Dobrý den, chtěla bych se zeptat, v těhotenství se mi na vnitřní straně kotníku udělaly křečové žíly, červené metličky, a po porodu se to nijak nezlepšilo. Pociťuji nepříjemný tlak v kotníku a lýtku. Před otěhotněním jsem užívala Ascorutin, ten mi pomáhal, ale nevím, zda-li bych si ho teď mohla vzít, když kojím. V těhotenství jsem krátce užívala Detralex, ale nijak zvlášť mi nezabíral. Mohla byste mi prosím poradit, co mohu užívat na tento problém, aby to nijak neublížilo miminku? Předem děkuji za odpověď.
Dobrý den, nevím, jak dlouho jste po porodu, ale někdy vše chvíli trvá, tak buďte trpělivá. Sice jste porodila, ale i hormonální změny, které se odehrávají po porodu a během kojení, mají na tyto věci vliv. Nic jiného, než Detralex a stahovací punčochy vám cévní lékař asi v tuto chvíli, kdy kojíte, stejně nedoporučí. Je to ale pouze můj názor. Tyto potíže ale určitě spadají do kompetence cévního lékaře, nikoliv gynekologa.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,ráda bych Vás touto cestou požádala o radu. Mému synovi je 5 let a bohužel občas má problémy s chováním. Asi bude nejlepší když uvedu příklady. Syn hraje fotbal a když měli zápas a čekali na začátek, tak jen tak schválně šlápnul na nohu vedle stojícímu chlapečkovi, který mu nic neudělal. To jsem si ještě řekla, budiž, jsou to malé děti, dělají blbosti. Za to co udělal se omluvil, slíbil že už to neudělá. Jenže pak byl na plavání, na které chodí už od září. Po skončení lekce ho trenérka přivedla pobrekávajícího za ruku a opět ( už se to stalo jednou ) na mě spustila, že jí opět neposlechl, že na ní hulákal, když po něm něco chtěla, že ho i vykázala na chvíli z bazénu, že takhle to nejde, že takhle s ní mluvit nemůže. Když jsem jí řekla, že potom co už se to jednou stalo, jsem mu domlouvala, že to nesmí dělat, že musí poslouchat, a pokaždé mu to opakuji před začátkem hodiny a on mi na to už občas naštvaně odpovídá, že už mu to nemusím řikat, že to ví, že mu to pořád řikám, mi odvětila,že to je přesně ono, že pětileté dítě se mnou nemá co diskutovat, naznačila, že by mu dvě "flákla" a byl by klid. Potíž je v tom, že já s tímto řešením nesouhlasím. Navíc pak z vyprávění syna vyšlo najevo, že se to stalo v okamžiku, kdy byli ve velkém bazénu, kde ručkovali u kraje a učitelka po něm chtěla aby se během toho potopil a područkoval tyčku. Z čehož on měl strach, nechtěl to udělat, ale ona ho stále držela za ruku a nutila ho. Nevím, ale nejednal by i dospělý stejně ? Já pokud bych měla z něčeho strach, tak bych to asi také nechtěla udělat a bránila bych se. Bohužel byl včera syn opět na tréninku fotbalu, a vím to jen z vyprávění, osobně jsem tam nebyla, ale provokovala ho tam jedna holčička a on bohužel zareagoval tak, že jí několikrát vší silou bouchnul do zad. Na což trenér zareagoval tím, že na něj zařval ať vypadne. I když se mu na konci přišel omluvit, že to přehnal, jsem z toho opravdu špatná. Takto už párkrát zareagoval, ale vždy jen na o dva roky staršího bratra, nikdy ne na cizí dítě. On má občas problémy se vztekem, je to jak kdyby se mu zatmělo před očima a jde a bouchne a když už nemůže nikoho bouchnout tak aspoń kopne do zdi nebo dveří. Prostě má problém na to že mu někdo ublíží nebo se mu posmívá nebo prostě jen se mu nelíbí jak se k němu někdo zachová nebo po něm někdo chce aby udělal něco co on zrovna nechce, adekvátně zareagovat. Já vím, že je mu teprvě pět let a spoustu věcí ještě neumí nebo neovládá, ale je nepřijatelné, aby se takto choval. On po chvíli "vychladne", omluví se, řekne jak ho to mrzí, že ví, že to nemá dělat, že už to nikdy neudělá, ale stejně se to pak znovu stane. Poradíte co s tím ? Jak ho naučit reagovat více v klidu ? Jak s ním vůbec tyto situace řešit ? Nechci ho bít, myslím že ani zákazy nic neřeší, ale upřímně už nevím jak na něj. Domluva prostě nezabírá. A já nechci mít strach pokaždé když půjde mezi ostatní děti, aby je v takové situaci opět nebouchnul.Děkuji za radu.
Dobrý den, agresívní tendence v chování vašeho syna pravděpodobně souvisí s jeho formující se povahou, výbušnější osobností spolu s nezralostí jeho psychiky, kdy neumí své emoce a afekty ještě dobře zvládat. Omlouváním jeho chování, ať už za ním stojí jakékoliv důvody, však svému synovi nepomáháte naopak. V zájmu vašeho dítěte je společensky přijatelné chování, jinak v životě bude v každém kolektivu narážet na potíže a bude vylučován, protože agresi žádné lidské společenství nebude akceptovat a tolerovat. Proto je potřeba synovo chování začít řešit a nikoliv omlouvat různými důvody, nejlépe je vzniku potíží předcházet. Ohledně jeho docházky do kolektivních sportů může být chlapec na takovou aktivitu, která od něj vyžaduje určitou disciplínu, sebeovládání, spolupráci, případně schopnost počkat, než na něj přijde řada, být ještě nezralý a nepřipravený. Chcete tedy od něj jednoduše v jeho věku příliš, něco, co není schopen splnit, i když se snaží, i když mu vše před každým tréninkem opakujete. Můžete mu poskytnout oddechový čas, věnovat se s ním zatím různým sportovním aktivitám společně a do kolektivního sportu jej zařadit až třeba za půl roku, nebo pro syna zvolit sportovní aktivity individuální. Každé dítě zraje individuálně, některé děti na kolektivní aktivitu v pěti letech zralé jsou, některé prostě ještě ne. Chlapce je potřeba také učit pracovat s vlastními emocemi, vést ho k jejich uvědomění a ke konstruktivní formě potlačení hněvu. Zlost, hněv, vztek jsou přirozené lidské emoce, které jsou v životě v určité míře potřebné, dokážou naříklad člověka hnát kupředu, umožní mu prosadit se ve společnosti. Důležité však je naučit se je ventilovat konstruktivním způsobem, někomu pomáhají sportovní aktivity, fyzická práce (syn může dostávat určité své drobné úkoly, plnit drobné povinnosti apod.), malé děti mohou k uvolnění afektu využít třeba možnost bouchnout si do polštáře, do boxovacího pytle, trhat nebo mačkat papír.... Zkuste se synem společně najít, co by mu vyhovovalo, když se nebude moci ovládnout. Ohledně výchovného přístupu je dobré volit přístup s jasně nastavenými pravidly, trvat na jejich dodržování, nepřipouštět diskuse a zpochybňobání pravidel. Dobré je nastavit systém odměn a pozitivně motivovat i dílčí úspěchy, tendenci syna vyhovět směrem k požadovanému chování. Systém pravidel a odměn za jejich splnění si také můžete sestavit se synem, může na něm aktivně spolupracovat. Důležité však je z nastavených pravidel neustupovat, jinak systém ztratí smysl a nebude efektivní. Na dodržování požadovaných výchovných zásad by se měly dohodnout a podílet nejlépe všichni dospělí, kteří do výchovy syna zasahují. Tresty do výchovného systému patří také, je však potřeba je také jasně stanovit, chlapci by případný trest měl být vysvětlen a měl by jej být schopen akceptovat jako spravedlivý. Tresty samozřejmě nemusí být fyzické, ty ve výchově není třeba používat. V případě výskytu nežádoucího chování chlapce je potřeba postupovat věcně, zaměřit se na řešení problému, ne například na dokazování, kdo co způsobil, vysvětlování, zdůvodňování, omlouvání. K "vyřešeným" prohřeškům se již nevracet, netrestat dítě za jeden prohřešek opakovaně několikrát. Výborně jsou výchovné zásady popsány v knize " Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly"; Sal Severe; nakladatelství Portál. Pokud by potíže u syna neustupovaly, případně se prohlubovaly, doporučuji konzultaci výchovných přístupů a chování dítěte v Pedagogicko - psychologické poradně, kterou lze vzhledem k věku syna spojit případně i s vyšetřením jeho školní zralosti. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,před asi 14 dny dcera (2 roky) byla na očkování - u kterého jí musíme držet, hysterický pláč, nechce si lehnout atd. Odpoledne na to zapomněla. Dnes jsme byly na plavání a při odchodu - převlékání, se mi utrhla lepenka od plenky při přebalování. Jakmile to viděla, hysterický pláč - jestli si myslela, že je to náplast, a že jí chci dávat injekci. Každopádně jsme jí převlékli a po příjezdu si hrála, byla v pohodě. Doma to začalo, hysterický pláč, že nechce novou plínku, nechce ani kalhoty, nechce si ani lehnout. Já, moje máma a táta jsme jí horem dolem utěšovali, že nic nedostane, nic na nožičce nemá, i jsem jí potom hladila, zkoušela jsem to i zamluvit. Při další zkoušce nandání pleny znovu hysterický pláč, až se třásla. Už jsme byli v koncích, co s ní. Chodit taky nechtěla, chtěla nosit, a sahala si pořád na nohu. Nakonec jsem plenku na ní s pláčem dostala, ale kalhoty na spaní už ne. Rozhodla jsem se, že jí je dám až usne. Další problém bylo jít do postýlky, chtěla jen nosit, chodit nechtěla. V postýlce se nepoložila stála, při položení vstala a řvala. Po asi 30 vyčerpávajících minutách se položila a usnula. Mohu se prosím zeptat, jak v takových situacích, kdy dostane blok a nic s ní nehne, se zachovat? Bojím se, aby z toho neměla nějaké psychické problémy, a hlavně si nevíme ani s mými rodiči rady. Jsem v takových situacích zoufalá. Neposlouchá nedá si nic vymluvit a někdy mi ujedou nervy, že zakřičim či dám lehce na zadek, vím, že se to nemá, až mi je z toho potom smutno.Děkuji za radu :) Eva
Dobrý den, nemám informace o jaký tip očkování se u vaší dcery jednalo, je vždy dobré se na možnou reakci či vedlejší účinky očkování zeptat ošetřujícího lékaře vašeho dítěte a stejně tak se poradit, jak k dítěti po očkování přistupovat, kdy je vhodná nějaká tělesná aktivita tipu plavání apod. Asi není dvouleté dítě, které by se nechalo očkovat dobrovolně bez pláče a bez nutnosti držení rodiči, důležitost očkování není dítě schopné v tomto věku pochopit, i když se mu to rodič snaží vysvětlit. Po některém tipu očkování bývá výrazná bolestivá reakce (např. tetanus), kdy dítě bolí celá noha, může odmítat chodit, chce se nosit a je to naprosto normální reakce. Důležité je přistupovat k dceři citlivě, s porozuměním pro její bolest, rozhodně ji za projevy strachu a úzkosti netrestat, ale naopak jí poskytnout maximální možnou podporu a pochopení, pochovat, uklidnit, místo oblékání kalhotek přes bolestivé místo je možné holčičku pouze dobře přikrýt atd. Případný trest by mohl úzkost dítěte jen prohloubit a do budoucna dceři psychické potíže způsobit. Chování vaší dcery není svévolné a úmyslné, ale reaguje pouze na přestálou nepříjemnou situaci. Paměťové schopnosti dvouletého dítěte se rychle vyvíjejí, přesto však v řádu několika dnů nejvíce týdnů na nepříjemný zážitek zapomene. Je možné, že utržení lepítka od plenky dceři očkování připomnělo a očekávala opět bolest s očkováním spojenou, je proto potřeba se vrátit k uklidňujícímu a trpělivému chování, co nejcitlivěji dceru obléknout, utišit. V případě, že by potíže přetrvávaly bych doporučila konzultaci výchovného přístupu k citlivému dítěti u dětského klinického psychologa.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,10.04.2017 jsem vysadila zhruba po osmi letech antikoncepci. Menstruace proběhla od vysazení bez problému. Od vysazení jsem měla a mám křeče v břiše (spíše nalevo pod žebry - domnívám se, že žaludek - jistá si nejsem), zhruba týden po vysazení jsem měla pocit na zvracení a bolest žaludku, nyní již dva dny mám stále křeče v břiše, spíš nalevo, někdy mě bolí při dosednutí (zřejmě vaječníky), ovšem dělám si již třetí den ovulační testy a negativní, kdy jsem toto přisuzovala právě ovulaci. Předevčírem jsem měla vyznačenou pouze kontrolní čárku, včera jsem měla slabší čárku, dnes ještě slabší, čili počítám, že ovulace neproběhla. Styk s partnerem byl od 16.04. ob den pravidelně - nechráněný. Teď nevím, zda-li plaším a bolesti jsou spojené pouze s hormony po vysazení antikoncepce nebo by se mohlo jednat o bolesti, které s hormonální antikoncepcí nemají co dočinění. (Bolesti začaly po vysazení, nikdy předtím jsem je neměla, max. jeden den a velmi výjimečně).Děkuji.Pěkný den,Fojtíková.
Dobrý den, je možné, že pobolívání v podbřišku je součástí změn v průbehu menstruačního cyklu, který byl předtím blokován antikoncepcí. Na druhou stranu pokud pociťujete bolesti i v oblasti žaludku, tak ty by s antikoncepcí neměly mít nic společného. Pokud by tedy bolesti neustupovaly, navštivte praktického lékaře, ať vás někam odešle.
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
