Správný dotaz podruhé: - diskuze

na stejné téma jako první dotaz inediam. Dárcovství krve a a plazmy. Za sebe na rovinu práskám, beru to jako placené volno z práce, takže den flákačky mám. Z pohledu dárce je mi jedno, kdo mi tu šichtu zaplatí, bráno z pohledu zaměstnavatele, vadilo by mi to. A co ted s tím? Proč tu ušlou šichtu neproplácí stát, potažmo konkrétní špitál, kterému si to ten stát, kraj či zřizovatel špitálu proplatí? Makám ve fabrice, kde není problém jednoho dělníka nahradit pro jeden den druhým dělnasem. Ale co oSVČ s několika zaměstnanci, ti jsou dle mne biti nejvíc. Mají horkou zakázku, honí hodiny a teď jednomu zaměstnanci dojde pozvánka na dárcovství. Ten morálně a lidsky odpovědný, dopředu se vedoucímu omluví a jde darovat. A majitel musí zacvakat prachy za směnu onomu dárci a ještě náhradnímu zaměstnanci za onoho dárce. TAkže celkově vzato, další prachy navíc. Přitom to až tak malé peníze nejsou. Plně souhlasím s tím, že pokud mne jako dárce neuznají, musím se vrátím do práce. Koneckonců, tam kde chodím darovat krev já, nejpozději v půl osmé, v osm vím, zda mne uznali, nebo neuznali a dopravní spojení funguje, je jak se dostat zpět do fabriky. Taky souhlasím s tím, že pokud se vrátit nechci, tak si holt musím rozmyslet, zda obětuju půlku dne dovolené anebo si to nadpracuji 4 hodinama přesčasu. To je bez debaty. Mi přijde špatné řešení, že stát je vlastně vysmátý, na jeho vrub jde jen ten odpočet z daní. Špitál to stojí stravné max. v hodnotě 60,- Kč + proplacení cesťáku. Ale zaměstnavatel platí to ostatní, průměrný denní výdělek dárce, administrativní pracovnici za ty úkony s tím spojené, odvody na sociálním i zdravotním za dárce a ještě aby si sehnal náhradu za chybějícího pracanta...