Zpověď - diskuze

Ja si to take v sobe nesu a schovavam. Radost i bolest. Je to o pokore. Rikam si, paneboze, i tohle je zivot a po kazde smutne zprave si uvedomim, co vsechno mame, pokud mame zdravi

v takové chvíli je Bol nenahraditelný

@Evulik25 ztotžňuju se se vším jak hezky jste to holky napsali

Je mi to moc líto,pobrečela jsem si,a tak jak píše Naďa obojí patří k životu jak zprávy radostné tak zprávy i smutné.

Vždycky se mě tak divně přetočí a stáhne žaludek. Možná i nějaká ta slzička ukápne. Ale nějak zásadně to neprožívám. Budu asi hnusná, ale ač v Boha nevěřím, děkuju mu za to, že mám děti zdravé.

@soni nahoda to neni, ale problem bude jinde, ne v mutaci samotne. Muj typ je, ze v rodine bude cela krvetvorba dedicne spatna, ale to uz jen hadam.jo, to 100% predani leidenske mutace plati jen u tezsi formy, u lehci je to 50%, a taky zalezi na partnerovi, at nesirim desinformaci a paniku

@Zavadilka Taky me to napadlo, ale je to silene citlive tema...

zrovna dneska, když se malý vzbudil po obědě a bezdůvodně ječel jak magor sem mu nadávala a pak se zarazila a raděj ho obejmula a děkovala, že ječí ale je zdravý.

@zajic Já jsem o tom četla, že je tam problém ohledně potratů a předčasných porodů. Takže to s leukémií nesouvisí. A kde tedy vznikne to, že jsou 2 děti od jednoho páru takto vážně nemocní? To přece není náhoda nebo ano?

@soni jinak ta mutace s leukemii nesouvisi, ale kdo ji ma, ten ji 100% predava dal, tedy i jeho deti jsou \"postizene\". Postizeni se projevuje vyssi srazlivosti krve, nekdo vice, nekdo mene. Tedy nic zivot ohrozujiciho, ale musi se samozrejme hlidat, holky zadna antina, hlidat vahu, nejist tucne a.t.d.

@soni toz to Ti klidne spocitam, pro kazdou chorobu je to jine.

@soni to je pravda, tohle napadlo i mě a i u Rosalli....ale taky nejsem odborník...

Přemýšlím nad tímto příběhem, ale z jiné stránky. Není tajemství, že muchomůrka má určitou poruchu, leidenskou mutaci. Je to dědičné. A mě napadá otázka: Na kolik procent můžu mít zdravé dítě když já jsem nositelem určité poruchy(jakékoliv). Nejsem odborník ani na krev ani na geny, ale vrtá mi v hlavě otázka, jestli je možné, aby vzniklo ze špatného dobré. Rozumíš, jak to myslím? Třeba je tu někdo, kdo se vyzná v této oblasti a vyvede mě z omylu.

Odejít odsud mě tedy nikdy nenapadlo. Bohužel nejenom radost patří k životu a pokud můžu aspoň na dálku pomoct, poslat sílu, pak to má smysl. I já jsem tu špatnou zprávu od muchomůrky obrečela, tak to mám jaksi pořád v hlavě. Pro mě je tato nemoc příšerným strašákem, měla jsem postiženého bratra, který v necelých 5-ti letech umřel na leukémii, byl o necelé 3 roky mladší než já. Ale i jako takto malé děcko jsem viděla tu šílenou bolest v očích mých rodičů, když přijeli z nemocnice....tohle by se nemělo stávat

@veverka77 I když to asi zní blbě,tak jsem ráda,že nejsem jediná podobně \"postižená\"

@škubanek TAk to jsme na tom byli večer stejně.Já o tomto rehabilitačním centru slyšela a byla jsem ráda,že tam mohu alespon přes televizi nahlédnout jak to tam chodí.A byla jsem z toho uplně unešená.Potřebovala bych to pro našeho Ondráše.Jenže to je taková pálka,že to je až děs.Pojištovna to bohužel nehradí.Nějak to neuznávají a přitom by to pomohlo tolika lidem.

Stejně jako většina s tím moc nebojuju, já se tomu poddám. Včera jsem si to obrečela. Prostě prožívám s BOLem jeho radosti i smutky. Obojí patří k životu.

@zajic Je to tak. Mám to obdobně.

Nebojuju, proste si to proziju a myslim na dotycneho, posilam v duchu silu....A vetsinou se pak strasne stydim, ze jsem pred hodinou kricela na Marusku, ze rozlila piti, kdyz jde o houbelec.

@Zavadilka Nikdo si to nedokáže představit, pokud sám neprožije. A když taková hrůza přijde podruhé v životě... Moje mamča to zažila jednou. A já i brácha jsme tím poznamenáni na celý život. Taky bych pomohla, kdyby to šlo.

@luciasek84 Taky jsem o tom mluvila večer v posteli s manželem. A plně souhlasím. Myslím se spřízněnými dušičkami

@tygřímáma Vím

@veverka77 Je to někdy boj. Já mám taky poslední dvě noci probdělé. Moc se na Vás holky těším. Moc moc moc. Snad už to ale opravdu brzy vyjde

Včerejší zpráva od muchomurky byla pro mě zdrcující...plakala jsem ještě pozdě večer. Neustále na ni myslím...je to holky co mi svojí silou je blízká a co mi přirostla k srdci i když ji osobně neznám. Její příběh o Kačence jsem četla snad 100x. Je tu pár věcí co si dost dlouho pamatuji, tudýž mě zasáhli...a mám je v hlavě, nejsem ta které se to týká, a já pěvně věřím že časem zapomenu. Jsou to věci, které by prostě na světě neměli být.Osobně utrpení druhých mě trýzní taky....a je mi dlouho smutno a přemýšlím o tom. To co prožívá Martinka si žádná znás nedokáže představit, protože to jednoduše ani nejde! Takováhle hruza 2x za život. Z celého světa bych právě její rodině přála to nejcenější - zdraví. Kdybych mohla, jakkoliv bych pomohla.