Dobrý den, má 13letá dcera asi začíná trpět panickou poruchou. (Já, moje sestra i matka tím trpíme odjakživa.)Začala pociťovat před školou,ve škole i večer před spaním pocit na zvracení, knedlík v krku. Když jsou prázdniny a je běžný klidný chod bez stresu, je vše v pohodě. Myslím, že je spouštěč škola, dcera je introvert, učí se na jedničky, občas dvojky. Má strach z ústního zkoušení, přednesu čehokoliv před spolužáky. Nikdo jí však ve škole neubližuje, je bezkonfliktní a dá se říct neviditelná žákyně. Jak jí mohu pomoci, aby se přestala strachovat a panikařit? Děkuji M.
Dobrý den, píšete, že podobnými obtížemi jako vaše dcera trpíte také. Podle toho co popisujete se ve vaší rodině zřejmě jedná o dědičnou zátěž. Pravděpodobně se jedná o určitou labilitu nervové soustavy a tendenci v zátěži spojené s výkonem (alespoň u vaší dcery se jedná zřejmě o spojení se školou) reagovat neadekvátně panickým strachem. Také nástup potíží v období dospívání by tomu nasvědčoval. Své dceři můžete nejlépe pomoci tím, že vyhledáte odbornou pomoc. Pokud jste vy, vaše sestra nebo matka sledovány u odborného lékaře, psychiatra, pak bych vám doporučovala vzít s sebou na konzultaci také vaši dceru. Je na lékaři, aby posoudil její obtíže a případně doporučil další postup včetně případného zahájení medikace nebo psychoterapie. Jinak vzhledem k tomu, že obtížemi trpíte také a máte s nimi v rodině po ženské linii zkušenosti, tak můžete své dceři nejen dobře porozumět, ale také poradit, co třeba vám k vyrovnání se s úzkostí a strachem pomáhá, zabírá. Možná by si s ní mohla promluvit vaše sestra - její teta. Dětem se někdy lépe mluví a svěřuje tetě, než rodičům. Neznamená to, že by s rodiči neměly dobrý vztah, ale s tetou mohou mluvit více na partnerské úrovni a otevřeněji. Nejdříve si ale s dcerou promluvte, jestli o pomoc stojí a jestli ji chce. Přeci jen je už v pubertě a mělo by se počítat také s jejím názorem a potřebami. Ohledně obtíží se strachem ze zkoušení ve škole je možné dceru také objednat do Pedagogicko psychologické poradny, kde proběhne vyšetření obtíží a případné nastavení vzdělávací podpory. Poradna si ale také vyžádá jako podklad odborné lékařské vyšetření, takže bych doporučovala tím začít. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,moc Vás prosím o radu, návod, jak na syna. Je mu 2,5 roku a je velmi šikovný a nadaný, jak nám bylo několikrát řečeno. Mluví srozumitelně, plynule, v rozvinutých větách, už od cca dvou let. Je velmi vnímavý a empatický. Nicméně, za poslední dva měsíce jsme si všimli změny v jeho chování, která nás velmi znepokojuje. začalo to stěžováním si na bolest břicha, nezávisle na jídle nebo denní hodině, později začal říkat, že je unavený, ato v pro sebe nepříjemných situacích, například cesta na nové místo, návštěva u relativně cizích lidí atd. Až poslední dobou jsme si tyto věci dali do souvislostí, jinak jsme samozřejmě řešili fyzickou stránku. Nedávno začal hyperventilovat, když bylo kolem něj vícelidí. Je možné, aby dítě mělo v tak mladém věku panické stavy a úzkosti? A jakým stylem to řešit? Předem děkuji
Dobrý den, děti stejně jako dospělí pociťují strach, úzkosti a obavy, které se projevují různým způsobem. Úzkost patří mezi přirozené lidské emoce a nejedná se jednoznačně o negativní emoci. Určitá míra úzkosti je důležitá a patří ke zdravému psychickému vývoji dítěte. Strach a úzkost pomáhá člověku k aktivizaci a k překonání nebezpečí, v lidském prožívání má hluboké kořeny. Velí člověku k útěku nebo k útoku. Strach z nebezpečí je oprávněný, pokud se ocitáme v nějaké nebezpečné situaci. Problémem se stává nadměrná míra úzkosti v situaci, kdy člověku žádné nebezpečí nehrozí, a přesto ho zachvátí strach a obavy. V dětském životě je mnoho období, se kterými se výskyt úzkosti pojí, může se jednat například o separační úzkost. Míru úzkosti u dítěte určuje také citlivost nervové soustavy dítěte, genetická výbava, temperamentové vlastnosti. Dítě za svůj strach nemůže, je potřeba k němu přistupovat citlivě, s porozuměním a pochopením. Při nevhodném rodičovském přístupu by mohlo dojít k neurotizaci dítěte. Ve výskytu úzkostných stavů mohou hrát roli například přehnané nároky kladené na dítě a vedoucí k jeho přetížení. Píšete, že je váš chlapec velmi šikovný a inteligentní a zřejmě působí díky svému rozvinutému verbálnímu projevu jako na svůj věk vyspělejší a rozumnější. Je proto možné, že se k němu okolí chová jako ke staršímu a nároky a očekávání na něj kladené jsou příliš vysoké a jeho věku neadekvátní. U dětí se psychické obtíže či přetížení často projevují obtížemi tělesnými, dítě si ještě své pocity nedovede dobře uvědomit a vyjádřit. K chlapci je proto potřeba přistupovat citlivě, na nové pro něj neznámé situace ho připravit, vysvětlit mu, co se bude dít. Pokud zjistíte, že ho některá situace příliš stresuje, bude lepší ji nevyhledávat. S dítětem zacházet klidně, míru aktivit volit vyváženou, dodržovat zdravou životosprávu zahrnující například dostatek spánku. Pokud by se potíže syna stupňovaly, doporučila bych kontaktovat dětského klinického psychologa a ve výchově postupovat podle jeho doporučení či doporučení další péče. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,potřebovala bych prosím poradit. Před dvěma lety jsem vysadila hormonální antikoncepci po 6,5 letech. Menstruaci mám pravidelnou. Nemám vůbec chuť na sex, mívám hodně tlak a bolesti nebo křeče v podbříšku, které mi občas vyvolají i průjem, jsem hodně náladová, někdy mám i úzkost. Před rokem mi gynekoložka dělala testy na hormony a prý mám všechno v pořádku. Cítím se, že prostě nejsme svá. I když zrovna nemám menstruaci, tak mě i tyto problémy trápí. Hlavně mě trápí, že nemám chuť na sex, což po mě partner hodně požaduje. Nevíte, prosím, čím to může být? Děkuji.
Dobrý den, potíže, které popisujete, mohou být komplexním problémem. Pokud cítíte i unavu, úzkosti atd. nemusí být na vině ženské hormony a jejich případná nerovnováha. Může se jednat o nějaké skryté chronické onemocněnní jiné soustavy nebo se může jednat jen o potíže psychického rázu - někdy pomůže pohovor s psychologem. Doporučuji se o tomto problému pobavit s vaší gynekoložkou či praktickým lékařem.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, malá se už asi týden začala v noci budit hodinu co hodinu, ale budí se takovým stylem, že začne hrozně plakat. Až když ju vytáhnu z postýlky a uklidním, tak přestane. Jenže mě mezitím usne v náručí a když ji chci vrátit do postýlky, tak se probere a začne zase plakat. Teď se mně to stalo 3 dny po sobě, že mi usnula večer na rameni a nechtěla se ode mě hnout. Myslíte, že by to mohlo souviset se separační úzkostí? Jinak spávala nádherně max. jednou dvakrát se za noc vzbudila. Děkuji za odpověď.
Dobrý den, období separační úzkosti je znakem normálního vývoje kojence resp. batolete, probíhá většinou v období od době od 7 do 18 měsíce věku, kdy se formuje vztah k dítěte k matce a dítě se obává odloučení od ní. S tímto obdobím mohou souviset i poruchy spánku, rozvoj různých strachů, jako strach ze tmy, strach zůstat samotné v místnosti. Doporučuje se klidný a citlivý přístup, dítě pochovat, obejmout, pohladit, ujistit o přítomnosti matky, uklidnit, případně přechodně ponechat usnout v přítomnosti rodičů. Období by mělo odeznít v řádu několika týdnů či měsíců, pokud by potíže přetrvávaly, pak je dobré vyhledat odborníka, aby se předešlo rozvoji možné úzkostné poruchy či jiných potíží. Zdravím
Pro akci je nutné přihlášení
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
