Dobrý den, vlastně ani nevím, zda se budu ptát správně. Zda jsem tu správně. Mám 15 letou vnučku a ta jako velká většina teenagerů, s okolním světem a přáteli komunikuje přes PC. Nedávno mi zaslala adresu stránek, kde komunikuje se svými známými a hraje s nimi počítačové hry online. Byla jsem ale nemile překvapená, že do éteru mluví i o své menstruaci. Když jsem ji naznačila, že by o takových intimních věcech neměla hovořit takhle veřejně, ohradila se, že je to tak správně, že je to normální.Jsem z toho špatná, tak se chci zeptat, zda jsem tak konzervativní nebo se situace změnila a opravdu už se dnes o takových věcech hovoří otevřeně i v éteru mezi "známými" lidmi.Děkuji za odpověď.Chci být dobrá babička, ale v tomto případě nevím, jak se zachovatJana
Dobrý den, role babičky je v tomto ohledu nevděčná. Musíte mít na paměti, že vychovatelé vaší vnučky jsou její rodiče. Oni by ji také měli o bezpečném chování v prostředí sociálních sítí a na internetu poučit. Můžete zkusit situaci probrat s nimi a oni by s vnučkou mohli její počínání na internetu rozebrat. Vnučku by ale bylo dobré upozornit, že si s maminkou nebo s tatínkem promluvíte. Můžete však také vyjádřit svůj názor a sdělit jí, že se vám tento s kamarády sdílený obsah nezdá být vhodný. Je pravda, že obecně se komunikace o záležitostech týkajících se intimního života, sexuality a podobných témat hodně vyvíjí a uvolňuje, témata, která byla ještě nedávno tabu, jsou již nyní zcela normální. Tady se však jedná o osobní intimní témata, ne o společenskou obecnou diskuzi o sexu. Můžete se zkusit vnučky zeptat, jestli by o své menstruaci vyprávěla kamarádům při osobním setkání. Nebo zda by chtěla, aby se jejími vyjádřeními o svém intimním životě uspokojoval nějaký pedofil či sexuální deviant. Upozorněte ji, že všechno tohle se pod zdánlivou anonymitou sociální sítě může stát. Můžete ji upozornit na film "V síti", který tuto problematiku mapuje a rizika ukazuje. Ať vnučka zkusí sama zvážit, co chce a co nechce ze svého intimního života sdílet s širokým okolím. V patnácti letech by to již měla být schopna vyhodnotit. Nečekejte, že uzná, že třeba pochybila, je dost možné, že bude reagovat odmítavě, ale své počínání na internetu pravděpodobně příště lépe promyslí. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Vážená paní Krupková, prosím Vás o radu.Dcera, v 02/2022 ji budou 3 roky, je velmi šikovná a společenská. Troufám si tvrdit, že je ve vývoji trochu napřed. Chtěli jsme, aby nastoupila od 09/2021 do školky, bohužel pro ni neměli v místě našeho bydliště místo. Nejprve jsme to neřešili a prostě jsme to brali tak, že bude chodit příští rok. Ale v říjnu 2021 se nám narodila druhá dcera, a nakonec jsme usoudili, že alespoň pár dní v týdnu ve školce starší dceři neuškodí. Aby byla mezi vrstevníky a trošku si "vyhrála". Přiznávám, že času na společné aktivity ve všední dny moc nemám :( Sehnali jsme tedy místo ve školce mimo naše bydliště (o pár vesnic dál, cca 10 minut cesty autem), na kterou jsme slyšeli jen samou chválu a dcera tam nastoupila od prosince 2021. Velmi rychle si zde zvykla, chodí sem ráda, má ráda paní učitelky, nevadí jí spinkání po obědě. Zapadnutí mezi ostatní děti bude asi trvat déle, vzhledem k tomu, že nastoupila později, ale ani na to si nestěžuje. Prostě ideální situace. A teď se dostávám k mému problému, nebo spíše dilema! Mám dceru nechat ve stávající školce, kde je spokojená a již si zvykla nebo ji přehlásit od nového školního roku do školky v místě bydliště? Ve stávající školce si dcera určitě najde kamarády, ale jinak v této vesnici nikoho neznáme. Děti odtud pokračují na místní ZŠ, kam dcera chodit nebude. To je jediný problém do budoucna, který řeším, jinak je mi školka velmi sympatická, i paní učitelky, dojíždění mi nevadí, prostě bych ji tu nejradši nechala. Ale nebude potom sociálně vyloučená v rámci svého bydliště? Do budoucna i v ZŠ? Školku v místě našeho bydliště moc neznám, režim bude asi dost podobný. Možná zde bude více dětí ve třídě. Snad by i chodila do třídy se svým bratrancem. Na paní učitelky už tolik chvály bohužel neslyším.V naší vesnici se s pár rodinami ze sousedství vídáme, ale až jejich děti také nastoupí do školky a najdou si tam své kamarády, tak nevím, jestli pro ně bude dcera ještě „kamarádka“ nebo jen „sousedka“, se kterou se třeba nebudou chtít vídat… Což samozřejmě nemusí do budoucna stejně chtít, i kdyby chodily do stejné školky.Nebo myslíte, že to zbytečně moc řeším? Že si dcera stejně rychle zvykne od září na novou školku? Nebo ji naopak mám nechat ve stávající školce a nemotat jí hlavu a co bude za skoro 4 roky na ZŠ teď neřešit?Asi stávající školka přirostla k srdci hlavně mně a tu změnu si nedokážu představit ????Snad jsem svůj dotaz položila alespoň trochu srozumitelně. Budu moc ráda za Váš názor.Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den,
v dotazu uvádíte, že je dcerka ve stávající školce spokojená, vy jste také spokojená, na školku máte i kladné reference. To je hned několik dobrých zpráv. Na druhou stranu máte trochu obavy, aby holčička nebyla vyloučena z her vrstevníků v místě vašeho bydliště a později z kolektivu ve škole, zvažujete tedy vhodnost přestupu do místní školky, ze které však zřejmě tolik optimistické pocity nemáte.
Podívala bych se na to úplně pragmaticky - školek, se kterými bude spokojené dítě i rodiče není neomezené množství. Popravdě řečeno, je štěstí, když hned napoprvé zavládne u všech zúčastněných spokojenost.
Co se týká kontaktu s dětmi z místa bydliště, vždy budete mít možnost zajistit dceři, aby se s dětmi setkávala a měla možnost si s nimi pohrát. Děti se mohou např. navzájem účastnit narozeninových oslav, ale příležitostí se potkat a více poznat bude jistě dost.
Nebála bych se tedy toho, že bude dcera potom pro děti za pár let ve škole "cizí", navíc pokud nemá výraznější problémy se seznamováním s dětmi, není důvod, proč by do kolektivu nemohla hladce zapadnout. V předškolním věku se sice někdy už začínají formovat trvalejší kamarádství, ale určitě to neznamená, že si děti i ve škole budou hrát a kamarádit se jen s tím, koho znají ze školky. Dceři může školka v jiné obci přinést další kamarády, v místě bydliště pak bude mít kamarády jiné.
Domnívám se, že pokud se budete nyní držet toho, co se vám osvědčilo, neuděláte chybu a do budoucna se dcera zařadí mezi děti, které bude znát minimálně ze sousedství, úplně v pohodě. V 1. třídě budou spolu všichni začínat od začátku a kamarádské vztahy se budou nově vytvářet a proměňovat, ostatně jako i ty následující roky.
Hodně radosti se škol(k)ačkou i miminkem.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, má 13letá dcera asi začíná trpět panickou poruchou. (Já, moje sestra i matka tím trpíme odjakživa.)Začala pociťovat před školou,ve škole i večer před spaním pocit na zvracení, knedlík v krku. Když jsou prázdniny a je běžný klidný chod bez stresu, je vše v pohodě. Myslím, že je spouštěč škola, dcera je introvert, učí se na jedničky, občas dvojky. Má strach z ústního zkoušení, přednesu čehokoliv před spolužáky. Nikdo jí však ve škole neubližuje, je bezkonfliktní a dá se říct neviditelná žákyně. Jak jí mohu pomoci, aby se přestala strachovat a panikařit? Děkuji M.
Dobrý den, píšete, že podobnými obtížemi jako vaše dcera trpíte také. Podle toho co popisujete se ve vaší rodině zřejmě jedná o dědičnou zátěž. Pravděpodobně se jedná o určitou labilitu nervové soustavy a tendenci v zátěži spojené s výkonem (alespoň u vaší dcery se jedná zřejmě o spojení se školou) reagovat neadekvátně panickým strachem. Také nástup potíží v období dospívání by tomu nasvědčoval. Své dceři můžete nejlépe pomoci tím, že vyhledáte odbornou pomoc. Pokud jste vy, vaše sestra nebo matka sledovány u odborného lékaře, psychiatra, pak bych vám doporučovala vzít s sebou na konzultaci také vaši dceru. Je na lékaři, aby posoudil její obtíže a případně doporučil další postup včetně případného zahájení medikace nebo psychoterapie. Jinak vzhledem k tomu, že obtížemi trpíte také a máte s nimi v rodině po ženské linii zkušenosti, tak můžete své dceři nejen dobře porozumět, ale také poradit, co třeba vám k vyrovnání se s úzkostí a strachem pomáhá, zabírá. Možná by si s ní mohla promluvit vaše sestra - její teta. Dětem se někdy lépe mluví a svěřuje tetě, než rodičům. Neznamená to, že by s rodiči neměly dobrý vztah, ale s tetou mohou mluvit více na partnerské úrovni a otevřeněji. Nejdříve si ale s dcerou promluvte, jestli o pomoc stojí a jestli ji chce. Přeci jen je už v pubertě a mělo by se počítat také s jejím názorem a potřebami. Ohledně obtíží se strachem ze zkoušení ve škole je možné dceru také objednat do Pedagogicko psychologické poradny, kde proběhne vyšetření obtíží a případné nastavení vzdělávací podpory. Poradna si ale také vyžádá jako podklad odborné lékařské vyšetření, takže bych doporučovala tím začít. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, v září měl syn 3 roky nastoupit do školky. Vše bylo v pořádku, těšil se a chtěl i sám do třídy. Bohužel to jsme ještě netušili, že jedna z učitelek je trochu hrr a děti přímo vytrhává rodičům z náručí. Pro našeho syna to byl šok, když se k němu rychle sehnula a vzala ho do náručí a chtěla ho odvést do třídy. Syn okamžitě začal brečet, kopat, vytrhnul se jí a už jsem ho od sebe nemohla odtrhnout, jak pevně se držel. Po chvíli za námi do šatny přišla druhá paní učitelka s tím, ať s ním zkusím jít do třídy, bohužel ani to už nepomohlo. Musela jsem ho ze sebe doslova strhnout, aby se mě pustil. Ve školce nakonec na 2h zůstal, ale s tím, že visel na klice a křičel. Když jsem si pro něj přišla učitelka tvrdila, že se po nějaké době uklidnil a trochu si hrál. Jeho pohled značil spíše úlevu, že může jít domů (má domněnka). Druhý den, když jsme měli jít, chytnul se postele, brečel a říkal, nechci do školky. Takto to bylo i třetí den. Další dny už jsme ho do školky nedávali, byl nemocný, ale hlavně nám začal křičet ze spaní nechci, nechci, ne, ne a jen se před ním někdo zmínil o školce, okamžitě se rozbrečel. Nakonec jsme školku odložili na leden, ale po pravdě nevíme, jestli tam půjde. Teď po měsíci občas sám o školce mluví, že mamka půjde do práce a on do školky, ale jakmile jdeme okolo školky jen na procházku, začne hned plakat a nechci do školky. Začali jsem prozatím navštěvovat kroužek, aby byl nadále v kontaktu s dětmi. První den ale když jsme tam přišli, tak se ke mě po chvíli přitisknul a začal plakat s tím, ať jdeme domů, že nechce být ve školce.Dětský kolektiv vyhledává. Rád si s dětmi hraje. Je komunikativní. Nemá problém být občas i beze mě. Bohužel cokoliv se týká školky nechce, ani děti, hračky... Vše mimo ni je v pořádku.Nevíme s přítelem jestli ho do školky nutit s tím, že si zvykne, jak nám všichni tvrdí, nebo raději počkat až mu budou 4 roky (rodičovskou mám do jeho 4 let), že by zapomněl na nešťastnou náhodu s paní učitelkou. Děkuji za odpověď
Dobrý den, ohledně připravenosti dítěte na nástup do předškolního zařízení je to obdobné jako s nástupem do školy. Obecně platí, že většina dětí v daném věku (u MŠ 3 roky u ZŠ 6 let) je na zahájení docházky do kolektivního zařízení či školní docházky připravena. Proto jsou na základě psychologických poznatků o vývoji dítěte věkové hranice takto nastaveny. Ale vývoj každého jedince, tedy dítěte, probíhá individuálně, protože každý člověk je prostě originál. Nervový systém dítěte tedy může vyzrávat odlišnou rychlostí a není to žádná porucha, vada nebo patologie. Jedná se o poměrně velké procento dětí, u odkladu školní docházky se jedná cca o 20 % dětí, které ještě na zaškolení nejsou připravené v 6 letech. Dá se to proto analogicky vztáhnout i na zralost dětí pro nástup do MŠ. Přitom ale to, že dítě není připravené na nástup do školky, vůbec nemusí znamenat, že v budoucnu bude mít odklad školní docházky. Vývoj totiž probíhá individuálním tempem, může být nerovnoměrný, zrychlovat se či zpomalovat. Některé děti se vysloveně vyvíjejí skokově. Podle popisovaného chování vašeho syna to působí, že se jedná o šikovného normálně se vyvíjejícího chlapce, který ale ještě není připraven na oddělení od rodičů. Samozřejmě ne úplně šikovný přístup paní učitelky ve školce situaci nepřidal a syna zřejmě vyděsil. Zkuste ho opatrně zapojovat mezi děti formou kroužku, kdyby ale měl z docházky trauma, objevovaly by se noční děsy, plačtivost a podobně, pak ji raději přerušte a chlapce nenuťte. Ohledně školky si zkuste se synem o všem přiměřeně jeho věku povídat, můžete ho připravovat pomocí her na školku, nebo vhodných knížek o prostředí MŠ (na trhu jsou různé), které hravou a pohádkovou formou dítě na vstup do školky připravují. Případné spontánní dotazy syna na školku úměrně jeho věku pravdivě zodpovězte. S docházkou můžete zkusit začít zase v pololetí, ale pokud by syn špatně reagoval, pak by pro něj bylo vhodnější počkat až na další školní rok. Bylo by vhodné si předem promluvit s učitelkami ohledně přístupu k synovi, co váš chlapec potřebuje, aby se cítil dobře. Obecně lze říct, že braní cizího dítěte do náruče není nejvhodnějším způsobem prvního kontaktu a většina dětí by reagovala strachem. I když dobré úmysly paní učitelky jsou pochopitelné. Možná byla také sama nervózní a chtěla chlapečka rychle uklidnit. Přeji, aby se podobná zkušenost neopakovala a aby váš chlapec brzy dozrál k docházce do školky, která mu přinese mnoho radostí, kontaktu a zážitků s ostatními dětmi. Mgr. Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
