vítání občánků - diskuze

Jak už jsem dneska někam psala byli jsme dneska na vítání občánků. A jsem z toho tak hrozně zklamaná a smutná. Hrozně jsem se těšila už od včerejška nás na to chystám a chtěla jsem si to užít. Místo toho to byl horor. A kdo za to mohl? Moje mamka. Celé nám to pěkně zkazila. To že na mě hned jak mě viděla vyštěkla co to mám proboha na sobě a že jsem si měla vzít aspoň punčocháče. Prostě mi je všechno po tom těhotenství malé tak jsem vzala jediné věci co vypadaly jakžtakž slavnostně a byly mi. Pak mě sprdla, že 3 měsíce po porodu byla už dávno hubená a já jsem jak bečka To je něco pro moje sebevědomí. Ale to nehorší bylo, že tam udělala hroznou ostudu. Na začátku měly nastoupit maminy s miminkama a za nimi ostatní a ona tam pořád cpala Martina at jde s námi. Tak on chudák tak submisivně poslechl a šel ke mě. Pořadatelka ho zase poslal zpátky, tak se vrátil. A mamka se tam do ní pustila, že je to otec a že rozděluje rodinu...Pak jsme si sedli a paní povídala jak vítáme občánky a matky se teď půjdou podepsat do pamětní knihy. A já byla bohužel první na řadě, když opomenu, že jsem byla trochu zmatená a nevěděla jsem kam jít a co dělat Tak matka zase at jde Martin On už se vzpouzel, ale ona ho ke mě dostrkala a oni zase že jen matky. Tak tam začala už na celou tu síň řvát, že to překračuje meze, že on je otec a že chceme i fotky kde je on ne jen já a že to vypadá jako kdybych byla svobodná matka a já nevím co všechno. Snažili se jí vysvětlit že rodiny se fotí nakonec. Ježiši já jsem se tak styděla. Byla jsem rudá až za ušima. Snažila jsem se tvářit vesele abych byla na fotkách hezká a Toníček měl jednou pěknou památku, ale měla jsem chuť se propadnout. Pak ve finále když došlo na focení rodin tak jsme byli druzí v pořadí. Před námi se fotili s miminkem a asi 4 letým chlapečkem. Který se prostě trochu vrtěl a úplně nepózoval jak by bylo dobře. ALe tak malé dítě. A mamka tam úplně nahlas zařvala : Ježiši ten hroznej kluk jim to fakt ale kazí...No kdybyste viděli jak se ta maminka zatvářila smutně. A pak matka něco říkala mě aby dala najevo že zdržujou. Já už jsem jí řekla něco at je zticha. Ona mě sjela, že tohle nemá zapotřebí, jak ji pořád okřikuji a šla domů...Pak jsme se fotili mi. Takže na všech fotkách vypadám jako bych měla zácpu jak se snažím zadržet slzy...Jsem na ně zvědavá. Vím, že je to v podstatě malichernost, ale ona mi zkazila celé vítání a to jsem si představovala jak pak půjdeme na oběd a uděláme si slavnostní den...A teď tu sedím sama a smutním. Ach jo...