového systému, dítě má výchovné potíže v předškolním zařízení, následně ve škole je stále napomínáno, káráno, trestáno. Zkuste doma přistupovat k synkovi trpělivě, vlídně, ale důsledně. Na dodržování stanovených pravidel, splnění zadaných úkolů, trvejte. Synovi však můžete například s úklidem pokojíku pomoci, neumí si práci rozplánovat, ztratí se, zapomene, co chtěl dělat, začne si hrát.... To se stává i dětem, které ADHD syndrom nemají. Tresty, které na něj neplatí, omezte, případně úplně vynechte, jenom se tím zbytečně vysiluje vy i syn. Pravděpodobně se vám pak stává, že na dodržení trestu nezvládnete trvat a syn se vám pak jakoby "vysmívá", může to však být i projev prodlouženého, nebo opožděného období vzdoru. Jeho reakce neberte osobně, nenechte se vyprovokovat, ale na trestu nebo úkolu trvejte. Místo trestů zkuste raději využívat pozitivní motivaci, vymyslete třeba společně se synem systém odměn nebo výhod, které může získat, když něco dodrží, splní. Formulujete vždy konkrétně za co je možné odměnu získat a jak dlouho musí požadované chování, činnost vydržet, aby odměnu získal (odměnou nemusí být sladkosti, ale třeba obrázek, smajlík, návštěva zoo, čtení pohádky, společná oblíbená činnost s dítětem.....). Dcera zřejmě syna opravdu jen napodobuje, jeho chování je pro ni atraktivní, jakmile začnete situaci s chlapcem řešit a dojde ke zklidnění jeho chování, také ona se zklidní. S návštěvou lékaře neotálejte, čím dříve se začne situace řešit, tím to bude pro synka lepší. Podnětné informace můžete najít např. na internetových stránkách: www.adehade.cz. 

Dobrý den, je dobře, že syn má potřebu se vám se svým chováním svěřit a je vidět, že vám důvěřuje. Jeho chování může opravdu patřit k fázi experimentů s vlastním tělem a poznávání ostatních a nemusí mít, ale může sexuální podtext. Takové chování se vyskytuje i u dětí již v předškolním věku, také masturbace se často už u předškolních dětí objevuje. Zkuste si  s ním promluvit, nebo zapátrejte, jestli se nestal svědkem nějakého sexuálního chování (v televizi, doma, ve filmu nebo jinde), které by v něm vzbudilo mírně předčasný zájem o sexualitu. Děti ve věku vašeho syna jsou velmi zvídavé, všímavé, experimentují, osahávání pohlavních orgánů v nich vzbuzuje libé pocity.  Na místě by pak byla sexuální osvěta, chlapce netrestat, nevyvolávat v něm pocity viny, ale vysvětlit mu, že doteky na intimních místech jiných dětí nejsou v jeho věku přípustné, jsou dokonce zákonem zakázané, a pokud se týká doteků vlastního těla, pak že se jedná o normální chování (je to důležité pro jeho další zdravý sexuální vývoj), ale že se jedná o intimní činnosti, které se nedělají na veřejnosti ani před jinými dětmi. Veďte ho k tomu, aby si uvědomil cenu svého těla a zároveň respektoval i intimitu ostatních dětí. Vhodné by bylo zakoupit literaturu o sexu, která je pro děti uzpůsobena, např. vyšla kniha s názvem "Moje první knížka o sexu" Ottovo nakl., která je běžně k mání a dá se objednat i přes internet. Postupujte citlivě s ohledem na věk chlapce, velmi oceňte, že se vám svěřil a nezklamte jeho důvěru, situaci řešte rychle, než se svěří rodičům některé jiné zúčastněné dítě a z původně nevinné dětské hry by se mohlo stát velké nedorozumění.

Dobrý den, každé dítě je jinak citlivé, je to svébytná malá osobnost a jeho vyzrávání je individuální záležitostí. Uvádíte, že synek je citlivý, zřejmě bude také hodný a submisívnější typ, proto pro něj opravdu může být v jeho věku těžké zvládnout pobyt v kolektivu dětí. Stává se, že děti jsou po nástupu do MŠ zpočátku nadšené, ale posléze, když zjistí, že se jedná o jakousi obdobu "povinnosti", se docházce začnou bránit. Pokud rodič chodí do zaměstnání, pak nezbývají jiné možnosti, než aby si dítě zvyklo. Vy však máte možnost zůstat s chlapečkem ještě doma. Vzhledem k tomu, že si stěžuje na "zlobivost" ostatních dětí a ne na pobyt v MŠ jako takový, může opravdu vnímat některé "dravější" děti s obavami a mít z kontaktu s nimi strach, nemusí být ještě vyzrálý jim čelit. Proto bych se v tomto případě přikláněla spíše k možnosti využití zbývající půlroční mateřské dovolené a synka zbytečně netrápit, když to není bezpodmínečně nutné. Pokud budou v MŠ vstřícní, dohodla bych si s nimi účast na společných akcích v MŠ (divadlech, karnevalech, oslavách apod.), kde by mohl váš chlapeček získávat svoje první zkušenosti v kontaktu s ostatními dětmi pod vaším dohledem a vedením. Vy se s ním také setkávejte se známými a kamarádkami s dětmi a v řešení případných dětských sporů můžete být synkovi nápomocná (ne však řešit situace za něj, spíš vysvětlit a ukázat, co by měl dělat), toto otužování je pro něj důležité. Své rozhodnutí můžete ještě probrat také s učitelkami v MŠ, ale pokud se rozhodnete, stůjte si za svým, vy znáte své dítě nejlépe a intuitivně cítíte, co je pro něj správné. Přeji vám hodně úspěchů ve výchově.

Děkujeme za Váš dotaz. Podobné projevy, jaké popisujete u Vašeho syna Kubíka, má opravdu spousta dětí při zahájení docházky do školky. Adaptace na školku je velmi individuální, záleží vždy na mnoha faktorech - od osobnosti dítěte, výchovných opatření po předchozí sociální zkušenosti. Jako pozitivní signál vidím, že chlapec při vyzvedávání vykazuje spokojenost a dobrou náladu. Pravděpodobně pro něj samotný pobyt ve školce je příjemnou záležitostí a jeho ranní pláč se nevztahuje k celkovému prožívání docházky do MŠ. Pokud je dětský pláč jen před rodičem a po vstupu mezi děti se rychle vytratí, pak jde jen o malé divadélko. Zjistíte-li od paní učitelky, že pláč přetrvává ještě delší čas po odchodu, je dobré se situací začít více zaobírat a případně navštívit psychologa. Zvláště přidávají-li se k pláči i další změny chování dítěte (pomočování, noční děsy, „útěky do nemoci“ aj.). Obecně se dá říci, že snadněji se adaptují děti, které jsou zvyklé trávit čas i s jinými osobami než jsou ti nejbližší (otec, matka). Také děti, které již jsou zvyklé na kolektivy vrstevníků z jeslí, mateřských center, dětských hřišť apod. Neplatí to tak vždy, ale často je snazší a rychlejší zvykání u těchto dětí, než u dětí, které téměř všechen svůj dosavadní čas trávily jen např. s matkou. Dále dítěti usnadňuje nástup zdravé sebevědomí, zvládnuté návyky a dovednosti odpovídající věku. Proto je třeba motivovat děti k samostatnosti při stolování, hygieně, oblékání a zvládnutí pobývání v přítomnosti jiných osob. Důležité je, aby dítě vědělo, jaké očekávání od nich rodiče mají a jak jim záleží na zvládnutí některých situací. Úspěchy je samozřejmě třeba dostatečně ocenit, aby mohlo dojít k jejich upevnění. Kromě výše zmíněné předchozí přípravy je možno podpořit přímo proces docházky např. zpříjemněným ránem, kdy dítě bude mít společnou snídani s rodiči, bez spěchu, s pozitivně laděným motivačním povídáním o činnostech, paní učitelce a kamarádech, které dítě čekají ve školce. Je také možné jej zpočátku dávat do školky jen na dopoledne, umožňuje-li to rodinná situace. Některé školky nabízejí dětem a rodičům první dny strávit společně, což může být užitečné pro senzitivnější a úzkostněji laděné děti. Někdy stačí k vymizení naučených „rituálů“ (v našem případě ranní pláč) i drobná změna v ranní rutinně, např. jiná cesta do školky, změna doprovázející osoby, odlišná reakce na dětský pláč apod. Samozřejmě se jedná o individuální záležitost a je třeba hledat a zkoušet přístupy vhodné zrovna pro Vaše dítě. Dobré je mít na paměti, že každé dítě je jiné a potřebuje jinak dlouhý čas na přijetí nové situace. Důležitá je trpělivost, pozitivní podpora a vyvarování se srovnávání s ostatními.