Promiňte mi mou upřímnost - diskuze

Když jsem sem před pár měsíci začala chodit,měla jsem pocit,že je to tady jedna velká rodina,která si pomáhá.A chodila jsem sem ráda.Hledala jsem zde inspiraci a rady.Poslední dobou mne to tu ale opravdu někdy zaráží.Pominu-li příspěvky typu:Dnes má svátek XY,ráno je zima,odpoledne svítí sluníčko a večer je tma...tak žabomyší války o tom,co kdy kdo řekl,kdo co vyhraje apod.mi připadají malicherné.Promiňte mi,ale připadá mi to tady někdy hodně povrchní.Řešit neustále jestli koupit kočárek A,B,C nebo Z...A stížnosti typu-dítě chce kojit po dvou hodinách a v noci?Ooo,jaká hrůza.Tak proč jste si ty děti pořizovaly?Každá z nás je mamina nebo se o to snaží a hledá tu pomoc.Ale dostane ji?Je lehké napsat,držím palce,ale kolik z nás to myslí vážně?A dokážeme pro sebe dělat něco dopravdy?Tak např.Když se tu objeví snažilka,která má jít na IVF,všichni jí tu píšou,jak na ni myslí,jak to bude dobré atd.Ale když se tu objevila petice na podporu dvou hrazených cyklů IVF,tak jste to ve většině přešly.Dala jsem si tu práci,že jsem se zaměřila,kolik z vás to podepsalo.Je mi líto,že opravdu jen velmi málo.Možná vám připadalo,že to nemá význam,ale sedět s rukama v klíně a nedělat nic,to není řešení.A kde je ta pomoc těm snažilkám,které jsou na IVF závislé????Promiňte mi mou upřímnost,ale já vám to říci musela.Možná jsem si sem uzavřela cestu,ale možná to někoho dovede k zamyšlení.